Sunday, April 12, 2015

Dětství ve virtuální realitě

Začínat článek o Facebooku konstatováním, že tahle sociální síť se stala internetovým fenoménem, je opravdu klišé a zřejmě úplně zbytečné. Jak moc velký vliv má sociální síť zvaná Facebook na obyčejné lidské životy si lze představit například na situaci, kdy skupina asi třiceti lidí v různém věku hraje kdesi na školení seznamovací hru, jejíž princip spočívá v tom, že se jeden z účastníků postaví doprostřed kruhu utvořeného z lidí a pronese: „Jsem výjimečný, protože…“ (umím hrát na kytaru, rád chodím do kina, mám pět dětí apod.). Ten, kdo se s vyřčeným sdělením ztotožňuje, se postaví a musí si rychle vyměnit své místo s dalším stojícím. Zmíněná hra má obvykle velmi dynamický spád. Nesmíte se ovšem doprostřed postavit s prohlášením: „Jsem výjimečný, protože nemám Facebook.“ Pak totiž může namísto zběsilé výměny židlí nastat udivené ticho. Jestliže nemáte založený účet na Facebooku, patrně výjimeční skutečně jste a zůstanete stát osamoceni uprostřed kruhu, kde na vás spočinou šokované pohledy ostatních, někdy doplněné nechápavým kroucením hlavy. Být ale žákem druhého stupně základní školy a učinit podobné doznání před svými spolužáky by možná vedlo k daleko bouřlivějším reakcím než jen k zaraženému tichu.


Facebook představuje oblíbenou sociální síť zejména u mladší věkové kategorie, i když už delší dobu zdaleka nejen u ní. Kouzlu mít svůj vlastní facebookový účet propadají ovšem čím dál mladší děti. Pokud se poptáte dětí v šestém či dokonce v pátém ročníku po informaci týkající se toho, zda mají či nemají zřízený účet na sociální síti Facebook, pravděpodobně zjistíte, že ho mají téměř všichni. A ti, kdo ho ještě nemají, po něm alespoň touží a netrpělivě čekají na okamžik, kdy jim ho rodiče konečně dovolí zřídit.

Facebooková generace

Na jedné nejmenované základní škole v Libereckém kraji má ve dvou třídách šestého ročníku z třiceti šesti dětí svou vlastní facebookovou stránku žáků třicet šest. Stejně stoprocentně kladnou odpověď dostaneme, i pokud zabrousíme o ročník níže. Některé děti se otázce, zda mají Facebook, dokonce upřímně podivují, protože vlastnit účet na Facebooku je pro ně něčím naprosto samozřejmým. Něčím, o čem se nediskutuje. Něčím, na co je zbytečné se ptát. Pro šesťáky představuje Facebook záležitost, s níž přicházejí denně do styku a která je nevyčerpatelným námětem pro jejich rozhovory o přestávkách, příležitostně i pro vtípky ve vyučování. Třeba tehdy, když učitelka napomene jednoho z žáků, aby nepřerušoval promluvu své spolužačky, a kdy se ze zadní lavice ozve: „Nekomentuj to, tady nejseš na Facebooku.“ Každá taková podobná zmínka o Facebooku během vyučovací hodiny je vždy spolužáky vysoce ceněna, minimálně si vyslouží vděčný smích.

Jiná doba

O nástrahách internetu se v současnosti již poměrně mnoho ví, většina oslovených rodičů zmíněných šesťáků však Facebook jako potenciální nebezpečí pro své děti nevnímá, nebo jeho možné hrozby podceňuje. „Nevidím v tom nic špatného, pokud moje dcera tráví odpoledne na Facebooku, dnes je zkrátka jiná doba,“ říká matka žákyně šestého ročníku. „Nevim, asi pět šest hodin denně,“ odpovídá děvče na otázku, kolik hodin z odpoledne jí Facebook zabere. Extrém? Nikoliv, realita. Myslet si ale, že se děti prostřednictvím této sociální sítě ujišťují o tom, zda mají domácí úkol na český jazyk, případně si vzájemně vyjasňují nejasnosti v učivu, by byla poměrně dost naivní představa.

Hodiny strávené na chatu

Na Facebooku, v tzv. „kolaborativním prostředí“, mohou tyto děti naplno uplatnit princip „produsage“[1]. Tento termín australského autora Axela Brunse je zkratkou dvou anglických slov - „production“ a „usage“, a vyjadřuje možnost spolupodílení se na podobě nějakého obsahu, bývá úzce spojen právě s různými internetovými sociálními sítěmi. Co tedy tyto děti hodiny a hodiny na Facebooku „vytváří“ a na čem se v něm „podílejí“? Čím je pro ně Facebook tolik zábavný a přitažlivý? Děti navštěvující šestou třídu základní školy především chatují s kamarády a s dalšími lidmi, které mají na sociální síti v kontaktech. Právě chatování je jejich nejčastější aktivita v prostředí této sociální sítě. Na sdílení nějakých dlouhých vlastních příspěvků je příliš neužije, většinou se s ostatními podělí o výkřiky typu: „Nuda!“, různé fotky a vtipné obrázky, řetězové příspěvky a oblíbené písničky, které sdílí. Jsou členy mnoha nejrůznějších skupin, kde se však sami příliš aktivně neprojevují. Samostatnou kapitolou jsou fotky těchto uživatelů. Profilová fotka není podle všeho důležitá jenom pro náctileté slečny, které v internetovém světě prosluly fotkami pořízenými v prostorách koupelny před zrcadlem a s našpulenými rty. Šesťáci jsou obvykle „přirozenější“, co se týče výběru místa a pózy. Zato však svou fotku ještě „dolaďují“ různými barevnými rámečky nebo zajímavým grafickým pozadím. Velkým hitem je umístit si na úvodní fotografii svého oblíbeného kamaráda či kamarádku. Ten vám posléze za tohle gesto v prvním komentáři pod fotkou poděkuje. V odpovědích na otázku, podle čeho se šesťáci rozhodují, koho na toto výsostné místo zvolí, se celkem shodují. Třeba toho, kdo si o to do chatu napíše. Nebo jednoduše sami napíší do svého statusu „Někdo na úvodku?“ a kdo se ozve první, vyhrává. Žádné těžké rozhodování o tom, koho obdaří svou přízní, v tom tedy nehledejte.  

Lehce dostupné profily

Dvě třetiny oslovených dětí ze zmíněného šestého ročníku mají účet založený pod svým vlastním jménem, zbylá třetina používá přezdívky, podle kterých se dají snadno identifikovat, jen dva žáci mají zcela vymyšlená jména. Pouze malá část tohoto ročníku si své soukromí hlídá a nenastavuje si profil tak, aby fotky a příspěvky, které si zde umístí, byly veřejně viditelné. Většina dětí si s otevřeností svého profilu hlavu vůbec neláme. „Myslím, že Facebook nebezpečný není, je to každého věc, co si tam dává,“ říká dvanáctiletý Ondra. Na jeho profilu najdeme kromě fotek koloběžek také veřejně přístupné video se silně pornografickým obsahem. Obsah, nad kterým se leckdy červená nejeden dospělý, není v této věkové kategorii žádnou výjimkou. 

Nejbezpečnější zábava?

Dvanáctileté děti tak podle všeho věnují poměrně velkou část svého každodenního života sociální síti Facebook, který je pro ně důležitou částí jejich volného času. Rodiče těchto žáků jsou prozatím v klidu a s „facebookovou mánií“ jsou smíření. Často i z toho důvodu, že také oni jsou náruživými uživateli uvedené sociální sítě. Někteří z nich dokonce přiznávají, že Facebook je pro ně lepší varianta, než kdyby se jejich dítě bezcílně potulovalo městem, kde na něj dle jejich slov čeká mnohem větší nebezpečí. Jistě, v lecčem mají pravdu. Pravděpodobnost, že by dvanáctileté dítě, které většinu odpolední prosedí u Facebooku, u toho ještě pilo alkohol nebo konzumovalo drogy, je poměrně málo pravděpodobná. Ale je tohle opravdu to nejlepší, co pro naše dvanáctileté děti chceme? Není to přeci jen trochu málo?

"Dětství dnešních dětí" (zdroj: Techaddiction.ca)

Použitá literatura

Bruns, A. The Art of Produsage: Distributed Creativity. In Blogs, Wikipedia, Second Life, and Beyond: From Production to Produsage. New York: Peter Lang, 2008, str. 228 – 257.

Ostatní zdroje

Obrázek „Dětství dnešních dětí“. Dostupné z: http://www.techaddiction.ca/images/children-addicted-to-computer-games_1.jpg






[1] Bruns, A. Blogs, Wikipedia, Second Life, and Beyond: From Production to Produsage

No comments:

Post a Comment