Asi každý sportovní fanoušek, který zároveň aktivně
navštěvuje Twitter, sleduje na této sociální sítí své oblíbené sportovce či
kluby. V Česku se tento fenomén sice prosazoval poměrně pomalu, avšak i
zde už můžeme registrovat, že sportovní kluby si jsou vědomy důležitosti
sociální sítě založené roku 2006.
Právě Twitter umožňuje pouze s pomocí mobilního
telefonu bezprostředně komunikovat s fanoušky či sportovci nebo podávat
svědectví z utkání prostřednictvím online reportáže. Často můžete vidět, že celá
řada novinek ze sportovního světa projde nejdříve Twitterem, až pak se objevuje
na oficiálních stránkách. V žurnalistice se také setkáváme s jistým nešvarem,
kdy redaktoři jdou proti obecně platné poučce, že novinář se má vyjadřovat
stručně, takže z jednoho sportovcova tweetu o 140 znacích dokáží sepsat
sáhodlouhé články, aby získali čtenost. A že v případech sportovců je
opravdu co zpracovávat.
Dění na Twitteru se netočí jen kolem samotných
sportovních akcí. Je zde také prostor, kde sám sportovec může projevit svůj
názor či emoce, aniž by se musel dovolovat zástupců klubu. Právě takto si
například fotbalista Jiří Štajner postěžoval, že bude chybět v nominaci na
EURO 2012, a to v době, kdy ještě kompletní složení týmu nebylo známo. Jeho
kolega Milan Baroš zase dal nedávno najevo své pocity ze stavu českého fotbalu,
zejména tedy co se týká zákulisních machinací. Řešení verdiktů rozhodčích probíhá
snad v každém kole fotbalové Synot ligy. Fanoušci neváhají a okamžitě pořizují
z televizní obrazovky fotografie či videa sporných situací, dokreslují
pomyslné ofsajdové linie nebo kroužkují inkriminované zákroky.
Je zde také rozsáhlý prostor pro fanouškovu fantazii. To
se projevuje častým jevem, kdy kontroverzní sportovní událost bývá na Twitteru
vyobrazena celou řadou koláží. Uruguayský fotbalista Luis Suárez se tak v reakci
na jeho kousnutí italského soupeře stal hrdinou Jurského parku nebo Čelistí.
Arjen Robben si pro změnu za teatrální pád v soupeřově pokutovém území
vysloužil roli v baletním představení. Nedávné fotbalové mistrovství světa
v Brazílii bylo na tvorbu koláží skutečně vděčnou událostí. A kde jinde se
pochlubit vlastní tvorbou, než právě na Twitteru?
 |
| Zdroj: twitter.com/st_nero |
Twitter jako telegraf
Ann Pegorarová z Laurentiánské univerzity v Ontariu
srovnává Twitter trochu odvážně s vynálezem telegrafu. Také v případě
Twitteru vidí revoluční počin založený na stručnosti a včasnosti, stejně jako tomu
je u telegrafu. Pegorarová zároveň uvádí příklad z historie,
kdy byl telegraf využit pro sportovní reportáž podobným způsobem, jaký dnes
běžně vídáme na Twitteru. Kanadská mediální teoretička upozorňuje na boxerský
duel Jima Corbetta s Robem Fitzsimmonsem konaný roku 1897 ve městě Carson
City v americké Nevadě. Průkopnické role ve sportovní žurnalistice se
tehdy ujal list Chicago Tribune,
který pomocí telegrafu průběžně každých 30 sekund informoval o vývoji takzvané
Bitvy století.
Pegorarová zmiňuje, že telegraf významně změnil
moderní komunikaci, a to samé bychom podle ní mohli v dnešní době říci o
Twitteru. Upozorňuje také na rozdíl komunikace, která se z „one-to-many“ mění na
„many-to-many“, tedy že na vytváření obsahu se nepodílí pouze profesionální médium,
které svůj obsah šíří mezi široké vrstvy populace, ale že svůj obsah vytvářejí
také samotní jednotlivci a publikují jej mezi širokou veřejnost. Zejména právě možnost
sdílení s potenciálními konzumenty po celém světě, tedy odesílání zpráv do éteru, je z pohledu
autorky mnohem příznačnější pro Twitter oproti například Facebooku.
Tady se naskýtá prostor sportovnímu fanouškovi, který
může veřejně reagovat na vývoj utkání, zatímco sedí na tribuně s mobilním telefonem
v ruce. Vycházejme tedy z předpokladu, že dotyčný klubový příznivec
se ve společnosti tisíců diváků může připojit na internet. Kdo navštěvuje utkání českého prvoligového fotbalu, ten nejspíš už zažil situaci,
kdy se jen stěží mohl dostat k internetu, a to i v podobě datově nenáročné
twitterové aplikace.
Sport je hra, Twitter je na hraní... Nebo není?
Co mají společného sport s Twitterem?
Zjednodušeně můžeme konstatovat, že oba fenomény jsou často považovány za něco
zbytečného, co je určeno především pro zábavu. O roli sportu ve společnosti
píše například mediální teoretik Jan Děkanovský v knize Sport, média a mýty: „Bez pochybností
můžeme sport zařadit do širšího rámce her. Hra představuje bezesporu
pozoruhodný, důležitý a ještě v relativně nedávné minulosti neprávem
opomíjený fenomén, kterému je ovšem v poslední době věnována zasloužená
pozornost.“
Již zmíněná Ann Pegorarová zase připouští, že Twitter
také musel projít jakousi revolucí ve způsobu užívání, aby se ze sítě sociální
stal sítí informační. Aby se tedy z prostoru pro trávení volného času stal
také užitečným informačním nástrojem. Stále je však na Twitter mnohými
nahlíženo jako na jakousi nepotřebnou bezvýznamnou dětskou hračku. Z toho důvodu
se výzkumníci zaměření na sledování Twitteru často potýkají s nepochopením
jejich práce ze strany veřejnosti i odborných recenzentů. Paul M. Pedersen z Univerzity
v Indianě vidí také jinou příčinu onoho nepochopení. Podle něj by výzkumy
témat spjatých s Twitterem a sportem měly být konstruovány daleko více s cílem,
aby jejich výsledky mohly být lépe uplatňovány profesionály ze
sportovně-mediálního prostředí. Využití by se zřejmě našlo, neboť, jak Pedersen
připomíná, právě ve sportovním odvětví je Twitter velice populární – ať už
mezi sportovními organizacemi či samotnými fanoušky.
- PEDERSEN, P. M. A Commentary on Social Media Research From the Perspective of a Sport Communication Journal Editor.Communication. 2014-05-07, vol. 2, issue 2, s. 138-142. DOI: 10.1177/2167479514527428. Dostupné z:http://com.sagepub.com/lookup/doi/10.1177/2167479514527428
- PEGORARO, A. Twitter as Disruptive Innovation in Sport Communication. Communication. 2014-05-07, vol. 2, issue 2, s. 132-137. DOI: 10.1177/2167479514527432. Dostupné z: http://com.sagepub.com/lookup/doi/10.1177/2167479514527432
- DĚKANOVSKÝ, Jan. Sport, média a mýty: zlatí hoši, královna bílé stopy a další moderní hrdinové. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2008, s. 22.
No comments:
Post a Comment