Jakou moc mají noviny nad diskuzí pod svými články?

Aneb masmedia versus ideály deliberativní demokracie.

Na otázku uvedenou v nadpisu článku se snažili odpovědět N. Stroud, J. Sacco, A. Muddiman a A. Curry ve své studii Změny deliberativních norem na Facebookových stránkách zpravodajských organizací (Changing Deliberative Norms on News Organizations’ Facebook Sites) publikovanou v srpnu letošního roku odborným časopisem Journal of Computer-Mediated Communication.

Autorský tým pod vedením Natalie Stroud, docentky Ústavu komunikačních studií na University of Texas at Austin, se specializuje zejména na roli nových médií v současných demokraciích. Zejména potom na vliv nových médií na politické uspořádání ve Spojených státech.

Ze zaměření autorů i přirozeně plyne téma publikované studie. Autoři si jako téma výzkumu vybrali Facebookovou stránku spolupracující lokální americké televizní stanice a studovali diskuze pod příspěvky uvedenými na této stránce. Na sedmdesáti různých diskuzích se snažili určit, jaký vliv bude mít zapojení se do diskuze buď anonymního novináře pod hlavičkou stanice nebo přímo uznávaného reportéra dané stanice.

Co myslíte, byla diskuze pod příspěvkem více občansky zaměřená, více k tématu a na vyšší úrovni, když se do ní aktivně, ať již skrytě či veřejně, zapojili novináři? Nebo si veřejnost vystačí v diskuzích sama a jednotliví účastníci přirozeně vznášejí důkazy podložené a jasné argumenty? A jaký má efekt, když se novinář otevřeně přizná ke svému spojení se stanicí?

První dvě z otázek, na které se autorský tým snažil odpovědět představují klasický rozpor mezi teorií a praxí takzvané deliberativní demokracie. Deliberativní demokracie je, velmi zjednodušeně, demokracie postavená přímo na interakci mezi občany a to interakci s důrazem na uznání identity jednotlivých občanů či skupin ve společnosti. V ideálu deliberativní teorie se vzájemně si rovní občané setkávají v diskuzích,  ve kterých své nároky formulují s ohledem na názory a hodnoty ostatních diskutujících.

Internetové diskuze a zejména celosvětově rozšířený Facebook představují vhodný prostor pro vykonávání deliberativní formy demokracie. V ideálním případě vytváří tyto nové formy komunikace  platformu, kde erudovaní diskutující místo, aby omezili svou interakci s volebním systémem na pasivní odevzdání hlasovacího lístku, přímo rozpráví o aktuálních tématech a problémech své demokratické společnosti.

Praktické využití internetových diskuzí je však od ideálu značně vzdáleno. Jednak se v reálných případech objevují diskutéři, jejichž hlavním cílem zřejmě není interakce mezi občany s důrazem na uznání identity ostatních diskutujících (viz. Obrázek 1). A pak také často pokulhává kvalita znalostí jednotlivých komunikujících stran.

Právě na tento rozpor mezi teoretickou a praktickou stránkou internetových diskuzí jako prostoru výkonu deliberativní demokracie se zaměřili autoři studie. Již dříve bylo ukázáno, že kvalita diskuzí na internetových stránkách přímo koreluje s obrazem, jaký tyto stránky mají v očích široké veřejnosti.

Obrázek 1 Ukázka diskuzního příspěvku z jednoho z populárních českých zpravodajských serverů. Příspěvek byl pod politicky laděným článkem na téma současné krize na Ukrajině. Z ideálu diskuze deliberativní demokracie příspěvku chybí příklad na podporu vzneseného argumentu, stejně tak jako respekt k ostatním diskutujícím a jejich názorům (autor se zdá ostatní diskutující přímo ignorovat).

Dodnes však není k dispozici žádná ověřená metoda, jak zajistit odpovídající úroveň diskuze pod zpravodajskými články. Autoři tedy vyzkoušeli přímé zapojení novinářů, jako možnost pozitivně ovlivnit kvalitu výměny názorů. Konkrétně studovali vliv takového aktivního zapojení na normy chování diskutérů.

Autoři se drží definice normy jako přesvědčení jedince o tom, co dělají ostatní a co si ostatní myslí, že by měli dělat.Normy jsou tedy v článku uvažovány jako v jistém slovu reprezentace vhodného chování jedince v očích společnosti z pohledu daného jedince. Tedy jinými slovy, norma je názor jedince na to, co je pro danou společnost běžné, přijatelné neboli normální chování.

Důležitost pro ovlivňování chování jedince skrze změnu norem tkví ve skutečnosti, že člověk je ve své podstatě stádní tvor. Když se změní přesvědčení jedince o tom, co je v dané společnosti norma, vrozená touha po konformitě jej bude nutit se přizpůsobit novému standardu.

Deliberativita (či snad v přibližném překladu rozvážná uvědomělost) je ideální normou pro občanské zapojení do online světa. Když tedy ještě jednou, ve světle nově zavedených pojmů, přeformulujeme záměr autorů dostaneme toto: Natalie Stroud a její kolektiv se snažili zjistit, jestli mohou podpořit vznik rozvážné uvědomělosti (či deliberativity, je-li to čtenáři milejší) jako normy diskuzí pod zpravodajskými články.

Ve snaze rozřešit tuto otázku autoři formulovali dvě základní hypotézy, (i) když se do diskuze zapojí představitel zpravodajské společnosti, debata bude lépe odpovídat ideálu deliberativní normy, než když se nezapojí a (ii) když se bude zapojovat novinář pod svým vlastním jménem a s jasným napojením na zpravodajskou společnost, výsledná debata bude deliberativnější, než když se ten samý novinář zapojí anonymně, pouze pod hlavičkou zpravodajské společnosti.

Zároveň ještě musel vědecký tým vznést dvě základní otázky, bez jejichž zodpovězení není možné výše uvedené hypotézy úspěšně testovat. Obě tyto otázky jsou spojeny s vlivem dalších, netestovaných faktorů na deliberativitu komentářů. První otázkou bylo, zda se deliberativní kvality výměny názorů mění v závislosti na přítomnosti různých pobídek ke konverzaci (například v příspěvku vznesené otázky). Druhou otázkou následně bylo, zda je deliberativita diskuze závislá na tématu zpravodajského příspěvku.

Ze studia sedmdesáti různých a různým způsobem ovlivňovaných diskuzí obsahujících dohromady 2 403 komentářů autoři ukázali, že zapojení uznávaného novináře má pozitivní vliv na kvalitu diskuze. Na druhou stranu zapojení stanice prostřednictvím anonymního novináře žádný takový vliv neprokázalo. Autoři vidí jako hlavní možné příčiny tohoto rozdílu, (i) pozitivní vliv komunikace s reálnou osobou oproti disputaci s anonymním reprezentantem společnosti a (ii) rozdílný přístup ke komentování v případě, že novinář komentoval „za sebe“ oproti tomu, kdy komentoval „za společnost“ (novinář například za sebe komentoval častěji, častěji sdílel informace a méně často se sám ptal).

Co se týče vznesených výzkumných otázek, u první z nich, vlivu pobídek ke konverzaci v příspěvcích na kvalitu diskuze pod nimi, autoři nedokázali najít žádnou výraznější, než pouze okrajovou a neinterpretovatelnou souvislost. Články psané uzavřeně sice totiž vyvolávají menší míru komentářů rozporujících deliberativní ideál, ale zároveň takové články vyvolávají i menší počet komentářů obecně a menší počet otázek k tématu. V případě druhé otázky, vlivu tématu příspěvku na kvalitu diskuze, byla již nalezená souvislost silnější. Autoři zjistili, že například příspěvky o potratech vyvolávají značně vášnivější a méně kvalitní diskuze ve srovnání s ostatními tématy. Zde si ale musíme uvědomit, že autoři zpracovávali svůj výzkum ve Spojených státech, kde je socio-demografická situace značně odlišná od Evropy obecně a České Republiky konkrétně a tedy i polarizované diskuze se budou odvíjet od jiných témat (například zrovna problematika potratů není v České Republice ve srovnání s USA ani zdaleka tak kontroverzním tématem).

Shrneme-li tedy vše výše uvedené, tým doktorky Stroud úspěšně prokázal, že zapojení uznávaného novináře do diskuze pod zpravodajským příspěvkem může přiblížit kvalitu diskuze ideálu deliberativní normy. Přesto však z podrobnější analýzy představované studie plyne, že ani takové zapojení není samospásné a diskuze pod novinovými články může být jenom na tak vysoké úrovni, na jaké jsou diskutující čtenáři. Noviny tedy dokáží ovlivňovat diskuzi pod svými články, ale jenom v jistých mezích daných socio-politickou vyspělostí své čtenářské obce.