Smažeme křehkou část naší digitální historie?

Podle Wershler a kol. (2014) jsou významnou, ale křehkou součástí  naší digitální historie, ale my se je snažíme smazat. Autorem článku o pirátství komixových knih, který vyšel letos v květnu, je Aaron Delwiche, Ph.D. Studie uvádí výsledky z obsahové analýzy 389 skenů získaných z komixů, které dali piráti na torrent sítě Pirate Bay. Zabývá se motivací lidí, kteří skenují a distribuují komixy na internetu. Zároveň se snaží poukázat na to, že digitální pirátství nemusí být vždy bráno jako forma odporu. Zmiňuje také, že piráti komixů jsou spíše fanoušci než revolucionáři.

Delwiche vyučuje kurzy o hackerských subkulturách, transmediálním vyprávění a mobilních hrách. V roce 2009 uspořádal cyklus přednášek „Reality hackers: The next wave of media revolutionaires“ (Realita hackerů: Další vlna mediálních revolucionářů), v roce 2010 pak s řečí „We are all programmers now“ (Všichni jsme teď programátoři). Je editorem knihy „Participatory cultures handbook“ (Příručka o participativních kulturách).

Digitální pirátství obecně kvete všude ve světě. Pokud je pirátství zmiňováno v tisku, většinou se zaměřuje na filmy, televizní programy, počítačové softwary nebo hudbu. O knihách a časopisech se v souvislosti s pirátstvím mluví zřídka a lidé jsou šokovaní, když se o komixovém pirátství dozvědí. Upřímně není to tak dávno, co jsem o tom slyšela já. Faktem ale je, že digitální skeny komixů jsou pravidelně zveřejňovány na pirátské sítě ještě před tím, než se objeví na pultech kamenných obchodů.

Hodně lidí vidí za pirátskými skeny jen větší přítěž pro už tak oslabený komixový trh. Jiní argumentují, že naopak skeny mohou pomoci tituly zviditelnit a šířit komixy mezi nové čtenáře. Většina starších studií se tak zaměřuje na etické a právní důsledky komixového pirátství. Tato studie se zaměřila především na obsah. 

Klade si proto otázky:

• Jaká je motivace pirátů, kteří skenují a distribuují komixové skeny?
• V čem jsou si podobní s jinými formami nezákonného umění a v čem se liší?

Analýza vzorku komixových skenů

Co se týče samotné analýzy, nebylo možné vyptávat se pirátů přímo. Většina z nich však na svých skenech zanechává svou „uměleckou značku“. Tyto odkazy identifikují osobu, která je za sken zodpovědná. Většinou se jedná o výzvy k připojení do skupiny pirátů nebo výzvy ke koupi papírového originálu.

Jak už jsem psala, vzorek pro tuto studii se skládal z 389 skenů. Čistě náhodně vybrané vzorky nepřipadaly v úvahu, protože skeny jsou často zdvojeny. Stažením téměř všech jedinečných skenů, které najdete na Pirate Bay v letech 2006 až 2013, byl vytvořen vzorek pro analýzu. Velikost vzorku zaručovala 95% důvěry. Autor pak kódoval celý obsah. Jednotlivé skeny byly analyzovány podle standardních postupů deskriptivní kvantitativní obsahové analýzy. Ta vedla k výstavbě čtyř kategorií: rozpoznání, estetický styl, textové signifikanty a vizuální signifikanty.

Rozpoznání se kódovalo pomocí sledování atributací autorů na skenech, jmen skupin komixových pirátů a diferenciace rolí, která identifikovala editory, skenery a distributory. Skeny jsou většinou kódovány slovy s přeházenými písmeny, zprávami napsanými v jazycích jako je sci-fi elfština a transformací číslic a písmen - I33tspeak.

Estetické vlastnosti skenů byly kódovány v rámci uměleckého stylu (např. komixové umění, vektorová grafika, obrazy, fotografie, viktoriánský clip art). Bylo také zaznamenáno, pokud sken nabádal čtenáře k podpoře komixového průmyslu nákupem knih z jejich místních komixových obchodů.

U textových signifikantů byla věnována zvláštní pozornost vzkazům, které byly věnovány konkurenčním skupinám komixových pirátů (značky odkazující na konkurenci, děkovné vzkazy apod.).

Vizuální signifikanty byly zaznamenávány s důrazem na přítomnost nebo nepřítomnost symbolů spojených s jinými formami nelegálního umění (např. náboženských a okultních symbolů, firemní loga apod.)

„Je to sice z jedné strany pirátství,ale na druhou stranu se mi líbí, že se snaží šířit komixy do podvědomí ostatních. Je fascinující sledovat v těch skenech odkazy a vzkazy s punkovým a politickým podtextem. Velkou výhodou je pro mě taky to, že člověk nekupuje zajíce v pytli. Díky komixovým pirátům se můžu kouknout o čem ten či onen komix je, jak vypadá, jestli mě bude bavit, jestli je vážně o tom, co říká anotace. Mám rád komixy fyzicky v ruce, takže když po shlédnutí skenů zjistím, že mě komix baví, chci ho mít doma na poličce. Piráti tím vlastně dělají komixům skvělou reklamu.“   

- komixový fanoušek

Vášeň, ochota a pozornost

Autor došel k přesvědčivému závěru, v jehož duchu se vlastně nesla celá studie.  Od začátku naznačoval, že chápat komixové piráty jako zločineckou kulturu je zcestné. I když jsou zapojeni do nezákonného chování, jejich slova a praktiky jsou odlišné od toho, co se podle literatury za nezákonné považuje.

Je to v podstatě stejné jako s fanouškovskými komunitami, kde desítky tisíc fanoušků tvoří a distribuují své vlastní příběhy o oblíbených (již vymyšlených) postavách. Vylepšují nebo mění tak své oblíbené filmy nebo knižní příběhy. Fanoušci, kteří se zapojují do takových aktivit,mají s komixovými piráty hodně společného. Sdílejí vášeň,ochotu porušovat zákony o duševním vlastnictví s touhou zaměřit pozornost lidstva na fandomy, které tak milují.

Od ostatních pirátů se ti komixoví liší především důvody, které je k pirátství vedou. Důvodem není vzdor, opozice nebo výdělek. Za své úsilí totiž nedostávají ani korunu. Vše si platí sami – nákup nového komixu v den vydání, nákup a modernizaci skenerů s vysokým rozlišením a do procesu digitalizace investují hodiny svého času. Berou na sebe značná právní rizika bez finanční odměny. Odměna, o kterou skeneři stojí, totiž není v penězích. Motivací je jim lidská pozornost, kterou se snaží směřovat především na samotné komixy. Snaží se oslavovat, vyzdvihovat a propagovat komix jako médium.

http://firstmonday.org/ojs/index.php/fm/article/view/5247/4086