Blogeři dnes zastávají pozici rádců a to
v nejrůznějších oblastech našeho života, od jídla přes módu až po politiku.
Máme se řídit jejich radami a ztotožňovat se s jejich názory. Jak však
získávají naší důvěru, aby tomu tak skutečně bylo? Článek Davida W, Parka se
zabývá politickými blogy, přesněji pak autory těchto blogů. Protože k tomu
nechat si poradit ohledně zaškrtnutí na volebním lístku je potřeba větší míra
důvěry než k tomu, jakou večeři si dnes uvaříme, je otázka autority
politických blogerů ještě o něco palčivějších než u jejich kolegů s jiným tématem.
Jak si vytvářejí blogeři status spolehlivého, oprávněného komentátora světové
politiky? Co stojí za jejich úspěchem a důvěryhodností?
David
W. Park je přednášejícím na Lake Forest College, kde se zaměřuje především na
nová média, teorii masové komunikace či na populární kulturu. Podílel se například
na editorování knihy The Long History of New Media: Technology, Historiography, and Newness in Context.
Jak již bylo zmíněno, ve článku Blogging
With Authority: Strategic Positioning in Political Blogs se Park zabývá pozicí politických blogerů a tím jak
vytvářejí svůj status autority. Blogeři musí bojovat o pozornost čtenářů jak s mainstreamovými
médii tak i s jinými blogery. Vzniká tak přehršel nejrůznějších názorů a
postojů. Proč by právě jejich konkrétnímu stanovisku měli jejich čtenáři
důvěřovat? Jak se stanou autoritu s názory hodných následování? I se snaží
David W. Park odpovědět.
Považování blogera za
znalce v oblasti politiky může vyvolávat řadu otázek. Mezi prvními z nich
se na mysl dere míra vlivu na potencionální voliče. Park se však pro účely své
práce vydal jiným směrem. Soustřeďuje se na to, jak blogeři v souboji s jinými
profesemi prokazují svou odbornost v oblasti politického dění. Hlavními
rivaly se stávají novináři a to i přesto, že nejeden bloger sám novinářem je. K získání
statusu oprávněného komentátora a spolu s tím i své čtenáře si blogeři
osvojili některé žurnalistické metody. Jaké přesné metody blogeři používají se
Park snažil zjistit ve svém kvalitativním výzkumu čtyř politických blogů, které
sledoval po dobu dvou let. Konkrétní blogy vybral podle těch, které byly často
zmiňovány v periodikách The New York Times a The Washington Post. Stejně
tak jako při některých výzkumech žurnalistů se tak zaměřil na malou skupinku
elitních zdrojů. Tři ze čtyř vybraných blogerů měli jisté zkušenosti s novinařinou.
Výsledkem jeho výzkumu je
to, že blogeři staví svou důvěryhodnost především na svých rétorických dovednostech,
v rámci kterých se vymezují proti žurnalistům a poukazují tak na svou
nezávislost. Hrají s kartami domnělých revolucionářů, kteří představují
skutečný hlas lidu. Často přicházejí se stejnými názory, které má jejich publikum,
jsou však o krok napřed, neboť rámují své vlastní myšlenky názory stejně
smýšlejících čtenářů. Jsou to jedni z nás, ovšem právě ti z nás,
kteří jsou vidět. Pokud je někdo vidět, není to tím, že nám má co říct? Míra
viditelnosti má vliv na míru důvěryhodnosti i u jiných profesí, blogeři však
mohou tohoto trendu využít o něco lépe než například politikové, neboť sami
rozhodují o tom, kdo vidět bude.
Stručněji řečeno autoři
politických blogů budují svou autoritu na příbězích, které sami vypráví. Jedná se
o příběhy, kde vystupují jako jedni z nás. Ti z nás, kteří mají něco
říct, neboť se na ně upíná naše pozornost. Představují nezávislé komentátory,
kteří nejsou svázáni žurnalistickými zásadami tak jako jejich novinářští
kolegové.
Ačkoliv v českém prostředí
jsou všeobecně známější například autoři blogů zaměřujících se na jídlo, význam
politických blogerů na české internetové scéně stále stoupá, což je trend
typický pro všechny politicky se rozvíjející země.
No comments:
Post a Comment