Zachrání mikrotransakce ekonomický propad žurnalistiky?

V článku na toto téma čerpám z publikace a výzkumu s názvem The effects ofmicropayments on online news story selection and engagement, jehož autory jsou Nick Geidner and Denae D´Arcy. Práce byla zveřejněna v dubnovém čísle měsíčníku New Media & Society.

Nick Geidner je profesorem žurnalistiky na Fakultě žurnalistiky a elektronických médií Univerzity Tennessee, jeho vědní disciplínou je vliv internetu na novinářskou profesi.

Denae D´Arcy je čerstvou doktorandkou na stejné univerzitě jako její spoluautor, mimo jiné se především věnuje psaní cestopisů a blogů o jídle. Její vědní disciplínou jsou moderní komunikační technologie.

Ekonomický úpadek žurnalistiky a nutné změny

Autoři si v článku zabývají moderním fenoménem online transakcí v minimální hodnotě, tzv. mikrotransakcí, které se staly v poslední době, spolu s rozmachem aplikací a chytrých telefonů, velmi populární. V tomto případě se téma věnuje vlivu mikrotransakcí na upadající novinářský průmysl, především v jeho online podobě. Ekonomická situace mnoha novinářských institucí je ve Spojených státech v krizi. Od roku 2008 došlo k uzavření více jak 150 redakcí, kdy se jen některé z nich transformovaly do online podoby. Bylo propuštěno více než 42 000 zaměstnanců a hodnoty akcií tří největších novinářských společností klesly o desítky procent (The New York Times o 47%, Gannett Company o 60% a McClatchy Company o 86%).

Článek nás informuje o odborné diskuzi, která byla a je vedena s cílem změny ekonomického modelu fungování žurnalistických institucí za účelem navýšení příjmů i zisku tak, aby se zastavil obecný úpadek. Součástí tohoto diskurzu je samozřejmě otázka vlivu ekonomických změn na demokracii a roli novinářů, jako domnělých hlídacích psů této instituce. Jednoduše řečeno, zpoplatnění přístupu k jistým informacím může mít vliv na výběr konkrétních témat čtenáři, tím pádem i ovlivnění demokracie.

Proč by čtenář měl platit za online zpravodajství?

Autoři velmi trefně ve svém článku upozorňují na zřejmý fakt, na který se často zapomíná. Součástí ekonomického fungování i prosperity novinářských organizací byly tradičně finanční příspěvky od samotných čtenářů za jednotlivá čísla nebo různá předplatná. Tento model se ovšem s příchodem internetu změnil, kdy se noviny přesunuly v zájmu udržení čtenářů z papírové do online podoby, ovšem s tím rozdílem, že většina obsahu nebyla zpoplatněna. Čtenáři si tedy zvykli mít svou standardní dávku zpráv servírovanou zdarma. 

V článku se dozvídáme o dvou metodách, které nabízejí kompromisní řešení mezi standardně placeným obsahem zpráv a bezplatným přístupem k jakýmkoliv článkům. První metodou je takzvaný „metered paywall“, což lze volně vnímat jako víceúrovňová segmentace přístupu k publikovaným zprávám – omezený počet zpráv má čtenář k dispozici zdarma, další množství je již zpoplatněno. Tento způsob aktuálně využívají Financial Times, The New York Times nebo třeba The Wall Street Journal. Do budoucna se počítá s plošným rozšířením tohoto způsobu placení. Nevýhodou zmíněného modelu je relativně úzký zásah platících čtenářů, kteří platí pouze v případě, že daný server navštěvují pravidelně a čtou velké množství článků. Naopak drtivá většina návštěvníků jsou jednorázoví či náhodní čtenáři, kterým stačí právě jen těch pár článků zdarma.

Proto se více počítá s druhým modelem již zmíněných mikrotransakcí, kdy by čtenář platil drobný poplatek v řádu centů za jakýkoliv článek. Pro srovnání obou modelů se hodí opět příklad The New York Times, které mají půl milionu pravidelných předplatitelů, ovšem jejich stránky navštěvuje 32 milionů unikátních čtenářů, kteří v drtivé většině neplatí zcela nic.

Mikrotransakce v případě online zpravodajství mají své zastánce i odpůrce. Odpůrci tvrdí, že tento model nemůže fungovat, protože zkrátka na internetu neexistuje nedostatek poptávky. Nabídka vždy bude převyšovat poptávku a čtenář si ve většině případů vybere ten portál nebo zprávu, kde za ni nebude muset platit. Zastánci ovšem tvrdí, že lze využít možnosti exkluzivity při vytváření zpravodajského obsahu, zkrátka produkovat obsah, který bude pro čtenáře nějakým způsobem unikátní a nekopírovatelný konkurencí. Jednoduchým příkladem mohou být rozhovory, kdy část textu je zdarma a pokračování zpoplatněno. Dalším variantou mohou být obrázky či info grafika. Jedním z posledních problémů mikrotransakcí je praktická stránka převedení miniaturních částek z kreditních karet na účet novinářské instituce. Nutností je v tomto případě vytvoření jistých virtuálních peněženek, kam si uživatel jednorázově převede větší obnos peněz, ze kterého se následně již bez asistence kreditní společnosti odčerpávají konkrétní mini příspěvky.

Výzkum – vliv mikrotranskací na výběr tématu a kvantitu článků

 Pro potřeby této publikace byl realizován i kvantitativní výzkum na 150 univerzitních studentech. Šetření probíhalo formou dotazníku, který testoval tři základní hypotézy:

1. Čtenář, který platí za jednotlivé zprávy, si jich vybere méně, než ten, který je má zdarma.
2. Čtenář, který platí za zprávy, si méně pravděpodobně vybere obsah, který bude odporovat jeho názorům.
3.  Čtenář, který platí za zprávy, stráví více času na každém článku zvlášť, než ten který za obsah neplatí.

Výzkum probíhal na dvou úrovních, kdy respondenti nejprve odpověděli na dotazník zkoumající jejich náboženství, politické preference a další názorová přesvědčení, aby pak následně odpověděli na dotazník zkoumající výše zmíněné hypotézy.

Z hlediska výsledků byla část hypotéz podpořena a některé zcela vyvráceny. Například první hypotéza tvrdící, že čtenář, který platí za internetové zpravodajství, si vybere menší množství zpráv, byla vyvrácena. Rozdíl v kvantitě článků mezi platícími a neplatícími respondenty byl zanedbatelný.

Druhá hypotéza testující náchylnost platícího čtenáře vybrat si méně pro něj kontroverzní téma byla potvrzena. Respondenti, kteří za obsah platili, si cíleně vybírali zprávy, které pro ně byly názorově bližší a se kterými se již dopředu ztotožnili.

Třetí hypotéza byla částečně potvrzena, když tvrdila, že respondenti platící za zprávy stráví čtením jednotlivých článků více času, aby částečně racionalizovali svůj nákup. Respondenti dohromady četli dva články, kdy v případě prvního z nich, opravdu platící část z nich strávila výrazně delší dobu čtením zprávy, než ta, která ji měla zdarma. V druhém případě byla doba čtení za obě strany téměř totožná

Odborná diskuze a lokální kontext tématu mikrotransakcí  

Zmíněný výzkum ukázal, že model mikrotransakcí je možný uvést do praxe tak, aby neovlivnil čtenářovo frekvenci, výběr a dobu strávenou nad čtením zpráv. Přesto je zde řada limitů, které celou situaci komplikují, jako například konkurenční boj, který cíleně může vyústit v násilnou změnu společenského diskurzu a výběru aktuálních témat. Například může dojít k šíření názoru, propagandy či nějakého tématu tím, že dané periodikum bude distribuovat své zprávy zdarma, na rozdíl od svých konkurentů. Tímto krokem může přilákat čtenáře, kteří nechtějí za zprávy utrácet a současně by se nikdy nedostali k takto prezentovanému názoru.

V České republice můžeme pozorovat trend mikrotransakcí například u internetové verze MF Dnes, kdy je možnost si zaplatit pouze konkrétní článek, nebo u mobilní aplikace Publero, která opět nabízí k zakoupení pouze části vybraného magazínu či periodika. Nutno ale dodat, že tento způsob má k mikrotransakcím ještě daleko, protože částky za články jsou relativně vysoké a nutí tedy čtenáře spíše k zakoupení celého čísla.