Funkce Politických Tweetů Při Vytváření Agendy

Parmelee, John H. The Agenda-Building Function of Political Tweets. New Media & Society. May 2014 16: 434-450, first published on May 22, 2013

http://onmilwaukee.com/

John H. Parmelee, autor článku Funkce Politických Tweetů Při Vytváření Agendy, působí jako vedoucí katedry komunikace a profesor na University of North Florida, kde se specializuje především na politickou komunikaci a studium politického užívání Twitteru. Nicméně již dříve se soustředil na užívání nejrůznějších technologií, jako například videokazet, DVD disků nebo Internetu, politiky a sběrateli politických informací. Publikoval také několik knih, ve kterých se zabývá politickou komunikací skrze technologie, například Seznamte se s Videi Kandidátů či Politika a Twiterová Revoluce.

Tematicky se článek soustředí na mikroblog Twitter, který vznikl v roce 2006 a dnes ho užívá většina předních amerických představitelů ve veřejných funkcích, a jeho roli ve vytváření agendy nebo lépe řečeno novinářských témat, neboť pro většinu novinářů se Twitter stal nepostradatelným vyhledavačem informací pro zpravodajství. Parmelee ve svém výzkumu upírá pozornost především ke dvěma zásadním otázkám, a to jakými způsoby ovlivňují tweety politických představitelů zpravodajskou agendu politických novinářů a proč jsou obzvláště některé tweety schopné tuto agendu formovat.

Jak je zjevné, článek propojuje mediální studia a politologii. Disciplinárně poté sám Parmelee řadí vytváření agendy (agenda-building) přímo pod teorii nastolování agendy (agenda-setting) a částečně čerpá z ideových otců této teorie, McCombse a Shawa. Parmelee přikládá vytváření agendy velký význam, neboť zatímco nastolování agendy ukazuje média a jejich vliv na veřejnost tím jaká témata medializují, tak vytváření agendy se snaží odhalit, kdo ovlivňuje mediální náplň.

Parmelee se rozhodl zkoumat Twitter, jelikož právě Twitter je nenejom silným sociálním médiem přítomnosti, ale především proto, že ho užívá velká většina novinářů, a jak se ukázalo, tak je to nejpopulárnější forma sociálních médií užívaná k politické persvazi. Zvláště politikům nabízí silný nástroj, neboť mohou předávat své názory, postoje a informace přímo veřejnosti, aniž by bylo nutné angažovat tradiční média, která jejich slova mohou jinak vytrhnout z kontextu nebo misinterpretovat. Avšak i pro novináře se Twitter stal užitečným a pohodlným nástrojem, neboť o aktuálních tweetech jsou informováni a pomocí hashtagů mohou vyhledávat i tweety podobného charakteru. Nicméně pro dnešní dobu je jednou z nejpodstatnějších výhod, že Twitter je zdarma. Současné noviny vytváří tlak na redakce k šetření, a tak i Twitter se může jevit jako příhodný pomocník pro novinářskou práci tváří v tvář snižujícím se prostředkům pro jejich činnost. Avšak do jaké míry může právě Twitter ovlivnit novinářskou agendu se snaží poodhalit profesor Parmelee. Pro samotné zkoumání politických tweetů a vytváření agendy využil jednoduchých otázek na vybrané novináře.

Pro autora článku byla zvolená metoda výzkumu zcela zásadní a před samotným představením výzkumu svou metodu do velké míry obhajuje. Nejprve zmiňuje některé předešlé výzkumy pomocí kvantitavní analýzy (především obsahové analýzy nebo dotazníky) a ačkoliv oceňuje jejich přínos, tak zdůrazňuje jejich nedostatky a sám volí cestu kvalitativního výzkumu. Co se zkoumaného vzorku týká, tak Parmeleeho cíl je v této studii zkoumat pouze politické novináře v amerických psaných novinách (záměrně eliminuje například televizní novináře, kteří užívájí tweetů zcela odlišně), kteří používají Twitter. Pro účely výzkumu bylo osloveno sto politických novinářů z geograficky odlišných míst USA a z různě velkých novin. Z jedenácti z nich bylo vedeno výzkumné interview, a to buď emailem nebo telefonicky.

Závěry výzkumu poukazují na fakt, že tweety (nebo jak je nazývá v článku Parmelee - informační dotace) od politických představitelů skutečně vedou k vytváření agendy. S odkazem na první otázku výzkumu (jakými způsoby ovlivňují tweety politických představitelů zpravodajskou agendu politických novinářů?), účastníci výzkumu zmínili hned šest způsobů. Konkrétně, novináři berou tweety politických představitelů jako generátory nápadů na články, tipy předpovídající budoucí události, zdroje citátů a dat, místo k nalezení odlišných zdrojů, nástroj ověřování faktů a zdroje podkladových informací. I druhá otázka (proč jsou obzvláště některé tweety schopné tuto agendu formovat?) přinesla několik odpovědí získaných při výzkumných rozhovorech. Političtí novináři vypověděli, že tweety, které vyčnívají a stojí za použití jsou mimořádné zprávy, informace, které zvětší již existující příběh, informace zevnitř a informace, které jsou doručeny rychle a zřetelně. Novináři ve svých výpovědích též vyzdvihli užitečnost tweetů od politických bloggerů, think tanků a zájmových skupin, a to dokonce nad úroveň tweetů od politických představitelů.

Tento konkrétní článek sice nabízí perspektivu pouze politických novinářů ze psaných novin, avšak vybízí i k výzkumu žurnalistů jiných druhů médií, které mohou v komparaci nabídnout zásadní vhled do problematiky. Neméně zajímavou diskuzi by mohlo nabídnout i srovnání vlivu politických tweetů na média a mediálních tweetů na politiky. Pro srovnání se vsak nabízí i otázka Twitteru oproti jiným formám politických projevů jako jsou oficiální prohlášení nebo politické reklamy, a jaký mají vliv na média a jejich obsah.

S ohledem na fakt, že čelní představitelé ČR již dnes působí a navenek se prezentují na sociálních sitích jako Twitter stejně tak jako jejich americké protějšky, nabízí článek i zajímavý kontext pro uvážení v rámci ČR. Závěry výzkumu, byl-li by prováděn s českými novináři, by nepochybně nabídl obdobné výsledky, neboť je zřejmé, že i v našich končinách novináři užívají informací z Twitteru od veřejně volených zástupců, které mohou být významným činitelem při formování jejich témat a článků.