Povolební guláš na druhou
Sledovali jste volební Superdebatu, kterou uspořádala Česká televize 16.
10. k příležitosti diskuse vrcholných politických představitelů úspěšných
stran ve volbách do Senátu Parlamentu ČR a zastupitelstev obcí? Pakliže ne,
vězte, že jste o hodně přišli! Respektive, opravdu o hodně?
„Primární“ debata se, jako již tradičně v podobných situacích, odehrávala
mezi předsedy politických stran a moderátorem. Obsah a formu této diskuse
ponechme stranou. Tato Superdebata však byla, alespoň pro mě, revoluční. A to
sice ve své „sekundární“ diskusi
probíhající v interakci s místopředsedy politických stran,
moderátorkou a uživateli sociální sítě Twitter.
Aranžmá sekundární diskuse
Pokud jste Superdebatu viděli, přeskočte tento odstavec, ušetříte čas a
energii
Sekundární diskuse vypadala tak, že v ochozech sálu byli přítomni
místopředsedové politických stran, kteří za pomoci technických pomocníků
přispívali na sociální síť Twitter do internetové diskuse, kde buď odpovídali
na dotazy konkrétních lidí, nebo se vyjadřovali k argumentům ostatních
politických souputníků. Tato diskuse byla veřejně promítána jak v živém vysílání,
tak na speciálně zřízeném webu ČT a i na Twitteru samotném . Do internetové diskuse se tak mohl zapojit každý, kdo disponuje účtem na
Twitteru, kde stačilo označit svůj příspěvek symbolem #volby2014. Na základě těchto příspěvků pak
pokládala místopředsedům otázky Zuzana Tvarůžková a tyto příspěvky „sekundární diskuse“ se prolínaly s „diskusí primární“. Proto se domnívám,
že se jednalo o debatu revoluční, jelikož ještě nikdy v debatě v ČT nebylo
dáno tolik prostoru těmto „sekundárním multimediálním diskusím“. Pro úplnost
ještě doplním, že v sále sedělo publikum, které se skládalo převážně z politických
poradců a tiskových mluvčích zběsile datlujících do svých chytrých telefonů a
tabletů příspěvky do „sekundární“
diskuse.
Co z toho vzešlo
Představte si situaci, ve které máte inteligentně diskutovat. Představte
si klasickou debatu Otázek Václava Moravce. Pak si je představte ještě jednou,
jen s jiným moderátorem. Pak si představte zástup politických poradců,
marketérů a mluvčích snažících se agitovat za svou stranu. A pak si představte
dav nespokojených voličů a rádoby intelektuálů, kteří mají možnost se
zviditelnit. A teď si to zkuste spojit všechno dohromady a vyjde vám z toho
Superdebata. Co myslíte, jak asi bude taková debata vypadat?
Reálně se odehrálo to, co se dalo očekávat. Politici z primární debaty
se začali hádat, na což reagovali místopředsedové za silné podpory poradců a
tiskových mluvčích, kteří ve snaze za co největším zviditelněním své strany
přilévali olej do ohně, do toho dav komentujících rádoby intelektuálů a
naštvaných voličů povětšinou kritizoval průběh debaty či osobu konkrétního
politika nebo stranu jako celek. A to ještě nevíme, jak by diskusi originálně
opepřili komunisté, kdyby byli diskusi přítomni.
Jak by řekli Angličané- long story
short: bulvár, čerň, přinejlepším šeď, zmatek. Výsledný efekt pro nezainteresovaného
diváka? Chaos a přesvědčení, že „politika
je hnůj“, případně „ten jim to nandal“.
Nehledě na fakt, že mnozí diváci ani netuší, co to nějaký Twitter je, či v tom
lepším případě, jak funguje (nevěřím tvrzením, že již 80% občanů ČR ve věku 60
let a více plynně ovládá internet, má osobní zkušenost je jiná).
Koneckonců podobný efekt to vyvolá i u zainteresovaného diváka, stačí se
podívat na Twitter, zadat zde #volby2014 a chvilku se kochat.
Poučení z krizového vývoje a proč?
Abych ale pouze jen nedštil síru, rozumím snaze ČT o zatraktivnění
debaty a snahu o co největší míru interakce „prostých
občanů“ s politiky. Je to zajímavý přístup a určitě ne zavrženíhodný,
navíc je důležité reflektovat rozvoj nových médií a učit tomu i společnost.
Domnívám se ale, že v situaci povolební debaty úplně nefunguje, což je
patrné na tomto případu.
Co je pro mě však mnohem více alarmující než samotný průběh debaty či
konkrétní argumenty, je význam této debaty a její výpovědní hodnota. Co se tedy
v tomto případě stalo? Lidé, ať už přímí účastníci debaty v sále, nebo ti
za monitory svých počítačů, vyvinuli úsilí a vytvořili internetový obsah, který
je ale de facto k ničemu. Co si z něj můžeme odnést? Já se domnívám,
že v drtivé většině případů si z ní odneseme rozhořčení, nechuť a
bezmoc. Pokud se mezi záplavou příspěvkového „odpadu“ najde skutečně důležitý příspěvek, zapadne mezi onu „čerň a šeď“. V drtivé většině případů
si ho zpětně nepřečtete a pokud opravdu velkou náhodou ano, tak na něj nebudete
chtít reagovat, jelikož se oprávněně budete cítit bezmocní.
Má tedy vůbec podobná diskuse smysl? A pokud už ji zavedu, proč jí dávat
tolik prostoru? Cožpak není jasné, že to nebude o ničem jiném než o
konkurenčním boji, ne o dialogu a smysluplné diskusi?
Myslím, že internetová diskuse v těchto „masových“ případech
selhává (podívejme se kupříkladu jen na bizarní příspěvky uživatelů na Seznamu)
a neměla by jí být přikládána tak velká pozornost. Pak se totiž nemůžeme divit,
že lidé jsou agresivnější a že zároveň dochází k tomu, co tak trefně
nazývá Václav Bělohradský, sice že "nikdo neposlouchá" ,i když jsou si lidé problémů vědomi.
Zdroje:
No comments:
Post a Comment