Vidím tě přes Periscope jak vykukuješ jako surikata

Sociální síť Twitter v posledních měsících bojuje s klesající popularitou. V počtu aktivních uživatelů už Twitter předběhl Instagram a ukázal, že pro uživatele je jednodušší model se sdílením obrázků atraktivnější než krátké zprávy na Twitteru. Říká se, že obrázek vydá za tisíc slov, tedy v našem případě jedna sdílená fotografie vydá za sedm tweetů.

Ne, že by Twitter neumožňoval sdílet obrázky, umí sdílet dokonce i video, ale v popularitě, pokud jde o fotky, prostě vládne Instagram. Twitter tak přišel s nápadem, jak posunout svůj audiovizuální obsah na novou úroveň. V lednu koupil firmu, která vyvíjela novou aplikaci Periscope. Twitter za Periscope zaplatil sumu okolo 100 milionů dolarů. Nezávislí vývojáři na to reagovali urychleným vývojem podobné aplikace.

S aplikací pojmenovanou Meerkat, tedy v překladu surikata, se týmu okolo Bena Rubina podařilo předběhnout Twitterem připravovaný Periscope o několik týdnů. Na co tým později koupený známou sociální sítí potřeboval rok, to nezávislá skupina zvládla za 7 týdnů. Když ale Twitter Periscope oficiálně představil, uživatelé naplno poznali, že vývoj Meerkatu byl do jisté míry urychlený.

Čím jsou obě aplikace tak inovativní? Nabízejí totiž možnost vysílat videopřenos v reálném čase. Ne, že by to předtím neuměl YouTube (vyhrazeno pro jeho partnery) nebo aplikace jako Livestream či UStream, u Meerkatu a Persicope je ovšem unikátní jejich propojení s twitterovým účtem.

Ke streamování potřebujete nainstalovanou aplikaci, ať už Meerkat nebo Periscope, a to na iPhone nebo iPad, protože obě aplikace zatím existují pouze pro iOS. Oba vývojářské týmy již potvrdily, že pracují i na verzi pro Android. Autoři Meerkatu vyvinuli i neoficiální aplikaci pro Android umožňující sledovat přenosy, což lze i přes webové rozhraní. Přenos přes Periscope si bez zařízení od Applu nepřehrajete.

Přenos přes Meerkat sledovaný skrze webový prohlížeč telefonu
 

Obě aplikace umožňují interaktivní komunikaci mezi vysílatelem a diváky. V obou případech mohou diváci k videu přidávat komentáře, které se vysílateli a dalším divákům hned zobrazí. U Meerkatu jako tweety, u Periscope jako komentáře ve videu a jako takové po přenosu zmizí, zatímco tweety z přenosu přes Meerkat zůstanou. Divák může také poklepáním na obrazovku dát vysílateli srdíčka, čímž dá najevo, že se mu přenos líbí. Zatímco Meerkat si zakládá na tom, že vysílání je jednorázovou záležitostí a proběhnuvší přenos nelze nikde najít, Periscope záznamy archivuje 24 hodin a lze zapnout i nahrávání do paměti telefonu.

Když Twitter spustil vlastní Periscope, tak Meerkatu odřízl přístup ke social grafům, což znamená, že notifikace z Meerkatu se k uživatelům Twitteru dostávají hůře. Což je, vzhledem k tomu, že videa nejsou archivovaná, docela podstatný nedostatek. Protože mnohdy než si uživatel všimne, že někdo známý přenáší něco zajímavého, tak je po vysílání.

Jak Meerkat tak Periscope se hned od svého spuštění těší velké popularitě médií. Především americké zpravodajské weby věnovaly oběma aplikacím velkou pozornost. Protože právě pro ně jde o velmi užitečný nástroj umožňující výrazné oživení zpravodajství.

Twitter se obecně snaží stylizovat se kromě mikroblogovací a komunikační platformy také do role zpravodajské agentury. A obecně se mu podařilo vydobýt si pozici zdroje informací pro zpravodajská média. Možnost sledovat živé přenosy dává tomuto nový rozměr. Videa přenášená přes Meerkat nebo Periscope uživateli se už objevila v televizním zpravodajství, kupříkladu video s požárem budovy v New Yorku. V podstatě každý se tak může stát reportérem a čas mezi tím, kdy se nějaká událost stala a tím, kdy ji začnou pokrývat média, se ztenčí prakticky na nulu.

Meerkat a Periscope si zpravodajská média oblíbila ještě z jiného důvodu. Umožňuje jim výrazně rozšířit množství živých přenosů i o události, kvůli kterým by se normálně nevyplatilo nasadit zpravodajský štáb. A aplikace umožňují zapojit do dění i diváky. Média předpokládají, že pokud bude divák zapojen do dění, spíš o takový přenos bude mít zájem. Ne vždy se takový přenos povede podle představ. Kromě obvyklých problémů s připojením někdy přenos nezvládnou sami uživatelé. Britský list The Guardian se takto pokusil udělat rozhovor s Randem Paulem, který právě oznámil kandidaturu na post amerického prezidenta. Když se Paulovi v závěru nelíbily konkrétní otázky, tak řekl, že už nemá čas, z rozhovoru utekl a jeho štáb na znamení, že se s reportéry již nikdo bavit nebude, zhasl světla. A to vše v době, kdy to Guardian streamoval živě.
 

Aplikace našly užití i v dalších oblastech. Už je vyzkoušely realitní kanceláře jako náhražku za tradiční prohlídky nemovitostí. Některé celebrity skrze ně umožnily nahlédnout do zákulisí produkce nebo přímo do domácností. Aplikace mají také velký potenciál pro crowdsourcing. Prostě ukážete skrze Periscope nebo Meerkat nějaký problém a počkáte, až vám vaši diváci poradí, jak problém vyřešit.

Přenosy s sebou přináší ovšem také velká rizika. Předně je zřejmě jen otázkou času, než se z Periscope stane Pornoscope, což pravděpodobně čeká i Meerkat. Zkrátka obě služby se stanou terčem exhibicionistů, kteří se rádi předvedou světu v kompromitujících situacích. Nebo, což je ještě horší, v kompromitujících situacích ukážou jiné lidi. Periscope a Meerkat se tak snadno mohou stát i nástrojem kyberšikany. Už nyní se při přenosech pravidelně objevují perverzní komentáře.

Živých přenosů se také obávají provozovatelé kin, divadel a pořadatelé sportovních událostí. Co uživatelům bude bránit třeba v tom, aby přímo streamovali premiéru nějakého filmového hitu? Maximálně FUP datového plánu. Jenže aby nalákali další diváky, začali provozovatelé kin i třeba sportovní týmy, naposledy pražská Sparta, instalovat bezplatnou wi-fi.