Fantasy sport – obrovský byznys s iluzí o superúspěšných sportovních manažerech

Kromě notoricky známého rčení „Co Čech, to muzikant“ existuje ještě několik služebně mladších variací, jednou z nich je například „Co Čech, to trenér“. Předpokládám, že to vzniklo v četných českých putykách typicky při fotbalových a hokejových přenosech. České reprezentace nehrají vždycky jenom jako z partesu a divák zmlsaný několika historickými světovými a evropskými tituly, žádá si tyto výsledky při každé příležitosti. Častěji to nevychází, než vychází. A v takové situaci se hledá viník. Jistě nabízí se hráči, protože to jsou nagelovaní frajírci beroucí miliony, může to být rozhodčí, protože „tam určitě připlavali nějací kapříci“, ale nezřídka to bývá trenér. Protože tenhle český fanoušek by nenechal hrát tamto kopyto, támhleten znalec by zase vystřídal jiné nemehlo, a tak dál a tak dál.

A teď k věci …

Ještě v 90. letech mohli tito kibicové kafrat jenom u televizí. Pak přišel internet a s ním i možnost, ukázat své schopnosti v praxi. Samozřejmě to nejprve bylo prostřednictvím počítačových her. Ale ten faktor „jako doopravdy“ tam značně narušovala umělá inteligence, nezřídka poměrně neinteligentní až směšná. Navíc jsou to prostě hry, kterýžto název samozřejmě některé jedince odrazuje, protože to evokuje jakousi zábavu pro teenagery.

No a potom někdo vymyslel fantasy sport. Princip je jednoduchý. Ke hře jsou využívány skutečné statistiky skutečných hráčů. Vezměme třeba fotbal. Hráč se na webové stránce (a že jich je) zaregistruje, zvolí si, jestli se chce připojit k náhodně vybrané lize proti hráčům z celé země/kontinentu/světa a vytvoří si tým. Vybere 11 reálných hráčů + dejme tomu tři náhradníky. A pak už jen sleduje, jak se jeho svěřencům daří v reálných zápasech. Čím líp, tím více se daří jeho virtuálnímu týmu.

Ano, zatím je to stále spíše fenomén severoamerického kontinentu. Není tam nikterak výjimečná situace, kdy sejde skupina lidí vybavena dostatečnou zásobou pizzy a slabého piva, rozesadí se ve velké místnosti s konferenčním připojením s dalšími lidmi na jiném místě, rozloží před sebe stohy statistik, podobný obsah rozklikají na svých počítačích a čekají, až vypukne draft. Právě online draft, v němž mohou lidé "jakoby" draftovat skutečné hráče, je nejčastější cestou skládání týmu

Podle Fantasy Trade Sports Association (FTSA) hraje letos v Kanadě a USA alespoň jednu fantasy ligu 41 milionů lidí. Průměrně stráví starostí o svůj tým až tři hodiny týdně, u některých je to ale mnohem více. A že je možností spoustu. Kromě nezbytného sledování zápasů a jednotlivých hráčů, lze samozřejmě hráče měnit, tradovat s jinými majiteli týmů, rozhodovat o sestavách na ten který den nebo týden, prohlížet a studovat nekoneční množství statistik, diskutovat s jinými majiteli týmů, pročítat stovky webů, které se na hráče fantasy sportů specializují, případně si číst v časopisech věnovaných tématu, sledovat videa s rozbory odborníků. Komu je co libo.

Vznikají tímto stylem obrovské komunity hráčů. Téměř každý velký web věnující se sportu umožňuje svým návštěvníkům zúčastnit se nějaké fantasy ligy. V Česku má svůj tým podle eSportu více než 100.000 lidí. Nejčastěji se hraje jen tak pro zábavu, jindy třeba o pivo, ale jsou ligy, ve kterých se točí peníze za umístění, někdy weby nabízejí těm nejlepším hodnotné ceny. 

Podobný princip se objevil už někdy v polovině 90. let, tehdy ale samozřejmě tyto soutěže nefungovaly online, ale přes noviny. Dobře si pamatuji, že jednu ligu organizoval deník Sport a noviny přidružené ve stejném vydavatelství. Tým si člověk složil tak, že do redakce poslal korespondenční lístek. Ti nejlepší se pak pravidelně objevovali v novinách. Nyní je to samozřejmě mnohem pohodlnější. Pár kliknutí a jste součástí sportovního fantasy světa. 

Jako první nabídl možnost bezplatné účasti ve fantasy lize amerického fotbalu server Yahoo!, bylo to v roce 1999. Později se připojili další giganti jako CBS, ESPN, FOX. Postupně se celá záležitost vyvinula v obrovský byznys, kde tečou stamiliony dolarů. Vznikly papírové časopisy, specializované weby, televizní pořady a dokonce celé programy zaměřené na tuto komunitu. V Americe je například obrovsky populární takzvaný DirectTV´s RedZone Channel. Red Zone je v americkém fotbale termín pro zónu, ve které má útočící tým velkou šanci skórovat. RedZone Channel tedy přepíná mezi jednotlivými zápasy do situací, kdy pravděpodobně v nejbližší době padne touchdown nebo field goal, což je pro hráče fantasy sports klíčové. Samozřejmostí je existence stovek mobilních aplikací, které ukazují statistiky hráčů v reálném čase a manažeři fantasy týmů, tak mají jasný přehled o tom, jak si jejich skvadra stojí. Podle společnosti IPSOS Američané ročně utratí 800 milionů dolarů za produkty spojené s fantasy ligami. 

Vědci na Texaské univerzitě přišli ve svém výzkumu na několik důvodů, proč lidi fantasy sport tolik fascinuje. Je to samozřejmě zájem o sport, iluze o roli manažera/trenéra týmu, odměny, faktor soutěžení, kontakt s přáteli, sociální interakce s jinými neznámými hráči, ale fantasy sport může občas fungovat také jako relativně neškodná náhražka za závislost na gamblingu, v tomto případě typicky sportovních sázkách.