Po přečtení titulku si jistě
mnohý čtenář pomyslí "jaká otročina?". Mediální masáž, která odhaluje
top 10 YouTube hvězd coby raketové milionáře s pohádkovými příjmy, je totiž v
posledních měsících až příliš silná. Nepřekvapivě se kryje se změnami v
příjmech z reklamy, které YouTube zavedl, aby podpořil další růst a celý systém
odměňování produserů se mu nezhroutil jako domeček z karet. Nová čerstvá krev
musí být rekrutována zejména v regionech, kde je populární videoserver
vlastněný Googlem na vzestupu. Rychle rostoucím hvězdám nabízí dost -
přednostní uvedení na hlavní stránce, zázemí v kalifornské centrále, kde si
každý s pětadvaceti tisíci a více odběrateli může zarezervovat studio nebo
střižnu, a v případě kanálů s milionovými odběry dokonce i exkluzivní smlouvu o
finanční podpoře.
Na straně druhé však už pouhým
uploadem videa převádíte na YouTube veškerá distribuční práva, vyjma práva
autorského. Zůstáváte tedy autorem, pokud jím jste doopravdy, což ovšem
stvrzujete svým souhlasem ve chvíli, kdy video do systému nahráváte, nicméně
Google vložením díla do databáze získává právo na šíření, monetizování a užití
k propagačním účelům. Ostatně i sám obsahový ředitel YouTube, Robert Kyncl,
připouští, že YouTube svým hvězdám nabízí především budování brandu, nikoliv
pohádkově snadný výdělek. Úspěšný kanál je podle něho odrazovým můstkem třeba k
televizní kariéře nebo výdělkům od sponzorů ve formě product placementu, který
YouTube podporuje. Naopak příjmy z reklamy zobrazované u videa server aktivně
reguluje a sám z nich má 45%. (zdroj) Ony články o YouTube milionářích jsou tedy jen
špičkou ledovce. Patří ale vlastně YouTube do sféry produsage?
Autoři některých studií YouTube
za produsage nepovažují už z toho důvodu, že se tu stírají hranice mezi
uživatelským a čistě komerčním obsahem. Na YouTube najdete oficiální videoklipy
popových hvězd, Googlem finančně podporované majitele nejpopulárnějších kanálů,
ukradené reklamní spoty, epizody seriálů nebo kompletní filmy, a pak samozřejmě
tradiční uživatelský obsah, který stále zabírá drtivou většinu každodenně
přidávaného obsahu. Pak jsou tu ale také koláže, mashupy, let´s playe,
komentované citace licencovaných děl, parodie, které rozhodně splňují definici
produsage a jsou YouTube na základě zmíněného licenčního ujednání exploitovány.
O jaký druh zneužití ale vlastně jde? Základní rozdělení můžeme najít v práci
Axela Brunse: The Future is User-Led: The Path Towards Widespread Produsage.
V kapitole Exploiting Produsage
Bruns přirovnává zneužívání komunitně generovaného obsahu k vybírání medu z
včelího úlu. Medvědem nebo včelařem jsou internetoví obři jako Wikipedia,
YouTube, Flickr, Amazon nebo Facebook. A jak se vlastně ono obírání pilných
uživatelů/včelek liší?
Bruns vychází z často citované studie JC Herze, která popisuje zneužívání komunitního obsahu firmou Maxis,
autorem hry The Sims. Ta v rámci licenčního ujednání nechávala uživatele pro
svou videohru vyrábět zdarma nejrůznější obsah (textury, skiny, nové oblečky
pro postavy atd. atd.), aby pak to nejlepší z uživatelské tvorby jednou za čas
vzala a postavila z toho komerčně prodávaný datadisk/DLC. Z výdělků za prodané
kusy tohoto rozšíření samozřejmě komunita neměla vůbec nic, ostatně jakéhokoliv
výdělku se vzdala přijetím licenčního ujednání již během instalace hry.
Podobnou klauzuli ostatně najdeme
i na YouTube, jak bylo zmíněno dříve v článku. A obsahuje ji i celá řada jiných
služeb. Amazon si na své blogovací službě vymínil zveřejněním vašeho příspěvku
"právo na ukládání, modifikaci, překlad, adaptaci a výrobu derivátů z
vašeho obsahu bez vašeho předchozího souhlasu". Ano, autorem jste pořád
vy, ale pokud se Amazon rozhodne z vašich blogových příspěvků sestavit knihu a
vydat ji, neuvidíte ani cent, ačkoliv pod ní pravděpodobně budete podepsáni
jako autoři. Co na to konkurenční Blogger, na kterém je zveřejněn tento text, a
který patří Googlu? V jeho licenčním ujednání se nachází navlas stejná
formulace. Stejně tak si vyhrazuje právo na veškerý váš obsah i sociální síť
Facebook, včetně jeho prodeje třetím stranám.
Ve všech těchto případech se
jedná o nejvážnější zneužití komunitně generovaného obsahu, tzv. kradení úlu,
byť oficiálně posvěcené vaším souhlasem. To ale mluvíme o extrémních
důsledcích, kdy služba opravdu vaší práci prodá a má z ní finanční výdělek.
Existují i mírnější způsoby exploitace - podpora úlu, ochrana úlu a těžba úlu.
Co si pod medovou metaforou
představit? Bruns se snaží na bázi nejpopulárnějších příkladů z minulosti
(Wikipedia, The Sims), ale i nově publikovaných případových studií prezentovat
jednotlivé odchylky. Podporou úlu se míní vzájemně výhodná koexistence. Své
uživatele k tvorbě obsahu motivujete a těm aktivním, nejpilnějším včelkám,
nabízíte nejrůznější odměny.
Ochrana úlu spočívá v tom, že k
tvorbě obsahu motivujete všechny a tím si zajistíte náskok před konkurencí.
Nabízíte rychlejší servery, víc místa, větší prostor pro seberealizaci a
propagaci nováčků, případně nějakou motivaci do začátku. Zkrátka investujete
zpátky do firmy, abyste udrželi technologický i obsahový náskok. Pokud budou
mít uživatelé největší šanci směnit u vás svou dřinu za snadno dostupné
publikum, nebudou takříkajíc hledat jiný úl.
Tyto dvě mírnější varianty
exploitace samozřejmě většinou vyústí v těžbu úlu. Od kradení se liší tím, že
se "okradeným" uživatelům snažíte jejich ztrátu vynahradit. V případě
YouTube je to právě onen model placení za zobrazenou reklamu, nebo možnost
přímé finanční podpory. Úložiště fotografií Flickr pro změnu nabízí svým
uživatelům služby ne nepodobné oficiálním fotobankám. Pokud uživatel svou fotku
označí jako "komerční", nabídne mu Flickr v případě zájmu komerčního
subjektu o zakoupení licence na konkrétní fotografii, podíl na případném zisku.
Svého pomyslného úlu se tak
většina z nás vzdává už s prvním vstupem na libovolnou publikační platformu, ať
už je to blog, videoserver, úložiště dat, nebo sociální síť. A to vlastně do
definice produsage podle některých studií nepatří další temná kapitola licenčních ujednání. Pod
produsage totiž zahrnujeme pouze uživatelsky generovaný obsah a nikoliv
uživatelsky generovaná data. Kde jste byli, na co jste tam klikali, co jste
lajkovali, jak dlouho, odkud, kam a s kým. Tyhle neuvěřitelně cenné drobečky za
sebou zanechává prakticky každý uživatel a provozovatelé sociálních sítí,
vyhledávačů a prakticky všech serverů, na které nějak přispíváte (i kdyby jen
dotazem vloženým do formuláře na Google.com), je s klidem v duši prodávají
třetím stranám. Jedná se o uživatelsky generovaný obsah v širším slova smyslu?
Jednoznačně. Rozbor etiky nakládání s ním je ale na úplně jiný článek.
No comments:
Post a Comment