Autorkou studie je Theresa Sauterová, která je výzkumnou
spolupracovnicí v ARC Centru, v rámci Queensland University of
Technology v Austrálii. Ve svém odborném výzkumu se specializuje na
použití digitálních technologií jako nástrojů pro formování sebe sama,
digitální sociologii a vykonávání vládnutí.
Už jste se někdy zamýšleli nad tím, proč vlastně píšeme statusy na
Facebooku? Zdali bychom na to měli pohlížet spíše pozitivně, či negativně? A co
tyto statusy skutečně reprezentují?
Odpovědi na tyto otázky by nám mohla poskytnout studie Theresy
Sauterové, která se právě touto problematikou zabývá. V rámci své studie
se Theresa Sauterová zaměřuje na sociálně-psychologickou analýzu facebookových
statusů. Na fenoménu těchto statusů se snaží poukázat, že psaní podobných
sdělení je jen moderní podobou vyjádření sebe sama, čímž si člověk utváří
vlastní chování a upevňuje si své sociální normy a vzorce. Autorka doplňuje
analýzu historickým exkurzem, ze kterého lze vysledovat právě tuto tendenci
lidí prezentovat se (v různých dobách z různých pohnutek) prostřednictvím
psaného textu.
Analýza statusů
Předně si musíme uvědomit, co to de facto status je a co
reprezentuje. Podle autorky lidé nepíší svá sdělení a neupdatují si své statusy
jen kvůli komunikaci samotné. Tato forma komunikace naopak pomáhá jedinci
utvářet si povědomí o sobě sama, své vlastní sebevědomí, přejímat a utvrzovat
se ve společensky přijímaných normách a v neposlední řadě umožňuje přiznat
své prohřešky veřejně.
Digitální technologie v obecném měřítku pak umožňují jedinci
možnosti, o kterých se mu doposud mohlo pouze zdát. Může své myšlenky sdílet
ihned, zadarmo, bez větších omezení a s možností okamžité zpětné vazby. V současné
éře informační společnosti prostoupené těmito technologiemi se pak jedná pouze
o extenzi sebevyjádření prostřednictvím textu, jak tomu bylo po celou historii
lidství, jen jsou v nynější době dostupné naprosto nové technologie a
prostředky k realizaci této potřeby. Proto má status pravděpodobně stejný
význam, jako by měl pro Michela Foucaulta význam novinářský sloupek.
Statusy ano či ne?
Připusťme, že máme dostatek prostředků k tomu, abychom mohli
těchto digitálních technologií využívat. Máme jich však využívat? Nebo
respektive ještě blíže- máme na Facebooku uploadovat a updatovat statusy?
Pohledy na publikování statusů v obecné rovině mohou být dvojího
charakteru: pozitivní a negativní.
Pokud patříme k těm pozitivním optimistům a příznivcům
statusů, pak na ně budeme reagovat kladně a podle autorky je budeme vidět jako
vývoj a vyjádření vlastní identity. Pokud budeme negativističtí skeptikové, pak
budeme na tyto statusy nahlížet jako na projevy narcismu a promiskuitní,
povrchní obsese sami sebou. Lidé s tímto
pohledem tvrdí, že technologie pokřivuje procesy socializace jedince a že je to
něco nepřirozeného.
Nejspíše je to volba každého z nás. O možných rizicích vytváření
digitálního obsahu, sociální prostituci prostřednictvím Facebooku však slyšíme
takřka neustále. Pojďme se na uploadování statusů tedy podívat z jiné perspektivy.
Historický exkurz
Již starověcí Řekové používali psaní jako jeden z prostředků dosažení
vnitřní rovnováhy, askeze. Křesťané se snažili pomocí písma vyznat Bohu ze
svých hříchů. Romantičtí individualisté vylévali do básní a textů svá srdce. Ve
20. století se stalo psaní o sobě psychologickou metodou. A jistě bychom našli
ještě další mnohé příklady. Jak však můžeme vidět, v každé době měl člověk
potřebu se prostřednictvím psaného sdělení projevovat (i když z nejrůznějších
pohnutek odpovídajících konkrétní době). Proč by se tedy v naší době mělo
jednat o něco jiného než o extenzi této potřeby?
Technické speciality a význam
Bez pochyby máme možnost prezentovat své já netradiční cestou,
skrze digitální technologie. Tyto technologie však s sebou přináší i další
specifika. Existují nejrůznější aplikace, kupříkladu Places, Foursquare, existuje
Newsfeed atp., což s sebou opět přináší nepřeberné možnosti. Můžeme vidět,
kde jsme. Můžeme vidět, co děláme. Můžeme to vše zdokumentovat o fotografie,
videa, hudbu atp. Všechny tyto možnosti nám umožňují dotáhnout sebeprezentaci
až k „dokonalosti“. Zároveň nám to umožňuje se veřejně přiznat k nějakému
vlastnímu nedostatku.
Proto se osobně domnívám, že bychom neměli tyto technologie
podceňovat a naopak bychom se měli snažit jim porozumět. Autorka ve své stati
však nezmiňuje rizika, která s sebou tyto technologie přináší. A pro nás, Čechy, kteří si tyto technologie mohou dovolit, to platí dovjnásob.
O
potenciálních rizicích bychom mohli vést dalekosáhlé disputace, což není předmětem
tohoto článku. Osobně si nemyslím, že existuje nějaké universum, podle kterého
bychom se měli řídit při psaní svých statusů, snad jen „neškoď ostatním“ a „čeho
je moc, toho je příliš“. Jsem však přesvědčen, že i přes fakt, že zde nejsou
zmíněna rizika a sdělení článku je fakticky pozitivní, je nutné slepě tyto
statusy neadorovat, či automaticky neodmítat. Možná, že se většinou jedná o
nezajímavá sdělení, ale najdou se i takové statusy, které jsou opravdu
důležité, a které pro daného člověka opravdu něco znamenají. Nestaňme se tedy
povrchními a mějme to na paměti!
Zdroj
Sauther Theresa: 'What's on your mind?' Writing on Facebook as a tool for self-formation, New Media & Society - August 2014, vol. 16, no.5, 823-839
No comments:
Post a Comment