Případová
studie Sun Kyong Lee se v rámci dvoudenního experimentu a následného výzkumu
zabývá vlivem tzv. mobilní „abstinence“ na mladou generaci. Skupina několika
desítek dobrovolníků se vydává na tzv. offline víkend. Po dobu 48 hodin se vzdávají
svých mobilních telefonů a věnují se diskuzích, pohybovým aktivitám a
alternativnímu trávení volného času. Cílem výzkumu je zjistit, jak moc se budou
abstinenční příznaky lišit a co bude mít zkoumaný vzorek naopak společného. Jde
o poměrně častý námět případových studií, zejména v době, kdy se čím dál tím
častěji mluví o tzv. online závislosti. Možná i ze svého okolí znáte osoby,
které znervózní, když se musí svého telefonu vzdát - např. v divadle nebo v
kině. Pro většinu z nás se stal mobilní telefon předmětem denní potřeby, ale
zároveň oknem do světa internetu.
Internet
je všudypřítomný. Mnozí se pod jeho vlivem stali obětí relativně nového druhu
nervozity. Doposud jsme se báli jednak toho, že něco nestihneme do určitého
data (předem stanovený úkol), případně toho, že jsme něco nestihli v minulosti
- jde o uzavřenou věc, kterou již nelze napravit. S informačním přetlakem
aktuálního světa jsou však lidé častěji terčem strachu z toho, že nestíhají v
každém libovolném okamžiku. Pokud nezkontrolují co nejrychleji své e-maily,
statusy na Facebooku, dění na oblíbených stránkách, sociálních sítích nebo
online zpravodajství, budou vůči ostatním v informační nevýhodě. Toto nutkání
je samozřejmě s rozmachem internetu v mobilech čím dál tím silnější. S příchodem
chytrých telefonů už nekontrolujeme pouze to, zda nám přišla zpráva nebo nám
někdo volal, naopak se aktivně pouštíme do vyhledávání dat a snažíme se
maximálně využít chvilky volného času, přičemž často přecházíme od vyplňování
volného času k lelkování a doslova zabíjení času.
Citovaná
případová studie se právě dotýká právě tohoto tématu. Zkoumá, jak budou osoby z
náhodně vybraného vzorku trávit svůj volný čas bez mobilního telefonu, jak
budou vnímat plynutí toku času, a jak moc jim bude přístup k informacím zvenku
chybět.
O
autorech
SUN
KYONG LEE
Profesorka
na University of Oklahoma se dlouhodobě specializuje na nová média, konkrétněji
na mobilní komunikaci a vše s ní související. V letech 2010 - 2013 vyučovala na
Rutgers University v New Jersey kurz zabývající se dynamikou organizační
komunikace v online světě a zároveň v rámci doktorandského studia zkoumala
etnický rozměr sociálních sítí a jejich vliv na začlenění imigrantů do nových
komunit.
JAMES
E. KATZ
Hlavní
profesor katedry Nových médií (Emerging Media) na College of Communication na
Boston University. Dlouhodobě se věnuje zkoumání toho, jak jsou nové
komunikační technologie tvořeny a prezentovány uživatelům, a také tomu jak je
uživatelé přijímají a jimi prezentovaný obsah konzumují, přetvářejí a dále
zpracovávají. James E. Katz má za sebou bohatou kariéru - před působením na
bostonské univerzitě vedl např. Institut komunikace na Rutgers University.
Právě tam se setkal se Sun Kyong Lee, která ho oslovila, aby s ní spolupracoval
na její případové studii. James E. Katz je autorem mnoha knih o vlivu mobilních
zařízení na naše životy, namátkově třeba Living Inside Mobile Social
Information (květen 2014), Handbook of Mobile Communication Studies (2008) nebo
Magic in the Air: Mobile Communication and Transformation of Social Life
(2006).
Charakteristika,
použité metody
Cílem
výzkumu bylo sledovat skupinku několika desítek mladých dobrovolníků, kteří se
na 48 hodin v rámci speciálního víkendového tábora vzdají jakéhokoliv kontaktu
s online světem a vlastně i vnějším světem celkově. Zakázány jsou mobilní
telefonu, tablety či notebooky. Za drobný poplatek je naopak zajištěno
ubytování, strava a pestrá škála pohybových a sociálních aktivit. Podobnost s
dětským/mládežnickým táborem nebo školou v přírodě není náhodná, pro účely
experimentu totiž posloužil předměstský kemp organizace YMCA.
Pozvánka
na tzv. offline víkend (Unplugged Weekend) byla, s notnou dávkou ironie,
zveřejněna prostřednicvím facebookových stránek školy (University of Oklahoma)
několik týdnů před jeho konáním. Nakonec se přihlásilo celkem 36 zájemců.
Výzkum
předpokládal u účastníků výskyt nervozity spojené s nutkáním spojit se s
vnějším světem, poklesem pocitu vlastní bezpečnosti, a možná i zmíněnými
abstinenčními příznaky. Nutno dodat, že k experimentu došlo v druhém únorovém
týdnu roku 2011, tedy před více než čtyřmi lety - v době kdy mobilní internet
ještě nebyl tak rozšířený a velká většina majitelů mobilních telefonů na nich
ještě nevyužívala v hojné míře tzv. chytré služby, které si dnes spojujeme s
chytrými telefony (smartphony).
Sun
Kyong Lee se Offline víkendu zúčastnila potají, aby mohla s ostatními navázat
kontakt a sledovat je v jejich přirozeném prostředí. Po skončení experimentu
pak vyzvala účastníky, zda by byli ochotni vyplnit krátký anonymní dotazník.
Toto oslovení proběhlo prostřednictvím hromadného e-mailu s odkazem na online
dotazník s možností vlastních a nikoliv předdefinovaných odpovědí. Odezva byla
73%, tedy celkem 27 z 36 zúčastněných (36 studentů, Sun Kyong Lee a 3
pracovníci kempu) se rozhodlo dotazník vyplnit. Šest z šestatřiceti
zúčastněných pak souhlasilo s hloubkovým interview o délce 30 minut. Konkrétně
se jednalo o pět žen a jednoho muže. Jedna z žen byla středního věku, ostatní
byli dvacátníci.
Metodologie
analýzy výsledků dotazníku zahrnula metodu zakotvené teorie. Výsledky ankety
byly ručně kódovány do kategorií a témat podle opakujících se odpovědí a frází.
Hloubková interview pak posloužila k přímému srovnání s tématy vyplývajícími z
dotazníku a pomohla uvést výsledky do kontextu.
Výsledky
Výsledky
analýzy jsou v případové studii rozvrženy do jednotlivých kategorií, které
zkoumají vždy konkrétní podskupiny otázek. Jak se účastníci na Offline víkend
připravovali, jak o něm informovali své blízké a přátele, jak tyto osoby po jejich
návratu reagovaly apod. Další kategorie se věnuje sociální interakci v samotném
kempu po dobu trvání Offline víkendu. Samozřejmě je tu kategorie, která se
věnuje primárně pocitům vyplývajícím z dobrovolné ztráty mobilního zařízení, a
také skupina otázek zkoumajících subjektivní vnímání času.
Co
se týká příprav, pouze jeden z účastníků si do kempu přivezl vlastní
lékarničku, pro případ pohotovosti. Jedna osoba si přivezla pohotovostní
telefon, ačkoliv zůstal po celou dobu pohybu vypnutý. Ostatní se nijak zvlášť
nepřipravovali. 54% z nich informovali o svých záměrech blízké nebo kamarády.
Sociální
interakce v průběhu kempu se omezuje na osobní zápisky Sun Kyong Lee z doby
pobytu v kempu a citace z hloubkových interview (ty na rozdíl od dotazníků
nebyly anonymní). Účastníci se při navazování nových kontaktů snažili používat
humor a hledat společné zájmy a obecně věci, které je spojují. První otázky se
většinou nesly v duchu: Kde bydlíš, máš sourozence, co rád jíš, děláš, sleduješ
v televizi.
Vnímání
toku času většina respondentů popsala jako překvapivé. Většině zpovídaných
připadal díky množství aktivit víkend mnohem delší, ale zároveň se shodují na
tom, že jim velmi rychle uběhl. V odpovědích se také opakuje, že byli mnohem
častěji schopni si vzpomenout na konkrétní okamžiky. Jedna z odpovědí zněla:
"Bylo osvěžující komunikovat postaru, tak jako naši předkové".
Abstinenční
příznaky z důvodu nemožnosti použít mobilní telefon pociťovalo pouhých 26%
zúčastněných. Většina z respondentů to připisuje krátkému času trvání
experimentu.
Z
výsledků vyplynulo, že kritické předpoklady některých studií o vlivu mediované
komunikace na mladou generaci jsou pověstným malováním čerta na zeď. Zkoumaný
vzorek neměl žádný problém s navazováním kontaktu a přímé komunikace a
projevoval jen minimální nervozitu ze ztráty možnosti mobilně komunikovat.
Snadné
navazování nových vztahů respondenti připisují i demograficky poměrně homogenní
skupině a také škále sportovních a společenských aktivit, při nichž museli
účastníci vzájemně spolupracovat.
Sama
autorka výzkumu dochází k závěru, že experiment potvrzuje některé z dřívějších
studií a dokazuje dvě věci. Jak moc jsme toho kvůli mobilní komunikaci ztratili
a jak moc se bez ní cítíme ztracení.
Kritika
Samotná
autorka Sun Kyong Lee si je vědoma omezení výzkumu a v samostatné kapitole
práce na ně poukazuje. Vzorek účastníků nebyl reprezentativním vzorkem
univerzitních studentů. Šlo o dobrovolnou účast, navíc maskovanou jako
relaxační víkendovou akci, takže se jí velmi pravděpodobně zúčastnili ti, které
její myšlenka oslovila. Značná část práce navíc vychází z pozorování autorky,
která si je vědoma toho, že nemohla být v každý okamžik na každém místě a řada
situací tak mohla uniknout její pozornosti. Ještě důležitější je postoj: lidé,
kteří se dobrovolně zúčastnili, měli pravděpodobně příznivější vztah
k offline pauze než běžná populace.
Za
další omezení lze považovat krátkou dobu trvání experimentu a samozřejmě i jeho
uspořádání o víkendu, kdy jsou lidé mimo školu nebo pracoviště, a tak mají
snížené nutkání zjišťovat, co se ve vnějším světě děje. Jejich strach z toho,
že jim něco uniká je také menší, navíc má ona absence pevně dané hranice.
Osmačtyřicet hodin je určitě výraznější doba oproti tomu, když si např. mobilní
telefon zapomenete ráno v práci či doma a dostanete se k němu až večer, ale
přesto se nelze vyhnout myšlence, že dva dny jsou pro pozorování vlivu na
chování a návyky účastníků příliš krátkým obdobím.
Největší
mínus vyplývající z výsledků práce je ale nedůsledné nastavení pravidel.
Účastníci byli cestou do kempu požádáni o to, aby se dobrovolně vzdali svých
mobilních zařízení. Učinilo to tak pouze 31 z 36 osob, přičemž jedna z nich se
bezprostředně po odevzdání marně domáhala navrácení svého telefonu. Zbylých pět
osob si své telefony ponechalo. Šlo o nejmladší účastníky, dvě skupinky
kamarádů - dva spolubydlící studenty a trojici kamarádek. Během víkendu byli
spatřeni, jak své mobilní telefony aktivně používají - nejčastější výmluvou byl
poslech hudby, kontrola času nebo používání offline aplikací (slovník při hraní
Scrabble). Jeden z účastníků ovšem přiznal, že kontroloval statusy na
Facebooku, protože chtěl vědět "co se děje".
Není
pochyb o tom, že přítomnost osob, které v průběhu víkendu aktivně používali své
mobilní telefony, musela ovlivnit i ostatní účastníky. Třeba i sníženou mírou
nervozity vyplývající z obavy o sebe sama v případě nebezpečí (je to v pořádku,
támhleten kluk tu má funkční mobil), nebo naopak frustrací z toho, že někteří
nedodržují pravidla, případně jsou na tom lépe, protože "oni" mobil
mají, zatímco "my" nikoliv.
A
na závěr je tu kombinace kvantitativních a kvalitativních výzkumných metod,
která znemožňuje opakování výzkumu či ověření jeho výsledků. Ostatně sama
autorka uznává, že metoda zúčastněného pozorování má svoje mezery, jakkoliv
pomáhá v kombinaci s dotazníkem a hloubkovými interview získat při hodnocení
výsledků dodatečný kontext.
Relevance a kontext
Relavance
pro kontext v ČR je poměrně vysoká, protože ačkoliv při adopci technologií a s
nimi spojených služeb dochází k mírnému zpoždění, jedná se často pouze o
několik měsíců. Lze tedy předpokládat, že podobný experiment uspořádaný na
některé z českých vysokých škol by skončil podobně. Problém je pouze ve stáří
výzkumu. Čtyři roky jsou v oblasti mobilní komunikace obrovskou propastí a lze
předpokládat, že právě s masovým rozšířením mobilního internetu by v aktuálně
prováděném experimentu byla ochota zúčastnit se menší a abstinenční příznaky
naopak větší. Kromě pokročilejších a snáze přístupných technologií musíme vzít
v úvahu také novější generaci účastníků, která se do kontaktu s internetem
dostala v nižším věku a je tedy podstatně "závislejší".
PŮVODNÍ
ČLÁNEK:
No comments:
Post a Comment