Článek
s názvem Death and the Internet: The implications of the digital afterlife,
zabývající se způsoby, jakými se naše kulturní chápání smrti změnilo s
příchodem digitálního věku, vyšel
v červnu roku 2014 v internetovém časopise First Monday. Autorkou
tohoto článku je Nicola Wright, která je absolventkou oboru Internetová
komunikace na Curtin University of Technology v západní Austrálii. Článek byl
napsán pro výzkumný projekt Internetových studií pod vedením Dr. Elaine Tay.
Od
příchodu internetu a počítačových technologií, jsou naše životy stále
digitalizovány. Naše bankovní účty, profily na sociálních sítích, emailové
adresy, blogy atd., to vše zanechává digitální stopy, které zůstávají i po
smrti. O dopadech těchto digitálních stop svědčí četné novinové články,
množství blogů a knih, které se zabývají nejen otázkou „co se děje s
internetovými účty, adresami po smrti uživatelů…?“, ale i způsoby, jak stanovit
pravidla pro to, co se s našimi
digitálními aktivy děje po smrti.
Rozvíjející
se on-line smuteční praktiky mohou mít také "temnou stranou". Například
„RIP trolling“ a ostatní narušitelé, kteří mohou snadno narušit dobu smutku a
poškodit blízké.
Je
zcela zřejmé, že „on-line memorialisation“ a pokračující digitální posmrtný
život má dopad na naše kulturní porozumění smrti, zároveň však (dle studie
Gibsona, 2007) došlo k usnadnění komunikace a vyprávění o smrti a umírání.
Sociální sítě jako je Facebook slouží nejen jako "archiv" zesnulého,
ale také slouží jako sociální prostor pro pozůstalé.
Výsledkem
digitalizace našeho života je, že jsme do značné míry ponecháni pouze právě jako
digitální stopa. Proto v dnešní době existují služby, jako jsou Legacy
Locker nebo Everplans, které umožňují uživatelům ukládat uživatelská jména a
hesla, a předat je na určité osoby.
Co
se stane s účtem na sociální síti po smrti uživatele? Facebook nabízí
pozůstalým buď „Memoralising“ neboli posmrtný vzpomínkový účet zemřelé osoby
nebo odstranění úplně. Memorialising účet vyžaduje odeslání on-line formuláře,
včetně odkazu na nekrolog.
Politika
Twitteru je ještě více omezující. Od osob oprávněných jednat za zemřelého
vyžadují řadu dokumentů, jakož i podepsané prohlášení a důkaz, že uživatel
zemřel, aby byl účet deaktivován, možnost přístupu k účtu pro pozůstalé na
Twitteru neexistuje.
Oproti
tomu Google uvedl v dubnu roku 2013 na trh novou funkci "neaktivní
správce účtu", navrženou k tomu, aby si každý uživatel mohl určit, co se
stane s jeho účtem po smrti. Uživatelé
mohou určit konkrétní dobu nečinnosti, po které se Google pokusí kontaktovat
neaktivního uživatele. Pokud neobdrží žádnou odpověď, Google pak buď účet odstraní
včetně všech jeho obsahů, anebo určí správcem novou osobu určenou původním uživatelem,
tento způsob lze aplikovat až na 10 určených kontaktů v závislosti na předem
stanovená přání uživatele. Nicméně pokud si uživatel neupravil nastavení
Neaktivního správce účtu, pozůstalí musí podstoupit namáhavý proces, pokud
chtějí získat přístup k účtu zesnulého, včetně zajištění úmrtního listu a
jiných forem ověřování. Google je tedy v současné době jedinou sociální sítí,
který umožňuje uživatelům předem rozhodnout, co se s jejich účtem po
jejich smrti stane.
Problematika
vlastnictví digitálních aktiv je složitá a není jasné, kdo má po smrti
uživatele právně moc a kontrolu nad uživatelským účtem a jeho obsahem. Je nutné
si ale položit otázky: Myslíte, že pozůstalí chtějí vůbec nahlédnout a
spravovat účty svých blízkých, kteří jim odešli? Neupadají tradiční hodnoty
v zapomnění? Vypadá to, že s postupem času bude postupně ubývat
tradičních postupů, jako je pohřeb nebo zapalování svíček na hrobě zemřelých.
Je však zřejmé, že technologický vývoj je neústupný a my se mu tak jako tak
musíme přizpůsobit.
Zdroj: Nicola Wright: Death and the Internet: The implications of the digital
afterlife, First Monday, Vol. 19,
Nr. 6 (2014).
No comments:
Post a Comment