Začínat článek o
Facebooku konstatováním, že tahle sociální síť se stala internetovým fenoménem,
je opravdu klišé a zřejmě úplně zbytečné. Jak moc velký vliv má sociální síť
zvaná Facebook na obyčejné lidské životy si lze představit například na
situaci, kdy skupina asi třiceti lidí v různém věku hraje kdesi na školení
seznamovací hru, jejíž princip spočívá v tom, že se jeden z účastníků
postaví doprostřed kruhu utvořeného z lidí a pronese: „Jsem výjimečný, protože…“ (umím hrát na
kytaru, rád chodím do kina, mám pět dětí apod.). Ten, kdo se s vyřčeným sdělením
ztotožňuje, se postaví a musí si rychle vyměnit své místo s dalším
stojícím. Zmíněná hra má obvykle velmi dynamický spád. Nesmíte se ovšem
doprostřed postavit s prohlášením: „Jsem
výjimečný, protože nemám Facebook.“ Pak totiž může namísto zběsilé výměny
židlí nastat udivené ticho. Jestliže nemáte založený účet na Facebooku, patrně
výjimeční skutečně jste a zůstanete stát osamoceni uprostřed kruhu, kde na vás
spočinou šokované pohledy ostatních, někdy doplněné nechápavým kroucením hlavy.
Být ale žákem druhého stupně základní školy a učinit podobné doznání před svými
spolužáky by možná vedlo k daleko bouřlivějším reakcím než jen
k zaraženému tichu.
Facebook
představuje oblíbenou sociální síť zejména u mladší věkové kategorie, i když už
delší dobu zdaleka nejen u ní. Kouzlu mít svůj vlastní facebookový účet
propadají ovšem čím dál mladší děti. Pokud se poptáte dětí v šestém či
dokonce v pátém ročníku po informaci týkající se toho, zda mají či nemají
zřízený účet na sociální síti Facebook, pravděpodobně zjistíte, že ho mají
téměř všichni. A ti, kdo ho ještě nemají, po něm alespoň touží a netrpělivě
čekají na okamžik, kdy jim ho rodiče konečně dovolí zřídit.
„Facebooková generace“
Na jedné
nejmenované základní škole v Libereckém kraji má ve dvou třídách šestého
ročníku z třiceti šesti dětí svou vlastní facebookovou stránku žáků třicet
šest. Stejně stoprocentně kladnou odpověď dostaneme, i pokud zabrousíme o
ročník níže. Některé děti se otázce, zda mají Facebook, dokonce upřímně
podivují, protože vlastnit účet na Facebooku je pro ně něčím naprosto
samozřejmým. Něčím, o čem se nediskutuje. Něčím, na co je zbytečné se ptát. Pro
šesťáky představuje Facebook záležitost, s níž přicházejí denně do styku a
která je nevyčerpatelným námětem pro jejich rozhovory o přestávkách,
příležitostně i pro vtípky ve vyučování. Třeba tehdy, když učitelka napomene
jednoho z žáků, aby nepřerušoval promluvu své spolužačky, a kdy se ze
zadní lavice ozve: „Nekomentuj to, tady
nejseš na Facebooku.“ Každá taková podobná zmínka o Facebooku během
vyučovací hodiny je vždy spolužáky vysoce ceněna, minimálně si vyslouží vděčný
smích.
Jiná doba
O nástrahách
internetu se v současnosti již poměrně mnoho ví, většina oslovených rodičů
zmíněných šesťáků však Facebook jako potenciální nebezpečí pro své děti
nevnímá, nebo jeho možné hrozby podceňuje. „Nevidím
v tom nic špatného, pokud moje dcera tráví odpoledne na Facebooku, dnes je
zkrátka jiná doba,“ říká matka žákyně šestého ročníku. „Nevim, asi pět šest hodin denně,“
odpovídá děvče na otázku, kolik hodin z odpoledne jí Facebook zabere.
Extrém? Nikoliv, realita. Myslet si ale, že se děti prostřednictvím této sociální
sítě ujišťují o tom, zda mají domácí úkol na český jazyk, případně si vzájemně
vyjasňují nejasnosti v učivu, by byla poměrně dost naivní představa.
Hodiny strávené na chatu
Na
Facebooku, v tzv. „kolaborativním prostředí“, mohou tyto děti naplno uplatnit
princip „produsage“[1]. Tento
termín australského autora Axela Brunse je zkratkou dvou anglických slov - „production“
a „usage“, a vyjadřuje možnost spolupodílení se na podobě nějakého obsahu, bývá
úzce spojen právě s různými internetovými sociálními sítěmi. Co tedy tyto
děti hodiny a hodiny na Facebooku „vytváří“ a na čem se v něm „podílejí“?
Čím je pro ně Facebook tolik zábavný a přitažlivý? Děti navštěvující šestou
třídu základní školy především chatují s kamarády a s dalšími lidmi, které
mají na sociální síti v kontaktech. Právě chatování je jejich nejčastější
aktivita v prostředí této sociální sítě. Na sdílení nějakých dlouhých
vlastních příspěvků je příliš neužije, většinou se s ostatními podělí o
výkřiky typu: „Nuda!“, různé fotky a
vtipné obrázky, řetězové příspěvky a oblíbené písničky, které sdílí. Jsou členy
mnoha nejrůznějších skupin, kde se však sami příliš aktivně neprojevují.
Samostatnou kapitolou jsou fotky těchto uživatelů. Profilová fotka není podle
všeho důležitá jenom pro náctileté slečny, které v internetovém světě
prosluly fotkami pořízenými v prostorách koupelny před zrcadlem a
s našpulenými rty. Šesťáci jsou obvykle „přirozenější“, co se týče výběru
místa a pózy. Zato však svou fotku ještě „dolaďují“ různými barevnými rámečky
nebo zajímavým grafickým pozadím. Velkým hitem je umístit si na úvodní
fotografii svého oblíbeného kamaráda či kamarádku. Ten vám posléze za tohle
gesto v prvním komentáři pod fotkou poděkuje. V odpovědích na otázku,
podle čeho se šesťáci rozhodují, koho na toto výsostné místo zvolí, se celkem
shodují. Třeba toho, kdo si o to do chatu napíše. Nebo jednoduše sami napíší do
svého statusu „Někdo na úvodku?“ a
kdo se ozve první, vyhrává. Žádné těžké rozhodování o tom, koho obdaří svou
přízní, v tom tedy nehledejte.
Lehce dostupné profily
Dvě třetiny
oslovených dětí ze zmíněného šestého ročníku mají účet založený pod svým
vlastním jménem, zbylá třetina používá přezdívky, podle kterých se dají snadno
identifikovat, jen dva žáci mají zcela vymyšlená jména. Pouze malá část tohoto ročníku
si své soukromí hlídá a nenastavuje si profil tak, aby fotky a příspěvky, které
si zde umístí, byly veřejně viditelné. Většina dětí si s otevřeností svého
profilu hlavu vůbec neláme. „Myslím, že
Facebook nebezpečný není, je to každého věc, co si tam dává,“ říká
dvanáctiletý Ondra. Na jeho profilu najdeme kromě fotek koloběžek také veřejně
přístupné video se silně pornografickým obsahem. Obsah, nad kterým se leckdy
červená nejeden dospělý, není v této věkové kategorii žádnou výjimkou.
Nejbezpečnější zábava?
Dvanáctileté
děti tak podle všeho věnují poměrně velkou část svého každodenního života
sociální síti Facebook, který je pro ně důležitou částí jejich volného času.
Rodiče těchto žáků jsou prozatím v klidu a s „facebookovou mánií“ jsou smíření. Často i z toho důvodu, že
také oni jsou náruživými uživateli uvedené sociální sítě. Někteří z nich
dokonce přiznávají, že Facebook je pro ně lepší varianta, než kdyby se jejich
dítě bezcílně potulovalo městem, kde na něj dle jejich slov čeká mnohem větší
nebezpečí. Jistě, v lecčem mají pravdu. Pravděpodobnost, že by
dvanáctileté dítě, které většinu odpolední prosedí u Facebooku, u toho ještě
pilo alkohol nebo konzumovalo drogy, je poměrně málo pravděpodobná. Ale je
tohle opravdu to nejlepší, co pro naše dvanáctileté děti chceme? Není to přeci
jen trochu málo?
 |
| "Dětství dnešních dětí" (zdroj: Techaddiction.ca) |
Použitá literatura
Bruns, A. The
Art of Produsage: Distributed Creativity. In Blogs, Wikipedia, Second Life, and Beyond: From Production to Produsage.
New York: Peter Lang, 2008, str. 228 – 257.
Ostatní zdroje
Obrázek „Dětství
dnešních dětí“. Dostupné z: http://www.techaddiction.ca/images/children-addicted-to-computer-games_1.jpg
No comments:
Post a Comment