Monday, April 13, 2015

Twitter a sport patří k sobě

Asi každý sportovní fanoušek, který zároveň aktivně navštěvuje Twitter, sleduje na této sociální sítí své oblíbené sportovce či kluby. V Česku se tento fenomén sice prosazoval poměrně pomalu, avšak i zde už můžeme registrovat, že sportovní kluby si jsou vědomy důležitosti sociální sítě založené roku 2006.

Právě Twitter umožňuje pouze s pomocí mobilního telefonu bezprostředně komunikovat s fanoušky či sportovci nebo podávat svědectví z utkání prostřednictvím online reportáže. Často můžete vidět, že celá řada novinek ze sportovního světa projde nejdříve Twitterem, až pak se objevuje na oficiálních stránkách. V žurnalistice se také setkáváme s jistým nešvarem, kdy redaktoři jdou proti obecně platné poučce, že novinář se má vyjadřovat stručně, takže z jednoho sportovcova tweetu o 140 znacích dokáží sepsat sáhodlouhé články, aby získali čtenost. A že v případech sportovců je opravdu co zpracovávat.

Dění na Twitteru se netočí jen kolem samotných sportovních akcí. Je zde také prostor, kde sám sportovec může projevit svůj názor či emoce, aniž by se musel dovolovat zástupců klubu. Právě takto si například fotbalista Jiří Štajner postěžoval, že bude chybět v nominaci na EURO 2012, a to v době, kdy ještě kompletní složení týmu nebylo známo. Jeho kolega Milan Baroš zase dal nedávno najevo své pocity ze stavu českého fotbalu, zejména tedy co se týká zákulisních machinací. Řešení verdiktů rozhodčích probíhá snad v každém kole fotbalové Synot ligy. Fanoušci neváhají a okamžitě pořizují z televizní obrazovky fotografie či videa sporných situací, dokreslují pomyslné ofsajdové linie nebo kroužkují inkriminované zákroky.

Je zde také rozsáhlý prostor pro fanouškovu fantazii. To se projevuje častým jevem, kdy kontroverzní sportovní událost bývá na Twitteru vyobrazena celou řadou koláží. Uruguayský fotbalista Luis Suárez se tak v reakci na jeho kousnutí italského soupeře stal hrdinou Jurského parku nebo Čelistí. Arjen Robben si pro změnu za teatrální pád v soupeřově pokutovém území vysloužil roli v baletním představení. Nedávné fotbalové mistrovství světa v Brazílii bylo na tvorbu koláží skutečně vděčnou událostí. A kde jinde se pochlubit vlastní tvorbou, než právě na Twitteru?

Zdroj: twitter.com/st_nero



Twitter jako telegraf

Ann Pegorarová z Laurentiánské univerzity v Ontariu srovnává Twitter trochu odvážně s vynálezem telegrafu. Také v případě Twitteru vidí revoluční počin založený na stručnosti a včasnosti, stejně jako tomu je u telegrafu. Pegorarová zároveň uvádí příklad z historie, kdy byl telegraf využit pro sportovní reportáž podobným způsobem, jaký dnes běžně vídáme na Twitteru. Kanadská mediální teoretička upozorňuje na boxerský duel Jima Corbetta s Robem Fitzsimmonsem konaný roku 1897 ve městě Carson City v americké Nevadě. Průkopnické role ve sportovní žurnalistice se tehdy ujal list Chicago Tribune, který pomocí telegrafu průběžně každých 30 sekund informoval o vývoji takzvané Bitvy století.

Pegorarová zmiňuje, že telegraf významně změnil moderní komunikaci, a to samé bychom podle ní mohli v dnešní době říci o Twitteru. Upozorňuje také na rozdíl komunikace, která se z „one-to-many“ mění na „many-to-many“, tedy že na vytváření obsahu se nepodílí pouze profesionální médium, které svůj obsah šíří mezi široké vrstvy populace, ale že svůj obsah vytvářejí také samotní jednotlivci a publikují jej mezi širokou veřejnost. Zejména právě možnost sdílení s potenciálními konzumenty po celém světě, tedy odesílání zpráv do éteru, je z pohledu autorky mnohem příznačnější pro Twitter oproti například Facebooku.

Tady se naskýtá prostor sportovnímu fanouškovi, který může veřejně reagovat na vývoj utkání, zatímco sedí na tribuně s mobilním telefonem v ruce. Vycházejme tedy z předpokladu, že dotyčný klubový příznivec se ve společnosti tisíců diváků může připojit na internet. Kdo navštěvuje utkání českého prvoligového fotbalu, ten nejspíš už zažil situaci, kdy se jen stěží mohl dostat k internetu, a to i v podobě datově nenáročné twitterové aplikace.

Sport je hra, Twitter je na hraní... Nebo není?


Co mají společného sport s Twitterem? Zjednodušeně můžeme konstatovat, že oba fenomény jsou často považovány za něco zbytečného, co je určeno především pro zábavu. O roli sportu ve společnosti píše například mediální teoretik Jan Děkanovský v knize Sport, média a mýty: „Bez pochybností můžeme sport zařadit do širšího rámce her. Hra představuje bezesporu pozoruhodný, důležitý a ještě v relativně nedávné minulosti neprávem opomíjený fenomén, kterému je ovšem v poslední době věnována zasloužená pozornost.“

Již zmíněná Ann Pegorarová zase připouští, že Twitter také musel projít jakousi revolucí ve způsobu užívání, aby se ze sítě sociální stal sítí informační. Aby se tedy z prostoru pro trávení volného času stal také užitečným informačním nástrojem. Stále je však na Twitter mnohými nahlíženo jako na jakousi nepotřebnou bezvýznamnou dětskou hračku. Z toho důvodu se výzkumníci zaměření na sledování Twitteru často potýkají s nepochopením jejich práce ze strany veřejnosti i odborných recenzentů. Paul M. Pedersen z Univerzity v Indianě vidí také jinou příčinu onoho nepochopení. Podle něj by výzkumy témat spjatých s Twitterem a sportem měly být konstruovány daleko více s cílem, aby jejich výsledky mohly být lépe uplatňovány profesionály ze sportovně-mediálního prostředí. Využití by se zřejmě našlo, neboť, jak Pedersen připomíná, právě ve sportovním odvětví je Twitter velice populární – ať už mezi sportovními organizacemi či samotnými fanoušky.




Použité zdroje: 
  • PEDERSEN, P. M. A Commentary on Social Media Research From the Perspective of a Sport Communication Journal Editor.Communication. 2014-05-07, vol. 2, issue 2, s. 138-142. DOI: 10.1177/2167479514527428. Dostupné z:http://com.sagepub.com/lookup/doi/10.1177/2167479514527428
  • PEGORARO, A. Twitter as Disruptive Innovation in Sport Communication. Communication. 2014-05-07, vol. 2, issue 2, s. 132-137. DOI: 10.1177/2167479514527432. Dostupné z: http://com.sagepub.com/lookup/doi/10.1177/2167479514527432 
  • DĚKANOVSKÝ, Jan. Sport, média a mýty: zlatí hoši, královna bílé stopy a další moderní hrdinové. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2008, s. 22.

No comments:

Post a Comment