Kolektivní inteligence a študákova duše

                    Kolektivní inteligence. Termín, který mnohým možná nic neříká. S různými podobami a projevy tohoto pojmu se však, ač to možná ani netušíme, setkáváme stále častěji. Pokud si termín budete chtít vyhledat, pravděpodobně kliknete právě na jednu ze stránek založených na kolektivní inteligenci. Pojem kolektivní inteligence označuje na vysvětlení trochu složitější jev. Kvůli svému charakteru je typický pro nová média a prostředí internetu obecně. Je založen na myšlence shromažďování vědomostí a informací od individuí vytvářející větší celek- obsah, který je možný stále měnit a přetvářet, a tím ho stále zdokonalovat. Jeden z představitelů rozpracovávající tento koncept je Pierre Lévy. Profesor na univerzitě v Ottawě se zabývá kolektivní inteligencí v kontextu tzv. znalostních komunit, kterými nazývá fázi vývoje lidstva, kdy je úspěch, bohatství a obecně život jedince určen převážně jeho znalostmi a informacemi, které je schopen získat a využívat.

          Přesuňme se ale od teorie k praxi. Jak již bylo zmíněno, je kolektivní inteligence projevem převážně nových médií, kde je úprava například textu velmi rychlá a změny jsou viditelné okamžitě. Jedním z mnoha tvůrců a zároveň konzumentů děl založených na kolektivní inteligenci jsou studenti. Známým pomocníkem a zároveň příkladem výtvoru založeném na kolektivní inteligenci je Wikipedia, tedy internetová encyklopedie, která vám poskytne informace téměř o všem, nač si vzpomenete. Informace ve Wikipedii mohou být psané v podstatě každým, kdo má chuť podělit se o své znalosti, zároveň jsou informace stále aktualizovány a doplňovány dalšími přispěvateli. Vzniká tak stále přesnější a informačně kvalitnější obsah. To, že sem může připívat každý, má ovšem i stinnou stránku. I když jsou pod textem uvedeny odkazy a informace jsou kontrolovány editory, lidský faktor může selhat kdykoliv. Může se tak stát, že se na Wikipedii dočteme informaci, která není podložená nebo je přímo nepravdivá. A zde začíná úskalí například pro studenty. I když se mnoho studentů na wikipedii odkazuje a čerpá z ní, učitelé to nevidí  rádi, především na vysokých školách. Kvůli možnosti nepřesnosti informací či zdrojů je mnohdy práce obsahující informace z Wikipedie předem považována za nevědeckou, mnohdy přímo nekvalitní. Proto je radno Wikipedii i přes její mnohé výhody při psaní hlavně vysokoškolských prací vynechat. Ale studenti, nezoufejte! Kolektivní inteligence se projevuje v mnoha podobách. Dalším takovým projevem jsou materiály starších ročníků předávané nováčkům. Například studentům jednoho nejmenovaného oboru na Fakultě sociálních věd se materiály s výstižným názvem Podstata přežití vydávají jednak na cd, jednak jsou k dispozici na různých uložištích ke stažení. Obsahují užitečné informace pro nově nastupující studenty v mnoha oblastech studia. Na podobných materiálech nalezneme například rady, jací jsou jednotliví vyučující, ke komu chodit na seminář a kdo je naopak neoblíbený nebo doporučení, jaké předměty si zapsat. Dále si studenti mohou pročíst otázky z testů z minulých let nebo semestrální a jiné práce. V úvodním dokumentu je však jasně uvedeno, aby studenti materiály považovali pouze za inspiraci a v žádném případě práce nekopírovali. Je ovšem otázka, nakolik se toto upozornění promítá do reality. Materiály se každý rok aktualizují, studenti jsou žádáni, aby také přispěli, jak se říká, svou troškou do mlýna, a tak se opět stáváme svědky stále se zdokonalujících se obsahů založených na kolektivní inteligenci solidárních studentů.

                Společně tvořit a dílo stále zdokonalovat studentům umožňuje například v Čechách tolik oblíbený facebook. Představte si, že vám vyučující zadal kolektivní práci realizovanou ve skupinkách několika studentů. Koho by bavilo se pokaždé scházet, materiály si předávat a řešit vše zdlouhavě, když to v dnešní virtuální době jde jednoduše a pohodlně. Tato jednodušší cesta je realizována především díky možnosti vytvářet na facebooku skupinu s vámi vybranými členy. V tomto případě by tedy byla skupina několika studentů, kteří sdílí své výtvory, doplňují nápady ostatních svými myšlenkami a společně tak vytváří závěrečný projekt bez nutnosti jediného osobního setkání. To ovšem znamená méně osobních interakcí, méně komunikace z očí do očí a lidé se pořád více upínají k virtuálnímu světu. Přiznejme si ovšem, že důvodem je zřejmě charakter dnešní komunikace a vztahů obecně.

            Zmínit můžeme i početná fóra, kde je možno zadat dotaz a čekat na odpověď dalších často anonymních návštěvníků. Nezřídka se zde objevují různé úkoly, početní operace či prosba o překlad. Ostatní mohou zadavateli pomoci úlohu vypracovat, mohou se opět doplňovat či každý udělá část zadaného. V tomto případě se ovšem jedná spíše o mladší studenty základních či středních škol, na jejichž úkoly běžní návštěvníci webu ještě stačí. Přeci jen pomoc s vysokoškolskou matematikou či chemií se ve veřejných fórech shání podstatně hůře než požadavek na vyřešení rovnice s jednou neznámou. Popsaný proces tvorby je založen na principu tzv. crowdsourcingu, tedy vytváření obsahu velkou skupinou lidí, využívaného převážně ve firmách a společnostech s mnoha zaměstnanci.
          Kolektivní inteligence je zkrátka kolem nás v mnoha podobách. Ač si to možná neuvědomujeme, stává se čím dál více důležitou složkou studentského i pracovního života. Zkusme ji proto využít ve prospěch nás i ostatních.

Zdroje:
http://www.babelio.com/auteur/Pierre-Levy/4827
http://pierrelevyblog.com/about/
http://cz.123rf.com/
http://www.crowdsourcing.org/