Jak si díky kolektivnímu vědění nezkazit žaludek, případně život

Rok 2010, park zámku ve Versailles. S papírovým Lonely Planet zmateně pobíhám kolem fontány. Přesně TADY měla být kavárna. Jenže není. Po asi dvaceti minutách to s maminkou vzdáváme a vyrážíme radši nakupovat směr Elysejská pole. Ty snad nikdo nepřesunul. 

 Rok 2013, leden, městečko Ragusa na Sicílii. Ke svým narozeninám dostávám snad nejlepší italskou večeři, jakou jsem kdy kde jedla. Jejím původcem je kamarád a ...Tripadvisor. V současnosti asi největší síť s tipy a radami nejen gastronomickými. Jedno je jasné, bez tipu na něm bychom zapadlou restauraci asi těžko našli. 

 Víc hlav víc jí 

 Asi nejrozšířenější komunitní síť, která se věnuje hlavně sdílení recenzí na restaurace, bary, či hotely, není žádnou novinkou. Tripadvisor, kde obsah tvoří výhradně uživatelé, vznikl už v roce 2 000 a původně se zaměřoval spíše na sběr „oficiálních“ recenzí z turistických průvodců. Jenže postupně počet recenzí uživatelů, které byly také povolené, značně převýšil počet oficiálních recenzí. 

V současné době majitelé serveru tvrdí, že jsou největší recenzní server na světě a to s 280 miliony unikátními návštěvami měsíčně. 

Ne všichni uživatelé portálu ale touží po tvoření objektivního obsahu, který by mohl pomoci ostatním cestovatelům s orientací v cizích městech. Koncem loňského roku například italské úřady zažalovaly vedení Tripadvisoru za to, že nedokázalo zabránit tomu, aby byly zveřejňovány klamavé recenze na podniky a hotely. Firma to odmítla a odvolala se.

zdroj: www.tripadvisor.com

 Odměna za recenzi 

 Zřejmě i proto si samotné podniky hlídají nově přidané recenze ke svému businessu. Loni na podzim tak v Anglii ve městě Blackpool hotel strhl manželům sto dolarů z jejich kreditky navíc poté, co na něj na Tripadvisoru napsali nehezkou recenzi. Praktiky hotelu nyní řeší britské úřady a nutno podotknout, že pozitivně hodnocen hotel nebyl ani od ostatních návštěvníků.

 Přes všechny zprávy o zneužívání portálu ale musím z vlastní zkušenosti říci, že se mi ještě nestalo, že bych podle rady Tripadvisoru narazila na špatný podnik. V Dublinu mi na příklad vytrhl trn z paty, když se můj nejvyšší šéf domáhal co nejbližší hospody s Guinessem a whisky, v Madridu jsme prakticky nevečeřeli bez něj. Takže jsme ho tak nějak zařadili jako náš cestovatelský MUST HAVE. Ovšem pokud Vám nedojdou mobilní data, že... 

 I ten český rybníček se ovšem zelená

 Po šesti letech života v Praze už si dovolím říci, že se v centru fakt neztratím. V čem se ovšem ztrácím ještě dnes, jsou místní podniky. Vlastně po několika barvitých zkušenostech si už dnes nelajznu vejít do kavárny nebo restaurace „naslepo“. Většinou to totiž bohužel nestojí ani za ten čas, ani za ty peníze.

 Naštěstí, před pěti lety člověka, který si v gurmánském online světě říká „pan Cuketka“, napadlo založit síť podobnou zahraničnímu Tripadvisoru, která se ale zabývá pouze místy spojenými s gastronomií. Scuk.cz funguje pět let a během času vyrostl ve velmi kvalitní databázi. Jediné, co mu lze vyčíst, je částečný pragocentrismus. Mimo Prahu totiž už tolik recenzí na podniky nenaleznete. 

Při spuštění serveru přišli scukaři s opačnou taktikou, než Tripadvisor,tedy nejdříve naplnili databázi alespoň nějakými recenzemi a až pak web zveřejnili, aby se vyhnuli spouštění prázdného prostoru. Budoucí přispěvatele tak měli být namotivováni tím, že už není třeba databázi tvořit celou, jen částečně doplnit.

zdroj: www.scuk.cz

 Jak neopakovat chyby velkého zahraničního bráchy

 V gigantu jako je Tripadvisor s 280 miliony návštěv měsíčně je zkreslování recenzí nejspíš výrazně problémovější (a i přesto čelil žalobám), než v rámci velmi malé české sítě. Toho si byl Martin Kuciel alias Cuketka už na začátku vědom a tak zavedl systém, v němž stát se hodnotitelem pro Scuk.cz není až tak jednoduché. Recenzenti jsou vybíráni a nejdříve hodnotí „nanečisto“. Jejich hodnocení pak po jistou dobu schvalují již zkušenější recenzenti. Každý recenzent má svoji karmu, tedy hodnocení toho, jak recenzuje, od ostatních recenzentů. V případě, že by výrazně klesala, bude ze skupiny vyloučen. 

Snadno se tak dá zabránit např. zneužití webu ke konkurenčnímu boji. Také se řídí opatřením „jedna návštěva recenzi nedělá“. Prostě do podniku se musí ideálně podívat více lidí víckrát, aby byla recenze vyvážená. Dalším nástrojem, který má zajistit co největší objektivnost serveru, je etický kodex Scuku, který musí recenzenti dodržovat. Jedná se o deset pravidel, která mají zajistit, aby se čtenář případně dozvěděl o skutečnostech, které by mohly zkreslit recenzentův dojem z návštěvy podniku. Jako například případný vztah k někomu z restaurace, recenzent by si také jídlo měl vždy uhradit sám a navštívit restauraci ingoknito. 

 A kde na to berou peníze? 

 Financování projektů jako je Scuk.cz je vždycky oříškem. Logicky se nabízí spolupráce s restauracemi či jinými na gastronomii zaměřenými firmami, avšak ruku v ruce s tím pak vždy vyvstává otázka, jestli dokáže majitel webu zajistit to, aby peníze samy nepsaly obsah. Větší množství takovýchto spekulací by mohlo totiž celý web pohřbít. S tímto problém se potýká například Pavel Mauer a jeho Grand Restaurant výběr právě proto, že v rámci jeho sesterského projektu Grand Restaurant Festival restaurace platí za účast na akci. 

 Tripadvisor žije ze standardně prodávané internetové reklamy, ovšem s takovým počtem čtenářů, jaký má, je to hned o vyšších finančních částkách. Scuku se podařilo způsob financování vyřešit již od začátku velmi elegantně. Uzavřel smlouvu s internetovým portálem Mall.cz, proti čemuž nelze říct ani slovo.

 Jak to bylo dál

 Z Tripadvisoru se nejspíš brzy stane jakási cestovní agentura (už teď nabízí k prodeji letenky) a zřejmě je předurčen ke stejnému komerčnímu chování, ke kterému směřuje například Facebook, což se dá považovat za škodu, ale zřejmě je to logické vyústění snahy majitelů o ziskovost projektu, která je prostě lákavá. Scuk.cz naštěstí pět let od založení stále funguje velmi nadšenecky a nepůsobí dojmem, že by se chtěl prodávat (možná taky proto, že ho vlastní gurmán – srdcař). Naopak, značně přispěl k rozvinutí kultury, ve které konečně zas Čechy zajímá, co jedí. Budiž mu za to cesta do gastronomického nebe dlážděna.