Politická satira žije – Díky Miloši!

Kam se poděla česká politická satira? Tuto otázku si mediální analytici pokládají už od ukončení vysílání České sody před více než deseti lety. Žádný český John Stewart, nebo Stephen Colbert nezesměšňuje z televizních obrazovek současnou politickou scénu, jako to dřív činil tým kolem Petra Čtvrtníčka, ačkoliv se na první pohled zdá, že si z politiků tropíme žerty pořád. Vakuum na televizních obrazovkách ovšem neznamená, že by politická satira zmizela z českých médií nadobro.

Od televizních společností přebral v posledních letech štafetu liberálnější internet, který zatím poskytuje dostatek svobody k vyjádření politických názorů, které by televizní stanice jen těžko vysvětlovaly svým sponzorům. Světlo světa tak mohl spatřit Tonda Blaník, dobře utajený lobbista, který přes svůj mobilní telefon hýbe politickou scénou. Kancelář Blaník zatím operuje z internetového kanálu Stream, formou krátkých osmi minutových satirických epizodek. Ač se po úspěšné první sérii jednalo o přesunutí na veřejnoprávní televizi, nikdy nebylo v tomto směru nic realizováno.

Ta pravá „lidová“ politická satira však přesto vzniká jinde. Prostor, kde dávají Češi průchod svým politickým názorům, obavám a emocím se nachází na sociálních sítích. Sociální média umožňují svým uživatelům být zároveň i tvůrcem určitého obsahu. Tento fenomén se nazývá produsage a spočívá jak v samotném tvůrci/uživateli, tak také v technologiích, které rozvíjení tohoto typu chování podporují – zpravidla tedy internet a sociální sítě především, kde je možné nejen vyhledávat již vytvořené stránky, videa, fóra, ale také přidávat své vlastní výtvory a tím se zároveň podílet na tvorbě a rozvoji tohoto prostředí.

Takto nastavené prostředí skýtá pro politickou satiru netušené možnosti a příležitosti. Na sociálních sítích vznikají stránky, které dlouhodobě parodují politiky, sdílejí aktuální výtvory kreativních českých vtipálků, které si berou na paškál konkrétní politické situace, objevují se zde i stálí populární komentátoři a glosátoři české politické scény. „Čerstvým masem“ na trhu jsou pak samotné profily politických aktérů, které velmi často není třeba ani parodovat. Všichni využívají toho, že sociální sítě jsou zatím svobodným a necenzurovaným prostorem, kde mohou dát uživatelé průchod i ostřejšímu humoru, než by si mohli dovolit v TV, nebo tisku. Na druhou stranu tato svoboda často vede k prvoplánovým, až vulgárně urážlivým útokům a zesměšňování, které již se satirou nemá nic společného.

Ze stránek, které dlouhodobě parodují určitého politika, se jako ideální příklad jeví facebookový projekt Ovary Miloše Zemana, který vznikl v návaznosti na prezidentské volby a od svého založení zásobuje fanoušky fotomontážemi parodujícími Miloše Zemana v různých úsměvných situacích.  Jedná se o obrázky doprovázené komentářem, který se vztahuje ke konkrétní situaci. V podstatě každý, kdo se trochu orientuje ve společenském dění České republiky či sleduje místní zprávy, by měl sdělení ihned pochopit. Princip produsage tkví v tom, že každý může takovou fotomontáž vytvořit, zaslat adminům stránky a ti ji následně uveřejní na profilu. Obdobnou popularitu si u uživatelů sociálních sítí vysloužil i Zemanův protikandidát v prezidentské volbě Karel Schwarzenberg, jehož spící koláže nesmí na žádné podobné stránce chybět.

Příkladem populárního glosátora nejen politické situace je facebookový profil Kamila Fily, který má k dnešnímu datu téměř tři tisíce „followerů“. Své fanoušky redaktor Respektu denně odměňuje vtipnými statusy, obrázky a videi reagujícími a komentujícími aktuální společenské dění. K jeho příspěvkům se následně přidávají další „bezejmenní“ komentátoři se svými satirickými příspěvky a vzniká unikátní konglomerát české lidové tvořivosti.

Novým trendem na poli politické satiry jsou profily samotných politiků, kteří se snaží přiblížit uživatelům sociálních sítí. Jedním příkladem za všechny je Zdeněk Škromach, který sice již neprovozuje legendární „Hovory od bazénku“, ale jeho facebookový profil plný „selfieček“, sluníčka, pohodičky a kafíčka doslova vybízí k parodování.

Nejrozšířenějším projevem lidové politické satiry na sociálních sítích jsou však vtipné koláže vztahující se ke konkrétním společensko-politickým událostem. I v této oblasti v poslední době hraje prim osoba Miloše Zemana a to zejména kvůli dnes již celonárodně proslulým Hovorům z Lán. Výbuch lidové tvořivosti, který prezidentovy vulgarity na vlnách Českého rozhlasu spustily, lze jen těžko k něčemu přirovnat. Sociální sítě byly doslova zaplněny karikaturami, fotomontážemi, obrázky, videi, parodiemi a dokonce i aplikacemi, které s humorem glosovaly výstup hlavy státu. Že je Miloš Zeman oblíbeným terčem vtípků na sociálních sítích potvrzují i další podobné výbuchy lidové kreativity například u příležitosti předávání státního vyznamenání Robertu Sedláčkovi, nebo virózy, kterou prezident trpěl při prezentaci korunovačních klenotů. Zkrátka lze říci, že v současné době nemá Miloš Zeman v oblasti politické satiry na českém internetu konkurenci.

Lidská kreativita sahá opravdu velmi daleko a díky možnostem sdílení obsahů na sociálních sítích ještě mnohem dále než dříve. Vydařený nápad se dnes může dostat od svého tvůrce k obrovskému množství lidí, může být dále přetvářen a upravován. Díky internetu je dnes velmi jednoduché vyjádřit se k čemukoliv, čehož lidé velmi rádi využívají v oblasti politické satiry. Vtipný komentář, video či karikatura na adresu politiků je jedna z cest, jak vyjádřit a veřejně sdílet svůj názor na někoho, na koho jinak nelze mít žádný osobní vliv.