 |
| zdroj: mashable.com |
Tento článek rozebírá studii s názvem Social media and protests: An examinationof Twitter images of the 2011 Egyptian revolution. Jejími autorkami jsou Tamara Kharroub a Ozen Bas a text byl publikován v roce 2015 v odborném časopise New Media & Society. Práce zkoumá účinost obrázků a fotografií publikovaných na sociální síti Twitter a jejich dopad na události, které stály na počátku Egyptské revoluce v roce 2011. Ovlivňovaly egyptské uživatele spíše fotky popisné (davy, protesty, národní a náboženské symboly) či ty expresivní (zobrazující konkrétní násilí)? A přispěly tyto příspěvky nějak k formování opozice, která nakonec svrhla diktátora Múbaraka?
O autorkách
Tamara Kharroub a Ozen Bas
jsou obě doktorandky na katedře telekomunikačních studií univerzity v Indianě. Kharroub
se zaměřuje především na mediální psychologii, konkrétně ji zajímá mediální
stereotypizace a role identity v nadnárodních mediálních prostředích. Kromě
této studie ještě publikovala práci o zobrazování žen v arabských televizních
seriálech. Výzkum doktorandky Ozen Bas se nachází na křižovatce mezi médii
(tradičními i novými) a demokracií. Její disertační práce se věnuje tématu
aktivizace uživatelů sociálních sítí a jejich zapojení do aktivních offline
činností. Vedle této studie je ještě autorkou prací zabývajících se medializací
ženské sexuality, testování mezer ve znalosti různých sociálních skupin a personalizaci
zpravodajství.
 |
| zdroj: BBC; Getty Images |
Téma
Studie se zaměřuje na období tzv.
Arabského jara, tedy na vlnu protestů, která odstartovala změny režimů v
severní Africe a na blízkém východě. Jiskru zažehla mučednická smrt Mohameda
Bouaziziho, který se upálil před úřadem vlády v Tunisku 17. prosince 2011 na
protest proti špatným životním podmínkám a vysoké nezaměstnanosti v zemi. Dalším
významným momentem lze chápat ubití mladého egyptského protestanta Khaleda
Saida pořádkovou policií přímo na jedné z poklidných demonstrací. Autorky se
zaměřují na rezonanci tohoto tématu u egyptských uživatelů Twitteru a tvrdí, že
zatímco o vlivu a samotné existenci sociálních sítí při těchto událostech již
byla publikována řada prací, nikdo se nesoustředil výhradně na obrazovou
složku. A to se ony rozhodly napravit. Práce se soustředí na vzorce
fotografického obsahu na Twitteru v době revoluce v Egyptě , jeho dopadu na
publikum a vlivu na demokratizační procesy ve společnosti.
 |
| zdroj: imgarcade.com |
Výzkumná tradice
Autorky se na počátku své práce
opírají o názory předních odborníků na dané téma a sdílí jejich názor, že
sociální sítě a nová média sehrála klíčovou roli v událostech Arabského jara.
Ztotožňují se s názory, že v předrevolučním období pomohl Facebook a Twitter
sjednotit odpůrce režimu, během revoluce pomáhaly tyto sítě organizovat protestní
akce a v porevoluční době slouží ke komunikaci a překonávání vzdáleností v
arabských státech severní Afriky a Blízkého východu. Kharroub a Bas vychází
především z prací Khamise a Vaughna “We
are all Khaled Said”: the potentials and limitations of cyberactivism in
triggering public mobilization and promoting political change; Shirkyho The political power of social media a Lima Clicks, cabs, and coffee houses: social
media and oppositional movements in Egypt. Tato tři období jsou zárověň časovými úseky, ve kterých autorky uskutečňují svá měření.
Použité metody
Autorky si kladou tyto výzkumné
otázky: 1) Jako motivy nejčastěji dominují fotografiím a obrázkům zveřejněných
během Egyptské revoluce roku 2011? 2) Mění se nějak vizuální obsah příspěvků v
různých fázích revoluce? 3) Hraje
nějakou roli osoba, která obsah sdílí a můžou influenceři sociálních sítí
ovlivnit účast protestních akcích? A vychází z této hypotézy: Obrázky
zobrazující explicitní či násilné motivy budou více retweetované, než
dokumentační materiály.
Autorky do svého vzorku zahrnuly
náhodně vybraných 12 fotografií z každého dne jedné ze tří period Egyptské
revoluce. Kritériem pro výběr bylo použití obrázku a spojitost s Egyptskou
revolucí. (pokud bylo v některý den zveřejněno méně, než 12 fotografií
splňujících obě kritéria, byly zahrnuty všechny vyhovující fotografie z daného
dne). Nejpoužívanějšími hashtagy pro dané období byly #jan25, #egypt, #tahrir,
#25jan, #protest a právě ty byly použity ve vyhledávání. Touto metodou se do
vzorku dostalo na 538 obrázků a fotografií.
Kódování vzorku proběhlo podle
následujících parametrů - demografické údaje uživatelů (aktuální poloha,
pohlaví a role uživatele); počet retweetů; explicitnost fotografie (násilné
scény, násilí, boj, policejní/vojenské zásahy, konfrontace protestantů s
násilím, krev a zranění); popisnost fotografie (davy, poklidné protestní
aktivity, zobrazení symbolů); čas (v jakém období byl obrázek zveřejněn).
 |
| zdroj: matichon.co.th |
Výsledky
Z výsledků vyplývají následující
odpovědi na výzkumné otázky: 1) Zatímco na počátku revoluce byly nejúspěšnější
fotografie zobrazující utrpení mladých mučedníků, nakonec zcela převážily
obrázky dokumentární (bez explicitních scén) - 41% příspěvků vyobrazovalo
poklidné protestní aktivity, 35% davy, 31,5% obsahovalo národní a náboženské
symboly a pouze 16% fotografií ukazovalo násilí. Díky těmto výsledkům byla i vyvrácena
zmíněná hypotéza. 2) Časový průzkum ukázal, že zatímco v době příprav a začátku
protestů dominovaly davy, během největší eskalace dominovala explicitní témata
a po Múbarakově pádu převážily symboly. 3) Uživatelé pocházející přímo z Egypta
se dočkali většího počtu retweetů, než lidé z okolních států a měli
prokazatelný vliv na zapojení ostatních uživatelů do aktivních protestů. Výzkum
neprokázal, že by role uživatele hrála významnou úlohu při počtu retweetů.
Z výsledků výzkumu Tamara Kharroub
a Ozen Bas vyvozují, že byl Twitter doslova požehnáním pro obrodná hnutí v
arabském světě. Jejich studie má vyplnit empirickou mezeru v užívání sociálních
sítí během Egyptské revoluce a obhájit významnou roli Twitteru při procesu
svržení diktátora Husního Múbaraka. Dále hodnotí způsob obsahu a motivační sílů
těchto příspěvků, jejich schopnost oslovit uživatele z online prostředí a dohnat
ho k aktivitě na offline akcích. V samotném závěru autorky přiznávají, že se do
jejich výběru nemusely dostat všechny populární obrázky té doby, nicméně jejich
závěry mohou posloužit jako solidní základ pro další výzkum. Vyzdvihují své zjištění,
že informační obsah fotografií převážil nad expresivitou a že symbolika
nahradila brutalitu a násilí. To může posloužit k dalšímu studiu toho, jaký má
konkrétní obsah sociálních sítí vliv na účast jeho konzumentů na protestních
akcích.
 |
| zdroj: arabic.yakut.org |
Charakteristika výzkumu a diskuze
Co se svého zaměření, vzorku a
metod týče, jedná se o světově ojedinělý výzkum, který může opravdu dobře
posloužit jako základ pro další bádání. Závěry práce podporuje případová studie
vzniklá v rámci Dubai School of Government, ze které jasně vyplývá, že kadence
příspěvků na Twitteru v arabských zemích v době vypuknutí vlny protestů rapidně
vzrostla a až na neuvěřitelné tři příspěvky o arabském jaru za vteřinu[1].
I když se tato studie podporuje názor na velký vliv sociálních sítí na dění
během Arabského jara, odborná veřejnost je v tomto tématu stále rozpolcená.
Dokládá to například text Seana Adaye New
Media and Conflict After the Arab Spring, ve kterém tvrdí, že "stovky tisíc lidí, kteří se zůčastnili
egyptské revoluce tím, že přišli do ulic 25. ledna 2011 se o tom nedozvěděli z
Twitteru, nebo Facebooku. Ale prostě to viděli v televizi na stanici
Al-Jazeera, nebo skrze svá vlastní okna"[2].
Do rozporu se tato studie i
dostává s textem Merlyny Lim Clicks,
Cabs, and Coffee Houses: Social Media and Oppositional Movements in Egypt,
2004–2011, ze kterého autorky čerpají pouze to, co se jim do výzkumu hodí. Doktorka
Lim ve své analýze totiž dochází ke zjištění, že Egypt měl silnou scénu
nezávislých blogerů ještě v době před Arabským jarem a právě oni byli ti, kdo
pomohl nastolit sociální sítě jako hlavní komunikační nástroj během revoluce.
Takže tato média sama nepřinesla onu změnu, byla pouze dobře využitým
nástrojem, který pomohl mladým aktivistům k oslovení širokého spektra
sympatizantů. Lim vidí velkou váhu úspěchu sociálních sítí jako hlavního
komunikačního nástroje v silném motivu mučedníků, kteří sjednotili lidi jak v
offline, tak online prostoru. Což je v přímém rozporu s výsledky výzkumu doktorandek
Kharroub a Bas.
Kontext v ČR
Vzhledem k absenci revolucí v
tuzemském prostředí (ta poslední se odehrála teprve v době vynálezu World Wide
Webu Bernersem-Leem) se podobný případ hledá jen těžko. Lehká podobnost
se dá najít u případu svolání protestní akce 17. listopadu 2014 s názvem
"Červená karta pro Zemana", kdy se díky události založené na
Facebooku sešlo na Národní třídě v Praze několik tisíc lidí, aby vyjádřili
nesouhlas s názory a postoji prezidenta Miloše Zemana. Výzkum o této události
zatím chybí, nicméně data z něj vzešlá by mohla být opravdu zajímavá a zcela
jistě by obohatila nejen akademickou obec.
[1] Dubai
School of Government (2011): Civil
Movements: The Impact of Facebook and Twitter. Online text. Dostupné z http://journalistsresource.org/wp-content/uploads/2011/08/DSG_Arab_Social_Media_Report_No_2.pdf
Ověřeno ke dni 16. 3. 2015
[2] Aday, S.
et al. (2012): New Media and Conflict
After the Arab Spring. Washington: United States Institute of Peace, p. 4
[3] viz Shirky, C. (2011): The Political Power of Social Media
Technology, the Public Sphere, and Political Change. Foreign Affairs, Online text. Dostupné z
http://www.foreignaffairs.com/articles/67038/clay-shirky/the-political-power-of-social-media. Ověřeno ke dni 16. 3. 2015
No comments:
Post a Comment