Dobré občanství jako rámcová soutěž: Kony2012, memy a kritika „síťového“ občana
„Nic není
důležitější než myšlenka, jejíž čas nadešel, jejíž čas je právě nyní." Tak
začíná video s názvem Kony2012, video, jenž natočila nezisková organizace
s názvem Neviditelné děti (Invisible Children) s cílem upozornit na
zvěrstva páchaná ugandským vojevůdcem Josephem Kony, sesadit jej a přivést
k soudu. Půlhodinový film obhajoval moc tzv. síťového občana. Článek Nety
Kligler-Vilenchik a Kjerstin Thorson ale upozorňuje na kontrast mezi nadějnou
vizí „síťového“ občana, jak jej prezentuje zmíněné video a opačným přístupem v
kritických memech, které se vynořily v návaznosti na kampaň a její
podporovatele. Autorky článku využívají již dříve formulovanou teorii rámcové
soutěže, aby ukázaly mechanismus, pomocí něhož se v průběhu času mění
koncepce dobrého občanství.
 |
| Zdroj: knowyourmeme.com |
Autorky
Neta
Kligler-Vilenchik je doktorandkou na Annenbergově škole pro komunikaci a
žurnalistiku na Univerzitě Jižní Kalifornie. Předtím studovala oblast
komunikace a politologii v Izraeli, nejprve v Tel Avivu, později
v Haifě. Ve svém výzkumu se Neta Kligler-Vilenchik zabývá zapojením
mladých lidí do participačních kultur a nových médií a tím, jak tato účast
ovlivňuje jejich občanskou a politickou angažovanost. V současnosti
Kligler-Vilenchik pracuje na knize, jejíž spoluautorem je i významný teoretik
zabývající se novými médii, Henry Jenkins. Další autorkou článku je Kjerstin
Thorson. Ta přednáší na Annenbergově škole pro komunikaci a žurnalistiku na
Univerzitě Jižní Kalifornie a její doktorandkou je právě Neta
Kligler-Vilenchik. Výzkum Kjerstin Thorston se soustředí na účinky digitálních
a sociálních médií v souvislosti s politickým přesvědčením a
aktivismem.
Kony 2012
Video
Kony2012 přineslo v březnu roku 2012 nový vítr do plachet debat kolem
novomediálních technologií a jejich vlivu na občanský aktivismus a politickou angažovanost.
Film se snažil své diváky přesvědčit o tom, že semknutí lidí skrze sociální
sítě „mění způsob jakým svět funguje“. Každý „síťový“ občan tak může ovlivnit,
co se na Zemi děje. V tomto případě například tím, že pomůže
k odsouzení ugandského diktátora.
Během několika hodin
po spuštění kampaně video zhlédl 1 milión uživatelů sociálních sítí, v následujících
6 dnech se počet zhlédnutí vyšplhal na více než 111 miliónů a video se stalo
nejrychleji šířícím se videem všech dob. Sdíleli jej především mladí lidé.
Brzy se však stejnými sociálními
sítěmi začal šířit odpor vůči kampani. Aktivisté video vnímali negativně,
protože, dle jejich názoru, vykreslilo Afričany jako neschopné čelit vlastním problémům
a zjednodušilo daleko komplexnější problémy Ugandy. Miliony mladých dospělých,
kteří sdíleli a „likeovali“ video byli označeni pojmem „laxní aktivisti“ (ang.
slovem „slacktivists“), protože si vybrali jednoduchou a symbolickou cestu on-line
aktu, místo vyzkoušené a skutečné formy kolektivního jednání. K debatě nad
tímto problémem došlo v masových médiích, mezi odborníky, ale také na
sociálních sítích. Vzniklo ohromné množství obrázků s texty, jež
upozorňovaly na absurdnost aktivismu jen ve formě sdílení problému na sociálních
sítích. Tyto uživateli vytvořené obsahy se začaly šířit v podobě memů. O
týden později pozornost věnovaná celé kauze uhasla.
Článek Nety Kligler-Vilenchik a
Kjerstin Thorson se na základě této kampaně a reakce na ní v podobě
zmíněných memů, zaměřil na chápání dobrého občanství v kontextu síťových
digitálních médií.
Co je rámcová teorie?
Autorky
ve výzkumu navazují na rámcovou teorii. Tato koncepce chápe rámce jako
centrálně organizované myšlenky, které skutečnosti poskytují jakousi strukturu
a pomáhají nám tak pochopit smysl různých událostí, které se dějí kolem nás.
Tyto rámce mohou být dvojí, rozdělují se na ty, které jsou „tam venku“
v médiích a jsou úzce spojené s individuálním porozuměním a ty
„uvnitř hlavy“, jež jsou využívány jako zdroje občanské snahy pochopit smysl
politické skutečnosti. Jedni z prvních, kdo s tímto přístupem přišli,
byli Gamson a Modigliani (1989). Ti zkoumali, jak je probíhající veřejná debata
nad určitým tématem vždy organizovaná rámci, jež fungují jako „interpretační
balíčky“ obsahující metafory, fráze, vizuální obrazy a morální apely, které se
k danému problému vztahují.
Různé koncepce
definující dobré občanství chápou autorky článku rovněž jako rámce či
„interpretační balíčky“. Rámce dobrého občanství naznačují, že některé formy
politického jednání jsou více žádoucí než jiné, a tudíž jsou spojené
s politickou mocí.
Memy jako kulturní geny
To, že jsou různé
rámce vnímány odlišně, pak přirozeně vede k soutěžení jednotlivých rámců.
V tomto případě zkoumaly autorky článku různé rámce dobrého občanství,
jež byly propagovány ve dvou on-line zdrojích – v samotném videu Kony2012 a memech vytvořených v reakci na tuto kampaň.
Slovo
mem pochází od evolučního biologa Richarda Dawkinse, jenž v knize Sobecký
gen (1976) představil koncepci memu, kulturní obdobě genu, jako replikující se
jednotky kulturní informace. Internetové memy, s kterými se v článku
pracuje, pak definují autorky pomocí Shifmana (2013) jako skupiny digitálních
položek, jež sdílejí společné charakteristiky a jsou vytvořené s vědomím
sebe navzájem. Tyto skupiny pak obíhají na internetu, jsou napodobovány a
transformovány velkým množstvím uživatelů.
Kony vs. memy
Autorky
v článku nejprve zevrubně popisují video Kony2012 a události kolem něj. Diváci
byli ve filmu vyzýváni, aby pomohli „udělat Konyho známým“, což by mohlo vést
k jeho zatčení. Film se snažil o prezentaci vize globálního světa, kde si
občané budou navzájem pomáhat přímo, bez závislosti na neefektivní vládě a
institucích. Publikum videa bylo žádáno nejen o šíření videa, ale i o
vylepování plakátů ve vlastním městě, nákup či vytvoření Konyho triček a
letáků, nošení náramků s výrazem podpory atd.
V další
části práce se Nety Kligler-Vilenchik a Kjerstin Thorson zaměřily na tematickou
kvalitativní analýzu vybraných 85 memů, které vznikly jako kritická reakce na
kampaň Kony2012 (soustředily se na memy, které souvisely s občanstvím a
vynechaly například ty, jež útočily na tvůrce videa, Johna Russela). Mezi
těmito memy pak objevily několik tendencí v přístupu k dobrému
občanství.
 |
| Zdroj: knowyourmeme.com |
První
typ memů upozorňoval na fakt, že většina lidí, jež video sdíleli, si vůbec
nezjistili dodatečné informace o problému, ani o potížích, se kterými se Afrika
potýká, než se rozhodli video podpořit. Tento typ
memů rovněž připomínal, že bychom neměli tak rychle podléhat emotivně
zabarveným kampaním při politickém rozhodování.
 |
| Zdroj: knowyourmeme.com |
Druhý
typ memů, které autorky identifikovaly, ilustroval dobré občanství
z pozice vhodné reakce na daný problém. On-line akce jsou zde prezentovány
jako bezvýznamné v kontrastu s opatřeními formálních institucí.
Podporovatelé takovýchto činů, jsou pak představováni jako lidé bez skutečného
zájmu o danou problematiku, ale s pocitem uspokojení, že se zapojují do
boje s bezprávím, přesto, že si zvolili tu nejjednodušší cestu. Tyto memy
tak upozorňují na to, že sdílením videa na sociálních sítích, se člověk nestává
sociálním aktivistou.
 |
| Zdroj: knowyourmeme.com |
Síťový občan vs.
občan informovaný
Video Kony2012 a
kritické memy reagující na něj ukázaly rozdílné přístupy k tomu, co dobré
občanství znamená. Rámec tzv. „síťového občana“ v tomto
případě musel čelit silnému odporu ve formě memů, jejichž široké rozšíření
ukázalo, že model „informovaného občana", jenž si nejprve zjistí podstatné
informace o problému a až na základě toho, se rozhodne zda věc dále řešit, je ve
společnosti velmi silně zakořeněn. Článek tak ukázal, že jsou představy o
dobrém občanství normativní a hluboce zapletené do soutěžení o politickou moc.
Z tohoto úhlu pohledu tedy nemůžeme interpretovat měnící se modely dobrého
občanství jako neutrální proces podléhající sociálním či technologickým změnám,
ale spíše jako soutěž o nadvládu. Rámce dobrého občanství manifestují politický
boj.
Koexistence několika rámců dobrého občanství v současnosti
pak podle autorek článku nabízí cestu k přemýšlení nad tím, jak rámcové
zdroje mohou inspirovat civilní praktiky, jež přemosťují a syntetizují různé
občanské modely. Například v rámci síťové komunikace, se model
„informovaného občanství“ může stát součástí sítě tzv. „kolektivní inteligence“ (Levy, 1997), kde se občané mohou navzájem informovat o problémech a
společně se vzdělávat.
V českém
kontextu se s případem sdílení určitých politických problémů na sociálních
sítích setkáváme často. Domnívám se, že model „informovaného občana“ je zde
rovněž silně zakořeněn. Model „síťového občana“ se však také rozmáhá. Češi jsou přeborníci v tvorbě memů zesměšňujících určité politiky, či politické události. Pokud se ale jedná o problém, jenž se dá řešit přímo, nedávné události ukázaly, že lidé stále dokáží vyjít do ulic a vyslovit svůj názor nejen na sociálních sítích.
Digitální média zde pak slouží spíše jako nástroj pro organizování hnutí
odporu. Co se týče zahraničních politických problémů, věnují se jim a sdílí je
především lidé, kteří jsou o situaci dobře informovaní. Na základě toho se nesetkávají se značným odporem a sdílení těchto informací ve smyslu zvyšování povědomí o problému pak, dle mého, má smysl.
Zdroje:
Dawkins, R. (1998). Sobecký
gen. Praha: Mladá fronta.
Gamson, W. A. a Modigliani A. (1989) Media discourse and
public opinion on nuclear power: a constructional approach. American Journal of Sociology, pp. 1–37.
Kligler-Vilenchik, N., &
Thorson, K. (2015). Good citizenship as a frame contest: Kony2012, memes, and
critiques of the networked citizen. New Media & Society, pp. 1-19.
Levy P. (1997). Collective Intelligence: Mankind’s Emerging
World in Cyberspace. New York: Basic Books.
Shifman, L (2013). Memes in Digital Culture. Cambridge, MA:
MIT Press.
No comments:
Post a Comment