Vzdáváme se dobrovolně svých životů?

Sociální síť k propojování lidí z celého světa. Sociální síť jako zprostředkovatel událostí. Sociální síť jako prostředek ke sdílení. Sociální síť jako nemoc. Sociální síť jako závislost. Sociální síť jako život - virtuální život. Sociální síť jako vrah soukromí.

Kdo dnes nemá profil na sociální síti Facebook, ten jako by neexistoval. Nebo je minimálně považován za divného. Lidé se dobrovolně vzdávají svého soukromí a sdílejí celý svůj život na sociálních sítích. Pokud by se někdo neznalý dotázal, co je vlastně obsahem sociální sítě Facebook, odpověď by mohla znít – lidské životy. Lásky, nevěry, rozchody, svatby, pohřby, promoce, party, hádky, urážky. A tak by se jistě dalo pokračovat.

Soukromí jako majetek

Lidé mají soukromí odjakživa jako svou základní potřebu. Zamykají své byty, aby jim tam někdo nevlezl. Chrání si svůj majetek, svoje blízké, vše, co je jim drahé. Sociální sítě jako takové dokázaly zdolat lidskou potřebu. Lidé totiž mají velký zájem i o soukromí cizích a to je právě ten důvod, proč většina lidí nějaký ten účet na sociální síti má. Aby mohla sledovat ostatní. Jak se kamarádce narodilo dítě, jak se bývalý přítel oženil, jak se navzájem pomlouvají různé zájmové skupiny aj. Lidé jsou přirozeně zvědaví a to je to, co žene sociální sítě vpřed.

Co se děje na sociální síti?

Lidé si už ani neuvědomují, co všechno veřejně a dobrovolně sdílejí. Fotky, videa, myšlenky, názory, to všechno je majetek unikátního jedince. Sdílením informací člověk sám sebe předhazuje celému světu jako zboží. Sociálně sítě žijí z reklamy, kterou na své stránky umisťují. V současné době již existuje velmi vyspělý systém tzv. „cílené reklamy“. Podle historie vašeho prohlížeče, podle vašich fotek, statusů, podle toho všeho se dá poznat, co zrovna prožíváte a co vás čeká. Reklamy na vás cílí dle vašich koníčků, věku, místě bydliště, oblíbených filmů, knih. To vše napomáhá k tomu, abyste dnes a denně byli bombardováni reklamou, ale uznejme, že je alespoň pozitivní, že ta reklama je opravdu na vás „jako ušitá“. Problém v tomto případě je ten, že vy už ani reklamu nevnímáte jako negativní (ačkoliv dříve pro vás reklama byla obtěžující spam, který vídáte na každém rohu), všichni už došli ke kompromisu – pokud reklama, tak alespoň cílená. Ať se to dá alespoň využít.

Virtuální život

Zamyslete se… Kolikrát denně zkontrolujete svůj facebook účet? Kolikrát za týden přidáte vtipné video kočiček či jiných zvířátek? Jak často sdílíte fotografie z oslavy narozenin a označujete všechny kamarády, co tam byli s vámi? Lidé už nežijí jen jeden život. Žijí dva. Reálný a virtuální. A mnohdy bohužel mnohem více ten virtuální. Lidé jsou na sociálních sítích spokojení, dokud jim přátele „lajkují“ jejich fotky, chválí jejich názory a sdílí jejich události.

Spousta lidí ale díky sociálním sítím také hodně trpí. Jejich skutečné životy nejsou tak pozitivní jako ty virtuální. A proto jsou nešťastní. Jsou nešťastní, protože mají sice 600 přátel ve virtuálním životě, ale na oběd s nimi nakonec jde jen kolega z IT (ten, co nosí jedno triko celý týden). Zkuste si uvědomit, zda jste opravdu šťastní, když vám vašich 347 přátel popřeje k narozeninám přes facebook zeď, jen proto, že jim to facebook ukázal. Nebyl to lepší pocit dřív, když vám kamarádi osobně potřásli rukou a nepředháněli se, kdo pošle delší a vtipnější přání na zeď?

Co s tím můžeme dělat?

V současné době je na facebooku 1,32 mld. aktivních uživatelů. Dle statistik více než 1/3 těchto uživatelů používá facebook ve svém telefonu. Jsou tedy mobilní a můžou se přihlásit kdykoliv a odkudkoliv. Už jste určitě zažili ty momenty, kdy nevěříte vlastním očím, když vidíte pár, jak ruku v ruce jdou a oba telefony v (těch druhých) rukách a baví se virtuálně s někým jiným. Nežijí současností. Je důležité nenechat se hnát mainstreamem. Myslím, že každý pochopil, že tento text je psán s mírnou nadsázkou. Každý máme svůj přístup k věcem, svůj přístup k životu a svůj přístup k sociálním sítím. Kdo by si snad myslel, že nemám facebook profil, tak se samozřejmě mýlí. Mám ho. A sdílím fotografie, videa, události, názory. Ale snažím se vedle toho virtuálního života vést i plnohodnotný život reálný. Odložit telefon, kdykoliv nečekám superdůležitý hovor, bavit se se skutečnými lidmi a ptát se opravdu ze srdce, na to jak se mají a ne jen proto, abych zaplnila prázdné místo v okýnku chatu.