Kolektivní výměna, kolektivní (s)vědomí

Známe to všichni. Každý z nás někdy vytáhl ze skříně kus oblečení a nechápal, co tam vlastně ještě dělá. Dobře míněný „měkouš“ od Ježíška, výsledek náhlého nákupního šílenství, nebo prostě jen kousek, který nám už nepadne.  Jenže co s ním? A co spojuje vinted.cz, slow fashion a tři norské blogerry na cestách?    

Na počátku všeho byla Litva

V roce 2011 byla českým uživatelům stránka votocvohoz.cz. Projekt, jehož domovinou se pod názvem Vinted stala Litva, si v euroatlantickém prostoru rychle získal své příznivce, a tak se stalo jen otázkou času, kdy jazykové mutace svého názvu (např.  německý Kleiderkleiser či český Votočvohoz) sjednotí pod původní litevský název projektu Vinted. 

Sekáč nebo sociální síť?

Platforma, která se na první pohled jeví jako online verze kamenného second-handu se za dobu své existence vyvinula v úspěšnou sociální síť disponující tematickými fóry, blogy, mobilními aplikacemi a již téměř milionem fanoušků na sociální síti Facebook.

 Denně se na vinted.cz objeví osm až deset tisíc nových položek. Uživatelky sítě vzájemně sdílí své názory nejen na módu v různorodých uživatelských fórech a fotky svých úlovků sdílejí na  Instagramu. Vinted.cz  také disponuje poměrně slušnou základnou módních bloggerek. Všechny obchodní transakce podléhají propracovanému systému zabezpečení, který zahrnuje černou listinu, automatickou blokaci zpráv uživatelů na ní uvedených a dobrovolnou službu umožnění ověření vlastních ID údajů.

Typický uživatel

Více než čtvrt milionu aktivních uživatelů, tvoří převážně ženy.  Typická uživatelka vinted.cz je vysokoškolská studentka mezi dvaceti a dvaadvaceti lety, která je, společně se svými „vinted“ kolegyněmi, schopná ročního obratu osmdesáti čtyř milionů korun.

O čem to vlastně je

Roční finanční obrat vinted.cz je jistě pozoruhodný, daleko více pozornosti si však zaslouží další aspekty této sociální platformy, jakými jsou podpora recyklace a kritického uvažování nejen o  nákupech, ale i o módních značkách. V době, kdy módnímu průmyslu vládnou „levné“ obchodní řetězce typu H&M a s trochou nadsázky lze říci, že každá druhá dospívající dívka chce být módní bloggerkou, je fajn se alespoň na chvíli zastavit a zamyslet se nad osudem a hlavně původem oblečení v naší skříni. Prostředí nových médií k tomu přímo vybízí. O tom koneckonců svědčí i projekt norských novin Aftenposten.

Slzy norských bloggerů

Na konci loňského roku představily norské noviny Aftensposten veřejnosti svůj projekt SweatShop – Dead Cheap Fashion. Prostřednictvím divácky populárního formátu reality show a tří mladých bloggerů přiblížili divákům, kde že se to vlastně berou ponožky v našich šuplíkách. Název reality show je odvozen z pejorativního výrazu pro pracoviště s nepřijatelnými pracovními podmínkami. Téměř nulová bezpečnost práce a téměř nekončící pracovní doba je odměněna mzdou, která snad ani není na hranici životního minima. Aftenposten se z tohoto prostředí pokusily vytěžit maximum a vyslaly do něj tři norské bloggery Anniken, Fridu a Ludwiga.

Anniken, Frida a Ludwig získali možnost vyzkoušet si život kambodžských pracovníků v textilních továrnách. Konfrontace s pro ně doposud nepředstavitelným prostředím a ekonomickými rozdíly se neobešla bez slz.  Reality show rozdělená do čtyř epizod však měla pozitivní dopad. Anniken a Frida se po návratu staly aktivistkami. Jednaly s vedením H&M, které žádaly o zlepšení pracovních podmínek v jejich textilních továrnách. Téma si zajistilo svůj prostor i v Stortingu, norském parlamentu. Trailer k norské reality-show shlédlo na serveru youtube.com více než 3 801 799 uživatelů.

Slow Fashion

Ke kritickému smýšlení o našem šatníku nabádá módní konzumenty i projekt Slow Fashion. Projekt upozorňuje na etické a ekologické problémy spojené s nadprodukcí oblečení. Název je odvozen od projektu, který se v 80. letech minulého století zaměřoval na konzumaci a nadprodukci jídla – Slowfood.

Co z toho..

Projekty SweatShop – Dead Cheap Fashion, podobně jako Slowfashion a Vinted vedou ke kritickému uvažování nejen o oblečení, ale i o podmínkách lidí žijících na druhém konci planety. Všechny tři projekty sice přistupují k této problematice odlišně a oslovují jiný okruh lidí. Jedno však mají společné. Kanály pro šíření jejich myšlenek dál do společnosti tvoří nová média a sociální sítě. Díky nim rezonují ve společnosti v takové míře, v jaké by to bez nich pravděpodobně nebylo možné.

Na závěr mi dovolte jednu otázku. Víte odkud je tričko, které máte dnes na sobě a co s ním uděláte, až Vás omrzí?