Žijeme ve světě,
kde informace je základem úspěchu a kde bez informačních
technologií prakticky nelze existovat. Nebo lze? :)
Jaké by to bylo
prožít si 24 hodin bez Internetu, mobilního telefonu, televize,
rádia, novin, iPodu i iPadu... Studenti deseti různých národností
z dvanácti různých univerzit si to vyzkoušeli. Autoři výzkumu
určili svým výzkumným vzorkem právě studenty, protože oni jsou
skupinou, která média využívá nejvíce a proto by odstranění
médií z jejich života mělo přinést nejmarkantnější výsledky.
Kromě televize,
rádia, novin a počítačů se nedílnou součástí našich životů
stala mobilní zařízení umožňující nám přístup k informacím
všeho druhu. Podle UNICTD (United Nations Information and
Communication Technology Division) vlastní mobilní telefon 6,8
miliard lidí na celém světě, z toho 2 miliardy z nich jej
používají hlavně k přístupu na internet. Výzkum prováděný v
roce 2012 ve Spojených státech přinesl další čísla: 88%
dospělých vlastní mobilní telefon, 55% jej používá k serfování
na Internetu a 45% má smartphony. Je evidentní, že možnost
využívat Internet se pro nás stala každonní samozřejmostí.
Autoři výzkumu
Jessica Roberts
je lektorkou komunikace na univerzitě Xi´an Jiaotong-Liverpool
v Suzhou v Číně. Na Univerzity of Maryland získala titul Ph.D.
Zabývá se studiem nových médií a proměnami v žurnalistice. Ve
své disertační práci analyzovala reakce profesionálních
novinářů na WikiLeaks.
Michael Koliska
je doktorandem a instruktorem na University of Maryland (Philip
Merrill College of Journalism). Studuje transparentnostis v
žurnalistice.
Ambient media
Pojem ambient media
zvolili autoři výzkumu jako označení pro prostor plný informací,
které si předáváme a ke kterým máme přístup díky masovým
médiím, technologii nových médií, mobilním zařízením. Je to
prostor tvořený webovými stránkami, aplikacemi a zařízeními,
která nám umožňují být neustále online. Popisuje
zprostředkované informace všeho druhu, které jsou stále k
dispozici, umožňují nám mít neustálé povědomí o akcích a
lidech, kteří nejsou v naší bezprostřední blízkosti.
Ambient media
zakořenily tak hluboko do naší každodennosti, až se pro nás
staly neviditelnými.
Je běžné sdílet
své příspěvky online kdykoli a odkudkoli, a to především díky
mobilním zařízením, která boří hranice mezi fyzickým a
digitálním prostorem. Internet si tak můžeme doslova nosit všude
s sebou a cítíme se tak být v jeden moment všudypřítomní. Na
druhou stranu jde vlastně o šidítko, které nám dává pocit, že
nejsme na světě sami – sdílíme informace sami o sobě a ostatní
„na síti“ naše příspěvky konzumují. Informační hodnota
našeho příspěvku je podřízena hodnotě emocionální. Pro
uživatele bývá nejdůležitější vědomí, že na sebe vzájemně
myslí, že vědí, co se děje v životech druhých...že jsou
propojeni. Každá mince má ale dvě strany – někdy se může
objevit nepříjemný pocit, že nás někdo sleduje nebo pocit, že
musíme (ne chceme) komunikovat.
Přesto ale stále
častěji dochází k tomu, že než abychom své zážitky sdíleli
na osobních setkáních, upřednostňujeme výměnu krátkých
expresivních zpráv, které nesou danou informaci, a od adresáta
očekáváme reakci stejného typu.
Možnost být
neustále online, sdílet své prožitky, pocity a zážitky s
ostatními (což záhy může přerůst v nutkavou potřebu) a
zároveň očekávání, že ostatní jsou také kdykoliv k
dispozici, mohou vést k pocitům zklamání, frustrace nebo vzteku v
případě, že dojde k náhlému odpojení. Uživatelé cítí
povinnost co možná nejrychleji zareagovat na příspěvek
odesílatele, nechtějí je zranit nebo urazit tím, že v adekvátním
čase jejich příspěvek neokomentují nebo alespoň „nelajknou“.
Domestikace
Proces začlenění
technologií a nových komunikačních prostředků do naší
každodennosti byl popsán jako domestikace. Někteří vědci v této
souvislosti odkazují k domestikaci divokých zvířat: Divné a
divoké technologie bylo potřeba zkrotit, ochočit a zařadit je do
denní rutiny a do prostředí jejich uživatelů. Úspěšná
domestikace vedla k vytvoření spolehlivých nástrojů, které
ale ztratily své původní kouzlo právě tím, že se staly
součástí rutiny.
Je život online
skutečným životem?
Ti, kteří žijí
život více online než offline mohou být vystaveni riziku, že
jejich prožitky a zážitky pak nebudou skutečné. Tomu však
někteří vědci oponují tím, že cokoli, co prožijeme, ať
online nebo offline, je skutečné. Skutečné není jen to, co
neprožijeme. Nelze naše zážitky rozdělovat do kategorií jako
realistické, hyperrealistické, nereálné nebo virtuální. Všechny
prožitky člověka jsou reálné. Nebo ne? Právě tato otázka je
předmětem studie Jessicy Roberts a Michaela Kolisky. Budeme-li
reálný svět žít spíše prostřednictvím technologií než
prostřednictvím smyslů, stanou se pak naše zkušenosti méně
platnými, nebo dokonce neplatnými?
Autoři výzkumu
podrobili analýze několik stovek studentů, kteří se pokusili
prožít 24 hodin bez přístupu k médiím.
Metody výzkumu
Výzkumu se
zúčastnilo 891 studentů různých národností (USA, Argentina,
Chile, Čína, Hong Kong, Libanon, Mexoco, Slonesko, Uganda a UK) z
12 univerzit. Výkumný vzorek tvořili výhradně studenti
žurnalistiky, médií a komunikace. Jejich úkolem bylo vyhnout se
po dobu 24 hodin jakémukoliv médiu – Internetu, novinám,
televizi, mobilním telefonům, iPodům, hudbě, filmu, Facebooku,
videohrám... a o svých prožitcích napsat blog.
Nejprve proběhl
sběr dat, kódování odpovědí, jejich rozdělení do skupin, z
nichž mnohé odpovídaly emocionálním změnám, změnám v chování
a zejména technologickým zařízením a nakonec byly kódy
roztříděny na negativní a pozitivní. Do negativní kategorie
byly zařazeny příspěvky obsahující pojmy jako závislost,
úzkost, zmatenost, izolace, nuda... Do kategorie pozitivní, výrazně
méně početné, patřily příspěvky charakterizované slovy klid,
úleva, spokojenost.
Poznatky
Výpovědi studentů
byly často velmi emocionální a obsáhlé. Zhruba polovina z nich
nebyla schopna prožít 24 hodin bez médií. Počet studentů, kteří
absenci médií vnímali negativně byl 3,5x vyšší než těch,
kteří ji vnímali pozitivně.
Nejčastěji
studenti hovořili o závislosti na médiích nebo mediálních
technologiích a o pocitech úzkosti způsobených stavem offline.
Třetí nejčastější reakcí byla úleva následovaná pocitem
zmatenosti a izolace. Studenty také často trápil fakt, že nemají
informace o přátelích, o událostech ve světě a že tak mohou
zmeškat něco důležitého. Mnozí zjistili, že zakázaná
zařízení používají ve své každodenní rutině – telefony jako
budíky, navigace, kalendáře, zápisníky, hudební přehrávače a
že bez nich je pro ně obtížné někam dojet, nebo si jít i
zaběhat.
Reakce studentů
jednoznačně potvrdily, že žijeme v mediálním prostředí, že
média jsou nedílnou součástí našich životů a samotným
zařízením přikládají velký význam, neboť jim přinášejí
pocit emocionální sounáležitosti. Přestože někteří z
účastníků výzkumu absenci virtuálních vztahů nahradili
setkáními na fyzické úrovni, nepodařilo se jim prázdné místo
po online přátelích zaplnit úplně.
Údaje, které
přinesla tato studie ukazují, jak je lidská kultura stále více
svazována mediálními technologiemi a že jejich odstřižení
přináší do života člověka pocity opuštění, úzkosti,
nervozity. Ty jsou způsobeny neschopností informovat své blízké
o sobě a nemožností získávat informace o ostatních.
Kulturní rozdíly
mezi účastníky výzkumu mohly mít vliv na jejich reakce, nicméně
zjevná podobnost odpovědí odkazuje k významné homogenizaci
kultury mediálního prostředí.
Výsledky výzkumu
jasně ukazují, že existující mediální technologie mají patrný
vliv na sociální vztahy a chování. Média jsou součástí našich
životů do takové míry, že jsme se staly na některých z nich a
na některých mediálních zařízeních doslova závislí,
považujeme je za podstatné a používáme je takřka „bez
přemýšlení“.
Situace v ČR
Situace v České
republice se nijak výrazně neliší od závěrů výzkumu Jessicy
Roberts a Michaela Kolisky.
Počet jedinců,
kteří jsou rádi stále všude online se v ČR pohybuje okolo 3,6
milionu; většina z nich se připojuje prostřednictvím mobilních
zařízení, menšina přes počítač. Stále více uživatelů je
také aktivních na sociálních sítích. Zatímco v roce 2008
Facebook a jemu podobné sítě používalo 12% uživatelů, nyní
jejich počet značně převyšuje 50%.
Statistiky o
uživatelích internetu přinesl pravidelně pořádaný výzkum Češi
v síti:
No comments:
Post a Comment