Rozmohl se nám tady takový
nešvar...
V době Facebooku, Twitteru,
Instagramu a dalšího nepřeberného množství sociálních sítí, aplikací či
publikačních služeb, jež umožňují svým uživatelům, aby
se stali spolutvůrci daného obsahu, se za přispění chytrých telefonů, tabletů a
dalších vymožeností rozmohl fenomén, který poslední dobou začíná budit stále bouřlivější
diskuze. Jedná se o focení a následné sdílení jídla (nejčastěji v restauracích),
některými označované také jako food porno.
Nutno
dodat, že toto označení má i několik dalších výkladů. Kromě již zmíněného
focení pokrmů a následného sdílení na sociálních sítích, se výraz užívá i v
souvislosti s detailně či přitažlivě nafoceným jídlem – tato forma vizuální
prezentace nese většinou profesionální prvky a je nejčastěji využívána v
reklamě, na stránkách tématických periodik či na blozích, které se zabývají
gastronomií. Spojení food
porno je ale možné zaznamenat i v
souvislosti s televizními
pořady, které neberou jídlo jako životní nutnost, ale jako požitkářství. Výraz je rovněž dáván do kontextu
s fotkami jídla, které představují jídlo provokativním způsobem podobným tomu,
jaký se používá u pornografických fotografií. Definic tohoto spojení tedy
můžeme naleznout poměrně hodně a není vyloučeno, že do budoucna ještě nějaké
přibudou.
Zdroj:
http://camyx.com/
Sama patřím k lidem, pro které
je jídlo i konverzace o něm nedílnou součástí života. Spolu s přáteli, kteří jsou
na tom podobně, jsme před několika lety měli nepsané pravidlo, že kdo doma něco
zajímavého upeče, uvaří či prostě vytvoří, pošle fotkou se svým dílem ostatním.
Jídlo nás prostě
bavilo. Rádi jsme chodili do zajímavých podniků (v rámci našich finančních
možností) ochutnat nové pokrmy a rozšířit si rozhled, scházeli se na
farmářských trzích a pokud někdo z nás pořádal doma oslavu, sešlost nebo
Star Wars maraton, nikdy tam kromě pití nechybělo ani hodně dobrého jídla. To
vše vlastně platí doposud. Jen u mě nastala jedna změna. Z člověka, který
měl kdysi potěšení z focení jídla, je nyní člověk, který to u některých
svých přátel nemůže ani vystát. Proč?
Může za to skoro až mánie poslední
doby, která spočívá v mnohdy nekončícím focení objednaného jídla
v restauraci. Jako by byl dřívější rituál nejez, dokud jsi se nepomodlil,
nahrazen novým zvykem - nejez, dokud jsi to nevyfotil. Zdánlivě nevinná záliba
přešla velmi rychle v takřka normu, která irituje některé restauratéry,
šéfkuchaře, ale i další hosty konkrétních podniků. Začínají
se dokonce objevovat výzkumy, které se
snaží tento trend postihnout.
Zdroj:
9gag.com
Když jsem byla před lety poprvé
v životě pozvaná do jednoho pražského pětihvězdičkového hotelu
s vyhlášenou kuchyní, ani já neodolala nutkání zvěčnit tu dokonalou
kompozici jídla a barev, co mi naservírovali na stůl. Věřím, že tak to měla
spousta lidí. Ačkoli nechci příliš generalizovat, domnívám se, že dnes je
situace trochu odlišná. Sociálně sítě i telefony zaplňují fotky od přátel,
kteří fotí každý svůj denní pokrm a nutno říci, že kvantita výrazně předčí
kvalitu, takže pokud si někdo dříve sem tam pečlivě vyfotil jídlo, které ho
zaujalo, dnes se fotí takřka vše, co daný jedinec zkonzumuje.
A co víc, některá
jídla, ať chutnají jakkoli dobře, vypadají na fotce jakoby je někdo přežvýkal a
vrátil zpátky na talíř. Blesk tomu často také nepřidá, ale co, hlavně ať to
můžu co nejrychleji sdílet na své zdi doplněné o originální komentáře typu:
Mňam!, Dobrůtka J apod.
Tento trend se natolik rozšířil, že
jej začínají řešit jako závažný problém majitelé restaurací. Někteří
z nich už vymýšlejí strategie, jak tyto praktiky ve svém podniku potlačit.
Krom toho, že lidé, kteří fotí každý chod, často zdržují svoje spolustolovníky,
obtěžují mnohdy také zbytek hostů. Někteří se například neváhají postavit na
židli, aby jídlo vyfotili z patřičné perspektivy. Sama jsem tomu nevěřila,
dokud jsem to neviděla. Co ale některým restauratérům obzvláště vadí je to, že
amatérské fotky, jež dotyční často sdílejí na svých profilech, neodpovídají
skutečnosti. A to není zdaleka vše.
Zdroj: washingtoncitypaper.com
Šéfkuchař
Gilles Goujon z restaurace L'Auberge du Vieux Puits, jež je ověnčena třemi
michelinskými hvězdičkami, říká: „Když si lidé vyfotí nějaké jídlo a snímek
dají na sociální sítě, připravují tak ostatní hosty o prvek překvapení a mě o
duševní vlastnictví.“1 Goujon naráží na některé obavy kuchařů, že
podle fotek bude snazší jejich recepty kopírovat. Restauratérům také vadí, že než hosté pokrm vyfotí a uploadují, jídlo mezitím vychladne,
čímž se snižuje jeho kvalita. Další michelinský šéfkuchař Alexandre Gauthier
byl z praktitk některých hostů tak otrávený, že na menu ve své restauraci
umístil obrázek přeškrtnutého
fotoaparátu.
Není to sice formální zákaz,
ale spíš určitá forma doporučení. Lidé by se podle něj měli radovat z toho,
co je tady a teď. Pokud jsou na jídle, měli by si ho užít a podělit se o
zážitek s lidmi, se kterými tam jsou, nikoli se sociální sítí.2
Zdroj: news.byu.edu
Jsou to právě francouzští šéfkuchaři,
kteří zahájili kampaň, aby bylo focení v restauracích zakázáno plošně a
podobné tendence jsou také na některých místech ve Spojených státech. Přibývá tak počet diskuzí, které řeší, zda má
restaurace vůbec právo fotografování hostům zakázat. V roce 2013, kdy
majitel jedné z berlínských restaurací tento zákaz ve svém podniku zavedl,
se v Německu vedla intenzivní diskuze na toto téma a výsledek? Právní odborníci
přišli s všeobecnou shodou: Ano, restaurace mají právo nesouhlasit se
zveřejňováním, ale jen ve výjimečných případech – jsou-li jejich šéfkuchaři
umělci svého oboru. V obecném principu jsou tak šéfkuchaři chráněni
zákonem o autorských právech stejně jako hudebníci či malíři.3
Jsou však i tací, kteří tento trend
vítají, protože jim fotky na sociálních sítích dělají reklamu zadarmo. Pokud
jsou totiž zákazníci s jídlem spokojeni, vyfotí si ho a přidají svojí aktuální polohu,
existuje slušná pravděpodobnost, že jejich přátelé dané místo také navštíví.
Kde jsou tedy hranice? Plošné zavedení
zákazu, jaké požadují někteří šéfkuchaři, je dle mého názoru extrémní řešení.
Těžko si dnes představit stránky, kde se uveřejňují recenze podniků, bez fotek
podávaných pokrmů. Stejně tak chápu nutkání některých lidí, pro které je jídlo
požitek, vyfotit si jídla, která je něčím zaujmou. Na druhou stranu je dobré
znát míru. Když ale vidím, jak můj kamarád sdílí fotku z podniku, kde mají
(dle mého názoru) jeden z nejlepších hamburgerů v Praze, který ovšem
na fotce vypadá jako šlichta, a jde už o jeho pátou podobnou fotku za tři dny,
říkám si, že by určitá regulace nebyla na škodu. Ale ne, doufám, že vyhraje
zdravý rozum a některým jedincům dojde, že všeho moc škodí...
.
[1] HARDING, DAVID. Top French chefs to crack down on patrons taking pictures
of food. Daily News [online]. 2014 [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: http://www.nydailynews.com/life-style/eats/top-french-chefs-crack-food-porn-article-1.1615752
[1] WILLSHER, Kim. French chef Alexandre Gauthier
attempts to put an end to food selfies. Guardian.com [online].
ěé+č [cit. 2015-04-12]. Dostupné z: http://www.theguardian.com/lifeandstyle/2014/feb/16/chef-alexandre-gauthier-stop-photographs-food-restaurant
[1] LIDOVKY.CZ Přestaňte si fotit jídlo, zlobí
se restauratéři. Lidové noviny [online]. 2013 [cit.
2015-04-12]. Dostupné z:http://www.lidovky.cz/prestante-si-fotit-jidlo-zlobi-se-restaurateri-frl-/dobra-chut.aspx?c=A130825_125511_dobra-chut_sk
No comments:
Post a Comment