Royal Canin nebo Purina? Komodita „kočičích lidí“ v nekonečných debatách na fórech, e-shopech, blocích aj.

Jako obyčejný běžný „pejskař“, majitel pouliční hříčky přírody, si člověk vůbec neuvědomuje jaké „sekty“, skupiny a klany na internetu existují a že jejich příslušníky potkává každý den venku cestou do práce či na nákup. Klasický „pejskař“ pořídí svému nejlepšímu příteli obyčejnou konzervu, granule a nějakou kostičku na žvýkání, tím má starosti o základní potřeby pejska vyřešené a v průběhu jeho života se jen stará aby mu žádná z těchto věcí nechyběla.

Avšak když se nic netušícímu „pejskaři“ po smrti svého miláčka vkrade na mysl zdánlivě nevinná myšlenka, že by si mohl pořídit kočičku, možná i opravdovou rasu, začnou se, po kdysi bezstarostném „pejskaři“, vztahovat ozbrojené, ochlupené pařáty, které ho vtáhnout do tajuplného a komplikovaného světa „kočičích lidí“.

Na internetu existuje nespočet kočičích stránek, blogů, fór a obchodů, v nichž každým dnem přibývají kilometry komentářů, příspěvků a rad od kočičích lidí pro další fanatické kočičí vyznavače. Nejživějším tématem všech zmíněných virtuálních poraden je krmivo pro kočky. Na nejrůznějších fórech tak vzniká díky mnoha příspěvkům od chovatelů kolektivní inteligence[1], která se stává odborníkem jak na složení kočičího krmiva, tak i na kočičí trávení apod.

Ze zvýše zmíněných debat o krmivu pak těží obrovský zástup internetových obchodů nabízejících chovatelské potřeby od krmiva počínaje, před pelíšky, hračky a kosmetické doplňky konče. A jelikož majitel toho malého chlupatého, všeovládajícího boha se nespokojí jen tak s něčím (možná se i lehce bojí, že ono zmíněné zvíře, se jen tak s něčím nespokojí a svůj nesouhlas dá svému posluhovači – z lidské stránky myšleno majiteli – velmi jasně a nepříjemně najevo), nabízejí e-shopy uživatelům nejen nejkvalitnější produkty ale i prostor pro vytvoření svého vlastního účtu s mnoha funkcemi.

Jedním z názorných příkladů může být internetový obchod ZOOHIT (www.zoohit.cz). Po registraci do obchodu se uživateli naskytne nespočet možností jak utvářet samotný e-shop. Díky funkci „Mé fotky produktů“ přispívají uživatelé přímo do prodejních stránek webu fotografiemi zakoupených a používaných produktů, které mají taktéž možnost ohodnotit jak slovně, tak graficky (počtem hvězdiček). A tak nejen Zoohitu skvěle klape produsage[2], „zfanatizovaní a zotročení“ chovatelé utvářejí společné kočičí prostředí.

Pokud bychom se podívali na kočičí svět jako na komunitu dobývající svět, našli bychom snad všechny prvky transmediálního vyprávění[3]. Kočky začaly, již ve starověkém Egyptě, kdy povědomí o sobě samých a své božské minulosti šířily na zdech chrámů a domů v podobě jak hieroglyfů, tak samotných obrazů a soch.

Přesuneme-li se do dnešní doby, kočky hojně využívají veškerá média. Před plošným nástupem televize a poté internetu se hojně prosazovaly především v knížkách, jako jeden z jejich nejúspěšnějších tahů můžeme jmenovat knihy: Z deníku kocoura Modroočka, kterou pod taktovou svého chlupatého diktátora napsal Josef Kolář či O kocourku Mikešovi od dalšího kočkou zotročeného spisovatele Josefa Lady. Ve zmíněných dílech o sobě kočky daly jasně najevo, že chování dvounožců (chovatelů) je nesmyslené, avšak že i to by zvládly a mnoho dalšího. Netrvalo dlouho a kočky si podmanily i rozhlas a časopisy.

Ve filmové produkci kočky zatím tolik úspěchů v šíření nezaznamenaly, v televizi se jim zatím daří pouze v odvětví reklamy. V průběhu posledního roku se jejich sdělení skrz reklamu změnilo. Z náhledů do kočičího stravování se kočky nyní vrací zpět k tématu kocoura Modroočka a skrz chlupatého kocoura od GE Money Bank rozšiřují svůj názor na prazvláštní lidské aktivity.

Médium, které však naprosto ovládly je již zmíněný internet. Pro demonstraci své roztomilosti, kterou si získají i to nejtvrdší srdce, zvolily YouTube, kde se nejrůznější videa honosí miliony zhlédnutí. Dalším mimořádným úspěchem ve svém šíření kočky zaznamenaly na sociální síti Facebook. Stránky a skupiny nesoucí názvy jako „Milujeme kočky“ apod. vtahují uživatele ještě hlouběji do kočičího světa.

Z výše uvedených řádků bychom mohli dojít k závěru, že kočky jsou velmi úspěšné uživatelky nových médií a dokážou z nich velmi těžit a čím modernější a rozšířenější médium, tím je jejich úspěch větší.

Seznam použité literatury

Zoohit [online]. 2014 [cit. 2014-11-09]. Dostupné z: http://www.zoohit.cz/

Lévy, P. (1999). Collective Intelligence: Mankind´s Emerging World in Cyberspace. ISBN-10: 0738202614.

PRODUSAGE A KREATIVITA 21. STOLETÍ. TIM ezin: odborný magazín studentů oboru Teorie interaktivních médií na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (ÚHV FF MU). 2012, roč. 2, č. 1.)

Transmedia Storytelling 101. Henry Jenkins [online]. [cit. 2014-11-09]. Dostupné z: http://henryjenkins.org/2007/03/transmedia_storytelling_101.html

---

[1] Dle pana Lévy je kolektivní inteligence forma univerzálně distribuované inteligence, která je konstantně zdokonalovaná, koordinovaná v reálném čase a vyúsťuje v efektivní využití schopností, v problematice krmiv teda každý uživatel přispěje do debaty svými znalostmi a informacemi a  pak díky kolektivní inteligenci uživatelé vyselektují ty kvalitní a vhodná krmiva. ( Lévy, P. (1999). Collective Intelligence: Mankind´s Emerging World in Cyberspace. ISBN-10: 0738202614.)

[2] Pod pojmem produsage se skrývá „vymoženost“ nebo lépe řečeno reakce moderních médií, především internetu na uživatele. „Produsage je pojmenováním fenoménu 21. století, kde stěžejní je stírání distinktivní hranice mezi rolí autora a publika.“ Jak píše Eva Čajkové ve svém článku Produsage a Kreativita 21. Století.(PRODUSAGE A KREATIVITA 21. STOLETÍ. TIM ezin: odborný magazín studentů oboru Teorie interaktivních médií na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (ÚHV FF MU). 2012, roč. 2, č. 1.)

[3] Henry Jenkins definuje transmediální vyprávění jako proces, kdy se nedílné elementy fikce systematicky rozptýlí do různých kanálů. Účelem je vytvoření unifikovaného a koordinovaného zážitku. Ideální je, když každé médium přispěje k rozvinutí příběhu nějak unikátně. (Transmedia Storytelling 101. Henry Jenkins [online]. [cit. 2014-11-09]. Dostupné z: http://henryjenkins.org/2007/03/transmedia_storytelling_101.html)