Miláčku, nepřihlásíme se taky?

Foto: Profimedia

Rosalinda, Esmeralda, Kassandra, Manuela, Milagros – neohrožené hrdinky konce 20. století. Nejedna žena nad jejich osudem uronila slzu a leckdy jim i potají záviděla, když v obýváku u sklenky vína napjatě sledovala, co dalšího té seriálové krásce život přichystá.

Ve srovnání s ním byl totiž její vlastní tak nudný! Doba ovšem pokročila – mýdlové opery ustoupily stranou a do televizí se ze Západu začal proudem valit trend nový, který má divákům místo smyšlených srdceryvných příběhů nabídnout příběhy „opravdové“: reality show.

I Česká republika si už prošla smrští všemožných reality formátů, ať už těch talentových (Got Talent, Idol, Voice), v nichž člověk musí prokázat jisté schopnosti, aby uspěl, nebo takových, v nichž vůbec nic prokazovat nemusí (Big Brogher, Vyvolení, Hotel Paradise). V posledních letech však velký úspěch sklízejí takové reality formáty, které dovolují divákovi přímo nahlížet do soukromí aktérů (Prostřeno, Farmář hledá ženu, Výměna manželek) a uspokojit tak jeho stalkerskou duši.

Být tak hvězdou

Ty jsou pro diváka velice atraktivní, a to hned z několika důvodů. On sám totiž může – alespoň částečně – ovlivnit podobu toho, jak výsledný mediální obsah bude vypadat: tím, že se sám stane jedním z aktérů. Nemusí jen nečinně sedět u televize s rukama v klíně a snít o tom, že se v ní jednou sám objeví jako hvězda – má najednou otevřenou cestu, stačí se jen přihlásit! Z relativně pasivního uživatele-usera se tak stává tzv. produserem, tím, který se na utváření mediálního obsahu sám částečně podílí. Už jenom to, že je tohle vůbec možné, je pro diváka nesmírně atraktivní.

Například u bedlivě sledované Výměny manželek navíc nevhazuje do ringu pouze sám sebe, nýbrž celou svoji rodinu, svůj domov, své soukromí, hodnoty, které většina lidí považuje v životě za zcela zásadní. Vidina slávy, jakkoliv pomíjivé, a finanční odměny je však dostatečnou motivací.

Nedílnou součástí každé reality show jsou také internetové portály, jež nabízejí ještě další možnost participace a divácké aktivity, totiž tolik oblíbené diskuse. Každý divák má možnost přispět svým názorem – třeba pod nově vyvěšený díl oblíbené show nebo pod pikantní reportáž ze zákulisí pořadu, které bývají divákovi servírovány po kouskách, aby jeho zvědavost neustále narůstala. 

Reprofoto: http://novaplus.nova.cz/porad/vymena-manzelek/

Tím, že divák na takové podněty reaguje a veřejně sdílí s ostatními své názory, vytváří další autentický text, na nějž zase mohou reagovat další lidé. Prostor pro diskusi kromě internetových portálů poskytují také profily konkrétních reality show na sociálních sítích, jako jsou Facebook či Twitter, které jsou dnes takřka samozřejmostí – vzhledem k obrovskému počtu lidí, kteří je využívají.

Pozor, blíží se lavina!

Nelze pominout ani způsob, jakým se o reality show a zejména jejich aktérech hovoří a píše napříč různými médii. Nedávno odstartovala nová řada Výměny manželek, o níž dávala televize Nova vědět dlouho dopředu nejen pomocí upoutávek na svých kanálech. O aktérech vycházely před odvysíláním prvního dílu bulvární články na webu Novy tn.cz, které následně přebírala další bulvární média (např. Blesk.cz či Super.cz). Lidé se pohoršovali nad půlminutovým spotem, ve kterém jedna z vyměněných manželek našla v postýlce něco, co připomínalo exkrement. 

Reprofoto: http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/309566/nejnechutnejsi-vymena-manzelek-vsech-dob-vykaly-v-detske-postylce.html

 Ani odvysíláním dílu se však mediální lavina nezastavila, ba naopak. Článek z bulvárního média se totiž dostal ke tchyni druhé vyměněné manželky, která neváhala ono médium kontaktovat a popsat situaci také z druhé strany. Všichni aktéři, kteří se v tomto díle reality show objevili, byli ještě dlouho probíráni v médiích. Objevili se dokonce v dalších pořadech televize Nova a alespoň na chvíli se stali „slavnými“ - ač o to někteří po tom všem ani nestáli.

Kdo je v těchto případech vítězem a kdo poraženým? Do médií se zpravidla dostanou takoví lidé, kteří jsou pro diváka, čtenáře či posluchače potenciálně zajímaví, ať už v dobrém, či špatném slova smyslu. Ale ač se žánr nazývá reality show, je otázkou do jaké míry je skutečnost v ní zobrazovaná opravdová. I reality show se totiž odehrává podle jistého scénáře, jenž má za úkol zvýšit její atraktivnost – často i prostředky, které působí prvoplánově. Autoři s aktéry můžou manipulovat, podněcovat je k reakcím, které se jim hodí, a už samotná přítomnost kamery může zapříčinit to, že se účastníci reality show chovají všelijak, jen ne tak, jak by se zachovali v normálním životě. Média potom formují příběhy tak, aby byly pro uživatele mediálního obsahu co nejsenzačnější – a tím se podílejí na utváření totožnosti každého, kdo se v reality show objeví. Velkou roli hraje nejen televize, ale také zejména bulvární média, ať už tištěná, či on-line. Tím se potvrzuje Jenkinsův princip transmediálního vyprávění, totiž že každé médium přispívá svým dílem a jedinečným způsobem k odkrytí části fiktivního příběhu.

Dnes už ženy nemusí sedávat u telenovel s uplakanýma očima a s povzdechy nad vlastním nudným životem. Dnes se s nadějí, že zažijí dobrodružství, vydávají na deset dní vstříc novému manželovi a pomíjivé slávě. Miláčku, nepřihlásíme se taky?

Reprofoto: Česká televize