Rizika komunikace na sociálních sítích – fenomén kyberšikany v nových médiích
Jedním z nejdiskutovanějších
témat poslední let v rámci stále se rozvíjejících komunikačních technologií se
stal fenomén agresivity v kyberprostoru, a to v různých podobách. Nejčastěji se
vyskytující obdoby agresivního chování odehrávající se ve virtuálním prostoru,
které se nazývají sociálně patologické jevy, mezi které patří například
kyberšikana. Stejné fatální následky jaké má kyberšikana můžeme také přiřadit
jejím aspektům, mezi které řadíme kyberstalking, sexting, hoax, happy slapping
či kybergrooming. Anonymita spojená s komunikací na sociálních sítích internetu
je základním aspektem vytvářející prostor pro deviantní jednání (z nejhorších
možných následků je například sexuální zneužití dítěte či mladistvého nebo
samotná smrt oběti). Právě anonymita elektronické komunikace nejen rozvíjí
hravost a ztrátu zábran, ale především snižuje sociální zodpovědnost, a tak
uživatelům usnadňuje zapojení do nepřátelského a agresivního jednání (Herring,
2001). Jak dokládají nejnovější výsledky výzkumů trávení volného času[1], rapidně narůstá počet
hodin, které tráví věková kategorie mladistvých a děti na sociálních sítích
jako jsou například Facebook, Twitter nebo MySpace,a internetu obecně. Sociální
sítě se tak novým prostorem pro páchání kyberzločinů.
Kyberšikana
V poslední době nastal opravdový
boom v oblasti informačních komunikačních technologií. Tyto technologie nám
nabízí obrovské možnosti a podstatně ulehčují náš život. Ovšem je třeba si
uvědomit, že s sebou přináší také četná rizika. Technologie se totiž mohou stát
mocnou zbraní, kterou může někdo obrátit proti nám. Jedním z rizik, které nám
hrozí, je kybernetická šikana, tzv. kyberšikana. Termínem kyberšikana
(cyberbullying) označujeme nebezpečné komunikační jevy realizované
prostřednictvím informačních a komunikačních technologií (např. pomocí
mobilních telefonů nebo služeb v rámci internetu), jež mají za následek
ublížení nebo jiné poškození oběti. Toto ublížení či poškození může být jak
záměrem útočníka, tak důsledkem např. nevhodného vtipu, nedorozumění mezi obětí
a útočníkem, nedomyšlením důsledků jednání ze strany útočníka atd. Oběť je
poškozována opakovaně, ať už původním útočníkem či osobami, které se do
kyberšikany zapojují později.[2] Kyberšikana úzce souvisí s
šikanou. Zatímco klasická šikana se může projevovat jak fyzickými útoky, tak
útoky psychickými, kyberšikana se odehrává pouze v psychické rovině, je tedy
druhem psychické šikany. Kyberšikana se projevuje především ponižováním,
nadáváním, urážením, zastrašováním, vyhrožováním, vydíráním, obtěžováním a
pronásledováním oběti, což jsou typické projevy psychické šikany. Útoky se však
odehrávají ve virtuálním prostředí, které díky svým specifickým možnostem
posouvá důsledky takového jednání mnohem dál. Útoky mohou být intenzivnější,
dlouhodobější, uživatelé ICT mohou z utrpení oběti dokonce udělat masovou
zábavu. Trauma způsobené oběti z tohoto pohledu může být nepředstavitelné. Je
již známá řada kauz, kdy oběti tento extrémní tlak dohnal až k psychickému
zhroucení, jež v některých případech dokonce skončilo sebevraždou.[3]
Co se týká
samotné definice pojmu kyberšikana, jedná se úmyslné, opakující se a
nepřátelské chování, jehož cílem je ublížit oběti za použití informačních a komunikačních
technologií (Quing Li, 2004). Kyberšikana (cyberbullying) bývá též definována
jako trýznění, hrozby, obtěžování, ponižování, ztrapňování nebo jiné útoky mezi
mladistvými pomocí internetu, interaktivních a digitálních technologií nebo
mobilních telefonů. Má stejné charakteristiky jako nepřímé tradiční šikanování:
stává se opakovaně, zahrnuje psychické násilí a je záměrná (Dehue a kol.,
2008). Kyberšikana zahrnuje online obtěžování, agresivní chování, ubližování,
napadání, očerňování, krádež identity, vyloučení, zveřejňování cizích
tajemství, aktivity související s hackerstvím (krádeže informací, prolomení
účtu, poškozování webových stránek, profilů atd.) (Willard, N., 2006).
Kyberšikana (též kybernetická šikana, počítačová šikana či cyberbullying) je
druh šikany, který využívá elektronické prostředky, jako jsou mobilní telefony,
e-maily, pagery, internet, blogy a podobně. Řada jejích projevů může spadat do
oblasti kriminálních činů. Její nejobvyklejší projevy představuje zasílání
obtěžujících, urážejících či útočných e-mailů a SMS, vytváření stránek a blogů
dehonestujících ostatní, popřípadě může kyberšikana sloužit k posilování
klasických forem šikany, nejčastěji prostřednictvím nahrání scény na mobilní
telefon a jejího následného rozeslání známým dotyčného, popřípadě vystavení na
internetu. Zejména poslední varianta šikany může být extrémně nebezpečná –
pokud se spojí s nějakou velmi ponižující situací, takovéto zveřejnění
ponižujících materiálů pro obrovské množství lidí (které nejde vzít zpět) mnohonásobně
zvyšuje utrpení a trauma oběti, což na ni může mít extrémně neblahý dopad. V
zahraniční literatuře kdyberšikanu označují také termíny electronic bullying,
electronic harassment, e-bullying, SMS bullying, mobile bullying, online
bullying, digital bullying, nebo Internet bullying. Termín cyberbullying -
kyberšikana označuje případy, kdy je dítě či dospívající, tedy nezletilý
jedinec, jak na straně oběti, tak agresora, nebo byl útok mladistvým alespoň
iniciován. V případě zahrnutí dospělých se používají termíny cyber-harassment
(kyber-obtěžování) nebo cyberstalking (kyberpronásledování) (Aftab, P.).
Co se týká výzkumů na téma
kyberšikany, studie potvrzují[4] (), že nejčastější formou
šikanování mezi dětmi je stále šikanování tváří v tvář. Zkušenost se školní
šikanou uvádí 19 % dětí ve věku 9 - 16 let, s tou elektronickou průměrně 8 %.
Dle výzkumu projektu Minimalizace šikany, Mediaresearch, 2010, pochází 51 %
útočníků přímo ze třídy oběti, 27 % ze stejné školy. Pouze 17 % původců útoků
zůstává oběti skrytých. Každé desáté české dítě zažilo kyberšikanu V Českých
podmínkách existují dva základní výzkumy. Výzkum projektu Minimalizace šikany,
provedený v roce 2009 společností MediaResearch, ukázal, že 10 % českých dětí bylo
v posledním půlroce obětí kyberšikany. Při šetření se zjistilo, že téměř
polovina obětí vůbec netušila, že může v jejich případě jít o kyberšikanu.
Výzkum Centra prevence rizikové virtuální komunikace hovoří o číslech mnohem
vyšších. Dle tohoto výzkumu bylo obětí některé z formy kyberšikany více než 59
% školních dětí. V rámci celoevropského výzkumu EU Kids online uvádí zkušenost
s elektronickou šikanou 8 % českých dětí ve věku 9 - 16 let. Profil v některé
ze sociálních sítí má 72 % českých dětí (v ČR se v naprosté většině jedná o
Facebook). Ve věku mezi 13 a 16 lety má profil 90 % dětí, mezi 9 a 12 lety 52 %
dětí[5]. Přitom věková hranice pro
uživatele je v pravidlech užívání Facebooku stanovena na 13 let. Na Facebooku
je však podle dostupných informací přes 7,5 milionu dětí pod 13 let[6].
 |
Kybergrooming
Termín kybergrooming označuje
chování uživatelů internetu (predátorů, kybergroomerů), které má v oběti
vyvolat falešnou důvěru a přimět ji k osobní schůzce. Výsledkem této schůzky
může být sexuální zneužití oběti, fyzické násilí na oběti, zneužití oběti pro
dětskou prostituci, k výrobě dětské pornografie apod. Kybergrooming je druhem psychické
manipulace realizované prostřednictvím internetu, mobilních telefonů a dalších
souvisejících technologií. Často je vázán na synchronní i asynchronní
komunikační platformy, nejčastěji veřejný chat, internetové seznamky, instant
messengery a VoIP (např. ICQ, Skype) a v posledních letech také na sociální
sítě (Facebook, Twitter, MySpace, Bebo a další). Internetoví predátoři
využívají také inzertní portály, na kterých nabízející dětem různé možnosti
výdělku či kariéry (např. v oblasti modelingu), často navštěvují portály
zaměřené přímo na nezletilé uživatele internetu (dětské portály, portály
zaměřené na volnočasové aktivity, herní portály a další internetové stránky).
Oběťmi kybergroomingu jsou zpravidla děti nejčastěji ve věku 11–17 let. Častěji
se jedná o dívky než o chlapce. Lze předpokládat, že oběti tvoří zejména ti
uživatelé internetu, kteří tráví velké množství volného času v online
komunikačních prostředích (chat, instant messengery, sociální sítě), kde také
navazují virtuální kontakty s ostatními (hledají zde kamarády, přátele, životní
partnery). V posledních letech se také objevuje stále více případů
kybergroomingu, ke kterým došlo na některé ze sociálních sítí (Facebook,
MySpace, Twitter apod.). Ty díky propracovanému systému virtuálních sociálních
vazeb poskytují ideální podmínky pro realizaci kybergroomingu. Děti a mládež
jsou k manipulaci náchylnější zejména proto, že dosud nemají plně rozvinuté
sociální dovednosti a mají nedostatek životních zkušeností. Nejčastější typy
obětí jsou děti s nízkou sebeúctou nebo nedostatkem sebedůvěry (lze je snadněji
citově či fyzicky izolovat), děti s emocionálními problémy, oběti v nouzi
(často hledají náhradu za své rodiče a potřebují pomocnou ruku) a děti naivní a
přehnaně důvěřivé (jsou ochotnější zapojit se do online konverzace s neznámými
lidmi, obtížněji rozpoznávají rizikovou komunikaci). Kybergroomeři často
vytvářejí sítě, ve kterých vzájemně spolupracují. Spolupodílejí se například na
únosech dětí – dítě je manipulací donuceno k osobní schůzce, následně uneseno a
převezeno na území jiného státu, kde je dále sexuálně zneužíváno, využíváno k
výrobě dětské pornografie, fyzicky týráno apod. Sítě predátorů často
shromažďují osobní profily obětí do databází, které pak využívají ostatní
členové sítě.
Happy Slapping
Happy Slapping, v doslovném
překladu něco jako „veselé fackování“, označuje natáčení reálného fyzického
napadení nic netušící oběti. Zpravidla se jedná o útok na náhodně vybranou,
„kolemjdoucí“ oběť, se kterou nemá útočník žádný specifický vztah. Jeden nebo
více útočníků napadne oběť a další z agresorů celý útok natáčí na kameru nebo
mobilní telefon. Motivace pachatelů bývají jiné než u kyberšikany. Cílem je
získat maximálně šokující, „originální“, často co nejbrutálnější, ale
autentické video, které agresoři zveřejní na některém z portálů pro sdílení
videí a těší se z rostoucího počtu zhlédnutí. Důsledky útoků mohou být fatální.
Pořízení takového videa bývá iniciačním rituálem pro přijetí do různých
mladistvých skupin. Nicméně natáčení fyzického nebo sexuálního útoku a její
následné zveřejnění může být prostředkem k týrání kyberšikanované oběti. V
České republice happy slappingové jednání není trestným činem, ale není ani
beztrestné. Např. situace, kdy útočník z ničeho nic napadne tyčí kolemjdoucí oběť,
zatímco je natáčen komplicem, a následně spolu umístí video na internet, může
být posouzena pravděpodobně hned jako několik trestných činů: např. těžké
ublížení na zdraví (při ochrnutí aj. podobném dopadu), nepřekažení trestného
činu a neoznámení trestného činu (ze strany komplice), následně neposkytnutí
první pomoci. Záležet bude vždy na konkrétním průběhu jednání. V úvahu proto
připadá např. i podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování
jejich práv a svobod, ohrožování výchovy dítěte, schvalování trestného činu,
podněcování k trestnému činu aj. (při méně závažném jednání půjde nejčastěji o
některý z přestupků proti občanskému soužití). Některé evropské státy mají
Happy Slapping přímo zakotven v trestně právních předpisech. Ve Francii je Happy
Slapping trestným činem od roku 2007, v Anglii byl první rozsudek za happy
slappingový útok vynesen v roce 2008[7] Stalking.
Stalking neboli nebezpečné
pronásledování je takové jednání, kdy se pachatel zaměří na konkrétní osobu,
kterou dlouhodobě pronásleduje, obtěžuje ji, vyhrožuje jí nebo jí blízkým
osobám, a tím ve své oběti vyvolává pocity strachu. Zneužívání nových online a
mobilních technologií k pronásledování se označuje jako kyberstalking.
Stalking, na rozdíl od kyberšikany a happy slappingu, je zakotven v trestním
zákoně a je trestným činem (nebezpečné pronásledování, § 354 TZ).
Pronásledování bývá také prostředkem týrání v rámci šikany a kyberšikany.
„Statistiky ukazují, že nejčastěji se obětí pronásledování stává svobodný
člověk žijící bez partnera nebo osoba krátce po partnerském rozchodu,“
vysvětluje Markéta Vitoušová, prezidentka Bílého kruhu bezpečí. Podle
celosvětových výzkumů se oběťmi stalkingu stalo přibližně 10 % populace. Řada
studií realizovaných v mnohých zemích Evropy (např. Dressing, H. Maulk-Backer,
H. Gass, P.) poskytuje velmi zajímavá čísla o četnosti stalkingu ve
společnosti. Anglosaské studie udávají, že zhruba 4–7,2 % mužů a 12–17,5 % žen
se alespoň jednou se stalkingem osobně setkalo. To znamená, že stalking je jev
poměrně rozšířený. V první německé studii o stalkingu uvedlo 11,6 % dotázaných,
že byli minimálně jednou v životě obětí stalkera. Mezi oběťmi převažovaly ženy
(87,2 %). Stalking je významným fenoménem i pro kriminalistiku, neboť může
předznamenávat závažné násilné trestné činy. Při zkoumání 141 případů, při
kterých byly ženy usmrceny svými bývalými partnery, se zjistilo, že v 76 %
případů se pachatel projevoval jako stalker. Také pro německou trestněprávní
praxi se stalking stává významným jevem. 34,6 % stalkerů svým obětem výslovně
vyhrožuje a ve 30,4 % případů skutečně následuje násilné jednání. To znamená,
že stalking v žádném případě nelze bagatelizovat jako neškodné obtěžování.
Problematika je podrobně rozpracována na www.ipravnik.cz. Většina obětí
stalkingu trpí posttraumatickou stresovou poruchou, chronickými poruchami
spánku, zhruba každá čtvrtá postižená osoba uvažuje o sebevraždě nebo se o ni
pokusila, čtyři z pěti obětí se vyhýbají ze strachu určitým místům, která dřív
pravidelně navštěvovaly[8].
Sexting
Pojem sexting je složeninou slov
„sex“ a „texting“. Označuje zasílání elektronických zpráv (sms, mms, e-mailů
atd.) či sdílení materiálu s erotickým a sexuálním podtextem. Zpravidla se
jedná především o sexuálně orientované komentáře, odhalené fotografie a videa.
Sexting je fenoménem hlavně u dospívajících (významně vyšší výskyt u dětí nad
15 let než u mladších skupin zjistil výzkum E-bezpečí, 2012), u dívek i
chlapců. Mladí lidé objevující vztahy a toužící po slávě hrdě odesílají své
fotografie a videa s očekáváním obdivu. Neuvědomují si, že se vystavují
vysokému riziku vydírání, zneužívání a veřejného posměchu. Takové fotografie
mohou pro adresáta v budoucnu znamenat prostředek k nátlaku či k zesměšnění,
mohou dítě nebo jeho blízké ohrozit v budoucích vztazích i zaměstnání. Sexting
probíhá nejčastěji mezi vrstevníky, výjimkou ale není ani cílené zasílání
odhalených fotografií neznámým lidem (z chatu, seznamky) za úplatu. V některých
zemích je sexting tvrdě postihován, v USA je trestným činem (mladiství odesílající
sexuálně orientovaní se stávají sexuálními delikventy s trvalým záznamem)[9].
Technologie mnohdy vyvolávají
skutečnou psychickou závislost na virtuálním prostředí. Po opuštění virtuální
reality tito lidé zažívají abstinenční příznaky. Skupina lidí závislých na
virtuálním světě je potenciálně rizikovou skupinou, neboť jsou podle výzkumů
nejvíce ohroženi kyberšikanou a dalšími nebezpečnými komunikačními jevy
(Nešpor, 2011). Je to jednak proto, že v tomto prostoru tráví mnohem víc času,
tudíž je větší pravděpodobnost, že se s útočníkem setkají, a za druhé proto, že
virtuální realita se pro ně brzy stává vším a dopady plynoucí z kyberútoku jsou
z tohoto pohledu pro ně mnohem zničující. Souvislostí mezi uživateli sociálních
sítí a oběťmi kyberšikany se zabývaly také některé výzkumy - např. podle
výzkumu Amandy Lenhart z roku 2007 se stalo obětí kyberšikany 39 % uživatelů
sociálních sítí ve srovnání s 22 % obětí, které sociální síť nepoužívají.[10]
Téma kyberšikany je o to
palčivější, že represivní složky i odpovídající legislativní úpravy dosud
neumějí pružně reagovat na potřeby obětí a mnohdy trvá několik let, než je
sociálně patologické jednání označeno jako trestný čin. Na druhou stranu je
nutno podotknout, že v současné době má tento fenomén velkou publicitu, což se
projevuje i tendencí tvořit množství metodologických pomůcek pro pedagogické
pracovníky[11]
či rodiče dětí k pomoci detekce obětí tohoto druhu šikany[12]. Vzhledem k vysokému
stupni medializace reálných dopadů kyberšikany, jejíž příklad uvádím níže, dochází
také k akcentaci důležitosti tohoto tématu napříč věkovými i sociálními
vrstvami společnosti.
Reálné kauzy kyberšikany
Ghyslain Raza (14 let) známý
jako Star Wars Kid
První zveřejněný případ
kyberšikany je z roku 2003, kdy kanadský student střední školy Ghyslain Raza
natočil sám sebe při předvádění bojové scény z filmu Hvězdné války. Jeho video
bylo posléze zcizeno jeho spolužáky a umístěno na internet. Během několika
týdnů se nahrávka stala celosvětově velice populární a posloužila k vzniku
mnoha parodií, posměšných webů a blogů. Toto video bylo parodováno dokonce i v
seriálech jako jsou South Park a American Dad. Následky na Ghyslainův život
byly velice traumatizující. Student se psychicky zhroutil a musel se následně
podrobit dlouhodobé léčbě.
Ryan Patrick Halligan (13 let)
Případ Ryana z téhož roku v USA
se týkal fyzické šikany. Chlapcova snaha čelit výhružkám útoků provozováním
kick boxu se však nesetkala s úspěchem. Útočníkům se sice postavil, avšak
fyzický střet prohrál. Spolužáci se však s jeho porážkou nespokojili a jako
mstu jeho troufalosti se bránit využili stejně starou dívku, která předstírala
zájem o Ryana. Jejím úkolem bylo získat o Ryanovi co nejvíce osobních
informací. Tyto informace poté zveřejnili na školním webu a označili Ryana za
gaye. Na chatu si z něj dělali legraci i další spolužáci. Ryan tento útok
psychicky neusnesl a oběsil se.
Anna Halman (14 let)
Jeden z prvních a zároveň
nejtragičtějších evropských případů z roku 2006 z Polska, kdy pět spolužáků
podrobilo Annu před se celou třídou sexuální šikaně (strhali z ní šaty a
předstírali, že ji znásilňují). Celou scénu nahráli na mobil a vyhrožovali
dívce, že nahrávku zveřejní na internetu, což později skutečně udělali, video
umístili na stránku YouTube. Pro Annu to měla být pomsta za to, že s jedním z
chlapců nechtěla chodit. Důsledkem tohoto činu Anna spáchala sebevraždu.
Megan Meier (13 let)
V roce 2006 se Megan na stránkách
MySpace seznámila s 16letým chlapcem Joshem Evansem a několik týdnů spolu
prožívali virtuální lásku, aniž by se někdy osobně setkali. Pak jí Josh začal
psát zprávy plné nenávisti, jak je odporná a jak by byl svět bez ní lepší.
Megan se v důsledku této šikany oběsila. Při vyšetřování se zjistilo, že se za
chlapce vydávala 50 letá Lori Drew, matka Meganiny bývalé kamarádky. Tímto
způsobem se Megan chtěla pomstít za to, že už nechce kamarádit s její dcerou.
Lori pro kyberšikanu využila i kolegyni z práce. Po smrti Megan neprojevila
Lori žádné výčitky a celou záležitost vnímala jako nevinný žert.
Jessica Logan (18 let)
V roce 2006 po rozchodu zveřejnil
Jessičin přítel fotografie, které mu poslala v době, když spolu ještě chodili.
Od té doby byla vystavena neustálému posměchu ze strany spolužáků. Útoky
nepřestaly ani poté, co Jessica vystoupila v televizi a požádala spolužáky, aby
ji nechali na pokoji. Jessica poté spáchala sebevraždu.
Důležité online zdroje a kontakty:
• www.saferinternet.cz – osvětové stránky Národního centra
bezpečnějšího internetu
• www.bezpecne-online.cz – stránky pro děti, rodiče a
pedagogy Národního centra bezpečnějšího internetu na téma online bezpečnosti
• www.horkalinka.cz - Horká linka provozovaná Národním
centrem bezpečnějšího internetu, intervenční centrum pro boj s
kyberkriminalitou. Pomáhá rovněž obětem kyberšikany s odstraňováním šikanujícího
obsahu.
• www.pomoconline.cz – pomáhající linka pro řešení krizí
spojených s elektronickým násilím provozované Národním centrem bezpečnějšího
internetu a Sdružením Linka bezpečí
• www.sikana.org - Občanské sdružení Společenství proti
šikaně
• www.nebudobet.cz – stránky projektu Nebuď oběť!
• http://www.csicr.cz/ - stránky České školní inspekce
• http://www.csicr.cz/cz/Rodice/Na-co-se-casto-ptate/Sikana
- řešení školní šikany z pohledu České školní inspekce
• www.e-bezpeci.cz – webové stránky projektu E-bezpečí
• Střediska výchovné péče – přímá pomoc při řešení
kyberšikany
• http://aplikace.policie.cz/hotline/ - Policejní horká
linka pro hlášení kyberkriminality
• http://www.nasedite.cz/cs/projekty/internet_hotline -
Horká linka Nadace Naše dítě
Literatura:
• Kolář, M.: „Nová cesta k léčbě šikany“, Portál, Praha,
2011
• Hulanová L: „Internetová kriminalita páchaná na dětech,
psychologie internetové oběti, pachatele a kriminality“, Triton, Praha, 2012
• Vágnerová, M: „Psychopatologie pro pomáhající profese“,
Portál, Praha, 2004
• Šámal, P. a kol.: „Trestní zákoník“, C. H. Beck, 2009
• Nešpor K.: „Návykové chování a závislost“, Portál, Praha,
2011
• Rogers V.: „Kyberšikana: Pracovní materiály pro učitele a
žáky i studenty“, Portál, Praha, 2011
• Kol. Aut.: „Jak zvládnout kyberšikanu, metodický
materiál“, NCBI, 2010 (www.bezpecne-online.cz)
• Willard, N.: „Cyber Savvy: Embracing Diigital Safety and
Civility“, Corwin Press, 2012
• Hinduja S., Patchin J. W.: „Bullying Beyond the
Schoolyard“, Corwin Press, 2009
• Hinduja S., Patchin J. W.: „Cyberbullying Prevention and
Response, Expert Perspectives“, Routledge Taylor and Francis Group, 2011
Mezinárodní zdroje pro preventivní práci s dětmi: Využijte didaktických a
výukových videomateriálů vznikajících v rámci celoevropské sítě osvětových
center pro bezpečnější užívání internetu INSAFE: www.saferinternet.org.
[1]
Time Use Survey, http://www.timeuse.org/mtus
[2]
Co je to kyberšikana? E-Bezpeci.cz [online] 22. 5. 2009. [cit. 2012-08-15].
Dostupné z: http//cms.ebezpeci.cz/content/view/14/6/lang,czech/.
[3]
Krejčí, V. E-Bezpečí, 2010. Online na http://www.e-bezpeci.cz.
[4]
EU Kids online, 2010
http://www.lse.ac.uk/media@lse/research/EUKidsOnline/EU%20Kids%20II%20%282009-11%29/Survey/Survey%20documents.aspx
[5]
EU Kids online http://eprints.lse.ac.uk/2856/
[6]
http://www.m-journal.cz/cs/aktuality/facebook-premysli--jak---legalizovat--uzivatele-pod-13-let__s288x9198.html
[7]
http://www.ncbi.cz/category/6-metodiky-ucebni-materialy?download=38.
[8]
http://www.e-nebezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/materialy-pro-studium-studie-atd?download=10%3Abrozura
[9]
http://www.e-nebezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/materialy-pro-studium-studie-atd?download=10%3Abrozura
[10]
http://www.pewinternet.org/files/oldmedia/Files/Reports/2007/PIP_Teens_Social_Media_Final.pdf.pdf.
[11]
Rogers V.: „Kyberšikana: Pracovní materiály pro učitele a žáky i studenty“,
2011, Kol. Aut.: „Jak zvládnout kyberšikanu, metodický materiál“, 2010,
Vágnerová, M: „Psychopatologie pro pomáhající profese“, 2004
[12]
http://www.e-nebezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/materialy-pro-studium-studie-atd?download=10%3Abrozura,
http://www.ncbi.cz/category/6-metodiky-ucebni-materialy?download=38.
No comments:
Post a Comment