Nemáte svůj profil na facebooku? Možná jste psychopat, či
dokonce masový vrah. Tak si skutečně některá média po svém přeložila článek z
berlínského deníku Tagesspiegel, který před necelými třemi lety rozvířil
mediální vody poukázáním na to, že masoví vrazi Anders Breivik a James Holmes
neměli facebookový profil a že je možná souvislost mezi sociálně patogenním
chováním a odmítáním sociální sítě. Nic podobného zatím žádná studie nepotvrdila
a selský rozum říká, že realita bude asi mnohem méně skandální.
Za deset let, kdy
facebook pro veřejnost funguje, počet jeho uživatelů přesáhl úctyhodných 1,3
miliardy (únor 2015). Nepřekvapí tedy,
že pro většinu online aktivních lidí je profil na nejrozšířenější sociální síti
samozřejmostí. Snad každý má ale mezi svými vrstevníky někoho, kdo facebook
využívat odmítá. Pozici těchto lidí v jejich sociální skupině a pozadí jejich
odporu vůči mainstreamovému médiu je věnována studie Media refusal and conspicuous non-consumption: The
performative and political dimensions of Facebook abstention, publikovaná v mezinárodně
uznávaném odborném periodiku New Media & Society.
Studie vznikla na základě analýzy zhruba 100 publicistických
článků zmiňujících se o facebookové abstinenci, včetně online diskuzí pod
články v elektronických médiích, a dvaceti polostrukturovaných rozhovorů s
lidmi, kteří vědomě neužívají facebook a prezentují se svým odmítavým postojem ve svém okolí.
Lidé, kteří neužívají facebook například proto, že ho neznají či nemají přístup
k internetu, se tedy za "odmítače" v tomto slova smyslu nepovažují.
A proč vlastně přestávat s facebookem? Mezi hlavní důvody
uvádějí účastníci výzkumu ztrátu času, který dokážou využít lepším způsobem,
narcismus jeho uživatelů, který se jim protiví, a uměle vytvořené a uměle
živené vztahy, které neunesou srovnání se vztahy "skutečnými",
navazovanými a udržovanými v offline
světě. "Můj společenský život je kvalitnější než ten, co vedou lidé na
facebooku. Večer jdu ven a setkávám se s lidmi tváří v tvář. Nesedím doma a
nechatuji s facebookovými "přáteli", uvádí jeden odpůrce sociální
sítě. "Nechci trávit život na facebooku, raději ho budu ŽÍT," dodává
jiný. Trávení času alternativní zábavou, a to i když se jedná o konzumaci
jiných médií (sledování filmů, čtení) je odmítači považováno za kvalitnější.
Toto konzistentní oddělování skutečného života, který je
plnohodnotný, od světa mediálního konzumu, který facebook představuje a který
plnohodnotný není, příliš nepřispívá k pochopení postoje odmítačů facebookovou
uživatelskou většinou. Díky dominantnímu
postavení facebooku mezi sociálními sítěmi si mnozí vrstevníci také mohou
odmítavý postoj vzít osobně - jako odmítnutí možnosti kontaktu s nimi samými. Facebookoví
abstinenti, které studie cituje, uvádějí, že jejich okolí pro jejich volbu
příliš pochopení nemá a jejich osobní volba je často vnímána jako póza.
Podle závěrů Portwood-Stacerové je odmítnutí facebooku
nejsnadnější pro ty, kteří už mají značný společenský kapitál sami o sobě a
jejichž postavení ve skupinách nijak zvlášť neutrpí jejich nepřítomností na
sociální síti, a dále pak ty, jejichž způsob obživy nevyžaduje neustálou online
přítomnost. Možnost odmítnutí média se tak může jevit jako možnost privilegovaných,
což může vést k vnímání "odmítačů" jako elitářů.
 |
cartoon by Peter Broelman |
Praxi odmítání médií zařazuje Portwood-Stacerová do širšího
neoliberálního trendu "politiky životního stylu". Jedinci chtějí
ovlivnit nějaký společenský problém, ale mají pocit, že nejlépe bude začít sám
u sebe, svého chování, a svými alternativními spotřebními návyky podrývat
dominanci mainstreamové kultury konzumu. Odpůrci facebooku, kteří se svým
bojkotem veřejně prezentují, ovšem mohou v tomto ohledu narážet na jisté limity.
Jejich volba vyčlenění se z virtuálních sociálních vazeb může na ostatní
působit podivínsky a místo aby své okolí inspirovali, zaznamenávají spíš
nepochopení a nesouhlas. Výhody snadné sociální interakce pro většinu uživatelů
jasně převažují a nechtějí se jich vzdát.
Těžko říci, jak zásadní je rozdíl mezi českými a zahraničními
odpůrci facebooku, vzhledem k tomu, že v našem prostředí se tomuto fenoménu
zatím systematicky nikdo nevěnoval. Zdá se, že v českém prostředí mnohem víc
vnímáme obavy z narušení soukromí, což pravděpodobně vyvěrá z historicky
zakořeněné nedůvěry v instituce i korporace. Je zajímavé, že obava ze
svévolného nakládání s citlivými osobními informacemi se uživatelů citovaných v
americké studii vůbec neobjevuje.
Každý nejspíš tuší, že trávit denně větší množství času na
sociální síti není tak úplně v pořádku, i tak to ale neznamená, že tím nutně
musí trpět jeho osobní život. Facebook
sám nabízí nástroje k tomu, aby si ho uživatel přizpůsobil do co možná
nejkompatibilnější polohy. Zobrazování příspěvků od protivných známých můžeme
povypínat, příjemce soukromých informací limitovat, čas na síti strávený
omezit. Úplné odstřihnutí se, kterému se tak trefně přezdívá virtuální
sebevražda, je vlastně až to nejkrajnější řešení, ke kterému je dobré uchýlit se snad jen při
patologické uživatelské závislosti.
Je tedy zbytečné naříkat, že tenkrát před facebookem byla
komunikace opravdovější, přátelství ryzejší a soukromí posvátnější. Stejně jako
fotografie nenahradila malbu a film nezabil divadlo, ani facebook se nesnaží nahrazovat
mezilidskou komunikaci - pouze rozšiřuje její možnosti a je na nás, jestli je
dokážeme využít a sami si ohlídat hranici mezi užíváním a závislostí, nebo se radši
rozhodneme jít nostalgicky proti proudu a zařadit se do úzké skupiny mediálních
odmítačů, která překotný vývoj komunikačních možností v postmoderním světě
považuje za nepřirozený a nežádoucí.
Laura
Portwood-Stacer je autorka a vysokoškolská pedagožka na katedře komunikace na
New York University. Dlouhodobě se zabývá alternativním spotřebním chováním a
životním stylem jako strategií odporu proti dominantní ideologii.
Výchozí článek
PORTWOOD-STACER,
Laura. Media refusal and conspicuous non-consumption: The performative and
political dimensions of Facebook abstention. New Media & Society,
2012, 1461444812465139.
Další odkazy:
http://www.tagesspiegel.de/weltspiegel/nach-dem-attentat-von-denver-kein-facebook-profil-kein-job-angebot/6911648-2.html
No comments:
Post a Comment