Dobro a zlo multitaskingu: studenti

Multitasking, tedy schopnost věnovat se více aktivitám ve stejný čas, se v stále častěji objevuje mezi požadavky zaměstnavatelů. Ti hledají člověka, který bude schopen myslet na více zadaných úkolů, plnit je souběžně a kvalitně. Všudypřítomné informační a komunikační technologie (ICT) nás k multitasking vybízejí i při studiu či při aktivitách v našem osobním životě. Telefonování při nakupování, průběžné pročítání mailů při vaření nebo komunikace přes sociální sítě při jednodušší administrativní práci, to vše jsou příklady multitaskingu. Jak je to ale s užíváním telefonu, sociálních sítí nebo různých obsahů z ICT při vykonávání náročnějších činností (tedy těch duševních)?

Jednou z řady studií na toto poměrně dobře popsané téma je práce autorů Larryho D. Rosena, L. Marka Carriera a Nancy A. Cheeverové z Kalifornské státní univerzity. Tito autoři se ve své studii Facebook and texting made me do it: Media-induced task-switching while studying (2013) (To kvůli Facebooku a textovkám: Médii vyvolané přecházení mezi aktivitami při učení) zajímali o to jaké ICT studenti při učení užívají, proč je užívají, kolik času jim při učení věnují, co je nejčastěji od učení vyruší, na jak dlouho se nechají vyrušit, jaká je efektivita jejich učení a nakonec, jaké jsou jejich studijní výsledky.

Multitasking je na první pohled koncept multidisciplinární. Autoři studie proto vychází vedle mediálních studií také z experimentální psychologie a z celé řady odborných článků a publikací na příbuzná témata. Některé práce hodnotí multitasking spíše kladně, většina ale vidí v užívání ICT při práci či učení více nevýhod. Nejrozsáhlejší publikací na téma multitasking je The Multittasking Mind (2011) od autorů D. Salvucciho, N. Taatgena, kteří zde rozšiřují a precizují tzv. jednotnou teorii multitaskingu, poprvé publikovanou v článku kolektivu autorů Salvucci, Taatgen a Borst (2009). Mezi citovaná zjištění patří např. následující:

73 % sledovaných studentů uvedlo, že nejsou schopni studia bez přístupu k nějaké ICT a 38 % přiznalo, že nejsou schopni studovat déle než 10 minut, aniž by se podívali na svůj notebook, tablet nebo smartphone. (Kessler 2011)

Cena za multitasking je čas, ne nutně kvalita výkonu. Autoři nechali dvě skupiny lidí číst úryvek z knihy, jehož porozumění následně testovali. Jednu ze skupin nechali autoři komunikovat přes SMS zprávy před čtením textu, druhou skupinu touto komunikací vyrušili v polovině čtení.  Podle tohoto experimentu obě skupiny z testu porozumění vyšly stejně, ovšem skupina vyrušená v polovině čtení potřebovala k dokončení úkolu o 21 % více času. (Bowman 2010)

Lidé se časem učí lépe a rychleji vypořádat z nejčastějšími typy vyrušení a rychleji se vracejí k efektivnější práci na primární úloze. (Cades, Trafton, Boehm-Davis 2006)

Poslouchání hudby se neprokázalo jako negativní vliv na efektivitu učení. (Rosen et al. 2011)

Další z autorů nalezli spojení mezi chováním na Facebooku a studijními výsledky středoškoláků. Podle nich, studenti, kteří častěji sdílejí odkazy a sledují své přátele, mají lepší studijní výsledky, než ti, kteří častěji aktualizují své statusy. Navíc každých  93 minut strávených na Facebooku nad hranici 106 minut za den predikuje zhoršení průměrných studijních výsledků o 12 %. (Kirschner a Karpinsky 2010)

Metoda výzkumu

Autoři zvolili kombinaci kvantitativního a kvalitativního výzkumu. Jejich vzorek tvořilo 263 studentů druhého stupně základních škol, středních a vysokých škol, kteří byli po dobu 15 minut sledováni při učení v jejich vlastním, domácím prostřední. Pozorovatelé sledovali přítomnost a používání ICT ve studijním prostřední každého jedince. Aplikace a okna prohlížeče otevřené na PC nebo notebooku v době před započetím samotného studia a pak i při studiu samotném, bylo sledováno chování studentů při učení, pohyb, občerstvování, ale zejména sledování a užívání ICT – sledování televize, poslech hudby, sledování obsahů na internetu, užívání sociálních sítí, e-mailu, psaní na PC/notebooku.

Získaná data autoři doplnili o dotazníkové šetření o strategiích studia, přecházení mezi úkoly, vztahu k technice a užívání médií, délky telefonních hovorů a počty SMS zpráv za měsíc, zvyklosti v užívání sociálních sítí a průměrné výsledky hodnocení ze školy.

Výsledky

Ze získaných dat autoři výzkumu zjistili, že účastníci studie strávili v průměru méně než 6 minut studiem před tím, než zaměřili svou pozornost k něčemu jinému, nejčastěji z důvodu vyrušení z ICT – sociálních sítí, zpráv v telefonu či záměrnému, zamýšlenému a preferovanému přecházení k jiným aktivitám spojeným s ICT. Ze sledovaných 15 minut tedy strávili studováním v průměru 10 minut.

Participanti byli požádáni, aby vysvětlili, proč nepracují soustavně, ale přechází i k jiným, nestudijním aktivitám. 68 % z nich uvedlo mezi hlavními důvody potřebu textové komunikace a 63 % nudu. Ti, kdo cíleně a z vlastní preference při studiu přecházeli k jiným činnostem či komunikaci, měli kolem sebe při studiu více ICT a od studia odbíhali častěji. Studijní výsledky těch, kdo při studiu  neužívali Facebook, byly podle očekávání lepší. Autoři v závěru své práci přinášejí i několik doporučení pro rodiče a pedagogy, především doporučují studium bez Facebooku a ICT, ale s krátkými technologickými přestávkami k uspokojení potřeby kontroly jak sociálních sítí, tak mobilního telefonu, tabletu či jiného zařízení.

Je zajímavé, že potřeba přecházet mezi činnostmi se projevila i v tak krátké době jako je 15 minut, navíc s vědomím účastníků, že jsou po celou dobu své práce bedlivě pozorováni. Zde je vhodné říci, že byli pozorováni jim dobře známým vyškoleným pozorovatelem, čili nikým cizím, s kým by se mohli cítit nepříjemně a nedokázali by v jeho přítomnosti pracovat tak, jak jsou sami zvyklí.

Jak již bylo řečeno, hlavním problémem multitaskingu, přecházení od jedné práce a úkolu k jinému, není nutně snížení kvality práce, ale zpoždění (resumption lag). To je způsobené potřebou člověka navázat na přerušenou práci, znovu se zorientovat. Primární činnost zabere po přesunutí k jiné navíc čas k reaktivaci, čímž se prodlouží celková doba plnění tohoto primárního úkolu i při odečtení času na plnění sekundární úlohy.

Problematika užívání notebooků a tabletů studenty ve školách i doma je více než aktuální také v českém prostředí. V tištěných i internetových médiích se pravidelně objevují články na toto téma. V praxi se ale prozatím tyto ICT ve větší míře používají jen na vysokých školách a pak na několika málo středních školách a gymnáziích. S větší dostupností a zájmem studentů lze ale očekávat jejich další rozšiřování a tedy i větší diskuzi o působení na studijní výsledky uživatelů. V současnosti jsou v ČR notebooky a tablety doporučovány pedagogicko-psychologickými poradnami jako kompenzační pomůcky např. pro žáky s dyslexií, dysgrafií nebo i žáky speciálních základních škol. Mimo vysokoškolské prostřední jsou vnímány spíše jako zdroj nežádoucího rozptýlení. Možná je třeba začít uvažovat o tom, co radí i autoři popsaného článku, tedy že je třeba začít včas informovat rodiče i pedagogy a zároveň poučit studenty o tom, jak jim může používání ICT při studiu pomoci, a jak naopak ublížit.

 

Zdrojový článek

Larry D. Rosen, L. Mark Carrier a Nancy A. Cheever. Facebook and texting made me do it: Media-induced task-switching while studying (2013)