Social media use and goals after the Great East Japan Earthquake

Joo-Young Jung

Jak už název napovídá, studie se zabývá využitím sociálních sítí za situace vyvolané zemětřesením, které v roce 2011 postihlo východní pobřeží Japonska. Spolu s následnou vlnou tsunami si tato živelní katastrofa vyžádala na 20 tisíc lidských životů. Okamžitě po prvních otřesech došlo k masivnímu přetížení všech pevných i mobilních sítí a problematické bylo i zasílání textových zpráv. Jedinými informační zdroji a komunikačními prostředky tak byly e-mailové účty a sociální sítě. Autorka – univerzitní profesorka na International Christian University v Tokiu – se ve své studii nejprve zabývá důvody pro využití těch kterých komunikačních prostředků a vzájemnou interakcí mezi jejich uživateli. Dále zkoumá, jak se lišilo porozumění situaci, především ve vztahu k okolnostem výbuchu v jaderné elektrárně Fukushima, mezi respondenty, kteří čerpali informace z tzv. starých médií a těch, kteří jako informační zdroje využívali média nová. Studie byla provedena mezi univerzitními studenty přibližně měsíc po katastrofě.

Masová média a sociální sítě v krizových situacích

Většina takovýchto situací se týká omezeného území či počtu lidí, proto v první chvíli není vzdálenějším pozorovatelům zřejmé, co se přesně děje, masová média jim tak zprostředkovávají nejrychlejší a nejefektivnější cestu k informacím přímo od zdroje. Televize a rádio zprostředkovávají audiovizuální vhled do děje, internet poskytuje detailnější dokreslení. Tak tomu bylo i v případě Japonska – ačkoliv i obyvatelé Tokia a velké části Japonska zaznamenali silné otřesy, nebylo zprvu vůbec jasné, jaké magnitudy zemětřesení dosáhlo a jak vážná bude situace na východním pobřeží ve vztahu k případné tsunami. Prvotní je tak především snaha pochopit nastalou situaci a z množství zdrojů si udělat objektivní obrázek o nastalé události.

Podobnou úlohu jako masová média mohou suplovat i sociální sítě. Informace jsou často nepřesné a neobjektivní, neboť nejsou dostatečné obecné a přijatelné pro širší okruh příjemců, nicméně je jich velké množství, jsou zásadně lokální a dostatečně konkrétní, proto určitým jednotlivcům mohou poskytnout informaci přesnější. Úloha sociálních sítí je tak v těchto situacích nejen komunikační, nahrazující nefunkční telefonní sítě, ale rovněž informační.

Samotný výzkum

Dotazníkový výzkum se uskutečnil na vzorku 225 univerzitních studentů se 72% zastoupením žen, s průměrným věkem 19 let. Dotazník k nahlédnutí zde.

Hlavní okruh otázek mířil na konkrétní sociální médium, které respondenti v různých situacích používali, a dával za cíl zjistit, zda se užití konkrétních médií lišilo v závislosti na tom, za jakým cílem jej hodlali respondenti použít, tedy které médium používali ke komunikaci a které jako zdroj informací.

Respondenti byli rovněž dotazováni na informační zdroje ohledně výbuchu v jaderné elektrárně Fukushima, čímž autorka sledovala interakci mezi uživateli nových a starých médií, tedy způsob, jakým uživatelé sociálních médií pracovali s informacemi, které získávali z klasických médií, jakou jsou televize, rozhlas nebo internet.

Výsledky

Jako nejpoužívanější se ukázala sociální síť Facebook, a to u celé třetiny respondentů, poté Twitter a místní japonská sít Mixi s podobným přibližně 22% zastoupením, přičemž zastoupení respondentů, kteří sociální sítě nevyužívali vůbec, byl však jen o 3 procentní body nižší.

Co se týče samotného důvodu využití jednotlivých sociálních sítí, ukázalo se, že v případě Facebooku a Mixi bylo hlavním důvodem zjištění, zda jsou blízcí respondentů v pořádku a navázání prvotního kontaktu s nimi, a to přibližně v 80 % případů, ať už aktivně, či pasivně, kdy respondenti naopak ujišťovali své blízké, že jsou sami v pořádku. V případě Twitteru byla na prvním místě snaha zjistit maximum informací o stávající situaci, a to u 75 % respondentů.

V rámci komunikace s ostatními volilo 36 % respondentů Facebook, 23 % Mixi a 18 % Twitter, přičemž 20 % uvedlo, že žádnou sociální sít nevyužívalo. Pokud se jednalo o zjišťování informací, vedl naopak Twitter s 31% zastoupením, následovaný vždy přibližně s pětinovým zastoupením Facebookem a Mixi. Za zmínku v tomto případě stojí i 7% využití video kanálů.

V rámci porovnávání využíti starých médií v důsledku souběžného získávání informací ze zdrojů médií nových se jako nejvýznamnější ukázal rozdíl mezi čteností tištěných médií, kdy z těch, kteří nová média nepoužívali, se vyslovilo pro tištěná média jako zdroj informací 45 % respondentů, oproti 19 % v případě uživatelů nových médií.

Konečně mezi uživateli jednotlivých sociálních médií se ukázalo, že jsou to především uživatelé Twitteru, kteří jej zároveň, ve 40 %, považují za jeden ze dvou nejefektivnějších informačních zdrojů.

Závěry

Součástí dotazníku byla i otázka ohledně užívání sociálních médií před katastrofou, přičemž z porovnání následného užívání v den katastrofy vyplývá, že Twitter je v tomto ohledu nejefektivnější, neboť většina respondentů sice v prvotní fázi užívala především Facebook, nicméně uživatelé Twitteru mu zůstali více věrní.

Co se ale týče konkrétní schopnosti sociálních médií poskytnout relevantní informaci, v tomto případě o výbuchu v jaderné elektrárně Fukushima, resp. zastoupení, v jakém se k nim respondenti upínali, je zřejmé, že stará média mají náskok, neboť televizi označilo jako jeden z hlavních zdrojů 80 % respondentů, zatímco sociální média jen 16 %, což je dokonce méně než v případě 17% zastoupení novin či osobní komunikace.

Je pravdou, že za účelem získání větší relevance by bylo vhodné v podobném případě obsáhnout širší pole respondentů a vypořádat se především s věkovým ohraničením, kterým byly výsledky tohoto výzkumu jistě značně ovlivněny. Specifikem je také využívání sítě Mixi, která je fenoménem Japonska.

Lze nicméně uzavřít, že i v případě České republiky, ač katastrofy podobných rozměrů nám zásadně nehrozí, lze například v případě živelních katastrof, jako jsou povodně, využít určitých závěrů tohoto výzkumu a počítat s tím, že i u nás by zřejmě především v rámci mladší populace sloužily sociální sítě jako dobrý zdroj informací. Viditelné to bylo i u posledních povodní, kdy se sociální sítě hemžily aktuálními fotografiemi z postižených míst, detailními informacemi o hladině toků a počasí apod.

Zdroj: http://firstmonday.org/ojs/index.php/fm/article/view/4071/3285