Sociální sítě jako nástroj politického ovlivňování

Většina veřejnosti známých a dostupných studií sociálních sítí se odehrává v kontextu genderových charakteristik, socioekonomických hledisek, snahy nalézt co nejefektivnější zhodnocení marketingového potenciálu a podobně. Na výzkumy podobného ražení narazíme skutečně na každém rohu. Leticia Bode, Emily K. Vraga, Porismita Borah a Dhavan V. Shah však chtěli zjistit, jakým způsobem se se sociální sítě dají využít v rámci politického působení a politických kampaní. Uvedený autorský kolektiv výsledky svého bádání shrnul v článku s názvem A New Space for Political Behavior: Political Social Networking and its Democratic Consequences, se kterým se v následujících řádcích seznámíme blíže.

O autorech

Autoři působí na známých univerzitách (Georgtown U., GeorgeMason U a  U. of Wisconsin) ve Spojených státech amerických a pro předmět daného výzkumu se jejich odborností vhodně doplňují. L. Bode se orientuje především na politickou komunikaci a politické chování. E. Vraga se zajímá o to, jak osobní predispozice a motivace ovlivňují proces tvorby mediálního obsahu v digitálním prostředí. Do jejího portfolia spadají i formáty nových médií zahrnující politické blogy a sociální sítě. Do hledáčku P. Borah patří taktéž formy politické komunikace, přičemž svou pozornost mimo jiné věnuje i tématu psychologických procesů. Poslední z autorů – D. Shah – zkoumá občanskou a politickou angažovanost a vliv komunikace na sociální „soudy“. Dále se zabývá např. veřejným míněním, výzkumnými metodami či informačními a komunikačními technologiemi.

Boom, účel a politické využití sociálních sítí

Relevanci výzkumu autoři podkládají boomem sociálních sítí v posledních letech, zvláště Facebookem, jenž počtem uživatelů přesahuje číslo 750 milionů (v době výzkumu, nyní 1,5 miliardy, pozn. autora). Ačkoli sociální sítě byly primárně určeny pro zábavu, politici si s ohledem na jejich rozšiřování všimli, že by je bylo možné využít i pro politické účely. Takovému postoji se nelze divit, vždyť jednotlivé platformy jako např. právě Facebook nebo Twitter jsou volně dostupné a bez lokálního omezení zasahují širokou veřejnost. Jejich prostřednictvím lze zkrátka oslovit velké množství adresátů – potenciálních voličů.

K výzkumným účelům si kolektiv nadefinoval termín – jakýsi teoretický koncept „political social networking“, jenž můžeme volně přeložit jako „politické využití sociálních sítí“. Za průlom v tomto fenoménu lze označit Obamovu kampaň z roku 2008, jež oslovila masu americké mládeže, na základě čehož se posléze k tomuto trendu politického využití soc. sítí začali přidávat další politici. Neustálé rozrůstání uvedeného trendu vede autory studie k nabádání k intenzivnějšímu zkoumání této problematiky a jejího co možná největšího vytěžení. Sami si jako předmět zájmu vybrali mladé lidi s cílem zjistit, co je vede k tomu, aby se na soc. sítích politicky projevovali, a zároveň zkoumali efekty konceptu politického využití soc. sítí na občanskou participaci.

Autoři koncept pol. využití soc. sítí považují v rámci obecné politické angažovanosti na internetu za unikátní tím, že umožňuje veřejně vyjádřit příslušnost či náklonost k určité skupině. Od jiné politické aktivity na internetu se tak toto pojetí odlišuje např. možností „olajkovat“ nebo se přímo přidat do skupiny fanoušků konkrétní strany či politika. Výzkumníci uvádí, že uvedený koncept obsahuje rysy klasické politické participace, zároveň se od ní ale odlišuje nižší bariérou mezi uživatelem a daným politikem a nižšími náklady na vyjádření politických názorů.

Někteří by mohli namítat, že trávení času na sociálních platformách mladé lidi od politické participace spíše odrazuje. Výzkumníci však s tímto tvrzením nesouhlasí a zastávají spíše opačný názor. Na druhou stranu připouští, že velký vliv zůstává i u offline forem politické komunikace. To, že si člověk pročítá politické blogy, nutně neznamená, že zcela zanevře na tradiční politické aktivity.

Metodologie

Při sestavování výzkumných hypotéz předpokládali, že pol. využití soc. sítí bude vyšší u adolescentů, kteří více sledují zpravodajství a dále u adolescentů, kteří se častěji zapojují do mezilidské komunikace. Reprezentativní vzorek byl zvolen náhodným výběrem mladých Američanů, kteří byly v roce 2008 dotazováni ve dvou vlnách prostřednictvím rozesílaného dotazníku. Z celkových 1 200 oslovených dotazník zaslalo zpět přes 700 z nich, lze tedy hovořit o více než 50% návratnosti. Článek popisuje i využité statistické metody pro analýzu získaných dat, konkrétně hierarchickou lineární regresi, jež ovšem pro účely tohoto textu neshledávám relevantním.

Výsledky

Výsledky potvrzují, že předpokladem pro politické využití soc. sítí je jednak používání médií obecně a zároveň diskuze o politice v reálném životě. Jinými slovy, pokud s přáteli pohovoříte o politice, zvyšuje se u vás pravděpodobnost následného politického vyjádření na soc. síti. Pokud takovou konverzaci uskutečníte prostřednictvím internetu, uvedená pravděpodobnost se ještě zvyšuje. Závěry dále dokazují, že koncept politického využití soc. sítí má výraznější vliv na politickou participaci mladých, než klasické způsoby podněcování k politické angažovanosti. Zkrátka pokud se člověk setká s nějakou formou politického využívání soc. sítě, stane se angažovanějším a občansky aktivnějším.

Autoři poukazují také na skutečnost, že v roce 2010 více než 12 milionů amerických uživatelů Facebooku uveřejnilo, koho volili ve volbách, nebo že se jich vůbec zúčastnili. Dalším zjištěním bylo, že 46 % mladých dospělých (18-25 let) navštíví svůj profil na síti alespoň jednou denně. Podaří-li se tedy politikům do tohoto typu média vložit politický náboj, vzniká dle autorů obrovská šance ovlivnit nejen uvedené osoby, ale celou sít jejich „internetových“ přátel. Jedno kliknutí umožní ovlivnění obrovského počtu lidí. Politické zapojení se tak stává relativně snadným a nevyžaduje vynakládat zdroje, tedy peníze, energii atd. Nelze popřít, že zde existuje silný potenciál v podobě rozsáhlého spektra cílové skupiny, na kterou je možné se zaměřovat v rámci politických kampaní či vůbec při snaze aktivizace občanů.

Výzkumný kolektiv dále shrnuje, že politická angažovanost na soc. sítích se stává novým fenoménem, který můžeme považovat za část širší proměny obecné politické participace. Jsou přesvědčeni, že soc. sítě představují prostor pro každodenní aktivity a právě jejich jednoduchost a extrémní propojenost vytváří ideální prostření pro realizaci politiky a politickou komunikaci. S autory lze souhlasit i v tvrzení, že čím více se bude politická aktivita přesouvat na soc. sítě, tím vyšší bude relevance podobných výzkumů. Nicméně, jak výzkumníci sami přiznávají, studie se uskutečnila v době velmi specifických prezidentských voleb, které byly charakteristické nevšedním mediálním zájmem medií i veřejnosti a především využitím soc. sítí pro komunikaci kandidátů s voliči. Přirozený nárůst politického zapojení v tomto období byl tedy logický a až výsledky opakovaného výzkumu budou moci vyloučit, zda se nejednalo pouze o specifikum roku 2008.

A co ČR?

Situace v České republice nasvědčuje spíše tomu, že naši politici ještě nezjistili, že jsou mladí dospělí na sociálních sítích významnou skupinou potenciálních voličů. Výjimkou je snad jen Karel Schwarzenberg a jeho prezidentská kampaň. Ale neobrátila se tato forma internetové kampaně nakonec proti němu? Vzpomeňme na výčitky současného prezidenta v podobě označení voličů Karla Schwarzenberga za pražskou lumpenkavárnu. Způsob, jakým ostatní čeští politici využívají soc. sítě, označme minimálně za kontroverzní, někdy až směšný. Hovory od bazénku Zdeňka Škromacha hovoří za vše.

Zdrojový článek:

BODE, Leticia, Emily K. VRAGA, Porismita BORAH a Dhavan V. SHAH. A New Space for Political Behavior: Political Social Networking and its Democratic Consequences. In: Journal of Computer-Mediated Comminication [online]. 2014, č. 19, s. 414-429 [cit. 2015-04-11]. ISSN: 1083-6101. Dostupné z: http://web.ebscohost.com.ezproxy.is.cuni.cz/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=1&sid=5eba1d04-a403-4bdf-ba45-0d5d44f76bdf%40sessionmgr110&hid=116