Produsage.
Česky někdy produžívání (z tohoto termínu obrozenečtí brusiči zajisté nadšením rotují
ve svých hrobech). Jde o spojení slov production (tvorba) a usage (užívání)
v angličtině, respektive produkce a užívání v češtině.
Obsah
definic tohoto termínu lze shrnout jako označení procesu nebo fenoménu, při
kterém se uživatelé obsahu zároveň podílejí také na jeho tvorbě. Pro názorné
příklady není třeba běhat daleko, tento text čtete na přímo ukázkovém médiu
využívajícím formátu produsage. Z nejznámějších světových médií a webů
fungujících na principu produsage pak můžeme jmenovat například Facebook,
Twitter (potažmo veškeré sociální sítě obecně), Wikipedii, YouTube nebo
jakékoliv diskusní fórum. Všechna zmiňovaná média jsou dostupná výhradně na
internetu. Znamená to tedy, že produsage fenomén se objevil až s jeho
příchodem?
Produsage v analogové éře
Neznamená.
Ačkoliv se to může zdát dnešní internetové generaci až neskutečné, svět existoval
i před tím, než Mark Zuckerberg dostal kopačky od své přítelkyně a vzteky
stvořil nejefektivnější prokrastinační nástroj všech dob.
Uživatelé
a konzumenti obsahu se totiž na jeho tvorbě podílejí od vzniku prvních médií. Dříve
se tomu ale nedělo napřímo, nýbrž zprostředkovaně. Těmi zprostředkovateli byl
hned celý řetězec lidí – začínal těžaři dřeva v lese, z něhož se
následně vyrobila celulóza, ze které se vysušením a vylisováním získal papír.
Na tento papír následně uživatel promítl své myšlenky a tento obsah vhodil do
poštovní schránky. Tím se ke slovu dostaly další články řetězce – listonoš,
administrativní pracovník v redakci konkrétního média a nakonec redaktor
nebo editor. Ten se na základě kvality pisatelovy myšlenky rozhodl, zda tento
uživatel média dostane příležitost se na jeho obsahu také trochu přičinit.
Většinou se tyto uživateli tvořené rubriky nazývaly Nad dopisy čtenářů nebo
podobně. Kromě dopisů bývaly často zveřejňovány čtenářské anekdoty nebo kresby.
Konzument obsahu měl v tomto případě na podobu média jen omezený vliv
v předem stanoveném prostoru.
S nástupem
elektronických médií, nejprve rozhlasu a následně především televize, se situace
pro konzumenty z pohledu tvorby obsahu značně vylepšila. V rádiích
sice šlo stále spíše o ovlivňování obsahu než jeho vytváření (například pořady
písniček na přání), ale v televizi se již někteří diváci mohli skutečně
realizovat a spolupodílet se přímo na podobě některých pořadů. Za všechny jmenujme
například veřejnoprávní soutěž Neváhej a toč! či pořad totožného formátu na TV
Nova Natoč to! Za pořady, které lze označit termínem produsage, můžeme také prohlásit
pěvecké soutěže Doremi či Carreras Show, kde byl obsah, pravda, pro mnohé dosti
zvráceným způsobem, tvořen zpěvem soutěžících. Opravdovým průkopníkem fenoménu
produsage v českých televizích byl ale zcela bezesporu Přemek Podlaha,
který ve svém Receptáři dával prostor amatérským kutilům, fachmanům, vynálezcům
a vůbec všem milovníkům víkendového pinožení na zahradě či v dílně.
Web 2.0
Všechny
zmiňované pořady mají ale společné to, že divák byl k aktivitě při
spoluutváření jejich obsahu motivován druhou stranou, a to buď finančními
prostředky v podobě výhry, novou kamerou za nejlepší natočené video či
odměnou v podobě tu knihy, tu poukázky na nákup. Až s nástupem
internetu začali jeho uživatelé vytvářet obsah zcela bez nároku či očekávání
jakýchkoliv hmotných odměn.
Přesněji
šlo o nástup tzv. webu 2.0 někdy kolem let 2005 – 2007. Co si pod tímto
označením představit? Pod toto označení lze shrnout všechny internetové stránky
a aplikace, jejichž obsah je spoluutvářen uživateli. Je tedy zřejmé, že termíny
web 2.0 a produsage se ve značné míře překrývají. Velmi zjednodušeně lze říci, odpusťte
mi prosím tuto metaforu kulhající na všechny čtyři nohy, že web 2.0 je jakýsi
nástroj (hardware) a produsage je
programový modul, který na něm běží (software). Není náhodou, že termín 2.0 se
objevil již v roce 2004, zatímco fenomén produsage byl pojmenován
australským univerzitním profesorem Axelem Burnsem až v roce 2008
v jeho knize Blogs, Wikipedia,
Second Life, and Beyond: From Production to Produsage. Jde tedy o logickou genezi
nástroj – jeho využití.
Web
2.0 samozřejmě souvisí s neuvěřitelně rychlým rozvojem informačních
technologií. Přináší s sebou jednoduchou ovladatelnost, přístup kdykoliv
prakticky odkudkoliv, přehlednou orientaci. Umožňuje tak vlastně vznik online
sociálních sítí, jak je známe dnes.
Dochází
k markantní změně chování uživatelů, kteří již pasivně nečekají na obsah
vytvořený nějakou „oficiální instituticí“ (novinářem, redaktorem), ale přímo
obsah vytváří. To s sebou přináší naprostou svobodu uživatele, využívání
kolektivní inteligence, otevřenost. Je tak vytvářena protiváha k oficiálním
informačním zdrojům, dochází k posunu od centralizovaného modelu k decentralizovanému
a je tím výrazně posilována svoboda přístupu k informacím. To s sebou
přináší ale samozřejmě i určitá negativa. Tím hlavním je spolehlivost
informací, kdy se k tématu vyjadřuje kromě řady nesporných odborníků také
celá řada laiků a některé informace tak mohou být zavádějící. Dalšími riziky
potom jsou například bezpečnost nebo možnost sledování uživatele.
Web a „egohoňky“
Co
vlastně motivuje uživatele k tomu, aby vytvářeli obsah? Jak již bylo
zmíněno, v případě nejrůznějších televizních soutěží byla motivace jasná –
případná výhra. Tvorba obsahu na Facebooku, Twitteru či jiné sociální síti,
případně psaní svého vlastního blogu s velmi úzce zaměřenou tematikou, ale
uživatelům žádné hmotné statky nepřináší. To se skutečně poštěstí jen hrstce
extrémně úspěšných uživatelů internetu. Za rozmachem produsage stojí přirozená
lidská touha být obdivován a chválen. Není náhodou, že prakticky každý obsah
může být nějakým způsobem hodnocen (hvězdičkou, tlačítkem like, palcem nahoru)
či komentován. Uživatelé jednoduše budují kolem sebe auru zajímavých osobností.
Ať již sdílením svých znalostí nebo názorů či exhibováním svého života
v podobě nekonečné řady statusů, fotografií z dovolených nebo drahých
aut a večeří. Lidé se rádi chlubí a web 2.0 jim to dokonale umožňuje.
Proč
se například v posledních letech tak neuvěřitelně rozrostl počet
rekreačních běžců? Je to snad zvýšením povědomí o nezdravém životním stylu a
snahou udělat něco pro své zdraví? Menšinově možná. Většinově za zvýšenou
sportovní aktivitou ale stojí příchod aplikací, umožňujících zaznamenávat své
naběhané kilometry, sdílet je jednoduše ze svého telefonu na internetu a
porovnávat je s ostatními.
Weby
2.0 a produsage weby tak možná začínaly jako zajímavá alternativa
k oficiálním médiím a oficiálnímu obsahu. Tak tomu bylo v počátcích,
kdy je využívali skutečně zajímaví uživatelé, kteří měli svému okolí co předat.
Bohužel, Gaussova křivka rozložení inteligence neúprosně platí i
v internetovém prostředí a tak byly postupně všechny zajímavé produsage
weby kontaminovány průměrností. Namísto skutečně zajímavých informací je celý
prostor zamořený reporty z nedělního oběda či víkendového cyklovýletu.
Snaha o pozornost a pošimrání vlastního ega vítězí nad touhou přinést ostatním
skutečně zajímavý názor či informaci.
Ty skutečně zajímavé uživatele tento stav demotivuje vytvářet jakýkoliv obsah,
čímž bude produsage webům postupně klesat návštěvnost, v důsledku čehož se
na nich bude postupně tvořit ještě méně obsahu. A tak dále pořád dokola. Již
dnes je většina uživatelů Facebooku pouze pasivních. Tato sociální síť tak
postupně začne kanibalizovat sama sebe.
No comments:
Post a Comment