Nová média jsou
takřka všudy přítomná, za posledních několik let se jim
podařilo vniknout jak do sféry našich veřejných, pracovních
životů, tak do našeho soukromí. Ne, že by toto musela být nutně
věc špatná – v mnoha ohledech nám totiž nová média, za
předpokladu, že víme, jak je správně využívat, naše životy
citelně zjednodušují a nabízejí nám zcela nové směry a
způsoby komunikace, ale třeba i vyžití ve volném čase. Potřeba
dosáhnout toho, aby se nová média stala spíše dobrým sluhou,
než-li zlým pánem, ale i ekonomické zájmy hnané poptávkou
zaměstnavatelů a studentů, přiměly různé vzdělávací
instituce k tomu, aby se výuce nových médií začaly věnovat.
Spojené státy beze sporu hrají prim v oblasti rozvoje a užívání
nových médií, logické je tedy i že tamější vzdělávací
systém se na toto odvětví zaměřil dříve a ve větší míře,
než jak tomu bylo ve většině ostatních zemí.
Právě tomuto
tématu se věnuje i studie profesora Huanga z Indiana
University-Purdue University Indianapolis v USA. Dr. Huang na této
univerzitě působí jako přednášející zejména v oblastech
mediální konvergence, online video streamingu, video produkci a
jejímu editování, fotožurnalistiky fotografie, publikování na
webu, grafického designu a dalších témat. Bohatá je i jeho
publikační činnost, ve svých článcích, publikovaných v mnoha
prestižních časopisech a vědeckých žurnálech se mimo jiného
zabývá tématy spotřebitelského chování mládeže ve vztahu k
médiím, mediální výchovou, vývojem internetu a občanů,
mediální konvergencí, problematikou streamování videí na
internetu a autorských práv v souvislosti s ripováním DVD nosičů,
digitální fotografií a dalšími. Kromě publikační činnosti se
dr. Huang těmto tématům věnuje i ve své vědecké výzkumné
činnosti.
Tématem Huangovy
studie je zhodnocení, jak se podařilo v americkém vzdělávání
vyvážit výuku kritického myšlení a technologických dovedností
za účelem produkce zaměstnatelných absolventů vysokých škol,
na základě provedeného výzkumu, který byl kombinací obsahové
analýzy a dotazníkového šetření.
Huang svoji práci
rozděluje do několika logických celků, kromě úvodu a vymezení
předmětu svého zkoumání se věnuje shrnutí publikované odborné
literatury, vztahující se k jeho tématu, dále popisuje
metodologii, kterou uplatnil, prezentuje vlastní výsledky
vyplývající z obsahové analýzy a dotazníkového průzkumu a na
závěr se věnuje krátké teoretické diskusi nad vyplynuvšími
závěry.
Jak již bylo
zmíněno, Huang svoji studii postavil na dvou pilířích – prvním
z nich byla obsahová analýza webových stránek jednotlivých
vysokoškolských programů, které se věnují novým médiím.
Analyzovaných stránek (respektive programů) bylo celkem 170.
Účelem této analýzy byl zejména sběr podkladových informací
vztahujících se k předmětu studie. Druhou část tvořil průzkum
mezi náhodně vybraným vzorkem z vyučujících oborů vztahujících
se k novým médiím. Vzhledem k tomu, že v době psaní práce
neexistoval žádný seznam ani všech takovýchto programů,
natožpak vyučujících v rámci nich působících, musel autor
věnovat poměrně značné úsilí jejich vyhledání.
Problematickým se totiž ukázalo být kritérium, které programy
do průzkumu zahrnout a které již nikoliv. Jak dr. Huang uvádí
již v první části svojí studie, samo definování toho, co se
počítá mezi nová média, a co již nikoliv je poněkud
problematické, nicméně pro zjednodušení se nakonec rozhodl pro 3
následující podmínky: Program se musí označovat jako program
zaměřený na nová média, nová média musí být v rámci
programu hlavní specializací a program musí v této oblasti
nabízet alespoň bakalářský stupeň. Vzorek pro dotazníkové
šetření pak výsledně sestával z 356 osob z celkového počtu
825 osob na seznamu.
Zajímavější
část prezentovaných výsledků tvořili odpovědi vyučujících,
kteří mimo jiné charakterizovali profil absolventa svého programu
či hodnotili vyváženost vlastních učebních metod v programu
používaných. Mezi vyzdvihované kvality absolventů patřily
zejména praktické dovednosti, kreativita a kritické myšlení, ale
i například zkušenost s prací na projektech či přizpůsobivost.
Rozdělení užívaných výukových metod ukázalo, že největší
podíl má integrovaný způsob výuky, následovaný projektovou
prací, kritikou a analyzováním, následně čtením a výzkumem a
poslední místo pak zaujalo využívání samostudia.
Závěry studie
ukazují, že většina amerických programů věnujících se novým
médiím úspěšně dokázala vyvážit výuku technologických
dovedností a rozvoj uvažování a kritického myšlení, tedy že
svoje studenty dokáže naučit nejenom jak používat současné
technologie, ale vštípit jim i jak se dál zdokonalovat v budoucnu
a naučit je přemýšlet správným způsobem.
Byť je studie již
poněkud staršího data (2009), její závěry jsou zajímavé a v
mnohém stále aktuální i v dnešní době. Z metodologického
hlediska však studie obsahuje jeden poměrně závažný nedostatek,
který značně limituje její relevantnost – veškerý výzkum se
totiž opírá pouze o názory vyučujících, respektive o oficiální
informace, které jsou (patrně stejnými vyučujícími) uvedeny na
internetových stránkách příslušných studijních programů. Aby
vypovídající hodnota studie byla více relevantní, bylo by
zapotřebí provést průzkum nejenom mezi vyučujícími, ale hlavně
mezi absolventy a ideální by dále bylo výpovědi obou stran ještě
dále nezávisle ověřit například testy či statistikami
úspěšnosti absolventů na trhu práce. Sám autor si tento
nedostatek v samém závěru svojí práce rovněž uvědomuje a
informuje čtenáře, že pro komplexnější pohled na věc je
potřeba provést další výzkum.
V kontextu českého
prostředí nemá tato studie příliš vysokou vypovídající
hodnotu zejména z důvodu celkové odlišnosti amerického
vzdělávacího systému a toho českého – dobře je to vidět již
například na proklamovaných způsobech výuky, které američtí
vyučující používají, v českém prostředí by tyto metody na
většině institucí často měly přesně zrcadlové zastoupení,
tedy podstatné zastoupení samostudia a mizivé využití
integrovaného způsobu výuky. Nemyslím si nicméně, že by české
školství nebylo schopné nabídnout vyvážení mezi učením
praktických dovedností a výukou kritického uvažování a dalších
dovedností, zajímavé by bylo provedení obdobné studie v České
republice a její porovnání s americkými výsledky – to by však
samozřejmě vyžadovalo, aby výzkum, na kterém by byla studie
postavená, byl kalibrovaný na české prostředí.
Zdrojový článek:
Teaching Button-Pushing versus Teaching Thinking: The State of New Media Education in US Universities
Convergence: The International Journal of Research into New Media Technologies, May 2009; vol. 15, 2:pp. 233-247.
No comments:
Post a Comment