Kolektivní inteligence a sociální konstrukce reality ve Wikipedii: konvergence nebo rekonciliace?

Východiska

Podle klasického díla Bergera a Luckmana The Social Construction of Reality (1966) z teorie sociální konstrukce reality jako trvalého procesu vyplývá, že naše vědění o vnějším světě vzniká integrací kognitivních fakt s normativními hodnotami.  Právě touto integrací s normativními hodnotami je svět okolo nás legitimizován. Článek “Ways of worldmaking in Wikipedia: reality, legitimacy and collaborative knowledge making” publikovaný v časopise Media, Culture & Society zkoumá, jakým způsobem tento proces integrace probíhá na “diskusních stránkách” online encyklopedie Wikipedia, a je koncipován jako teoretická diskuse ilustrovaná na příkladech z vybraných diskusních stránek. Neklade si ambice přinést ucelený výzkum statisticky významného vzorku těchto stránek.

Proces tvorby a redakce encyklopedických záznamů na Wikipedii (jakožto jednoho z projevů našeho poznání vnějšího světa) je otevřený internetové veřejnosti a zanechává za sebou digitální stopu v podobě právě těchto diskuzních stránek, na kterých je při tvorbě záznamů zachycena interakce spolupracujících přispěvatelů.

Při analýze diskuzních příspěvků autoři článku vycházejí z teorie o strategiích “světotvorby”. Tuto teorii postuloval Nelson Goodman v knize Ways of Worldmaking (1978), která je společně vedle již zmiňované knihy Bergera a Luckmana též jednou ze stěžejních publikací o sociální konstrukci reality. 

Podle autorů článku mohou diskuzní stránky vztahující se k Wiki-pedickým záznamům odhalit, jakým způsobem se (řečeno s Bergerem a Luckmannem) “subjektivní významy mění v objektivní fakticitu”. Tento proces světotvorby totiž podle Goodmana může - i pokud se zakládá na stejném východisku jazyka a “selského rozumu” (“common sense”) - přinést rozdílné výsledky světa, který je sociálně vykonstruován.  To nemá znamenat, že by se snad texty (resp. samotný svět kolem nás) v tomto procesu mohly vyvinout úplně libovolně: jejich tvorba vyplývá z interakce autorů, kteří používají celou řadu “metod” či “strategií” světotvorby definovaných Goodmanem. 

Autorská diskuze při tvorbě záznamů ve Wikipedii je jednou z oblastí, na které lze znázornit interakci aktérů a jejich přístupy k řešení konfliktů sociální konstrukci světa (tzv. “konvergence”), který se snaží v jazyce vytvořit.

Autoři článku si pro své zkoumání vybrali diskuzi při tvorbě dvou wikipedických záznamů o historické události (“válka v Iráku” a “válka v Afghánistánu”) a dvou wikipedických záznamů biografických (“George W. Bush” a “Barack Obama”).  Jakkoli autoři netvrdí, že by právě tyto čtyři záznamy měly být reprezentativním vzorkem všech procesů tvorby Wikipedie (koneckonců jak jsem zmiňoval, nejde o ucelený výzkum), mají zato, že zkoumání procesu jejich redigování může poskytnout obecnější vhled do kognitivních a hodnotících procesů, skrze které jsou fakta a hodnotové soudy integrovány do konečného produktu “vědění”.

Čtyři strategie světotvorby

Stejně tak se podle autorů v kreativním procesu Wikipedie projevuje i další z Goodmanových postřehů - a to že “světotvorba” vždy začíná uchopením již “existujícího” světa. Z toho vyplývá, že jakákoli tvorba vědění o světě je přetvářením světa již existujícího.  Toto přetváření na sebe bere podobu čtyř různých procesů: (a) skládání a rozkládání, (b) vážení, neboli posouzení relevance (c) doplňování a škrty a (d) deformace, neboli přenastavení tvaru či parametrů textu, které je možné názorně vysledovat v procesu tvorby Wikipedie. 

Proces skládání a rozkládání zahrnuje dle autorů článku identifikaci a kategorizaci strukturálních elementů, které tvoří okolní svět. Na procesu tvorby záznamů ve Wikipedii autoři článku tento jev ukazují na debatě o otázce, zda konkrétní událost, ke které došlo v konkrétním období v Afghánistánu, má vlastní identitu či nikoliv. 

Účastník diskuze při tvorbě záznamu ve Wikipedii z pozice pozorovatele (“observer”) vybírá skutečnosti i úhel pohledu, ze kterého tyto skutečnosti bude prezentovat. Autoři článku tvrdí, že na rozdíl od žurnalistickcých či historických zdrojových textů, které musí být pro zachování legitimity tvořeného světa přísně identifikovány, úhel pohledu spočívající v “všeobecném povědomí” musí být v konečných textech skryt tak, aby jeho autorita nemohla být zpochybněna.  Zatímco žurnalistické a historické texty lze považovat za společensky sankcionovaný úhel pohledu legitimizační procesy se mnohdy uchylují k odkazu na “všechny” jako vágního přostředníka, který dodává v tvorbě reality to, co je možné vydávat za všeobecné povědomí a k nezprostředkovaným odkazům na prostý rozum - tj. nesnaží se odkazovat k nikomu konkrétnímu.

Druhým aspektem procesu sociálního utváření světa je posuzování relevance. Autoři článku zde ukazují, že diskuze a závěry ohledně relevance textů, které vstupují do procesu utváření světa, bezvýlučně odráží vzájemnou závislost faktů a hodnotových soudů autorů textů. Na příkladu popisu příčin války v Iráku demonstrují, že žádná skutečnost není inherentně relevantní, ale že je relevantní jen pro něco nebo někoho. V průběhu debaty o způsobu popisu příčin války ve Wikipedii dochází k tomu, že “morální fakta” určují relevanci “tvrdých skutečností”, na které se odkazuje. Ke konvergenci morálních fakt a skutečností dochází až skrze odkaz na “nezávislý akademický výzkum”.  Jakmile dojde k takovéto konvergenci a tím k určení váhy, či relevance, jednotlivých skutečností, legitimita výkladu světa je zajištěna.

Dále se autoři článku věnují technice, ke které se autoři uchylují tam, kde není možné vlastnosti možného vytvářeného světa vměstnat do plánu, na jehož základech je budován, nebo kde je potřeba naopak nějaké vlastnosti doplnit, aby byl takový svět kompletní. Na příkladech z Wikipedie autoři článku demonstrují proces, při kterém se autoři snaží za pomoci doplnění a škrtů dosáhnout podoby hesla (tedy jimi konstruovaného světa), která bude představovat neutrální pohled na skutečnost (tzv. neutral point of view, NPOV). Motivem pro doplňování textu je jeho “vyváženost”. V pozorovaných diskuzích se daleko častěji  dosahuje vyváženosti opomenutím, spíše než doplněním skutečností na druhé straně názorového spektra.  Autoři článku pro tuto skutečnost nicméně nenabízejí vysvětlení, kromě povšechného tvrzení, že je složitější se shodnout na doplnění (kde shoda musí zahrnovat shodu o obsahu dodatečného materiálu), než na vymazání části textu.

Nakonec je zde poslední ze zmíněných procesů: jakékoli úpravy hesla ve Wikipedii mohou vyvolat požadavky na opravu, respektive tvrzení, že text skutečnost zkresluje. Autoři se v článku zaměřují na strategie srovnávání a analogie při přetváření encyklopedických textů. Analogie a srovnání podle nich mají schopnost deformovat pojem tak, že jej zařadí do nepatřičné kategorie. To s sebou nicméně opět přináší otázku morální fakticity, která je ve srovnání použita. Autoři článku míní, že srovnání vždy zahrnuje jak hodnotový soud, tak tvrzení faktické (které ovšem musí odkazovat ke zdrojovému textu).

Lessons learned?

Shrneme-li výše zmíněné procesy, lze říci, že všechny čtyři aspekty “světotvorby” ukazují, že proces utváření světa vždy kombinuje kognitivní a normativní procesy, které ve vzájemné interakci dávají světo-tvorný význam “suchým faktům” a ukazuje tak podmíněnost sociálně konstruované reality morálními fakty, které jsou v procesu brány v úvahu. Druhým důležitým zjištěním autorů článku je, že proces původně nazvaný jako “konvergence” k jednotnému chápání světa, resp. jeho utváření, je spíše procesem “rekonciliace” možných vysvětlení světa. “Rekonciliaci” tak autoři článku považují za přiléhavější označení i proto, že výše zmíněné diskuze mohou vyústit v různé závěry (v různé podoby sociálně konstruovaného světa).  

Článek je přínosný univerzálně, bez ohledu na konkrétní příklady, na kterých ukazuje jednotlivé strategie “světotvorby”. Z tohoto pohledu je možné jeho závěry aplikovat i ve vcelku libovolném kontextu tvorby sociální reality v českém prostředí, resp. prostředí českého jazyka, a to kdekoliv dochází k tvorbě poznání podobně kolaborativní formou. 

Autoři článku

Profesor James Ettema získal Ph.D. na University of Michigan v oboru komunikačních studií a je nyní profesorem komunikačních studií na Northwestern University, Illinois, kde spoluzakládal studijní obor “Média, technologie a společnost”.  Ve výuce se zaměřuje především na sociální organizaci a kulturní vliv masových médií a nových komunikačních technologií. Zatímco v předchozím výzkumu se James Ettema zaměřoval především na mediální pokrytí válečných konfliktů, v současné době se zabývá zejména přínosem nových médií k diskursu o veřejných záležitostech a kulturně-transformativních vlivech nových médií. Mezi jeho autorské počiny patří i oceňovaná kniha “Custodians of Conscience: Investigative Journalism and Public Virtue”.

Lindsay Fullerton absolvovala doktorské studium v oboru Média, technologie a společnost na Northwestern University. Článek popisovaný v tomto příspěvku spadá do centra její expertizy: ve svém výzkumu se zaměřuje na otázky kolektivní inteligence, online expertizy a společenství praxe (“communities of practice”).