Monday, April 13, 2015

Odpojeni: Na jak dlouho byste se vzdali mobilního telefonu?

Případová studie Sun Kyong Lee se v rámci dvoudenního experimentu a následného výzkumu zabývá vlivem tzv. mobilní „abstinence“ na mladou generaci. Skupina několika desítek dobrovolníků se vydává na tzv. offline víkend. Po dobu 48 hodin se vzdávají svých mobilních telefonů a věnují se diskuzích, pohybovým aktivitám a alternativnímu trávení volného času. Cílem výzkumu je zjistit, jak moc se budou abstinenční příznaky lišit a co bude mít zkoumaný vzorek naopak společného. Jde o poměrně častý námět případových studií, zejména v době, kdy se čím dál tím častěji mluví o tzv. online závislosti. Možná i ze svého okolí znáte osoby, které znervózní, když se musí svého telefonu vzdát - např. v divadle nebo v kině. Pro většinu z nás se stal mobilní telefon předmětem denní potřeby, ale zároveň oknem do světa internetu.

Internet je všudypřítomný. Mnozí se pod jeho vlivem stali obětí relativně nového druhu nervozity. Doposud jsme se báli jednak toho, že něco nestihneme do určitého data (předem stanovený úkol), případně toho, že jsme něco nestihli v minulosti - jde o uzavřenou věc, kterou již nelze napravit. S informačním přetlakem aktuálního světa jsou však lidé častěji terčem strachu z toho, že nestíhají v každém libovolném okamžiku. Pokud nezkontrolují co nejrychleji své e-maily, statusy na Facebooku, dění na oblíbených stránkách, sociálních sítích nebo online zpravodajství, budou vůči ostatním v informační nevýhodě. Toto nutkání je samozřejmě s rozmachem internetu v mobilech čím dál tím silnější. S příchodem chytrých telefonů už nekontrolujeme pouze to, zda nám přišla zpráva nebo nám někdo volal, naopak se aktivně pouštíme do vyhledávání dat a snažíme se maximálně využít chvilky volného času, přičemž často přecházíme od vyplňování volného času k lelkování a doslova zabíjení času.

Citovaná případová studie se právě dotýká právě tohoto tématu. Zkoumá, jak budou osoby z náhodně vybraného vzorku trávit svůj volný čas bez mobilního telefonu, jak budou vnímat plynutí toku času, a jak moc jim bude přístup k informacím zvenku chybět.



O autorech 

SUN KYONG LEE

Profesorka na University of Oklahoma se dlouhodobě specializuje na nová média, konkrétněji na mobilní komunikaci a vše s ní související. V letech 2010 - 2013 vyučovala na Rutgers University v New Jersey kurz zabývající se dynamikou organizační komunikace v online světě a zároveň v rámci doktorandského studia zkoumala etnický rozměr sociálních sítí a jejich vliv na začlenění imigrantů do nových komunit.

JAMES E. KATZ

Hlavní profesor katedry Nových médií (Emerging Media) na College of Communication na Boston University. Dlouhodobě se věnuje zkoumání toho, jak jsou nové komunikační technologie tvořeny a prezentovány uživatelům, a také tomu jak je uživatelé přijímají a jimi prezentovaný obsah konzumují, přetvářejí a dále zpracovávají. James E. Katz má za sebou bohatou kariéru - před působením na bostonské univerzitě vedl např. Institut komunikace na Rutgers University. Právě tam se setkal se Sun Kyong Lee, která ho oslovila, aby s ní spolupracoval na její případové studii. James E. Katz je autorem mnoha knih o vlivu mobilních zařízení na naše životy, namátkově třeba Living Inside Mobile Social Information (květen 2014), Handbook of Mobile Communication Studies (2008) nebo Magic in the Air: Mobile Communication and Transformation of Social Life (2006).



Charakteristika, použité metody

Cílem výzkumu bylo sledovat skupinku několika desítek mladých dobrovolníků, kteří se na 48 hodin v rámci speciálního víkendového tábora vzdají jakéhokoliv kontaktu s online světem a vlastně i vnějším světem celkově. Zakázány jsou mobilní telefonu, tablety či notebooky. Za drobný poplatek je naopak zajištěno ubytování, strava a pestrá škála pohybových a sociálních aktivit. Podobnost s dětským/mládežnickým táborem nebo školou v přírodě není náhodná, pro účely experimentu totiž posloužil předměstský kemp organizace YMCA.

Pozvánka na tzv. offline víkend (Unplugged Weekend) byla, s notnou dávkou ironie, zveřejněna prostřednicvím facebookových stránek školy (University of Oklahoma) několik týdnů před jeho konáním. Nakonec se přihlásilo celkem 36 zájemců.

Výzkum předpokládal u účastníků výskyt nervozity spojené s nutkáním spojit se s vnějším světem, poklesem pocitu vlastní bezpečnosti, a možná i zmíněnými abstinenčními příznaky. Nutno dodat, že k experimentu došlo v druhém únorovém týdnu roku 2011, tedy před více než čtyřmi lety - v době kdy mobilní internet ještě nebyl tak rozšířený a velká většina majitelů mobilních telefonů na nich ještě nevyužívala v hojné míře tzv. chytré služby, které si dnes spojujeme s chytrými telefony (smartphony).

Sun Kyong Lee se Offline víkendu zúčastnila potají, aby mohla s ostatními navázat kontakt a sledovat je v jejich přirozeném prostředí. Po skončení experimentu pak vyzvala účastníky, zda by byli ochotni vyplnit krátký anonymní dotazník. Toto oslovení proběhlo prostřednictvím hromadného e-mailu s odkazem na online dotazník s možností vlastních a nikoliv předdefinovaných odpovědí. Odezva byla 73%, tedy celkem 27 z 36 zúčastněných (36 studentů, Sun Kyong Lee a 3 pracovníci kempu) se rozhodlo dotazník vyplnit. Šest z šestatřiceti zúčastněných pak souhlasilo s hloubkovým interview o délce 30 minut. Konkrétně se jednalo o pět žen a jednoho muže. Jedna z žen byla středního věku, ostatní byli dvacátníci.

Metodologie analýzy výsledků dotazníku zahrnula metodu zakotvené teorie. Výsledky ankety byly ručně kódovány do kategorií a témat podle opakujících se odpovědí a frází. Hloubková interview pak posloužila k přímému srovnání s tématy vyplývajícími z dotazníku a pomohla uvést výsledky do kontextu. 



Výsledky

Výsledky analýzy jsou v případové studii rozvrženy do jednotlivých kategorií, které zkoumají vždy konkrétní podskupiny otázek. Jak se účastníci na Offline víkend připravovali, jak o něm informovali své blízké a přátele, jak tyto osoby po jejich návratu reagovaly apod. Další kategorie se věnuje sociální interakci v samotném kempu po dobu trvání Offline víkendu. Samozřejmě je tu kategorie, která se věnuje primárně pocitům vyplývajícím z dobrovolné ztráty mobilního zařízení, a také skupina otázek zkoumajících subjektivní vnímání času.

Co se týká příprav, pouze jeden z účastníků si do kempu přivezl vlastní lékarničku, pro případ pohotovosti. Jedna osoba si přivezla pohotovostní telefon, ačkoliv zůstal po celou dobu pohybu vypnutý. Ostatní se nijak zvlášť nepřipravovali. 54% z nich informovali o svých záměrech blízké nebo kamarády.

Sociální interakce v průběhu kempu se omezuje na osobní zápisky Sun Kyong Lee z doby pobytu v kempu a citace z hloubkových interview (ty na rozdíl od dotazníků nebyly anonymní). Účastníci se při navazování nových kontaktů snažili používat humor a hledat společné zájmy a obecně věci, které je spojují. První otázky se většinou nesly v duchu: Kde bydlíš, máš sourozence, co rád jíš, děláš, sleduješ v televizi.

Vnímání toku času většina respondentů popsala jako překvapivé. Většině zpovídaných připadal díky množství aktivit víkend mnohem delší, ale zároveň se shodují na tom, že jim velmi rychle uběhl. V odpovědích se také opakuje, že byli mnohem častěji schopni si vzpomenout na konkrétní okamžiky. Jedna z odpovědí zněla: "Bylo osvěžující komunikovat postaru, tak jako naši předkové".

Abstinenční příznaky z důvodu nemožnosti použít mobilní telefon pociťovalo pouhých 26% zúčastněných. Většina z respondentů to připisuje krátkému času trvání experimentu.

Z výsledků vyplynulo, že kritické předpoklady některých studií o vlivu mediované komunikace na mladou generaci jsou pověstným malováním čerta na zeď. Zkoumaný vzorek neměl žádný problém s navazováním kontaktu a přímé komunikace a projevoval jen minimální nervozitu ze ztráty možnosti mobilně komunikovat.

Snadné navazování nových vztahů respondenti připisují i demograficky poměrně homogenní skupině a také škále sportovních a společenských aktivit, při nichž museli účastníci vzájemně spolupracovat.

Sama autorka výzkumu dochází k závěru, že experiment potvrzuje některé z dřívějších studií a dokazuje dvě věci. Jak moc jsme toho kvůli mobilní komunikaci ztratili a jak moc se bez ní cítíme ztracení.



Kritika

Samotná autorka Sun Kyong Lee si je vědoma omezení výzkumu a v samostatné kapitole práce na ně poukazuje. Vzorek účastníků nebyl reprezentativním vzorkem univerzitních studentů. Šlo o dobrovolnou účast, navíc maskovanou jako relaxační víkendovou akci, takže se jí velmi pravděpodobně zúčastnili ti, které její myšlenka oslovila. Značná část práce navíc vychází z pozorování autorky, která si je vědoma toho, že nemohla být v každý okamžik na každém místě a řada situací tak mohla uniknout její pozornosti. Ještě důležitější je postoj: lidé, kteří se dobrovolně zúčastnili, měli pravděpodobně příznivější vztah k offline pauze než běžná populace.

Za další omezení lze považovat krátkou dobu trvání experimentu a samozřejmě i jeho uspořádání o víkendu, kdy jsou lidé mimo školu nebo pracoviště, a tak mají snížené nutkání zjišťovat, co se ve vnějším světě děje. Jejich strach z toho, že jim něco uniká je také menší, navíc má ona absence pevně dané hranice. Osmačtyřicet hodin je určitě výraznější doba oproti tomu, když si např. mobilní telefon zapomenete ráno v práci či doma a dostanete se k němu až večer, ale přesto se nelze vyhnout myšlence, že dva dny jsou pro pozorování vlivu na chování a návyky účastníků příliš krátkým obdobím.

Největší mínus vyplývající z výsledků práce je ale nedůsledné nastavení pravidel. Účastníci byli cestou do kempu požádáni o to, aby se dobrovolně vzdali svých mobilních zařízení. Učinilo to tak pouze 31 z 36 osob, přičemž jedna z nich se bezprostředně po odevzdání marně domáhala navrácení svého telefonu. Zbylých pět osob si své telefony ponechalo. Šlo o nejmladší účastníky, dvě skupinky kamarádů - dva spolubydlící studenty a trojici kamarádek. Během víkendu byli spatřeni, jak své mobilní telefony aktivně používají - nejčastější výmluvou byl poslech hudby, kontrola času nebo používání offline aplikací (slovník při hraní Scrabble). Jeden z účastníků ovšem přiznal, že kontroloval statusy na Facebooku, protože chtěl vědět "co se děje".

Není pochyb o tom, že přítomnost osob, které v průběhu víkendu aktivně používali své mobilní telefony, musela ovlivnit i ostatní účastníky. Třeba i sníženou mírou nervozity vyplývající z obavy o sebe sama v případě nebezpečí (je to v pořádku, támhleten kluk tu má funkční mobil), nebo naopak frustrací z toho, že někteří nedodržují pravidla, případně jsou na tom lépe, protože "oni" mobil mají, zatímco "my" nikoliv.

A na závěr je tu kombinace kvantitativních a kvalitativních výzkumných metod, která znemožňuje opakování výzkumu či ověření jeho výsledků. Ostatně sama autorka uznává, že metoda zúčastněného pozorování má svoje mezery, jakkoliv pomáhá v kombinaci s dotazníkem a hloubkovými interview získat při hodnocení výsledků dodatečný kontext.



Relevance a kontext

Relavance pro kontext v ČR je poměrně vysoká, protože ačkoliv při adopci technologií a s nimi spojených služeb dochází k mírnému zpoždění, jedná se často pouze o několik měsíců. Lze tedy předpokládat, že podobný experiment uspořádaný na některé z českých vysokých škol by skončil podobně. Problém je pouze ve stáří výzkumu. Čtyři roky jsou v oblasti mobilní komunikace obrovskou propastí a lze předpokládat, že právě s masovým rozšířením mobilního internetu by v aktuálně prováděném experimentu byla ochota zúčastnit se menší a abstinenční příznaky naopak větší. Kromě pokročilejších a snáze přístupných technologií musíme vzít v úvahu také novější generaci účastníků, která se do kontaktu s internetem dostala v nižším věku a je tedy podstatně "závislejší".

PŮVODNÍ ČLÁNEK:


No comments:

Post a Comment