V současné době jsou média součástí našeho
každodenního života, čímž se stávají tichým přítelem, kterého vůbec nevnímáme.
Online komunikace je pro nás nyní přirozená a samozřejmá, nedokážeme si ani
představit život bez online médií. Tento článek se snaží ukázat jak vypadá
život pro lidi, kteří se stále nechtějí připojit „do sítě“, snaží se o lepší
pochopení života offline v přemedializovaném světě. Jedná se o článek,
který shrnuje průběh jednoho výzkumu i jeho výsledky.
Metody výzkumu
Při výzkumu byla použita metoda „forced disruption“ (nucené vyrušení). Výzkumu se zúčastnilo celkem
18 německých studentů vysoké školy z 1. a 2. ročníků (lidé mezi 20 – 24
lety) Fakulty sociálních věd. Jednalo se o 4 muže a 14 žen.
V první části
výzkumu si studenti zapisovali do deníku veškerou svou online i offline
aktivitu po dobu jednoho týdne. Zároveň uvedli i všechny svá i běžně dostupná
zařízení, která mohou sloužit pro online participaci, včetně jejich dostupného
obsahu a času, který u nich tráví.
Nejčastější účely využití online médií:
·
Shánění informací –
obecných i specifických
·
Využití méií pro
zábavu nebo „zabíjení“ času
·
Komunikace
s přáteli, spolužáky, spolupracovníky a rodinou
Ve druhé části
výzkumu byli celý týden bez připojení k internetu. Vše, co za ten týden
prožili opět psali do deníku. Byli postaveni před mnoho překážek při komunikaci
i běžných denních záležitostí se kterými si museli poradit jinak než dříve.
Jejich úkolem tedy bylo zapisovat si jakým způsobem médium nahradili nebo co
nejvíce postrádali.
Ve třetí, a
zároveň poslední, části výzkumu sepsali delší esej ve které shrnuli závěry
z výzkumu, popsali své zážitky a pocity z týdne bez online médií.
Výsledky
Výzkum
nedokončili všichni studenti, nýbrž pouze 12 z nich. Ačkoliv se účastnili
pouze 4 muži, zároveň z výzkumu odešel pouze jeden z nich, za to žen
5.
Všech
12 studentů však nebylo po dobu výzkumu úplně bez připojení, nýbrž při 1 či
více příležitostech porušili slib. Poté museli do deníku napsat důvody a motivy
pro porušení, tedy proč to bylo nevyhnutelné.
Co
se týče jejich běžného online chování a dostupnosti zařízení, tak pouze 1
z nich neměl Facebook, polovina z celkového počtu četla alespoň
příležitostně blogy, ačkoliv se nikdo z nich nepovažoval za aktivního
bloggera a dva účastníci měli aktivní Twitter účty.
Všichni
vlastnili mobilní telefony a pouze menšina z nich neměla mobilní
připojení. Notebooky a pevné počítače hrály hlavní roli pro komunikaci,
vzdělávání i volný čas. Televize byla mezi nejčastěji používaným médiem, avšak
ve většině byla nahrazována online sledováním, stejně jako tomu bylo u deníků a
časopisů.
Druhá
část výzkumu, tedy týden offline se projevilo jako skutečná výzva pro všechny
zúčastněné. Účastníci uvedli, že nejtěžší na tom bylo právě to narušení
normálního života, čímž argumentovali i lidé, kteří z výzkumu odešli nebo
ho již na začátku odmítli.
Zhodnocení účastníky
Ač
nepřekvapivě, většina z účastníků v denících uváděla, že si vůbec
neuvědomovali, kolik času stráví online. Jeden z účastníků řekl, že je
dobré vědět, kolik času online strávíme a jak často online média využíváme na
rozptýlení, ale i jak samozřejmě se vším spoléháme na internet a online
vyhledávače informací. Zároveň si účastníci začali uvědomovat, jak často jsou
vlastně online, aniž by se připojovali s určitým účelem či důvodem.
Připojují se automaticky, a mnohem častěji, než je vůbec napadlo.
Vyhledávání
informací a práce s nimi byla zároveň jedna z nejvíce postrádaných
aktivit. Uvedli však také, že se částečně v době offline týdne cítili
přehlceni informacemi z novin, a uvádějí tedy, že se noviny nedají brát
jako dostatečná náhrada za online zpravodajství. Právě absence možnosti najít
si přesně to, co potřebuji, vybrat si individuální obsah, ukazuje to, jak se
změnilo vnímání a potřeby co se týče informací. Něco takového bychom si bez
naprosté absence internetu nikdy neuvědomili.
Ačkoliv
jim nesmírně chyběly online kontakty a komunikace s lidmi ve své sociální
síti, tak naopak jejich síť si ve většině ani nevšimla jejich absence. Většina
jejich kontaktů nebyla ochotna se s nimi domluvit mimo online média.
Účastníci došli k závěru, že pokud by měli nahradit komunikaci na online
médiích, narostla by jak časová tak finanční náročnost na komunikaci.
Většina
účastníků však přiznala, že není potřeba být online neustále, stačí se připojit
jen několikrát denně a projít opravdu jen to, co potřebují. Obzvláště pokud
jsou s rodinou či přáteli, zjistili, že nepotřebují být online, protože
mají dostatek lidí okolo sebe. Naopak v době, kdy jsou ve škole či sami,
uchylují se k různým zařízením, které mají připojení k internetu.
Závěrem
Zvyky, způsoby využití médií, rituály a další
použití médií a naopak jejich absence, nám pomáhají pochopit význam médií a
současnou medializaci světa. Použití či naopak nepoužití médií v osobním
životě by nemělo být hodnoceno jako normální nebo abnormální, nýbrž jako dva
odlišné plnohodnotné způsoby života.
Cílem výzkumu totiž nebylo říci, zda jsou média
opravdu nutná pro náš život nebo dokonce porovnávání dvou rozdílných životů.
Cílem bylo poukázat na to, že žít bez médií jde, pokud chceme, a ukázat, jak
moc je v našem životě používáme, v jakých formách, kolik času
s nimi strávíme a jestli je využíváme skutečně za nějakým účelem nebo jen
jako výplň volného času.
Autoři
Anne
Kaun je profesorkou na Södertörn University a zároveň externí postdoktorální
výzkumnicí na Annenberg School for Communication a University of Pennsylvania.
V současnosti se její výzkum zaměřuje na vztah mezi krizí a sociální
kritikou a zjišťováním historických forem mediální participace, které se
projevují v kontextu současných i minulých ekonomických krizích. Kaun je
zároveň i členkou představenstva ECREA a místopředsedkyní ECREA‘s Young
Scholars Network.
No comments:
Post a Comment