Národ sobě! Občanský crowdfunding současnosti

Kdyby v polovině 19. století existovaly crowdfundingové weby, čeští vlastenci by skrze ně nejspíš oslovili veřejnost se žádostí o podporu stavby Národního divadla. Stejně tak by v tomto imaginárním scénáři Newyorčani sháněli zdroje na Sochu Svobody a Britové objasňovali výhody projektu Royal Albert Hall. Všechny zmiňované monumenty vznikly mimo jiné díky občanským sbírkám. Princip veřejně prospěšného crowdfundingu tedy rozhodně není horkou novinkou posledních let, díky internetu ale nabývá zcela nových podob.

Dobročinný bazar na Žofíně na podporu Národního divadla. zdroj: Národní divadlo

Dobrokonající dav

Termín crowdfunding v jeho novodobém významu poprvé použil Michael Sullivan v roce 2006 na nyní již nefunkční stránce Fundavlog. O dva roky později vznikl významný americký popularizátor tohoto mechanismu financování Indiegogo, následován s ročním zpožděním Kickstarterem. V záplavě nových ekvivalentně fungujících platforem se začaly objevovat i první občansky zaměřené weby jako ioby (2009), Spacehive (2011), Neighbor. Ly (2012) a Citizinvestor (2012).

Čistější karma za několik kliknutí

Občanský crowdfunding je, jak už název napovídá, podmnožinou obecně pojímaného online crowdfundingu, jež se liší zejména účelem výběru peněz, druhy dobrovolnické pomoci, charakteristikou zapojených organizací a geografickou působností. Zatímco v hlavním proudu sbírek můžete najít třeba hráče na valchu shánějící zdroje na hudební album, ilustrátory knížek vybírající na nové pastelky nebo v zásadě jakéhokoliv jednotlivce se ztřeštěným nápadem, občanské iniciativy slouží pouze veřejnému či komunitnímu zájmu. Jako příklad úspěšné obecně prospěšné kampaně mohou posloužit například již vybudované skleníky pro praktickou výuku zahradnictví na základní škole Carnes v Memphisu (na fotce).

Školní zahrada v Memphisu. zdroj: Cernes School

Projekty splňující kritéria občanského crowdfundingu se objevují také na „konzumněji“ profilovaných stránkách, bývají méně zaměřené na směnu mezi přispěvateli a zakladateli a zpravidla nenabízejí za podporu materiální odměnu. Nejde o to, že by iniciátoři sbírek byli takoví lakomci, spíše povaha navrhovaného projektu podobné výhody často znemožňuje. Vraťme se k příkladu zahrady pro žáky základní školy, kde je hned jasné, že tisíce potenciálních stoupenců by si svoji odměnu například v podobě ředkviček či přístupu do objektu mohli vybrat jen těžko.

V občanském crowdfundingu také často spolupracují na společném cíli orgány samosprávy či státní organizace s neziskovkami a občany. Do určité míry tak veřejné financování doplňuje a v některých případech i supluje vysychající státní či městské fondy. Na rozdíl od klasické formy přispěvatelské pomoci, ta občanská rozeznává také nefinanční podporu ve formě přímého osobního zapojení dobrovolníků, kdy může výzva na stránce sloužit například ke shromáždění dostatečného počtu lidí k jarnímu úklidu města od odpadků.

Prázdné místo na akademické mapě

Občanský crowdfunding zatím zůstává z hlediska akademického uchopení spíše opomíjeným tématem, čestnou výjimku tvoří práce kolektivu autorů nazvaná Výzkum občanského crowdfundingu: výzvy, příležitosti a budoucí agenda.

Pětici z britské Open University spojuje především dřívější či stávající angažmá v této instituci a profesionální zájem o oblast IT. Zatímco Alexandra Stiver je doktorandkou této univerzity, tři následující spoluautoři článku, tedy docentka Leonor Barroca, profesorka Shailey Minocha a docent Mike Richards, na Open University přednáší. David Roberts je potom absolventem MBA programu Open University a v současné době pracuje jako CIO v Radius Payment Solutions.

Autoři práce dle svých slov kolíkují nové pole zkoumání, přičemž poskytují přehled vývoje občanského crowdfundingu, věnují se významným projektům a poskytují základní vhled do fungování oblasti v současnosti. Kolektiv badatelů dále naznačuje, čemu by se měly věnovat navazující výzkumné aktivity, aby jimi nově vymezené pole mohlo být komplexně akademicky prozkoumáno.

Podklady získali spolupracovníci detailní rešerší akademické literatury na toto téma a pátráním po zmínkách v klasických médiích. Jakožto nezúčastnění pozorovatelé také sledovali dění na hlavních crowdfundingových portálech a odebírali jejich kanály na sociálních médiích. Pro doplnění perspektivy vedli také polostrukturované rozhovory se třemi zakladateli sbírky na Spacehive pro revitalizaci Stevensonova náměstí v britském Manchesteru.

Hezky občansky

            Kromě již zmíněných charakteristik, které vydělují občanský crowdfunding z jeho širší rodiny, objevili pisatelé studie další a zcela nova specifika. Všimli si, že pořadatelé sbírek tohoto typu jsou značně pozadu v online komunikaci se svými stoupenci. V jejich podání se jedná spíše o jednosměrný proud sdělení než o plnohodnotnou konverzaci. Pro tento jev nachází výzkumníci tři možná vysvětlení:

11.)  Projekt je natolik svázán s lokální komunitou, že obsáhlejší online komunikace sloužící k získání širší podpory není potřeba.

22.)  Komunikace mezi přispěvateli probíhá paralelně také offline, například na setkáních rady města.

33.)  Organizátoři jsou méně zvyklí využívat internetové nástroje.

Složíme se na další?

V Česku byl první crowdfundingový portál HitHit spuštěn v listopadu 2012, tedy až čtyři roky po americké premiéře tohoto novodobého trendu. Dnes v tuzemsku funguje ještě Startovač a nejčerstvější nováček na scéně Katalyzátor. Souhrnné výsledky za více než dva roky ukazují, že Češi nejochotněji sahají do peněženek ve prospěch akcí souvisejících s hudební produkcí. Absolutně nejúspěšnějším příjemcem byl festival United Islands of Prague, na jehož realizaci fanoušci poslali 1,7 milionu korun. Na nové album si takto také vydělala kapela Mňága a Žďorp nebo Zrní.Internetoví uživatelé vyslyšeli také několik politicky zaměřených proseb a složili se na regionální projekt Chcu žít Brno či pražskou iniciativu Plánuj Letnou.

Sociálně solidární sbírky nejsou v českém internetovém prostředí tak časté. Zdá se, že princip fungování občansky prospěšného crowdfundingu ještě zcela nepochytili ani potenciální žadatelé o veřejný grant, ani zástupci veřejnosti. „Myslím, že to lidé dostatečně nechápou. Možná si myslí, že se jedná o sbírku, jako třeba při povodních, ale ono to tak ve skutečnosti není,“ odhadl Ondřej Kobza, spoluzakladatel Katalyzátoru. Možná za další dva roky doženeme náskok Ameriky a Anglie a plnohodnotný občanský crowdfunding se u nás také rozvine klasicky s malým zpožděním.