Je skoro denní rutinou,
že rodiče a prarodiče minimálně jednou za den řeknou svým dětem a vnoučatům
jednu z těchto vět: ,,Nekoukej pořád na tu televizi“, ,,Nemůžete jít
ven a říct si to, místo toho abyste si to psali na tom vašem fejsbůku“ nebo
,,Přestaň konečně hrát ty hry na tom počítači“. Mezi lidmi totiž již dlouhodobě
panuje názor, že nová média jsou pro děti škodlivá a dnešní generace dětí je na
nich závislá. V podstatě dnes vypadá, že dnešní děti si neumí hrát venku
jako dřív, ale všechen volný čas tráví u počítače, televize nebo se sluchátky
na uších.
Autorka Merris Griffiths, která je profesorkou na katedře divadelních, filmových a mediálních studií na univerzitě Aberystwyth (UK), kde se dlouhá léta věnuje studiu dopadu mediálního světa na děti. Jeden z jejích mnohých výzkumů se zaměřuje právě na problematiku vlivu nových médií na děti.Tato komparativní studie se věnuje volnočasovým aktivitám dětí ve věku 9 – 12 let ze Spojených států a Velké Británie a vlivu nových médií na tyto mimoškolní aktivity.
Výzkum zaměření na děti bývá obtížně proveditelný. Dítě mnohdy tlumočí pouze to, co si myslí, že by bylo vhodné říci, nebo co by řekli rodiče. Také je zde problém se souhlasem rodičů. Autorka se proto rozhodla pro speciální výzkum, kdy využila svých kontaktů na základních školách.
Aby děti mohly
dostatečně vyjádřit svoje myšlenky a nebyly tlačeny otázkami výzkumníka,
zvolila autorka kreativní formu výzkumu, kdy děti kreslily, co nejraději dělají
ve volném čase. (Poslední dobou je tato metoda vizuálního sebevyjádření velice
oblíbená při výzkumech s dětmi. Zároveň je zde velká výhoda překonání
jazykové bariery, kdy výzkumník porozumí díky obrázkům i dětem jiné národnosti.)
Děti během kreslení pozorovala a nechala si od nich vyprávět doprovodné
informace o tom, co kreslí a proč právě ta daná věc je ve volném čase baví.
Často se děti rozpovídaly o rodině, jejím životním stylu a dalších
zajímavostech, které byly přínosem pro následnou analýzu. Zajímavostí je, že
autorka vůbec média před dětmi nezmiňovala, nechala jim prostor plně se
vyjádřit a posléze hledala v obrázcích a rozhovorech náznaky vlivu médií.
Výzkum probíhal ve dvou školách v USA (v Montaně), který se uskutečnil v roce 2005 a druhý ve Velké Británii (Walesu) v roce 2006. Jednalo se o školy v relativně malých městech s menším počtem žáků, kde autorka předpokládala, že media nebudou tolik působit jako na děti z velkých měst. Počet dětí i jejich věk byl v obou zemích téměř totožný. Žádné dítě nebylo do výzkumu nuceno a každé zúčastněné dítě i škola byly anonymizovány. K identifikaci sloužil pouze věk, země a pohlaví.
Výkresy a doprovodné poznámky byly následně
podrobeny obsahové analýze. Následně byly roztříděny podle tématu výkresu do 6
kategorií (Sport, Rekreace a volný čas, Rodina a přátelé, Média – sem patřil
internet, TV, počítačové hry atd., Zvláštní příležitosti – jako narozeniny, oslavy,
dovolené a poslední kategorie Ostatní – sem patřili odpovědi jako flákání a
nicnedělání).
Výsledky ukázaly, že děti média do svého volného času opravdu často zapojovaly a kreslily, ale nebraly je jako hlavní aktivitu a nepřikládaly jim takový důraz, jak autorka očekávala.
Zaměřila se především na přítomnost konkrétních mediálních produktů, povědomí o značce, vliv komerce a ostatní širší zapojení médií.
Přítomnost konkrétních mediálních produktů byla velice
častá, jelikož děti obvykle kreslily ve svých výkresech konkrétní podobu např.
jejich pokoje, kde chtěly poukázat na svoje zájmy, a tak nakreslily na stole
knížky, DVD či obaly her, které jsou jejich oblíbené. Nebylo to však, že by
chtěly ukázat, že je jejich nejoblíbenější volnočasovou aktivitou hraní na
počítači nebo jsou televizní maniaci, ale chtěly naznačit, že jsou fanoušky Harryho
Pottera nebo Pána prstenů.
Povědomí o značce bylo znát téměř ze všech výkresů,
kdy si děti kreslily konkrétní značky zejména na oblečení a sportovní potřeby.
Dále se také hojně projevovalo u počítačových her a herních konzolí, kam děti
psaly konkrétní značku jako Nintendo, PS2 či X-Box.
Vliv komerce a reklamních kampaní byl znát především
ve Velké Británii, kde bylo v té době velkým trendem sbírat kartičky Manga,
které byly novým hitem, a každé dítě je muselo mít. Globálně však měly tendenci
koupit si vše, co vidí v televizi spíše dívky, které také mnohdy
označovaly nakupování jako svou nejoblíbenější činnost v těsném závěsu za surfováním
na internetu. U chlapců převážela hra na počítači. A pro obě pohlaví je hojně
oblíbenou činností sledování filmů a televize.
Vliv mediálního světa byl téměř v každém výkresu, avšak díky polním poznámkám a doprovodným rozhovorům s dětmi autorka přichází se závěrem, že média mají na děti jasný vliv, avšak stále ještě nejsou prioritní aktivitou, která vyplňuje jejich volný čas. Z rozhovorů během výzkumu totiž ve většině případů vyplynulo, že média jsou vždy jen doplňkem trávení času s přáteli, s rodinou a sportem, které ve výkresech převládaly. Děti média berou jako samozřejmost, nicméně nejsou pro jejich volný čas nutnou prioritou.
Řekla bych, že tento závěr se odráží zejména od místa sběru dat. Jelikož se jednalo o menší města, v porovnání s velikostí zemí se dá říci téměř o vesnice, vliv médií nebyl nijak markantní.
Můžu říci, že v ČR postupně s každou generací
vliv médií na děti stoupá, ale je to zejména vývojem technologie. Je dnes už
zcela běžné, že každý prvňáček jde do školy s mobilem v ruce, surfuje
po internetu a přátele má hlavně na Facebooku. Zda by výsledky byly u nás jiné,
si netroufám říci. Jelikož byl také výzkum prováděn již před delší dobou,
určitě by toto téma stálo za další výzkum.
Zdroje:
Merris Griffiths. ,, Locating commercial media in children’s everyday lives: A comparative
study of free- time activity preferences in the UK and US“ Participation.
Vol.10 Issue 2. Publikováno v listopadu 2013. [cit. 2014-11-20] Dostupné z: http://www.participations.org/Volume%2010/Issue%202/2.pdf
Aneta Hanousková
No comments:
Post a Comment