Oslí můstek kolektivní
inteligence Blendle
Stahovat si jen článek, který vás zajímá, a neplatit za
zprávy, které vám nic neříkají. Takovou měli vizi zakladatelé Blendlu Alexander
Klöpping a Marten Blankesteijn, oba bývalí novináři. Konkrétně Blankesteijn se
rozhodl založit Blendle, protože zjistil, že téměř nikdo z jeho přátel
nečte jeho články. V Nizozemí není totiž běžné nabízet články online
zdarma, a kupovat celé listy nebo jejich zpoplatněné internetové mutace bylo
pro přátele příliš finančně náročné.
Zakladatelé Blendlu si uvědomili, že současná krize na trhu
tištěných periodik, způsobená masovým rozšířením internetu v posledním
desetiletí, jim nabízí jistou možnost podnikání. Čtenáři si zvykli sami
vybírat, co je zajímá, o čem chtějí číst, kam hodlají investovat finance i čas.
Možnost rychlé zpětné vazby jim umožňuje spoluvytvářet obsahy internetových
zpravodajských serverů, diskuze pod články poskytují zpětnou vazbu autorům
článků. Klöpping a Blankesteijn však viděli, že je možné jít ještě dál. Nenabízet
celé zpoplatněné verze tištěných novin, ani jejich části, ale přímo jednotlivé
články.
Většina vydavatelů vytvořila internetové mutace tištěných
listů, které svou aktuálností a dostupností konkurují tištěným verzím. Aby se
vydavatelům tyto mutace vyplatily, museli je zpoplatnit. Například The New York
Times Company se rozhodla zpoplatnit větší část obsahu svých webových stránek
již v roce 2005. Po dvou letech však od tohoto kroku ustoupila, neboť zájem
čtenářů o ně opadl. Teprve v loňském roce se odhodlala společnost tento
krok zopakovat a zdá se, že tentokrát jim vyšel. Za necelý měsíc si The
New York Times předplatilo více jak 100 tisíc předplatitelů.
Bledle ale nabízí ještě jinou možnost. Aplikaci, která podobně
jako iTunes v hudbě umožňuje nakupovat zprávy po kusech, vymysleli tito
dva Holanďané před dvěma lety jako platfomu pro všechna média, která budou
ochotná nabízet k prodeji jednotlivé články. V Holandsku se uchytila
překvapivě rychle, články se prodávaly doslova jako housky na krámě, a proto
letos, po dvou letech existence v Nizozemí, rozšířil Blendle své pole
působnosti do anglosaských zemí.
Články se na Blendlu nakupují od deseti do třiceti centů za
přečtení. V Nizozemí, které má 16 milionů obyvatel, si služby Blendlu
předplatilo již 129 000 zákazníků. Blendle sídlí v Utrechtu a své
zboží odebírá od téměř všech významných holandských novin a časopisů, od
několika belgických a od britského The
Economist.
Čtenáři mají možnost prohlédnout si obálku a přečíst si
krátké anotace článků, které napsali sami čtenáři nebo zaměstnanci listů.
Anotace jsou nabízené ve formátu podobném Twitteru. Nový uživatel musí složit
vstupní částku dvě a půl eura, ale ze statistik vyplývá, že jeden z pěti
zákazníků si nakonec nakoupí články za víc. Zákazník má také určitý čas zdarma
na to, aby si článek v rychlosti pročetl. Pokud se rozhodne koupi zrušit,
Blendle si ponechá 30% srážku z nákupní ceny.
Nakladatelé zpočátku model Blendlu bojkotovali, báli se, že
jim sníží tržby na stáncích i na předplatném, ale Klöpping je přesvědčil, že
jim tato služba zvýší počet čtenářů. Dvě
třetiny uživatelů Blendlu jsou lidé pod pětatřicet, a tím pádem spadají do
čtenářské základny, jíž tradiční listy nezasáhly. Tradiční holandský list De Volskrant očekává, že prostřednictvím
Blendlu vydělá tento rok 76 000 dolarů. Není to nijak závratná částka, ale
předpokládá se, že do budoucna se bude zvyšovat.
Je otázkou, zda by se podobný model ujal v českých
podmínkách vzhledem k tomu, že český trh je ještě menší než holandský,
navíc je zde k dispozici velké množství zpráv online zdarma. O kvalitě
těchto zdarma nabízených zpráv je sice možné pochybovat, přesto bychom však asi
neměli čekat, že překlápění Blendlu do češtiny je hudbou budoucnosti.
Použité zdroje:
Levine, Robert: Bloomberg Businessweek. Pg. 48- 49. New
York, 3-9.11. 2014. ISSN 0007-7135
No comments:
Post a Comment