Royal Canin nebo Purina? Komodita „kočičích lidí“ v nekonečných debatách na fórech, e-shopech, blocích aj.
Jako
obyčejný běžný „pejskař“, majitel pouliční hříčky přírody, si člověk vůbec
neuvědomuje jaké „sekty“, skupiny a klany na internetu existují a že jejich
příslušníky potkává každý den venku cestou do práce či na nákup. Klasický „pejskař“
pořídí svému nejlepšímu příteli obyčejnou konzervu, granule a nějakou kostičku
na žvýkání, tím má starosti o základní potřeby pejska vyřešené a v průběhu
jeho života se jen stará aby mu žádná z těchto věcí nechyběla.
Avšak
když se nic netušícímu „pejskaři“ po smrti svého miláčka vkrade na mysl
zdánlivě nevinná myšlenka, že by si mohl pořídit kočičku, možná i opravdovou
rasu, začnou se, po kdysi bezstarostném „pejskaři“, vztahovat ozbrojené,
ochlupené pařáty, které ho vtáhnout do tajuplného a komplikovaného světa
„kočičích lidí“.
Na
internetu existuje nespočet kočičích stránek, blogů, fór a obchodů,
v nichž každým dnem přibývají kilometry komentářů, příspěvků a rad od
kočičích lidí pro další fanatické kočičí vyznavače. Nejživějším tématem všech
zmíněných virtuálních poraden je krmivo pro kočky. Na nejrůznějších fórech tak
vzniká díky mnoha příspěvkům od chovatelů kolektivní inteligence[1],
která se stává odborníkem jak na složení kočičího krmiva, tak i na kočičí
trávení apod.
Ze
zvýše zmíněných debat o krmivu pak těží obrovský zástup internetových obchodů
nabízejících chovatelské potřeby od krmiva počínaje, před pelíšky, hračky a
kosmetické doplňky konče. A jelikož majitel toho malého chlupatého,
všeovládajícího boha se nespokojí jen tak s něčím (možná se i lehce bojí,
že ono zmíněné zvíře, se jen tak s něčím nespokojí a svůj nesouhlas dá
svému posluhovači – z lidské stránky myšleno majiteli – velmi jasně a
nepříjemně najevo), nabízejí e-shopy uživatelům nejen nejkvalitnější produkty
ale i prostor pro vytvoření svého vlastního účtu s mnoha funkcemi.
Jedním
z názorných příkladů může být internetový obchod ZOOHIT (www.zoohit.cz).
Po registraci do obchodu se uživateli naskytne nespočet možností jak utvářet
samotný e-shop. Díky funkci „Mé fotky produktů“ přispívají uživatelé přímo do
prodejních stránek webu fotografiemi zakoupených a používaných produktů, které
mají taktéž možnost ohodnotit jak slovně, tak graficky (počtem hvězdiček). A
tak nejen Zoohitu skvěle klape produsage[2],
„zfanatizovaní a zotročení“ chovatelé utvářejí společné kočičí prostředí.
Pokud
bychom se podívali na kočičí svět jako na komunitu dobývající svět, našli
bychom snad všechny prvky transmediálního vyprávění[3]. Kočky
začaly, již ve starověkém Egyptě, kdy povědomí o sobě samých a své božské
minulosti šířily na zdech chrámů a domů v podobě jak hieroglyfů, tak
samotných obrazů a soch.
Přesuneme-li
se do dnešní doby, kočky hojně využívají veškerá média. Před plošným nástupem
televize a poté internetu se hojně prosazovaly především v knížkách, jako
jeden z jejich nejúspěšnějších tahů můžeme jmenovat knihy: Z deníku
kocoura Modroočka, kterou pod taktovou svého chlupatého diktátora napsal Josef
Kolář či O kocourku Mikešovi od dalšího kočkou zotročeného spisovatele Josefa
Lady. Ve zmíněných dílech o sobě kočky daly jasně najevo, že chování dvounožců
(chovatelů) je nesmyslené, avšak že i to by zvládly a mnoho dalšího. Netrvalo
dlouho a kočky si podmanily i rozhlas a časopisy.
Ve
filmové produkci kočky zatím tolik úspěchů v šíření nezaznamenaly, v televizi
se jim zatím daří pouze v odvětví reklamy. V průběhu posledního roku
se jejich sdělení skrz reklamu změnilo. Z náhledů do kočičího stravování
se kočky nyní vrací zpět k tématu kocoura Modroočka a skrz chlupatého
kocoura od GE Money Bank rozšiřují svůj názor na prazvláštní lidské aktivity.
Médium,
které však naprosto ovládly je již zmíněný internet. Pro demonstraci své
roztomilosti, kterou si získají i to nejtvrdší srdce, zvolily YouTube, kde se
nejrůznější videa honosí miliony zhlédnutí. Dalším mimořádným úspěchem ve svém
šíření kočky zaznamenaly na sociální síti Facebook. Stránky a skupiny nesoucí
názvy jako „Milujeme kočky“ apod. vtahují uživatele ještě hlouběji do kočičího
světa.
Z výše
uvedených řádků bychom mohli dojít k závěru, že kočky jsou velmi úspěšné
uživatelky nových médií a dokážou z nich velmi těžit a čím modernější a
rozšířenější médium, tím je jejich úspěch větší.
Seznam
použité literatury
Lévy, P. (1999). Collective Intelligence:
Mankind´s Emerging World in Cyberspace. ISBN-10: 0738202614.
PRODUSAGE A KREATIVITA 21. STOLETÍ. TIM
ezin: odborný magazín studentů oboru Teorie interaktivních médií na Ústavu
hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (ÚHV FF MU). 2012, roč.
2, č. 1.)
Transmedia Storytelling 101. Henry
Jenkins [online]. [cit. 2014-11-09]. Dostupné z: http://henryjenkins.org/2007/03/transmedia_storytelling_101.html
[1] Dle pana Lévy je kolektivní inteligence forma univerzálně distribuované
inteligence, která je konstantně zdokonalovaná, koordinovaná v reálném čase a
vyúsťuje v efektivní využití schopností, v problematice krmiv teda každý
uživatel přispěje do debaty svými znalostmi a informacemi a pak díky kolektivní inteligenci uživatelé
vyselektují ty kvalitní a vhodná krmiva. ( Lévy, P.
(1999). Collective Intelligence: Mankind´s Emerging World in
Cyberspace. ISBN-10: 0738202614.)
[2] Pod pojmem produsage se skrývá „vymoženost“ nebo lépe řečeno reakce
moderních médií, především internetu na uživatele. „Produsage je pojmenováním
fenoménu 21. století, kde stěžejní je stírání distinktivní hranice mezi rolí
autora a publika.“ Jak píše Eva Čajkové ve svém článku Produsage a Kreativita
21. Století.(PRODUSAGE A KREATIVITA 21. STOLETÍ. TIM ezin: odborný magazín studentů oboru Teorie interaktivních médií na
Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (ÚHV FF MU).
2012, roč. 2, č. 1.)
[3] Henry Jenkins definuje transmediální vyprávění jako proces, kdy se
nedílné elementy fikce systematicky rozptýlí do různých kanálů. Účelem je
vytvoření unifikovaného a koordinovaného zážitku. Ideální je, když každé médium
přispěje k rozvinutí příběhu nějak unikátně. (Transmedia Storytelling 101. Henry
Jenkins [online]. [cit. 2014-11-09]. Dostupné z: http://henryjenkins.org/2007/03/transmedia_storytelling_101.html)
[1] Dle pana Lévy je kolektivní inteligence forma univerzálně distribuované
inteligence, která je konstantně zdokonalovaná, koordinovaná v reálném čase a
vyúsťuje v efektivní využití schopností, v problematice krmiv teda každý
uživatel přispěje do debaty svými znalostmi a informacemi a pak díky kolektivní inteligenci uživatelé
vyselektují ty kvalitní a vhodná krmiva. ( Lévy, P.
(1999). Collective Intelligence: Mankind´s Emerging World in
Cyberspace. ISBN-10: 0738202614.)
[2] Pod pojmem produsage se skrývá „vymoženost“ nebo lépe řečeno reakce
moderních médií, především internetu na uživatele. „Produsage je pojmenováním
fenoménu 21. století, kde stěžejní je stírání distinktivní hranice mezi rolí
autora a publika.“ Jak píše Eva Čajkové ve svém článku Produsage a Kreativita
21. Století.(PRODUSAGE A KREATIVITA 21. STOLETÍ. TIM ezin: odborný magazín studentů oboru Teorie interaktivních médií na
Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (ÚHV FF MU).
2012, roč. 2, č. 1.)
[3] Henry Jenkins definuje transmediální vyprávění jako proces, kdy se
nedílné elementy fikce systematicky rozptýlí do různých kanálů. Účelem je
vytvoření unifikovaného a koordinovaného zážitku. Ideální je, když každé médium
přispěje k rozvinutí příběhu nějak unikátně. (Transmedia Storytelling 101. Henry
Jenkins [online]. [cit. 2014-11-09]. Dostupné z: http://henryjenkins.org/2007/03/transmedia_storytelling_101.html)
No comments:
Post a Comment