Jak pomohl Facebook Indii?

Autorkou článku a celého výzkumu je Neha Kumar působící na University of Washington na Department of Computer Science and Engineering. Její výzkumy se zaměřují na osvojení a používání nových médií a technologií v méně rozvinutých oblastech.

Cílem tohoto výzkumu bylo vyplnit mezeru v pohledu na osvojení a používání sociálních sítí (v tomto případě Facebooku), jelikož většina současných výzkumů se zaměřuje na tradičně dominantní „Bílé regiony“ (Západní civilizace). Tento výzkum se soustředí na socioekonomicky znevýhodněné obyvatelstvo v městských periferiích Indie. Pro tuto komunitu a mladé lidi v ní je stále velkým luxusem vlastnit osobní počítač, avšak vlastnit mobil s připojením k internetu (byť stále převažující s velmi pomalým GPRS) začíná být standardem. Mladí lidé jsou první generací z těchto komunit, která využívá internet a nová média ve svém volném čase.

Tato práce navazuje především na práci Daniela Millera v oblasti výzkumu používání Facebooku v nerozvinutých lokalitách. Daniel Miller se ve své práci věnoval oblasti Trinidadu a Tobaga. Neha Kumar také navazuje na Henryho Jenkinse a jeho výzkum o gramotnosti v oblasti nových médií americké mládeže.

Metodologie

Práce v terénu byla realizována od října 2011 do dubna 2012 v Novém Dílí jako součást většího etnografického výzkumu, který zkoumal využívání mobilních zařízení u mládeže v socioekonomicky znevýhodněných oblastech Indie. Podklady pro výzkum byly získany od dvou skupin respondentů. První skupina byl vzorek 25 uživatelů facebooku, kteří odpovídali charakteristice: muž mezi 18 až 22 lety a pochází z rodiny, jejichž průměrný měsíční výdělek odpovídá 300 USD měsíčně. Rodiče jsou obvykle nevzdělaní lidé z menších měst, kteří migrovali do Nového Dílí za prací. Mladí jsou obvykle vzdělanější, studující až státní vysoké školy. Všichni respondenti byli muži, přestože to z počátku nebylo zamýšleno. Autorka článku však zjistila, že dívky v tomto směru výrazně zaostávají, jelikož výchova dívek v Indii je mnohem přísnější než u chlapců. Dívky mají omezenou svobodu (vycházet ven a bavit se s přáteli), což se přeneslo i do internetové svobody. Druhou skupinou pak bylo deset obchodníků s mobily ze stejné oblasti. Opět se jednalo ve všech případech o muže. Sběr dat probíhal pomocí polostrukturovaného dotazníku v Hindštině (rodném jazyku autorky). Rozhovory se vždy konaly jeden na jednoho a účastníci vždy věděli o cílech výzkumu. Data byla přepsána a organizována tematicky, tak aby odpovídala vzorům užití Facebooku dle Glasera a Strausse. Analýza dat odhalila motiv učení a nabývání nových schopností spojené s Jenkinsovou participativní kulturou.

Výsledky

Rozhovory s obchodníky poukázaly na výrazné snížení cen jak mobilních telefonů, tak mobilního připojení, což zapříčinilo obrovský zájem o mobilní technologie i z řad méně majetných Indů. Většina z mladých Indů nikdy neměla k dispozici osobní zařízení s přístupem k internetu. Bylo obvyklé, že rodina měla sdílený počítač, který však býval zastaralý a navíc se o něj museli uživatelé dělit, což často znamenalo, že internet cenzurovali rodiče. Právě díky rozvoji mobilních zařízení mohli dotazování přistupovat k internetu kdykoliv a kdekoliv chtěli.

Poměrně důležitým zjištěním bylo, že za rozšířením poptávky po modernějších mobilních technologiích částečně stojí Facebook. Facebook „vytvářel hlad“ po novějších technologiích například tím, že mladí Indové chtěli sdílet lepší fotky, proto potřebovali lepší foťáky v rámci svých telefonů.

Jedním z cílů autorky výzkumu bylo zjistit, proč mladí Indové Facebook využívají. Hlavním důvodem byla dostupnost real-time chatování. V Indii v roce 2012 vzniknul zákon, který zakazuje jednomu uživateli poslat více než 200 SMS zpráv za den. Facebook tento limit odboural. Druhým důvodem pak bylo to, že je Facebook důležitým měřítkem v „sociální přijatelnosti“. Facebook vytváří a formuje identitu - považují jej za nutnost, aby byli společensky přijati mezi sobě rovnými. Mezi mladými lidmi v Indii vznikl fenomén - kdo má více přátel má lepší postavení. Proto spousta mladých Indů rozesílala žádosti o přátelství po celém světě. Nejvíce „zasaženou“ zemí se stala Brazílie.

Mladí Indové si pochvalují rozvoj vlastních schopností především ve dvou odvětvích, který jim mobilní technologie, potažmo Facebook, umožnil. Prvním je informačně-technologický základ, schopnost komunikovat, používat a vyhledávat na Internetu. Druhým je pak zlepšená angličtina, kterou se díky používání Facebooku naučili.

Diskuse

Craig Jeffrey popisuje timepass jako stav očekávání. Stav, ve kterém mají mladí lidé, z různých důvodů, dostatek volného času. Studie Nehy Kumar ukazuje, že toto čekání je v Indii úzce propojeno s bleskovým rozvojem mobilních technologií. Tento proces, ať už přímo či nepřímo, vede mládež k větší gramotnosti související se sociálními sítěmi, tak jako to popsal Henry Jenkins.

Přestože měl výzkum původně zjistit, zdali Facebook pomáhá Indům ve zlepšování vlastních dovedností a schopností, což výzkum potvrdil, také ukázal pohledem technologicko-deterministickým, že Facebook samotný je motorem technologických změn.

Facebook a jiná nová média, i v tak třídně či kastovně rozdělené zemi jako je Indie, boří socioekonomické hranice. Mládež pocházející z chudých poměrů je schopná konzumovat, vytvářet či sdílet obsah stejně jako mládež pocházející z bohatších poměrů.

Relevance pro ČR

Domnívám se, že základní cíl výzkumu, tedy zjistit zdali mladým lidem Facebook pomáhá ve zlepšování schopností a dovedností, platí i pro naše končiny. Nejsem si však jist, jestli Facebook pomáhá vylepšovat technologie, tak jako je tomu v Indii, jelikož u nás jsou informační a mobilní technologie daleko více rozšířené a pro potřeby Facebooku zdaleka dostačující.

Tweetování jako boj: Aneb jak kandidáti uznávají porážku nebo vyhlašují vítězství ve 140 znacích

MIRER, Michael L. – BODE, Leticia. Tweeting in defeat: How candidates concede and claim victory in 140 characters. New Media & Society. London Sage Publications, 2015. vol. 17, no. 3. s. 453–469. ISSN 1461-7315.

Americké volby s sebou v průběhu let přinesly řadu rituálů. Za nejvýraznější z nich mohou být považovány projevy kandidátů učiněné během tzv. volební noci (Election Night) po sečtení všech hlasů. Veřejné uznání porážky zde představuje důležitý demokratický prvek. Účastníci tak schvalují výsledek voleb a překlenují propast vytvořenou během kampaně. Pro politiky to rovněž znamená první příležitost pro vlastní interpretaci voleb v podobě vytyčení následujících cílů či jako počátek přetváření svého obrazu poznamenaného porážkou. Ale jak se tyto projevy změnily s příchodem sociálních sítí? Podařilo se přenést všechny zavedené zvyklosti z televizní éry i do online světa?

Autoři článku

Michael L. Mirer, doktorand na Škole žurnalistiky a masové komunikace Wisconsinské univerzity, se ve svém výzkumu zaměřuje na průsečík mezi sportem, médii a společností, především pak na způsoby ligového a týmového využití vznikajících médií. Dále se zajímá o politickou komunikaci, historii médií, sebeprezentaci veřejných osob skrze sociální média  a politickou komunikaci.

Leticia Bode působí na Univerzitě Georgetown. Jejími oblastmi zájmu jsou politická komunikace a politické chování. Zaměřuje se především na průsečík politiky, komunikace a technologií, a to s důrazem na komunikační a informační technologie, neboť ty mohou hrát roli jak při získávání a využívání politických informací, tak v politickém chování.

Téma článku

Článek se zabývá rituály spojenými s kapitulačními a vítěznými projevy amerických politiků, tedy tzv. obřadem kapitulace tak, jak ho pojímá Corcoran. Tyto projevy jsou sice spojeny zejména s televizní érou, nicméně v současnosti sehrávají hlavní roli webové servery, jako např. Twitter. Na nové formáty se pak přesouvají i některé tradice. V souladu s poznatky z odborné literatury ohledně věcných a procedurálních zvyklostí týkajících se uznání porážky a vyhlašování vítězství, se autoři pokusili zjistit, jak se tyto zvyklosti udržují v podmínkách technologického rozvoje, a to na základě průzkumu 200 Twitterových kanálů. Jednalo se o Twitterové účty kandidujících kongresmanů, senátorů a gubernátorů během voleb v roce 2010. Výsledky ukazují, že kandidáti se dotkli některých tradičních kapitulačních témat, avšak procedurální pravidla pro kapitulaci  se do online světa nepřenesla beze změny.

Výzkumná tradice a teoretická východiska

Autoři textu vychází z politologické perspektivy. Při definici norem v kapitulačním rituálu pracují s Weaverové analýzou volební noci v prezidentských volbách. Ta, počínaje rokem 1952, v prezidentských volbách sleduje evoluci toho, co nazývá recipročním rituálem. Ten zahrnuje jak procedurální (např. že poražený kandidát připustí prohru před vítězným kandidátem), tak věcné zvyklosti (v projevech kandidátů zaznívají stejná témata – poděkování příznivcům a vyzvání k jednotě).

V druhé řadě autoři textu vycházejí z již výše zmíněného Corcorana. Ten rozšiřuje práci Weaverové tím, že řeší roli masových médií jako aktivního činitele. Dále tvrdí, že vývoj výsledků během volební noci vede k tomu, co nazývá obřadem kapitulace. Tehdy oba kandidáti schválí legitimní proces, dohodnou se na výsledku a spustí politické změny. Tento proces musí být proveden ve správný čas a řešit klíčová témata.

Použité metody

Mirer a Bodová použili pro potřeby své práce metodu kvantitativní analýzu. Z kandidátů na senátory, kongresmany či gubernátory ve volbách v roce 2010 bylo metodou postupné selekce nakonec vybráno 117 vhodných vítězných kandidátů a 83 poražených. Vzorek byl testován na přítomnost šesti věcných povolebních témat vycházejících z odborné literatury: formální prohlášení o výsledku, sdělení o jednotě, pocta demokracii, potvrzení kampaně, poděkování příznivcům a role transformace po volbách. Dále autory zajímalo, zda kandidáti jednoduše vyhlásili vítězství nebo zda citovali informace z médií. Kromě obecných poděkování podporovatelům také autoři měřili vzájemnou interakci mezi kandidáty. Co se týče procedurálních tweetů, zde bylo zkoumáno 47 různých volebních klání. Výzkumníci kladli důraz na to, zda kandidáti kapitulovali ještě před tím, než vítězové prohlásili vítězství, a zda kandidáti také zmínili své oponenty.

Výsledky

Z výsledků týkajících se věcných tweetů je zřejmé, že kandidáti obecně nepoužívají Twitter k diskuzi o volebních výsledcích. Ze zkoumaného vzorku totiž méně než třetina poražených kandidátů uznala formálně porážku přes Twitter. U vítězů již bylo více pravděpodobné explicitní odkázání k vítězství, a číslo tak bylo vyšší (zhruba 60 %). Nejčastěji byl Twitter využíván k poděkováním příznivcům a dobrovolníkům za jejich práci. Nicméně zde nebyl vysledovatelný žádný model. Vítězní kandidáti mnohem rychleji obrátili pozornost na budoucí výzvy. Ale výjimkou to nebylo ani u poražených. Naopak víceméně chyběla témata jako pocta demokracii a jednota.

Co se týče procedurálních tweetů, zde je patné, že potvrzení aktuálního vědomí o porážce je vzácné. Z toho vyplývá, že dodržování procedurálních zvyklostí tak, jak je pojímá Weaverová, nelze na Twitter aplikovat. Tyto zvyklosti zahrnují formální kapitulaci, prohlášení vítězství a potvrzení vzájemného kontaktu. Pouze ve čtyřech volebních kláních bylo viditelné dodržení takovýchto procedurálních tradic, což je velmi nízké číslo na případné závěry. Pouze ve 13 případech došlo k formální kapitulaci, ve které byla porážka explicitně potvrzena, v průměru 11,7 hodiny od ukončení hlasování (v rozmezí od 3 do 22 hodin). V 11 případech byla použita i zmínka o opozičním kandidátovi. Výzkum dále ukázal, že vítězní kandidáti tweetují v průměru více. Navíc více než jeden ze 6 kandidátů tweetoval během voleb o jejich průběhu. V návaznosti na volby se zdá, že politici touží po sdílení informací se svými stoupenci. Poražení ale více odkazují hyperlinky na své soukromé stránky, vítězové pak na články v novinách nebo stránky televize.

Diskuze

Speciální rituální praktiky volební noci se vyvinuly, aby vyhovovaly potřebám televizní logiky. Kandidáti např. nemluví ve stejnou dobu, čímž mají možnost promluvit v televizním zpravodajství bez přerušování. V tabulce jsou zobrazeny rituály, které se přesunuly i na sociální sítě.

Na sociálních sítích politici již vychází z předpokladu, že např. Twitter sledují především jejich příznivci. To potvrzují mnohé studie. Vítězové mají tendenci sdílet dobré zprávy bezprostředně, což Corcoran nazývá deliriem gamblera, které přichází spolu s výhrou. Naproti tomu poražení se mohou na Twitteru k prohře vyjádřit až v momentě, kdy se na to cítí a nikoliv ihned, např. v přímém televizním přenosu. Nejčastěji kandidáti děkují svým příznivcům, což je důležitým prvkem pro vítěze i poražené. A právě důraz na poděkování podporovatelům nám může nejvíce napovědět o platformě použitého média, neboť jakmile se s ním jednou kandidáti sžijí, je zajímavé pozorovat změnu používání microblogu nad rámec voleb.

Kontext v ČR

Vzhledem k odlišnému volebnímu systému v České republice je hledání kontextu poměrně obtížné. Nejvíce se způsobu volby přiblížila prezidentská volba v roce 2013. Avšak hledat zde nějaké rituály a zvyky je nesnadné, neboť se jednalo o první přímou prezidentskou volbu. Uvidíme, co nám přinesou volby následující.