Mladí lidé a Twitter: Co ovlivňuje rozhodnutí jej používat?

Námi rozebíraný článek se věnuje výzkumu Eszter Hargittai a Eden Litt s názvem The tweet smell of celebrity success: Explaining variation in Twitter adoption among a diverse group of young adults. Výzkum probíhal v letech 2009 a 2010 a kladl si za cíl zjistit, jaká skupina mladých dospělých nejvíce využívá službu Twitter a proč tomu tak je. Výzkum byl publikován v časopise New Media & Society v srpnu 2011.

O autorkách

Eszter Hargittai je profesorkou komunikačních studií a spolupracuje s Institutem politického výzkumu na Northwestern University, kde vede výzkum týkající se využívání webu. Je také asistentkou na Harvardu v Berkmanově centru pro internet a společnost. Titul Ph.D. v oboru sociologie získala v roce 2003 na univerzitě v Pricetonu.

Eden Litt je doktorandkou na Northwestern University a studuje obor média, technologie a společnost. Zabývá se zejména soukromím na sociálních sítích a absolvovala také stáž ve společnosti Google. Samostatně publikovala např. studii o tom, jak lidé rozumějí pravidlům soukromí na sociálních sítích.

Hargittai a Litt společně publikovaly např. článek o sdílení fotografií, studii o vlivu internetu a zejména sociálních sítí na hledání zaměstnání, věnovaly se vlivu Twitteru na získávání informací nebo důvodům, proč lidé na sociálních sítích často zveřejňují o svém soukromí více, než by prozradili osobně.

Téma výzkumu

Základní otázkou výzkumu je, co motivuje mladé dospělé k tomu, aby využívali sociální síť Twitter a proč je pro ně tzv. mikroblogování zajímavé. Autorky se snažily najít systematické vzorce zájmu o tuto sociální síť a zjistit, zda existují konkrétní vlivy, které tento zájem predikují – ať již demografické, rasové, vzdělanostní nebo zda mají uživatelé nějaké další společné záliby. Ukázalo se, že jisté vlivy existují – mezi 505 Američany, kteří se stali respondenty Hargittai a Litt, se zjistilo, že pro využívání Twitteru je důležitá rasa a etnikum, lepší schopnosti v používání webu a osobní zájmy.

O Twitteru

Autorky na počátku článku krátce Twitter představují – zmiňují fakt, že příspěvek může obsahovat pouze 140 znaků, popisují profily, které každý uživatel této sociální sítě má a zejména možnost „následovat“ další osoby, které na Twitteru také jsou. Za důležité považují zejména možnost získat rychle velké množství informací na určité téma díky hashtagům, a to např. v případě přírodní katastrofy. Hargittai zde navazuje na svůj výzkum z roku 2007, kde se ukázalo, že běloši a Asiaté z řad dotazovaných studentů ve srovnání s Hispánci více využívají Facebook. Právě Hispánci naopak častěji zmiňovali MySpace.

Důležitou informací je také to, že povědomí o Twitteru dle dalšího průzkumu vzrostlo v letech 2008–2010 z 5 na 87 procent. U již zmiňovaných zájmů uvádějí autorky výzkum, podle kterého jsou nejdůležitějšími tématy zábava, sport, internetové memy a technologické novinky. S tím souvisí i nejvíce „následované“ osoby a organizace: „[...] herci jako Ashton Kutcher, osobnosti televize jako Oprah Winfrey, politici jako Al Gore, atleti jako Shaquille O’Neal, hudebníci jako Britney Spears a zpravodajské společnosti jako CNN[1]“.

Data

Respondenty autorky výzkumu oslovily dvakrát. Jednalo se o studenty University of Illinois a první dotazování proběhlo na jaře roku 2009. Opakovalo se o rok později se stejnými lidmi. Poprvé získaly Hargittai a Litt data od 1115 studentů, odpovědí z obou ročníků, které byly ve výzkumu využity, bylo nakonec 505.

V dotazníku studenti uváděli: svou rasu, dosažené vzdělání, schopnost využívat web (na základě doby používání, prostředků atp.), zájmy (např. lokální zprávy nebo sport) a znalost a využití Twitteru.

Výsledky

Fakta, která autorky z výzkumu zjistily, jsou velmi zajímavá. S předchozími výzkumy se shoduje pokles počtu těch, kteří o Twitteru neslyšeli – z 37,6 % na 2,2 %. Nejvíce Twitter používají Afroameričané, poté běloši, Asiaté a nejméně Hispánci. Z výzkumu také vyplývá, že využívání Twitteru roste spolu se vzděláním. Mezi těmi, kteří nemají vystudovanou střední školu, tuto sociální síť používalo 5,5 % respondentů. Autorky také uvádějí, že uživatelé Twitteru mají lepší schopnosti v používání webu, rozdíl ale nepovažují za příliš velký. U zájmů mezi respondenty převládly lokální/národní zprávy, následovaly mezinárodní zprávy, celebrity a zábava, technologie, hledání zaměstnání, sport, politika a umění.

Diskuze

Hargittai a Litt uvádějí další témata, která do výzkumu nejsou zahrnuta, přestože v rozhodnutí využívání Twitteru mohou hrát roli. Patří sem rodina, přátelé a známí respondentů, různý věk, ale také typ jejich studia. Toto navrhují jako další možné cesty následujících výzkumů. Za důležitý poznatek považují to, že se mezi uživateli ukázala jako nejvíce zastoupena jedna rasa (Afroameričané). Autorky taktéž dokázaly, že velkou roli hraje zájem o celebrity, což pravděpodobně souvisí s možností sledovat jejich často autentické profily.

Studie je jedinečná v tom, že dokázala srovnat uživatele a neuživatele Twitteru a najít tak možné předpoklady pro to, kdo se uživatelem stane či ne. Výsledky výzkumu dokládají, že používání nějaké sociální sítě není náhodnou volbou a Hargittai a Litt upozorňují na to, že s tímto faktem musí všechny příští výzkumy počítat.

Kontext v ČR

Využívání Twitteru není v České republice tak oblíbené jako v USA, přesto však jeho vliv roste. Pokud srovnáme zkoumané období, v roce 2009 bylo zaznamenáno 700 000 tweetů z Česka a existovalo pouze 10628 unikátních uživatelů, kteří uváděli ČR jako svou lokaci[2]. Data týkající se věku, zájmu či vzdělání uživatelů nejsou bohužel v České republice pro toto období dostupná. Nárůst počtu uživatelů je ale zásadní – v současnosti u nás využívá Twitter asi 300 tisíc lidí a nejčastěji jsou ve věku mezi 24 a 36 lety[3].

Zdrojový článek:

HARGITTAI, Ezster. LITT, Eden. The tweet smell of celebrity success: Explaining variation in Twitter adoption among a diverse group of young adults. New Media & Society. 2011-08, vol. 13, s. 824-842

---

[1] HARGITTAI, Ezster. LITT, Eden. The tweet smell of celebrity success: Explaining variation in Twitter adoption among a diverse group of young adults. New Media & Society. 2011-08, vol. 13, s. 828 [cit. 2015-04-12]
[2] SVOBODA, Jakub. Kolik je českých uživatelů Twitteru? tyinternety.cz, 18. 10. 2009. [online] Dostupné z: http://www.tyinternety.cz/socialni-site/kolik-je-ceskych-uzivatelu-twitteru/

[3] -pat-. Twitter má v Česku už 300 tisíc uživatelů. týden.cz, 3. 4. 2015. [online] Dostupné z: http://mediamania.tyden.cz/rubriky/on-line/twitter-ma-v-cesku-uz-300-tisic-uzivatelu_338575.html

Funkce Politických Tweetů Při Vytváření Agendy

Parmelee, John H. The Agenda-Building Function of Political Tweets. New Media & Society. May 2014 16: 434-450, first published on May 22, 2013

http://onmilwaukee.com/

John H. Parmelee, autor článku Funkce Politických Tweetů Při Vytváření Agendy, působí jako vedoucí katedry komunikace a profesor na University of North Florida, kde se specializuje především na politickou komunikaci a studium politického užívání Twitteru. Nicméně již dříve se soustředil na užívání nejrůznějších technologií, jako například videokazet, DVD disků nebo Internetu, politiky a sběrateli politických informací. Publikoval také několik knih, ve kterých se zabývá politickou komunikací skrze technologie, například Seznamte se s Videi Kandidátů či Politika a Twiterová Revoluce.

Tematicky se článek soustředí na mikroblog Twitter, který vznikl v roce 2006 a dnes ho užívá většina předních amerických představitelů ve veřejných funkcích, a jeho roli ve vytváření agendy nebo lépe řečeno novinářských témat, neboť pro většinu novinářů se Twitter stal nepostradatelným vyhledavačem informací pro zpravodajství. Parmelee ve svém výzkumu upírá pozornost především ke dvěma zásadním otázkám, a to jakými způsoby ovlivňují tweety politických představitelů zpravodajskou agendu politických novinářů a proč jsou obzvláště některé tweety schopné tuto agendu formovat.

Jak je zjevné, článek propojuje mediální studia a politologii. Disciplinárně poté sám Parmelee řadí vytváření agendy (agenda-building) přímo pod teorii nastolování agendy (agenda-setting) a částečně čerpá z ideových otců této teorie, McCombse a Shawa. Parmelee přikládá vytváření agendy velký význam, neboť zatímco nastolování agendy ukazuje média a jejich vliv na veřejnost tím jaká témata medializují, tak vytváření agendy se snaží odhalit, kdo ovlivňuje mediální náplň.

Parmelee se rozhodl zkoumat Twitter, jelikož právě Twitter je nenejom silným sociálním médiem přítomnosti, ale především proto, že ho užívá velká většina novinářů, a jak se ukázalo, tak je to nejpopulárnější forma sociálních médií užívaná k politické persvazi. Zvláště politikům nabízí silný nástroj, neboť mohou předávat své názory, postoje a informace přímo veřejnosti, aniž by bylo nutné angažovat tradiční média, která jejich slova mohou jinak vytrhnout z kontextu nebo misinterpretovat. Avšak i pro novináře se Twitter stal užitečným a pohodlným nástrojem, neboť o aktuálních tweetech jsou informováni a pomocí hashtagů mohou vyhledávat i tweety podobného charakteru. Nicméně pro dnešní dobu je jednou z nejpodstatnějších výhod, že Twitter je zdarma. Současné noviny vytváří tlak na redakce k šetření, a tak i Twitter se může jevit jako příhodný pomocník pro novinářskou práci tváří v tvář snižujícím se prostředkům pro jejich činnost. Avšak do jaké míry může právě Twitter ovlivnit novinářskou agendu se snaží poodhalit profesor Parmelee. Pro samotné zkoumání politických tweetů a vytváření agendy využil jednoduchých otázek na vybrané novináře.

Pro autora článku byla zvolená metoda výzkumu zcela zásadní a před samotným představením výzkumu svou metodu do velké míry obhajuje. Nejprve zmiňuje některé předešlé výzkumy pomocí kvantitavní analýzy (především obsahové analýzy nebo dotazníky) a ačkoliv oceňuje jejich přínos, tak zdůrazňuje jejich nedostatky a sám volí cestu kvalitativního výzkumu. Co se zkoumaného vzorku týká, tak Parmeleeho cíl je v této studii zkoumat pouze politické novináře v amerických psaných novinách (záměrně eliminuje například televizní novináře, kteří užívájí tweetů zcela odlišně), kteří používají Twitter. Pro účely výzkumu bylo osloveno sto politických novinářů z geograficky odlišných míst USA a z různě velkých novin. Z jedenácti z nich bylo vedeno výzkumné interview, a to buď emailem nebo telefonicky.

Závěry výzkumu poukazují na fakt, že tweety (nebo jak je nazývá v článku Parmelee - informační dotace) od politických představitelů skutečně vedou k vytváření agendy. S odkazem na první otázku výzkumu (jakými způsoby ovlivňují tweety politických představitelů zpravodajskou agendu politických novinářů?), účastníci výzkumu zmínili hned šest způsobů. Konkrétně, novináři berou tweety politických představitelů jako generátory nápadů na články, tipy předpovídající budoucí události, zdroje citátů a dat, místo k nalezení odlišných zdrojů, nástroj ověřování faktů a zdroje podkladových informací. I druhá otázka (proč jsou obzvláště některé tweety schopné tuto agendu formovat?) přinesla několik odpovědí získaných při výzkumných rozhovorech. Političtí novináři vypověděli, že tweety, které vyčnívají a stojí za použití jsou mimořádné zprávy, informace, které zvětší již existující příběh, informace zevnitř a informace, které jsou doručeny rychle a zřetelně. Novináři ve svých výpovědích též vyzdvihli užitečnost tweetů od politických bloggerů, think tanků a zájmových skupin, a to dokonce nad úroveň tweetů od politických představitelů.

Tento konkrétní článek sice nabízí perspektivu pouze politických novinářů ze psaných novin, avšak vybízí i k výzkumu žurnalistů jiných druhů médií, které mohou v komparaci nabídnout zásadní vhled do problematiky. Neméně zajímavou diskuzi by mohlo nabídnout i srovnání vlivu politických tweetů na média a mediálních tweetů na politiky. Pro srovnání se vsak nabízí i otázka Twitteru oproti jiným formám politických projevů jako jsou oficiální prohlášení nebo politické reklamy, a jaký mají vliv na média a jejich obsah.

S ohledem na fakt, že čelní představitelé ČR již dnes působí a navenek se prezentují na sociálních sitích jako Twitter stejně tak jako jejich americké protějšky, nabízí článek i zajímavý kontext pro uvážení v rámci ČR. Závěry výzkumu, byl-li by prováděn s českými novináři, by nepochybně nabídl obdobné výsledky, neboť je zřejmé, že i v našich končinách novináři užívají informací z Twitteru od veřejně volených zástupců, které mohou být významným činitelem při formování jejich témat a článků.