Tripadvisor pro hendikepované neboli cestování na čtyřech kolech

Představte si byt, kde žijete, a zkuste ho v duchu popsat neznámému návštěvníkovi. Nejspíš zmíníte počet pokojů, obytnou plochu, typ budovy a umístění vaší bytové jednotky v domě. Jestli se do ubikace šlape výhradně po schodech nebo je k dispozici také výtah, to ještě většina do celkové charakteristiky zahrne. Co ale ty tři schůdky hned za vchodovými dveřmi, které pokaždé letmo přeskočíte? Nebo ty neobvykle úzké dveře do koupelny. Mysleli jste na ně?

Vozíčkáři vozíčkářům

Pravdou zůstává, že naprostá většina lidí, kterým bezproblémově fungují všechny orgány a končetiny, má tendenci v každodenních situacích bezmyšlenkovitě opomíjet zvláštní potřeby těch, kteří takové štěstí neměli. Když už se zdraví snaží informačně vyjít vstříc, nemají a ani nemohou mít zcela jasno v tom, co přesně hendikepovaní potřebují znát. Stačí se podívat na uživatelské popisy domácností na cestovatelském webu Couchsurfing a je zřejmé, že s návštěvou člověka s omezenou mobilitou nikdo apriori nepočítá. V případě zmíněné stránky mají zájemci o azyl možnost přímo kontaktovat majitele profilu a vše potřebné soukromě zjistit. Výborně. To by bylo ubytování. Zbývá doprava, stravování, nakupování, sport a zábava.

O všech složkách, z nichž se skládá cestovatelský balíček, se prostě musí obtížněji se pohybující turisté pečlivě předem informovat, což je náročný úkol i pro ty, kdo si zvykli slovo „hledat“ automaticky nahrazovat výrazem „googlit“ a s pomocí wifi připojení zvládnou zjistit i otvírací dobu gruzijské restaurace v Novém Dillí. Pod heslem „vozíčkáři vozíčkářům“ proto vznikl Disway– zatím převážně česká cestovatelská sociální síť pro hendikepované.

Disway, foto: Anna Hájková

Tudy vede cesta

Zakladatel platformy Disway Jiří Maule by sám podobný informační zdroj na dřívějších výpravách do zahraničí ocenil. Po nehodě na motorce potřebuje k přemisťování vozík a s tím přímo související bezbariérové prostředí, což nebyl a dosud není požadavek, se kterým by si standardní cestovatelské weby uměly poradit. "Já jsem vždycky hledal tyhle informace z různých časopisů pro vozíčkáře, z nějakých webů nebo jsem se ptal kamarádů, co jsem slyšel, že někde byli. Takže takhle roztříštěně jsem sbíral poznatky. V Disway se snažíme všechno dostat do jednoho velkého portálu," vysvětlil v děčínské kanceláři v budově chráněné dílny autor projektu. „Snažíme se být centrálním uzlem informací a přes ten uzel bychom byli rádi, kdyby ostatní komunikovali,“ doplnil ještě kolega Milan Novotný.

Jiří Maule, foto: Anna Hájková

Aktuální název Disway vznikl prý šťastnou náhodou ve chvíli, kdy dvojice zřizovatelů pátrala po dostupných doménách a zvažovala vhodný doplněk k anglickému slovu way znamenajícímu cestu. Všimli si, že stránky obsahující tematiku pro postižené, tedy disabled, často začíná předponou „dis“, což ve finálním spojení s původním výrazem way ve čtené formě evokuje odpověď na otázku kudy – this way.

Originální nápad potom dlouholetí přátelé poslali do Nadace Vodafon, kde jakožto finalisté programu získali podporu tři sta tisíc korun. Za získané finance nechali mimo jiné naprogramovat beta verzi stránky, jejíž finální podobu představili prvního srpna minulého roku. V navazující celorepublikové soutěži Nápad roku s týmž přispěvatelem se potom nováčci umístili jako sedmí a v Laboratoři Nadace Vodafon ještě získali mentorské vedení úspěšných profesionálů v oboru. „Nyní máme přes pět set registrovaných uživatelů, ale není potřeba se pro přístup k informacím hned registrovat, takže těch lidí, kteří Disway reálně užívají je určitě mnohem víc. Denně máme kolem sedmdesáti unikátních přístupů, což na to, že je to jen pro hendikepované, je pro nás celkem slušné číslo," obhajoval dosavadní statistiky Jiří Maule.

Kreativci projektu prý zvažovali případné rozšíření také na další cílovou skupinu a to rodiče s dětmi ve věku, kdy ještě samy nic neujdou a potřebují k dopravě kočárky, tedy čtyřkolečkový mechanismus ne zcela nepodobný vozíku. Spojení zdravých růžolících batolat s hendikepovanými by ale mohlo být pro některé hrdé rodiče potenciálně problematické, proto od této ambice zatím tým ustoupil.

Kudy na Disway

Disway registrovaným uživatelům nabízí především přístup do inspirativního prostoru, kde se sdružují lidé aktivního smýšlení se srovnatelně nastavenými fyzickými limity. Kromě unikátních informací, které nejsou jinak ani pro počítačově gramotného jedince snadno k nalezení, obsahuje Disway také možnost personifikovaného třídění obsahu podle typu hendikepu. Po osmi měsících ostrého provozu webu patří nejvíce profilů vozíčkářům, časem ale autoři doufají, že se zvedne i zastoupení nevidomých a neslyšících turistů, pro něž zatím web kvůli nedostatku jim určeného obsahu není popravdě příliš atraktivní.

Naplnění základní průvodcovské funkce sítě Disway závisí do značné míry na aktivitě, počtu a diverzitě uživatelů, kteří takřka výhradně recenze na jednotlivé destinace generují. V rámci vznikající komunity je sdílení podporovanou strategií, jak zvýšit celkovou informační nasycenost a obecně řečeno užitečnost webu pro všechny zúčastněné. Společností recipročně naprogramovaný jedinec zkrátka zná nepsané zákony soužití, které praví, že výměnou za tip od neznámého cestovatele, je fér poskytnout také vlastní poznatky a prohloubit tak kolektivní znalosti. Hlavní princip, který stojí mimo jiné také za Disway, se nazývá anglickou složeninou produsage a označuje stav, kdy se stírá hranice mezi producentem a konzumentem, protože se všichni účastní obou činností zároveň.

Marie Harcubová, foto: Anna Hájková

V systému si ale nejsou všichni zcela rovni, výjimečnou seniorskou pozici zastávají dva ambasadoři, Jindřich Jonák a Marie Harcubová, kteří už by k označení míst na mapě, která navštívili, vypotřebovali celé balení kancelářských špendlíků. „Všude jsou lidi buď hodní, nebo špatní a není to tak, že by se člověk měl bát cestovat,“ objasnila svoji motivaci autorka blogových příspěvků a velkého počtu doporučení na Disway Marie Harcubová, nebojácná harrachovská rodačka s dětskou mozkovou obrnou, kterou zakladatelé do projektu zatáhli hned zpočátku.

Kromě čerpání ze zapsaných veřejných zkušeností zmíněných ambasadorů a kolegů v síti mají ještě zájemci o bližší doplnění možnost osobně kontaktovat ty, kteří jejich budoucí místo pobytu už na vlastní kola znají. Tímto způsobem se mohou mezi uživateli vytvořit vazby, či přímo přátelství ne-facebookovského typu, která by v delším časovém horizontu mohla protkat roztříštěnou skupinu hendikepovaných cestovatelů a usnadnit zahraniční debut i těm dosud pochybujícím.