Tweetování jako boj: Aneb jak kandidáti uznávají porážku nebo vyhlašují vítězství ve 140 znacích

MIRER, Michael L. – BODE, Leticia. Tweeting in defeat: How candidates concede and claim victory in 140 characters. New Media & Society. London Sage Publications, 2015. vol. 17, no. 3. s. 453–469. ISSN 1461-7315.

Americké volby s sebou v průběhu let přinesly řadu rituálů. Za nejvýraznější z nich mohou být považovány projevy kandidátů učiněné během tzv. volební noci (Election Night) po sečtení všech hlasů. Veřejné uznání porážky zde představuje důležitý demokratický prvek. Účastníci tak schvalují výsledek voleb a překlenují propast vytvořenou během kampaně. Pro politiky to rovněž znamená první příležitost pro vlastní interpretaci voleb v podobě vytyčení následujících cílů či jako počátek přetváření svého obrazu poznamenaného porážkou. Ale jak se tyto projevy změnily s příchodem sociálních sítí? Podařilo se přenést všechny zavedené zvyklosti z televizní éry i do online světa?

Autoři článku

Michael L. Mirer, doktorand na Škole žurnalistiky a masové komunikace Wisconsinské univerzity, se ve svém výzkumu zaměřuje na průsečík mezi sportem, médii a společností, především pak na způsoby ligového a týmového využití vznikajících médií. Dále se zajímá o politickou komunikaci, historii médií, sebeprezentaci veřejných osob skrze sociální média  a politickou komunikaci.

Leticia Bode působí na Univerzitě Georgetown. Jejími oblastmi zájmu jsou politická komunikace a politické chování. Zaměřuje se především na průsečík politiky, komunikace a technologií, a to s důrazem na komunikační a informační technologie, neboť ty mohou hrát roli jak při získávání a využívání politických informací, tak v politickém chování.

Téma článku

Článek se zabývá rituály spojenými s kapitulačními a vítěznými projevy amerických politiků, tedy tzv. obřadem kapitulace tak, jak ho pojímá Corcoran. Tyto projevy jsou sice spojeny zejména s televizní érou, nicméně v současnosti sehrávají hlavní roli webové servery, jako např. Twitter. Na nové formáty se pak přesouvají i některé tradice. V souladu s poznatky z odborné literatury ohledně věcných a procedurálních zvyklostí týkajících se uznání porážky a vyhlašování vítězství, se autoři pokusili zjistit, jak se tyto zvyklosti udržují v podmínkách technologického rozvoje, a to na základě průzkumu 200 Twitterových kanálů. Jednalo se o Twitterové účty kandidujících kongresmanů, senátorů a gubernátorů během voleb v roce 2010. Výsledky ukazují, že kandidáti se dotkli některých tradičních kapitulačních témat, avšak procedurální pravidla pro kapitulaci  se do online světa nepřenesla beze změny.

Výzkumná tradice a teoretická východiska

Autoři textu vychází z politologické perspektivy. Při definici norem v kapitulačním rituálu pracují s Weaverové analýzou volební noci v prezidentských volbách. Ta, počínaje rokem 1952, v prezidentských volbách sleduje evoluci toho, co nazývá recipročním rituálem. Ten zahrnuje jak procedurální (např. že poražený kandidát připustí prohru před vítězným kandidátem), tak věcné zvyklosti (v projevech kandidátů zaznívají stejná témata – poděkování příznivcům a vyzvání k jednotě).

V druhé řadě autoři textu vycházejí z již výše zmíněného Corcorana. Ten rozšiřuje práci Weaverové tím, že řeší roli masových médií jako aktivního činitele. Dále tvrdí, že vývoj výsledků během volební noci vede k tomu, co nazývá obřadem kapitulace. Tehdy oba kandidáti schválí legitimní proces, dohodnou se na výsledku a spustí politické změny. Tento proces musí být proveden ve správný čas a řešit klíčová témata.

Použité metody

Mirer a Bodová použili pro potřeby své práce metodu kvantitativní analýzu. Z kandidátů na senátory, kongresmany či gubernátory ve volbách v roce 2010 bylo metodou postupné selekce nakonec vybráno 117 vhodných vítězných kandidátů a 83 poražených. Vzorek byl testován na přítomnost šesti věcných povolebních témat vycházejících z odborné literatury: formální prohlášení o výsledku, sdělení o jednotě, pocta demokracii, potvrzení kampaně, poděkování příznivcům a role transformace po volbách. Dále autory zajímalo, zda kandidáti jednoduše vyhlásili vítězství nebo zda citovali informace z médií. Kromě obecných poděkování podporovatelům také autoři měřili vzájemnou interakci mezi kandidáty. Co se týče procedurálních tweetů, zde bylo zkoumáno 47 různých volebních klání. Výzkumníci kladli důraz na to, zda kandidáti kapitulovali ještě před tím, než vítězové prohlásili vítězství, a zda kandidáti také zmínili své oponenty.

Výsledky

Z výsledků týkajících se věcných tweetů je zřejmé, že kandidáti obecně nepoužívají Twitter k diskuzi o volebních výsledcích. Ze zkoumaného vzorku totiž méně než třetina poražených kandidátů uznala formálně porážku přes Twitter. U vítězů již bylo více pravděpodobné explicitní odkázání k vítězství, a číslo tak bylo vyšší (zhruba 60 %). Nejčastěji byl Twitter využíván k poděkováním příznivcům a dobrovolníkům za jejich práci. Nicméně zde nebyl vysledovatelný žádný model. Vítězní kandidáti mnohem rychleji obrátili pozornost na budoucí výzvy. Ale výjimkou to nebylo ani u poražených. Naopak víceméně chyběla témata jako pocta demokracii a jednota.

Co se týče procedurálních tweetů, zde je patné, že potvrzení aktuálního vědomí o porážce je vzácné. Z toho vyplývá, že dodržování procedurálních zvyklostí tak, jak je pojímá Weaverová, nelze na Twitter aplikovat. Tyto zvyklosti zahrnují formální kapitulaci, prohlášení vítězství a potvrzení vzájemného kontaktu. Pouze ve čtyřech volebních kláních bylo viditelné dodržení takovýchto procedurálních tradic, což je velmi nízké číslo na případné závěry. Pouze ve 13 případech došlo k formální kapitulaci, ve které byla porážka explicitně potvrzena, v průměru 11,7 hodiny od ukončení hlasování (v rozmezí od 3 do 22 hodin). V 11 případech byla použita i zmínka o opozičním kandidátovi. Výzkum dále ukázal, že vítězní kandidáti tweetují v průměru více. Navíc více než jeden ze 6 kandidátů tweetoval během voleb o jejich průběhu. V návaznosti na volby se zdá, že politici touží po sdílení informací se svými stoupenci. Poražení ale více odkazují hyperlinky na své soukromé stránky, vítězové pak na články v novinách nebo stránky televize.

Diskuze

Speciální rituální praktiky volební noci se vyvinuly, aby vyhovovaly potřebám televizní logiky. Kandidáti např. nemluví ve stejnou dobu, čímž mají možnost promluvit v televizním zpravodajství bez přerušování. V tabulce jsou zobrazeny rituály, které se přesunuly i na sociální sítě.

Na sociálních sítích politici již vychází z předpokladu, že např. Twitter sledují především jejich příznivci. To potvrzují mnohé studie. Vítězové mají tendenci sdílet dobré zprávy bezprostředně, což Corcoran nazývá deliriem gamblera, které přichází spolu s výhrou. Naproti tomu poražení se mohou na Twitteru k prohře vyjádřit až v momentě, kdy se na to cítí a nikoliv ihned, např. v přímém televizním přenosu. Nejčastěji kandidáti děkují svým příznivcům, což je důležitým prvkem pro vítěze i poražené. A právě důraz na poděkování podporovatelům nám může nejvíce napovědět o platformě použitého média, neboť jakmile se s ním jednou kandidáti sžijí, je zajímavé pozorovat změnu používání microblogu nad rámec voleb.

Kontext v ČR

Vzhledem k odlišnému volebnímu systému v České republice je hledání kontextu poměrně obtížné. Nejvíce se způsobu volby přiblížila prezidentská volba v roce 2013. Avšak hledat zde nějaké rituály a zvyky je nesnadné, neboť se jednalo o první přímou prezidentskou volbu. Uvidíme, co nám přinesou volby následující.