Autorem této studie je Julian
McDougall z Newman University College, UK.
Úvod do problematiky
Autor zkoumá (aktivní) publikum a
jeho reakce na televizní seriál The Wire (Špína Baltimoru) a otázku recepce, identifikace a preferovaného čtení/sledování.
Vychází také z předešlých výzkumů: Merrin, 2008 – diskuze o
médiích 2.0, Gauntlett, 2007 – média 2.0, sociální konstrukce
identity, zabývá se také otázkou moci (Ruddock, 2007) a
odhalováním „nepříjemné pravdy“. V souvislosti se zmíněným
seriálem je hlavním tématem situace ve městech, problém
kriminality, drog, školského systému., … Reakce lidí na média
a mediální /zde televizní/ sdělení je potažmo reakcí na
současnou reálnou situaci.
Nová média a tyto druhy pořadů a
seriálů jsou typickým příkladem konvergence médií (Henry
Jenkins), tedy podporování a doplňování jednoho média jiným, a
participace publika. Téma je ve výsledku zpracováváno maximálním
možným počtem různých mediálních platforem a do hry se dostává
také otázka kolektivní inteligence.
Drama (The Wire) je podloženo
dokumentárními knihami o Baltimoru a autoři seriálu pracovali
jako policejní a kriminální žurnalisté, což se na práci
projevuje. McDougallův projekt se zabývá reprezentací televizních
pořadů o sociální realitě a jejich virálním dekódováním. Je
potřebné zorientovat se v kulturální mapě, abychom pochopili,
které skupiny publika sdílí které kódy.
Inspirace, předchůdci
V rámci koncepce aktivního publika,
tedy publika, které nejen přijímá, ale i na přijímaný obsah
reaguje, lze hovořit o více přístupech. Jedním z nich je model
kódování a dekódování, spojovaný s představiteli
Birminghamské školy, jimiž jsou například Stuart Hall či David
Morley. Tento přístup klade důraz na samotný text a něm obsažený
význam.
McDougall se inspiroval výzkumem
Davida Morleyho, který studoval televizní vysílání v Británii,
zatímco McDougall sleduje situaci v Americe. David Morley patří k
významným sociologům a představitelům britských kulturálních
studií, který se dlouhodobě zabývá televizním
publikem. Ve svém výzkumu se
specializuje na recepční analýzu publika.
Morley navazuje na Halla, teoretika
kulturálních studií a jednoho ze zakladatelů Birminghamské
školy, a studuje rozdíly mezi tím, co bylo kódováno, zakódováno
a dekódováno, tedy subjektivní pohledy na význam zakódovaného
sdělení. V tomto konkrétním případě rozdíly mezi dekódováním
u různých skupin diváků.
Stuart Hall, Encoding
and Decoding Model,
http://beckia2media.blogspot.cz/2012/04/reception-theory.html
Kulturální studia prošla od založení
birminghamského Centre for Contemporary Cultural Studies v roce 1964
značným geopolitickým vývojem. V rámci výzkumu médií byly
řešena například otázka ideologie, symbolismu či významů.
Morley rozvedl původní výzkum
věnující se britskému publicistickému pořadu BBC Nationwide,
vytvořenou společně s Charlotte Brundsonovou (1975–1979),
publikoval studii Publikum Nationwide: struktura a dekódování,1980
a vytvořil tak text stěžejní pro oblast recepčního výzkumu.
Morley zdůrazňuje význam sociálního kontextu. Jeho výzkum je
soustředěn na propojení teoretické otázky udržování nadvlády
a celkového pojetí moci – média versus publikum – s empirickým
výzkumem působení konkrétního programu/obsahu na preferované
čtení, upřednostňování určitých významů a definic.
Určité tendence k preferovanému
čtení mohou být nejen způsobeny socio-kulturními poměry a
příběhy v pozadí, ale také samotnou stavbou textu, hlavní roli
hraje sémiotika. Otázkou tedy je, zda je v tomto případě
preferované čtení způsobeno přímo textem samým.
Mezi Morleyho stěžejní díla patří
Family Television (1996), „ve své stati To Boldly Go…: The Third
Generation of Reception Studies televizi jako okno do světa. Zatímco
pro výzkumníky a výzkumnice po Hallovi je televize oknem do široka
otevřeným, pro jejich předchůdce a předchůdkyně mělo dvojitá
skla a nepropouštělo z okolního světa žádné ruchy, ba někteří
dokonce pracovali s metaforou pevně zatlučených okenic.“ http://rpm.fss.muni.cz/Revue/Revue10/RPM-10-recenze.pdf
Morley vnímá televizi jako součást okolního světa.
Přístup Davida Morleyho se blíží
představě o autonomii diváka vůči televizním sdělením. Text neurčuje, jak má být
čten, aktivní publikum má za úkol ho dekódovat.
Studie Writing the audience
Studie Writing the audience není
analýzou obsahu, po stránce sémiotické, výpovědní a
ideologické, jako studie Davida Morleyho, avšak také rozebírá
způsoby příjmu a interpretace textů v rámci odlišných
sociálních skupin a používá obdobných metod.
Příjemce je možné dělit do skupin,
a to podle obdobné podoby dekódování, sociální aspekt a
zařazení do ekonomických tříd však není jediným hlediskem.
Roli hraje také etnikum či gender a postavení ve
společnosti/skupině/rodině.
Média 2.0 jsou závislé na
participaci aktivního publika. Díky diskuzím a fan-podpoře pořadů
a seriálů se pro ně samé rozvíjí další zápletky a dění.
Reakce tedy již nepřichází pouze v podobě recenzí a hodnocení
na profesionální úrovni. Pro diváka je zároveň velmi atraktivní
pocit možnosti tvoření a sdílení obsahu (Gauntlett).
Postup
Pro analýzu
internetového prostředí a nahlédnutí do chápání obsahu z
různých úhlů bylo určeno několik „výzkumných týmů“:
Tři učitelé zabývající se
mediálními studii se v rámci Facebooku připojili do skupiny
související s The Wire a vedli zde diskuzi. Diskutující pak byli
předpokládanou odlišně nahlížející skupinou diváků, stejně
jako tomu bylo u Morleyho s funkcionáři a manažery. Úkolem bylo
také vytvořit vizuální mapu jakožto pojítko the Wire a reality.
Tři vysokoškolští studenti, kteří
chtějí v budoucnu vyučovat, měli za cíl připojit se na Moodle
do fóra, uzavřené diskuzní skupiny a vést diskuzi. Přístup a
výsledky studentů byly zároveň zajímavé v porovnání s výstupy
učitelů.
Dále byly realizovány rozhovory se
dvěma osobami zabývajícími se jazykem.
A nakonec byli osloveni tři fanoušci
The Wire, diváci s kritickým přístupem, kteří sdíleli obsah na
YouTube, uploadovali obsah na veřejnou doménu.
Jednotlivým výzkumným skupinám byly
poté kladeny otázky ohledně show a jeho souvislostí s reálným
životem, jejich životy, zhlédnutí se v některé z postav,
asociaci s vysílanou situací, … Všem byl poskytnut materiál v
podobě 4. série seriálu. Studenti a učitelé byli pověřeni
vyplněním dalších materiálů. Předmětem výzkumu byla také
proměna seriálů jako prostředku pro pobavení a odreagování v
předmět studia. Pomocí vizuální mapy měli účastníci za
úkol srovnat situaci v jejich městě se situací v Baltimoru,
tedy městě, kde se odehrává děj seriálu The Wire.
Do jaké míry je tedy médium
nositelem určitého sdělení? Do jaké míry se můžou dekódované
interpretace lišit...?
Výsledky
Online
Critic-Fans jsou skupinou, která vysoce ovlivňuje názor široké
veřejnosti. Setkáváme se s fanouškem tvrdícím že The Wire je
nejlepší televizní pořad všech dob. Poskytuje nám náhled do
prostředí Baltimoru prostřednictvím dotazování se občanů
žijících na tomto místě, zda reálná situace ve měste odpovídá
dění v seriálu. Odpovědí je v 99.9% ANO.
Další fanoušek propojuje prostředí a příběh seriálu s hudbou Jay-Z a texty psanými v první osobě.
Třetí z nich převádí děj a situaci zobrazovanou v seriálu pomocí fotek z míst, kde se sám pohybuje – Phoenix, Arizona. Zde se tedy projevuje identifikace s příběhem, postavami, prostředím.
Učitelé médií
konstatují, že není natolik těžké ponořit se do děje The
Wire, více méně ale stále seriál vnímají jako virtuální
příběh, i když v něm spatřují vysokou míru reality, jeden z
nich se ztotožňuje s určitými situacemi a přirovnává je k
vlastnímu životu. Toto drama nám dává možnost nahlédnout do
oblastí, kam se jiná televizní tvorba dosud bála vkročit. Není
pro ně zároveň lehké oddělit pohled „já jako osobnost“ a
„já jakožto učitel, vychovatel, osoba, předávající hodnoty“.
Pracovníci oblasti mimoškolního
vzdělávání se více soustředili na pozici dětí, například
dětí z chudších oblastí, se kterými se setkávají, a které už
měli co do činění s kriminální činností či žijí ve složité
situaci – komunity, diskriminace, předsudky, ... Hlavním tématem
je zde uspořádání společnosti a reálně existující
hegemonie. Sociální problémy jsou zde tedy srovnávány s
existující situací v amerických městech, jako je přímo
Baltimore či Birmingham. Výstupem byl krátký dokumentární film,
vesměs je seriál chápán jako poměrně věrný obraz reality.
Ti, kteří se zabývají jazykem
nahlížejí na pořad trochu
odlišně, autoři tvořící seriál jsou jejich oblíbení, postavy
shledávají jako věrně působící, téma vidí jako boj samotných
postav proti jakési neviditelné síle.
Překvapivý
je přístup veřejnosti, které opěvuje vyprávěcí hodnoty
seriálu a dojem, který příběh vyvolává a to, jak málo cítí
tento pořad jako až dokumentaristický.
Je
zde cítit rozdíl mezi vnímáním jazykovědců a osob pracujících
s mládeží. Lidé z oboru mají problémy spíše na úrovni
scénáristické uvěřitelnosti, zatímco pracovníků mimoškolního
vzdělávání se více dotýkají problémy nerovnosti či
upřednostnění určitého problému před jiným.
Vysokoškolští studenti (budoucí
učitelé) hovoří o srovnání
reality s The Wire a poté se věnují především oblasti školského
systému, nesnadnosti vyučování dětí zvyklých na různé
poměry, a to pro obě strany. Učení tedy není jen o předávání
informací, ale svým způsobem i o výchově a řešení sociálních
problémů a nerovností, což je fakt, který tento pořad ukazuje.
Například o složitosti a časté nemožnosti pozitivně ovlivnit a
vychovávat studenty středních škol, kteří už mají za sebou
příliš špatných zkušeností. Sami se ale vidí jako budoucí
učitelé, kteří mohou dát těmto dětem šanci a tuto situaci
změnit.
Shrnutí
Výsledkem je tedy
společný názor, že The Wire ve velké míře odpovídá
skutečnosti, televize je pro nás skutečně oknem otevřeným do
reality a tento pořad nás učí něčemu o světě a nás samých.
Všech pět výzkumných skupin se shoduje, že tato „hra“ je ve
skutečnosti spíše sociální realitou. Každá skupina nám však
poskytuje odlišný náhled na obsah, vidí jej jinýma očima a má
lehce odlišné preference v jeho čtení.
Zdroje
Dr Julian McDougall is
Reader in Media and Education, Newman University College Birmingham.
Revue pro média
No comments:
Post a Comment