Michael Jackson v online modlitbách a žalu

Smrt vždy podnítí silné emoce. Tím spíš, pokud zemře člověk, který byl považován bezmála za boha. Není divu, že mnozí skalní fanoušci nikdy nepřipustili, že by král popu mohl nebýt. Ostatně král rokenrolu se přeci taky jen skrývá… Jenže Internet ví svoje – najdeme tu nepřeberné množství zpráv, kterými se „pozůstalí“ na celém světě vyrovnávali s Jacksonovým odchodem. Rád bych je popsal na základě studie, která analyzuje, jak lidé za Michaela tweetovali své modlitby a sdíleli svůj žal v online prostoru. 

Zdroj: storify.com

Autoři 

Studie Tweeting Prayers and Communicating Grief Over Michael Jackson Online[1] je prací dvojice akademiků z Arizony.[2] Jimmy Sanderson (Ph.D.) a Pauline Hope Cheong  pracují na tamní Hugh Downs School of Human Communication.

J. Sanderson je doktorem filozofie v oboru komunikačních studií. V Arizoně působí jako hostující Assistant Professor na fakultě sociálních a behaviorálních věd, kde učí kurzy nových médií a zároveň kurzy sportovní komunikace. Vede totiž výzkum, který sleduje vlivy sociálních médií na sportovní média a sport vůbec. Praxi získal na Clemson University, kde vytvářel marketingové strategie pro online komunikaci a ještě předtím pracoval jedenáct let v managmentu lidských zdrojů. Publikuje v odborných časopisech zaměřených na psychologii médií a počítačem zprostředkovanou komunikaci (CMC),[3] případně v časopisech mediální psychologie.[4]

P. H. Cheong (Ph.D.) působí na Hugh Downs School jako Assistant Professor na katedře  informačních a komunikačních technologií v oboru digitální média a interkulturní komunikace. Zkoumá komplexní a vzájemně se vyvíjející interakce mezi lidskými kulturami a komunikačními technologiemi. Zejména ji zajímá, jak lokální a globální vztahy, moc a autority spoluutváří příležitosti a výzvy v oblasti užívání digitálních a sociálních médií. Ve svém výzkumu využívá kvantitativní i kvalitativní internetové metody. S jejich pomocí prozkoumává rozdíly v užití digitálních médií mezi mladými a soustředí se na menšiny, které používají média v každodenním životě a také na komunity věřících. Je autorkou více než řady odborných článků a knih a publikuje v časopisech, které se věnují konceptu informační společnosti, společenské úloze médií. CMC i mezikulturní komunikací.[5] Její práce byla oceněna národní i mezinárodní komunikační asociací (International Communication Association).

Časopis

Studii Tweetování modliteb a sdílení žalu nad Michaelem Jacksonem v online prostoru publikovali autoři v odborném časopise, který sleduje vztah vědy, technologií a společnosti. Bulletin of Science, Technology & Society vydává Univerzita Severní Floridy, která ho cílí na STS komunitu, jejímiž členy jsou jak akademičtí pedagogové a studenti, tak specializovaní novináři a odborníci v byznysu. Šéfeditor Jeffry Will s oblibou sleduje, jak veřejnost proměňuje svoje chápání role vědy a techniky a jaké jsou dopady technologií na společenské hodnoty i náboženské představy. 

Vymezení tématu

Studie zkoumala, jak internetové příspěvky (tweety a posty) umožňovaly sdílení žalu, když uživatelé Twitteru a Facebooku truchlili nad Jacksonovou smrtí. Vycházela z již uskutečněných výzkumů a zároveň z analýzy příspěvků, které byly publikovány také na webu TMZ.com.

Byl to totiž právě tento bulvární server, jak uvádí publicista médií Miloš Čermák, který o smrti a předcházejících vážných zdravotních problémech informoval jako první. Právě ze „zóny třiceti mil“ kolem Hollywoodu (TMZ = Thirty-Mile Zone) − kde nalezneme největší planetární koncentraci hvězd − se díky deníku Los Angeles Times „zemřelý král“ šířil online. „Nové tweety přibývaly bezprostředně po Jacksonově smrti nejvyšší rychlostí od zvolení Baracka Obamy prezidentem,“ konstatuje Čermák na webu Technet.cz.

Zatímco božský Michael opustil tento svět v roce 2009 (25. 6.), studie J. Sandersona a P. H. Cheong přišla zhruba o rok později (květen 2010).  Vycházela z předpokladu, že smrt a lítost jsou lidské zkušenosti, které nová média napomáhají sdílet. Její výsledky naznačují, že sociální online média slouží jako místa truchlení, kde lidé spíše přijmou smrt celebrity, než aby ji popíraly. Sanderson a Cheong mluví dokonce o druhu sociální praxi, díky které uživatelé médií prožívají a vyjadřují přirozené fáze truchlení. Jejich výsledky zároveň ilustrují, jak interaktivní sdílení smutku či žalu může „vzkřísit“ život nejslavnější popové hvězdy.

Příbuzná literatura

Autoři zdůvodňují své téma poukazem na tradiční zájem vědců o masová média, která podporují vytváření virtuálních sítí spojujících lidi napříč planetou (Toral, Martinez-Torres, & Barrero, 2009).[6] Upozorňují, že na nich existují fóra, jejichž uživatelé sdílí vztah k mediálně známé osobě intenzivně, ale jinak, než jak lidé truchlí poté, co zemřeli jejich blízcí, se kterými měli fyzický vztah. Odkazují na literaturu, která pracuje s pojmem „chápavé domény“, které zlepšují proces truchlení, protože pocity truchlícího jsou zde jednak pochopeny, jednak oceněny (Hollander, 2001; A. L. Williams & Merten, 2009).[7]

Pro J. Sandersona a P. H. Cheong jsou klíčovou autoritou pánové D. Horton a R. R. Wohl, kteří v padesátých letech zavedli koncept „parasociální interakce“ (PSI).[8] Všimli si totiž, že lidé můžou prožívat vztah k osobnostem v médiích podobně jako vztahy tváří v tvář, i když je jejich interakce zprostředkovávaná a jednostranná. Jejich myšlenky se staly v odborné mediální literatuře nepřehlédnutelné, takže není divu, že právě je Sander a Cheong domýšlí. Díky novým technologiím podle nich může uživatel komunikovat aktivněji, přímo s celebritou (např. na Facebooku), a proto předpokládají intenzivní rozvoj zájmu o profily celebrit; z dnešního pohledu můžeme říci, že se koukali správným směrem. Po vzoru Hortona a Wohla hovoří autoři studie o „parasociální ztrátě“, kterou chtějí studovat, aby zaplnili bílé místo v oboru.

Michael Jackson Facebook Page (printscreen)

Metodika

Akademici z Arizony si definovali dvě výzkumné otázky. Za prvé a především: Jak a do jaké míry zármutek zobrazovaný průběžně v online komunikaci reaguje na smrt Michaela Jacksona? Zároveň se se ptají: Jakým způsobem funguje online náboženský diskurz, aby vyjádřil zármutek v online příspěvcích o smrti Michaela Jacksona? Předpokládají totiž, že truchlení lidí se často v náboženském diskurzu odehrává, protože jeho terminologie umožňuje dát žalu smysl.

Výběr dat

Při výběru dat se tvůrci studie potýkali s jejich velkým rozsahem. Museli se rozhodnout pro některé ze stovek webových stránek, blogů a fór sociálních sítí se „zdrcujícím“ počtem příspěvků. „Jen stránka michaeljackson.com obsahovala (do léta 2009) 560.281 příspěvků,“ konstatují. Pro svoji analýzy proto vybrali web TMZ.com, facebookovou skupinu „Michael Jackson“ a populární účet „Michael Jackson Twitter feed“.

Twitter totiž už před osmi lety patřil mezi nejoblíbenější kanály masových médií mezi celebritami a jejich fanoušky. Nejspíš díky své rychlosti – jak známo, zpráva neboli tweet je zde omezena na 140 znaků. Autoři vybrali ten účet M. Jacksona, který měl jedno z nejpočetnějších publik, téměř 60 000 následovníků (tzv. followers).

Facebook byl také jasnou volbou, protože do momentu psaní studie překročil hranici 100 milionů aktivních uživatelů. Sanderson a Cheong si všimli, že existuje řada facebookových skupin M. Jacksona, které mají až 100 tisíc členů. Pro analýzu dat vybrali skupinu, která vynikala právě členskou základnou (asi 112 tisíc).

TNZ.com vybrali jako populární webovou stránku, která nabízí zprávy online i pomocí TV programu, a to zprávy bulvárního rázu, ze světa celebrit, očima paparazzi. Uživatelé můžou příběhy komentovat svými příspěvky, takže stránky fungují podobně jako sociální sítě.

Časové období si vymezili na čtyři týdny po Michaelově smrti, což ale stále přestavovalo příliš velkou porci dat. Vytvořili proto stratifikovaný náhodný vzorek, vzhledem k procentuálnímu poměru zpráv v jednotlivých týdnech. Jednotkou analýzy stanovili jeden tweet, respektive post, přičemž analyzovali jen ty, které byly anglicky a souvisely s tématem. Mezi ně počítali příspěvky vůči osobě Jacksona kritické, protože předpokládali, že takové usnadnily emocionální reakce následovníků. Celkově šlo primárně o zprávy občanů USA.

Metoda analýzy

Aby vědci určili, jak se v datech projevují emoce truchlení, provedli tematickou analýzu využívající deduktivní a priori šablonu kódů popsanou v knize Doing qualitative research (Crabtree a Miller, 1999).[9] Tento přístup hodnotí jako efektivní hlavně pro odpověď na první výzkumnou otázku, která pátrá po fázích zármutku. 

Každý vybraný příspěvek přečetli a zařadili do kategorie pomocí „five stages of grief model“ (Kubler-Ross, 1969)[10]. Model určuje jako přirozené fáze truchlení: 1) popření, 2) vztek, 3) vyjednávání, 4) přijetí, 5) kritické zhodnocení. Sanderson a Cheong je zjišťovali čtyřmi kritérii. Jednak podle toho, kolik příspěvků autoři věnovali popisu svého truchlení, jednak podle míry vlivu jejich příspěveku na další zprávy, dále podle reakce, které se mu dostalo a nakonec podle stupně, kterým autor příspěvku fázi truchlení identifikoval.

Sanderson a Cheong sledovali a přehledně určili, jak se vyvíjel počet příspěvků v každé fázi, týden co týden. Aby pochopili, jak se v příspěvcích projevuje náboženský diskurz, použili tzv. konstantní srovnávací metodu (Glaser & Strauss, 1967).[11] Ta zahrnuje mikroanalýzu dat, tedy “detailed line-by-line analysis“, která generuje počáteční kategorie a navrhuje mezi nimi vztahy. Data tedy byla klasifikována do kategorií, založených na tom, jak se zdálo, že fungují náboženské diskurzy.[12]

Zdroj: lovesoul.tv 

Výsledky

Sanderson a Cheong respektovali ochranu soukromí, a proto nezahrnovali uživatelská jména ani jiné identifikační údaje autorů příspěvků. Data identifikovali, kódovali, podle následujícího vzoru: kód (TM3-15) = 15. příspěvek na serveru TMZ 3. týdne. Projděme si teď fáze truchlení a ukažme si příklady výroků, kódované tímto způsobem. Analýza totiž odhalila přítomnost všech fází a vysledovala několik způsobů, jak se lidé se smrtí vyrovnávali.

Lidé „přijímali“ Michaelovu smrt často díky náboženskému vnímání. Někteří použili racionalizaci, že je nyní v nebi, a proto na lepším místě, v bezpečí od svých kritiků. Jiní ale spíš než boží útěchu akcentovali svoji lásku k celebritě. „Vždy tě budu milovat a budeš mi chybět (TM3-85),“ popřípadě citově vypjatým prohlášením typu: „Je součástí našeho života, Srdce a duše (TW1-329).“ Další skupina truchlících se rozhodla především sdílet své osobní vzpomínky, jak poprvé poslouchali Jacksonovy písně a pokoušeli se je napodobit.[13] Častou strategií ale byla i obhajoba Michaelova geniálního talentu a jedinečného odkazu a obrana jeho pověsti. „Víme, že Michael je nevinný (TW1-258),“ čteme reakci na obvinění, že král popu měl přinejmenším zvláštní vztah k dětem.

Prvotní odezva jedinců i společnosti byla ale podle tvůrců studie jiná − v souladu s aplikovaným modelem žalu. „Nejprve šok či popření. Odmítnutí převládalo v počátečních hodinách, ale popírající zprávy se v hojné míře objevovaly i několik týdnů po úmrtí. 'Myslím, že ještě není mrtvý, je jen v nemocnici ve špatném stavu (TM2-29),'“ citují a dodávají, že jich postupně ubývalo.

Sanderson a Cheong vnímají reakci popření jako pochopitelnou i vzhledem k tomu, že mezi informací o hospitalizaci a smrti uplynula jen krátká chvíle. V prvních hodinách a dnech se proto neobjevovaly tak často emoce typické pro další fáze truchlení jako jsou „hněv, vyjednávání a deprese“. Pokud později hněv propukl, byl buď explicitně vyřčen, nebo spíš vyjádřený odporem vůči těm, kteří mohli hrát v Michaelově smrti roli. „Doktor zabil mého Michaela a pak utekl ze scény (TM1-330),“ citují typický výrok,[14] který měl jako konkurenčního soupeře představu, že celebritu uštvali žalobci obviňující ho z obtěžování dětí.

Analýza náboženského diskurzu v postech a tweetech pak prozradila, že lidé se často smiřovali se ztrátou svého „boha“ pomocí náboženských představ, respektive křesťanské terminologie. Ať už šlo o uctívání, vyrovnání, empatii, odsouzení nebo konverzi k víře.  

Studie zároveň popsala rozdíly v praktikách (rituálech smíření), kterými se liší uživatelé dle druhu média. Twitter se stal doménou populárního rituálu „Michael Mondays“, kdy se lidé každé pondělí věnovali tomu, že tweetovali krátké zprávy s odkazy, které doporučovali svým „followers“; Twitter tak zafungoval především jako prostředek k vyjádření rychlého souhlasu. Oproti němu Facebook a TMZ.com přinášely podrobnější zprávy, z čehož akademici usuzují, že jsou pro vyjadřování smutku příznivější. Zároveň podle nich zafungovaly jako místa obhajoby odkazu osobnosti a účinné prostředky, jak šířit „praxi její obrany“.

Klíčový závěr studie praví, že sociální média usnadňují zpracovat smutek či žal po ztrátě „blízkého“[15] tím, že lidé na online fórech zveřejňují svoje osobní pocity, takže s jejich pomocí dokáží transformovat soukromé praktiky truchlení na veřejné obřady. Sociální sítě a CMC podle nich přináší několik nových výhod oproti tradičním veřejným pietním aktům, které vyžadují, aby se pozůstalí zorganizovali na konkrétní místo (např. na náměstí). Zatímco tyto akty rychle skončí, fóra nabízí zdá se trvalou doménu, která takřka okamžitě truchlící sdruží a kdykoli jim nabízí, aby ve svém truchlení pokračovali. Rychle, jednoduše a s kýmkoli na světě, kdo se k médiu připojí. Nabízí tak velký spojovací potenciál, protože sdruží fanoušky celebrity z nejrůznějších zázemí (kulturních, náboženských, etnických). Podle Sandersona a Cheong fungují tato fóra jako „zásuvky pro smutek“, který tam truchlící můžou aktivně, ale bezpečně uložit a zároveň jako „online arény“, které jim nabízí společný zdroj síly. Síly, kterou můžou proměnit například v kreativní a trvalé budování odkazu celebrity. Studie dokládá, že jim v tom může významně pomoci náboženský diskurz, který nabízí společný jazyk pro interpretaci odkazu osobnosti. Můžou tak ikonu „vzkřísit“, případně bránit proti těm, kteří ji chtějí ohrozit „křižáckými taženími“. Nakonec akademici konstatují, že léčivý může být pro jedince zejména fakt, že díky online prostoru může vytvářet pocty celebritě na svém vlastním profilu, což podporuje osobní vazbu k ní.  

Výsledky v českém kontextu

Myslím, že osm let stará studie je v českém kontextu stále relevantní, i když se svět CMC a sociálních sítí dynamickým způsobem vyvíjí. Příkladem může být analogická událost ke smrti krále popu, totiž smrt krále českého fotbalu Františka Rajtorala. Jednatřicetiletý záložník sice nezemřel na zástavu srdce – spáchal sebevraždu z psychických důvodů – ale reakce fanoušků na sociálních sítích prozrazují, že pro mnoho z nich byl velmi blízkým. I v jeho případě to byl zejména Twitter, který hned první den 23. 4. 2017 vychrlil těžko spočítatelné množství tweetů, jejichž autoři vyjadřovali své truchlení explicitně, přiznáním svých citů k fotbalistovi či velkou koncentrací emotikonů. Účet FC Viktoria Plzeň‏ @fcviktorkaplzen se po vzoru Jacksona proměnil v „chápavou doménu“, která podnítila vznik řady dalších virtuálních míst truchlení.

---

[1] Sanderson, J. & Cheong H. P. 2010, Tweeting Prayers and Communicating Grief Over Michael Jackson Online, Bulletin of Science, Technology & Society, 30, 5, pp. 328–340, SAGE, viewed 1 May 2017

[2] Arizona State University West

[3] Např. International Journal of Sport Communication, Journal of Computer-Mediated Communication

[4] Je také autorem knih o vlivu a aplikaci sociálních médií na sport (např. How Social Media is Changing Sports)

[5] Např. The Information Society, New Media & Society, Communication and Society

[6] Toral, S. L., Martinez-Torres, M. R., & Barrero, F. J. (2009). Virtual communities as a resource for the development of OSS projects: The case of Linux ports to embedded processors. Behaviour & Information Technology, 28, 405-419
[7] Hollander, E. M. (2001). Cyber community in the valley of the shadow of death. Journal of Loss & Trauma, 6, 135-146
[8] Horton, D., & Wohl, R. R. (1956). Mass communication and parasocial interaction. Psychiatry, 19, 215-229

[9] Crabtree, B., & Miller, W. (1999). A template approach to text analysis: Developing and using codebooks. In B. Crabtree & W. Miller (Eds.), Doing qualitative research (pp. 163-177). Thousand Oaks, CA: SAGE

[10] Kubler-Ross, S. (1969). On death and dying. New York, NY: MacMillan

[11] Glaser, B., & Strauss, A. (1967). The discovery of grounded theory. Hawthorne, NY: Aldine

[12] Coping, Empathy, Condemnation, Proselytizing, Worship

[13] Smrt globální celebrity se stala zlatým dolem pro internetové obchody prodávající Jacksonovu hudbu a jeho produkty, jejichž prodej vzrostl v týdnu o 210 %

[14] Jackson zemřel  na selhání srdce, ale za příčinu náhlého úmrtí byla určena akutní otrava silným sedativem, které mu proti chronické nespavosti osobní lékař podával – byl za to odsouzen ke čtyřem letům vězení z neúmyslného zabití svého pacienta.

[15] Používají termín „symbolická postava“

---