zdroj:
www.pocitaceorlova.cz
Mladí lidé tvoří ve vztahu k internetu a k novým médiím poměrně homogenní
skupinu – naprostá většina z nich je aktivně používá a jen stěží bychom mezi
nimi nalezli někoho, kdo by o jejich existenci nevěděl. V případě starších lidí
je situace jiná – mezi lidmi nad padesát let věku nalezneme jak aktivní či
příležitostné uživatele, tak i jedince, kteří se s internetem teprve seznamují
(ať už prostřednictvím dětí a vnuků nebo v různých kurzech) a také nemalou
skupinu těch, kteří doma počítač nemají, nikdy v životě neposlali mail a
informace získávají z tradičních zdrojů (tisku, rozhlasu a televize).
V médiích nemají v současnosti senioři zrovna na růžích ustláno –
ekonomické zpravodajství referuje o stoupajícím deficitu důchodového účtu a
nepříznivém demografickém výhledu a některé články si všímají jejich
důvěřivosti, která je nahání do náruče různým „šíbrům“ a nepoctivým prodejcům (tzv.
„šmejdům“). Lidé v předdůchodovém věku zase s nelibostí nesou zvěsti, že
dosáhne-li člověk „abrahámovin“, jeho cena na pracovním trhu klesá a čekají jej
potíže s profesním uplatněním. A navrch občas zazní výtky lidí, že senioři
nemají jezdit metrem v době dopravní špičky ani se tlačit v supermarketech v
období akčních nabídek zboží. Není divu, že se někteří z nich cítí nepotřební,
zvláště nemají-li oporu v přátelích nebo postrádají dobré rodinné vztahy.
Převážnou část lidských dějin přitom požívali staří lidé vážnosti a úcty
– již v pravěkých tlupách měli starci výsadní postavení (neboť jejich
zkušenosti představovaly „konkurenční výhodu“ v boji o přežití) a od antiky
přes středověk až do doby poměrně nedávné tomu nebylo jinak. Před vynalezením
písma se informace předávaly ústně prostřednictvím příběhů a tento způsob kladl
značné nároky na dobrou paměť příjemce a byl velmi nespolehlivý – stačilo
nějaké slovo poněkud pozměnit nebo dokonce vynechat a změnil se i význam
sdělení, aniž by jej původní vypravěč mohl uvést na pravou míru.
zdroj: Wikipedia/Platón
Ani objev písma této situaci úplně nezamezil – autor nějakého písemného
sdělení mohl zemřít a jeho myšlenky zůstat nepochopeny, pokud jejich význam
ještě za života nestačil vysvětlit způsobem, kterým by vyloučil klamnou
interpretaci. Tento hypotetický případ však nemůže potlačit fakt, že písmo
umožnilo myšlenky zaznamenávat a posléze - již bez nutné osobní přítomnosti
jejich autora - opět „zhmotnit“ prostřednictvím četby příslušné pasáže tohoto
záznamu. Vynález knihtisku umožnil snazší a rychlejší šíření poznatků a
vzdělanosti vůbec a masová média později množství předávaných a dostupných
informací ještě mnohonásobně zvýšila. V tomto více jak půl tisíciletí dlouhém
období však zkušenosti starších lidí stále zůstávaly pramenem poznání,
společnost se ke starším chovala ohleduplně a firmy jejich znalosti také
oceňovaly (zaměstnanci v předdůchodovém věku měli často nejvyšší plat ze všech
věkových skupin).
S příchodem informační společnosti se tento postoj poněkud změnil –
příkladem může být polistopadové období v české společnosti. Nebylo výjimkou,
že do vedoucích pozic nastupovali mladí lidé po škole, kteří sice postrádali
zkušenosti, ale měli alespoň minimální znalost cizího jazyka a práce s
počítačem, což spolu s energickým a asertivním vystupováním oceňovali domácí i
zahraniční zaměstnavatelé více než rozvážné a pomalé rozhodování starší
generace. Někteří starší zaměstnanci si požadované dovednosti doplnili a
zůstali ve svých profesích, jiní museli svoji práci opustit. Stejný postoj někdy
nalézáme i u seniorů – někteří mají zájem naučit se práci s počítačem a
internetem, jiní (zejména ti, kteří tyto technologie nepoužívali již ve svém
zaměstnání) k nim hledají cestu jen těžce anebo vůbec.
V
souvislosti s pojmem „kolektivní inteligence“ se často zmiňuje jméno
Pierra Lévyho, který ve své eseji popisuje extenzi lidských dovedností, které
umožnily počítače. Domnívá se dokonce, že příčinou pádu komunismu a sovětského
bloku byla přílišná rigidita a těžkopádnost systému, který neumožňoval sdílet
znalosti a spolupracovat bez „posvěcení shora“. Postoje některých seniorů spíše
pochopíme, jestliže si uvědomíme, že větší část svého života prožili ve zcela
jiné společnosti, než jaká existuje dnes. Tehdy se oceňovala poslušnost vůči
nadřízeným i vládní ideologii (zájem celku či kolektivu byl nadřazen zájmu
jednotlivce), mít vlastní názor se považovalo za nežádoucí a člověk, který
„vyčníval“ (ať už v pozitivním či negativním smyslu slova) na sebe přitahoval
nežádoucí pozornost. Je možné, že odtažitý postoj některých seniorů k internetu
a novým technologiím je způsoben právě těmito „zážitky“ - a opustit „komfortní
zónu“ a učit se nové věci jim proto činí potíže.
zdroj:
seniorklub.cz
Dalším důvodem může být skutečnost, že internet a
informační technologie jsou poměrně „mladým“ oborem – jak z hlediska času, jenž
uplynul od doby jejich představení veřejnosti (první elektronická zpráva byla
odeslána v roce 1969 v síti ARPANET a například
bývalé Československo se připojilo k internetu až na počátku roku 1992), tak i
průměrným věkem velké části uživatelů (kterými jsou především mladí lidé),
takže někteří senioři (zejména osmdesátiletí a starší) se s ním v pracovním
životě nesetkali.
Existují však i senioři, pro které
internet není strašákem a používají jej aktivně a často k různým účelům – k
vyhledávání informací, elektronické korespondenci, nákupům apod. Na ně a jim
podobné cílí projekt „Senioři píší Wikipedii“, který inicioval na podzim
roku 2013 profesor Jan Sokol, který na Wikipedii publikuje již dlouho.
zdroj: wikipedia
Jeho přítomnost na Wikipedii zapříčinili nevědomky sami studenti – všiml si
totiž, že se v jejich referátech objevují stále stejné chyby a následně
zjistil, že jeden z nich použil jako zdroj místo tištěných publikací právě
Wikipedii. V roce 2007 se na výročí úmrtí svého tchána filosofa Jana
Patočky Sokol podíval na Wikipedii znovu, opravil chyby, jež se vyskytovaly u
tchánova jména a byl překvapen jednoduchostí editace textu. Od té doby začal
opravovat chyby i v jiných rubrikách Wikipedie. Jelikož na české Wikipedii
dochází přibližně k devadesáti změnám za den a každý registrovaný čtenář
se může nechat zpravit o těch proběhlých změnách, které se týkají jeho zájmu
(stačí si tuto oblast vymezit) – stal se profesor Sokol jakýmsi „hlídačem“
správnosti zhruba tří tisíc článků na Wikipedii, takže dostává až osmdesát
zpráv týdně o změnách, jež nějaký uživatel provedl.
Od této činnosti byl jen krůček k tomu, aby svým jménem podpořil
projekt „Senioři píší Wikipedii“. Podle jeho názoru starší lidé mohou svými
znalostmi přispět především v oborech, které vyžadují zdlouhavé a
dlouhodobé studium či praktické znalosti jako je např. strojírenství, historie,
geografie či filozofie. Projekt má na Wikipedii vlastní heslo a logo (http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedie:Senio%C5%99i_p%C3%AD%C5%A1%C3%AD_Wikipedii).
Jak se vyjádřil v České televizi profesor
Sokol, výrazným příspěvkem seniorů může být nejen srozumitelnost textu a
kultivovanost jazyka ve srovnání s mladšími uživateli, ale také odlišné
zaměření jejich zájmů. Pamětníci mohou popsat nedávnou historii své obce,
továrny nebo závodu, ve kterém pracovali (a který už ani nemusí být v provozu)
nebo se zaměřit na skutečnosti týkajících se jejich bývalé profese. Sokol
připomíná, že „je tam spousta hesel o fotbalistech, bubenících a takových
hvězdách a je spíš na starších, aby tam dali něco o tom, co tady bylo před sto
lety“.
Projektu si všimla i média - referovala o něm Česká
televize (http://www.ceskatelevize.cz/ct24/media-it/257289-seniori-pisi-a-hlavne-opravuji-wikipedii/), o úsilí seniorů informoval i Český
rozhlas (http://www.rozhlas.cz/plus/ranniplus/_zprava/1413224) i Městská knihovna v Praze, která
zprostředkovala setkání s profesorem Sokolem (http://www.mlp.cz/cz/akce/e13446-seniori-pisi-wikipedii-setkani-s-janem-sokolem/?knihovna=). Z tištěných médií se tomuto tématu věnovaly naposledy Lidové Noviny ve
svém Magazínu z 20. března letošního roku.
Podle Sokola má prodlužující se lidský věk
a seniorské období, kdy už člověk není reprodukčně aktivní zřejmě jistý smysl –
starší lidé v tomto čase mají předat těm mladším některé znaky kultury
(jazyk, vzdělanost, slušnost, mravnost apod.). To byl přece od nepaměti úkol
babiček – dětem zpívaly písničky, četly pohádky a vyprávěly příběhy. Jelikož
dnes prarodiče se svými vnoučaty většinou nežijí ve společné domácnosti, mohou
prostřednictvím Wikipedie kultivovat na dálku nejenom své potomky, ale celou mladou
generaci.
Zapojení seniorů a jejich energie do vylepšování Wikipedie je tedy
vlastně pokračováním po mnoho století uplatňované tradice předávání znalostí a
zkušeností – jen k němu dochází místo dřívějšího vyprávění či tištěného textu
prostřednictvím nových médií. Posluchače a čtenáře totiž nahradili uživatelé,
kteří s k internetu připojují ze svých počítačů a chytrých telefonů.
A asi to tak má být – vždyť původní termín „kolektivní inteligence“
přece odkazuje na situaci, kdy každý člověk může přispět svým dílem znalostí a
vědomostí o nějakém oboru (např. filosofie, historie či filmové tvorby atd.) do
společné „zásobárny“ či „studnice“ vědění, z níž mohou čerpat všichni ostatní,
a tak dosáhnout „synergického efektu“, kdy celek činí víc než jenom součet
svých částí.
No comments:
Post a Comment