V letech 2005 - 2006 zkoumal britský akademik David Lee dvacet různých jedinců, pracujících v oblasti televizní produkce. O pět let později výsledky svého výzkumu publikoval v dvouměsíčníku Television & New Media.
V článku se autor zamýšlí nad pracovním životem jedinců, kteří pracují v sektoru nezávislé televizní produkce ve Velké Británii. V období před akademickou kariérou pracoval sám Lee ve veřejnoprávní televizi BBC a také v nezávislém sektoru jako producent dokumentárních filmů, a jak sám uvádí, právě jeho profesní zkušenosti mu v mnohém pomáhají v jeho výzkumech a ve výuce. Ostatně podobné téma zpracoval i ve své disertační práci s názvem Riskantní kreativita: Pracovní život v bristkém nezávislém televizním průmyslu. V současnosti přednáší na Institutu komunikačních studií univerzity v Leedsu předměty jako Analýza mediální produkce, Dokument a realita nebo Výroba celovečerních dokumentárních filmů.
Ve stati, kterou David Lee poprvé publikoval v prosinci 2011, se zaměřuje na vysvětlení dvou odlišných stran jedné mince televizního průmyslu: na jednu stranu staví nejistotu a riskantní povahu kreativní práce v televizním průmyslu se vším stresem a starostmi; na straně druhé zase upozorňuje na intenzivní emocionální potěšení, které je právě s touto prací spojeno. Všímá si a upozorňuje na paradox, v němž proti nejistotě a v podstatě téměř novodobému (sebe-)vykořisťování pracovníků staví jejich snahu o seberealizaci a dodržování etických závazků; snaží se zodpovězet otázku, proč je takovýto druh kreativní práce stále pro mnohé tak atraktivní, když úspěch (a s ním spojené materiální ohodnocení) je dopřán jen pár šťastným jedincům, zatímco drtivá většina “průměrných” kreativních pracovníků, na něž se ve svém článku zaměřuje především, podle autora přinejmenším riskuje.
Lee navazuje na práce následovníků Paula-Michela Foucaulta (1926 – 1984), francouzského filosofa, postmodernisty a sociálního teoretika, který ve svých pracích řešil vztah mezi hladinou poznání a mocí, a na neoliberalismus.
Autor se zaměřil na život dvaceti jedinců, odlišných nejen věkem, ale i povoláním - od pomocného pracovníka po producenta seriálu. Všechny zkoumal po dobu 6 měsíců, přičemž samotný výzkum probíhal od října 2005 do července 2006. Lee použil metodu kvalitativního výzkumu, využíval podrobný popis každodenních situací, navštěvoval jedince v zaměstnání a vedl se zkoumanými jedinci rozhovory v jejich přirozeném prostředí, tj. v kancelářích, kavárnách, barech a restauracích, tedy v místech, kde jsou vytvářeny nabídky a dojednávány obchody. Zvláštní pozornost věnoval deníkům a poznámkám jedinců, stejně tak jako jejich mailové korespondenci, prostě se klasicky snažil získat velké množství informací o malém počtu jedinců.
U drtivé většiny zkoumaných byla patrná jasná ambivalence: na jedné straně si uvědomovali a byli schopni velice otevřeně hovořit o svých obavách o práci a materiální zabezpečení v pracovní “vítěz bere vše” kultuře; na straně druhé zdůrazňovali obrovskou satisfakci, kterou jim poskytovala právě ona možnost být kreativní, nepracovat na jednom místě po dlouhou dobu, být v podstatě osvobozený od šedé banality kancelářské práce a pracovní doby od devíti do pěti.
A tato možnost v podstatě u všech fungovala jako jakýsi univerzální všelék, který nahrazoval každodenní nesnáze na jejich cestě za obživou. Pracovat jako nezávilsý profesionál (angl. freelancer) jim vyhovovalo i přesto, že sami přiznávali, jak je to stresující, když si v podstatě každý den musejí hledat novou práci. Většina z nich měla práci na dobu maximálně tří měsíců a hledání práce další tak pro ně bylo v podstatě zásadní (a mnohdy dokonce jedinou) volnočasovou aktivitou. Přiznávali, jak je únavné a v podstatě i morálně vyčerpávající, když musí nepřetržitě myslet na svou budoucí práci - a to i ve chvíli, kdy pracují na té stávající. Přesto měli všichni naprosto jasně nastavené, že jejich práce je lepší než například práce jejich přátel, prostě jenom proto, že je zajímavější a každý den v něčem jiná a nová.
Lee ve svém výzkumu došel k závěru, že musí dojít ke změně v nahlížení na etické hodnoty v britské televizní produkci, neboť právě kultura této produkce - a v ní existující pracovní trh - formuje morální a etické hodnoty veřejné televizní služby v podstatě stejně jako vnější podněty, mezi které lze zařadit například konkurenční soupeření.
ZDROJ:
LEE, D.: The Ethics of Insecurity: Risk, Individualization and Value in British Independent Television Production; Television & New Media November 2012, vol. 13, no. 6, 480-497, Published online before print December 4, 2011, doi: 10.1177/1527476411424419
No comments:
Post a Comment