Se zajímavou mobilní aplikací přišli studenti brněnského VUT. Jejich projekt s názvem TagBust pomáhá městům bojovat s ilegálními malbami na fasádách domů. Program má za sebou dva roky testovaní a studenti nyní úspěšně spolupracují s městskou policií v Břeclavi. Svůj projekt by chtěli rozšířit i do Prahy a zájem o aplikaci projevili i policisté z USA, Velké Británie a Rakouska.
Ať už se chceme či nechceme
pouštět do filosofických debat o tom, či je graffiti umění, nebo jen
vandalismus, český právní řád o něm hovoří jako o trestném činu poškozování cizí věci. I když legislativa nechybí, u soudu končí velmi malé procento
sprejerů, protože pachatel musí být chycen přímo při činu a obtížné je i určení
původce jednotlivých maleb. Práci policistům a strážníkům teď může ulehčit
webová a mobilní aplikace s názvem TagBust, kterou vyvinuli brněnští studenti
Vysokého učení technického Vojtěch Semerák a Matěj Kubiš.
TAGhle ne!
Aplikace funguje na principu identifikace tzv. tagů, tedy nejjednodušší i nejrozšířenější typ graffiti založený na rychlém podpisu autora fixou, nátěrem či sprejem na různé povrchy. Strážníci, policisté či civilní uživatelé aplikace mohou fotit tagy ve svém okolí a rozšiřovat tak databázi programu. Ten na základě jednotících prvků identifikuje autora a vytvoří i mapu jeho nejčastějšího výskytu. Díky tomu může policie snadněji cílit své aktivity a u soudu se obviněným snadněji dokazuje autorství jejich výtvorů.
Nová média požírají své děti
Ať už bude projekt úspěšný či ne,
jeho autorům se povedlo angažovat veřejnost prostřednictvím mobilní aplikace.
Na Google play si ji momentálně stáhla stovka lidí, což lze s přihlédnutím k
malé propagaci, považovat za úspěch. Další zajímavostí na projektu je fakt, že
do boje proti ilegálním malířům vytáhli jejich vrstevníci. Svým krokem si tak
vytváří řadu nepřátel, jejichž hlasy jsou patrné na facebokové stránce i
YouTube kanálu projektu. Sám TagBust je ale svým způsobem sociální sítí, který
využívá fotografického boomu u mobilních zařízení a svou nenáročností přímo
vybízí k tomu, aby její uživatelé fotili tagy ve svém okolí při venčení psa,
cestě do práce či jen normální pěší procházce. Dochází tak k paradoxu, že jedna
ze sociálních sítí umožní chytit jedince pocházející z generace, která si bez existence
Facebooku nebo Instagramu nedokáže představit život.
Aplikace TagBust by měla být i
apelem na umělecké cítění pouličních malířů. Ačkoli to její autoři nikde
veřejně nedeklarují, z fungování algoritmu je patrné, že program dokáže párovat
pouze tagy založené na písmených zkratkách a jednoduchém vzoru. Nástroj tak
pomůže polapit skutečné vandaly, jejichž podpisy zdobí památky, nové fasády
domů nebo okna tramvají. Autoři složitějších obrazů by měli být v klidu. I když
tak TagBust trochu kastuje pouliční umělce, jeho vlivem by měly z ulic vymizet
jednoduché podpisy a vyniknout by tak mohla složitější díla situovaná mimo
historické zástavby a památkové zóny, což by mohlo i nevědomky přispět k
lepšímu vnímání celé graffiti scény.
Sociální rozměr sociálních sítí
Podobný případ použití sociálních sítí v českém prostředí můžeme nalézt u hashtagové kampaně #mymaocima, kterou pro nadaci Leotinka vytvořila společnost Ogilvy. Ta ve spolupráci se sítí Instagram vytvořila speciální filtry, které napodobovaly různé oční vady a umožnily tak uživatelům "vidět" svět očima nevidomých. Toto netradiční použití Instagramu ve spojení s přímou konfrontací uživatelů s očními vadami mělo za následek rekordní příspěvky na konto nadace a ukázalo, že i charitativní projekty mohou být napadité a neprvoplánové.
No comments:
Post a Comment