Chinese Main Melody TV Drama: Hollywoodization and Ideological Persuasion

Autorem článku zveřejněném v časopisu Television & New Media s názvem Chines main melody TV drama: Hollywoodization and ideological persuasion je scénarista Weijun Ma působící mimo jiné také na University of Otago na Novém Zélandě. Jeho práce jsou ceněné natolik, že získal několik prestižních cen. Ve své studii představuje nový čínský oficiální žánr „main melody TV drama“, který se v průběhu devadesátých let minulého století stal hlavním propagandistickým směrem čínské komunistické strany. Na příkladu 18dílného televizního seriálu Provincial party secretary Weijun Ma poukazuje na vliv Hollywoodu na filmovou tvorbu v Číně.

Weijun Ma se v prvé řadě pozastavil nad tím, že navzdory velké popularitě se tomuto témat více nevěnoval žádný vědec z anglofonních škol. Výjimkou jsou pouhé zmínky v některých pracích, z nichž Weijun Ma zmiňuje studie R. Baie a M. Keana, kteří tímto pojmem označovali čínské oficiální televizní drama. Ti ve svých pracích poukazovali na to, že díky komercionalizaci a globalizaci čínských médií v postsocialistické Číně čelily dříve rigidní propagandistické metody novým obchodním procesům, které souvisely s nedávnými ekonomickými reformami.

Autor studie vyslovil na začátku svého příspěvku domněnku, že přidáním populárních prvků do čínského kontextu došlo k transformaci přímo řízené propagandy na ideologické přesvědčování, čímž mohlo dojít k účinějšímu oslovení trhu a potřeb konzumního publika. Cílem tohot článku bylo nejen osvětlit transformaci propagandistických strategií a praktik komunistické strany v Číně, ale také poukázat na to, jak globální kulturní produkty vzájemně působí v místních podmínkách a jak následně ovlivňují moderní čínskou kulturu. Weijun Ma dále představuje hlavní rozdíly mezi původním socialistickým televizním dramatem a novým žánrem „main melody“. Připomněl také, že díky ekonomické reformě došlo v čínském televizním průmyslu ke komercionalizoval a že hlavním finančním zdrojem většiny televizních sítí se tak stala reklama. Do té doby se totiž vše točilo pouze kolem státních dotací. Jak uvedl Zhongdang Pan a Joseph Man Chan, tento proces následně vyústil do situace, kdy televizní průmysl představoval zvláštní obchod, jenž sloužil dvěma pánům, a to Straně a trhu.

Weijun Ma dále připomenul, že u změn, jež vedly k vytvoření nového oficiálního propagandistického dramatu, stál čínský filmový režisér Xie Jin. Byl to právě on, kdo poukázal na možnost reformovat zastaralý socialistický model převzetím některých prvků z Hollywoodu. Připomnněl, že v socialistické tvorbě se objevují stále stejné zápletky a postavy a že naproti tomu v USA tvoří takové filmy, ve kterých jsou politická poselství skrytá za bohaté portréty postav a zajímavé příběhy. Zlomovým datem byl únor 1987, kdy byl oficiálním kritikům zadán úkol vymyslet strategii nového dramatu označovaného jako main melody. Název byl odvozen z hudební terminologie, čímž chtěli jednodušeji obhájit maskovanou propagandu. K oficiálnímu uvedení nové strategie došlo až v lednu 1994.

Dříve byly hlavní postavy znázorňovány jako superhrdinové, s nimiž bylo velmi těžké se ztotožnit, neměly žádný osobní život ani vztahy. To se však s příchodem nového dramatu mělo změnit. Základním bodem bylo „odidealizování“ hlavních postav, a to díky kladení důrazu na emoce a osobnost. Diváci se seznamovali s běžnou částí života postavy, čímž se stávala více lidská a pro diváky pochopitelná. Touto cestou bylo jednodušší upozornit na to, že pokud se člověk nechová podle pravidel, bude to mít vliv nejen na jeho práci a veřejný život, ale také na jeho rodinu a ostatní soukromé vztahy. Další změnou bylo především to, že hrdina již není bezchybný, ale nechá se někdy zlákat něčím, čím by neměl. Je zcela zřejmé, že ukázat zdvižený prst a poukázat na to, že takto bychom se chovat neměli, je v takovém případě daleko jednodušší, než když je hlavní hrdina naprosto bezchybný. V neposlední řadě se museli autoři nového dramatu zamyslet nad tím, jak udělat drama více poutavé. Populárním se proto staly hybridní formy kombinující main melody drama s populárními policejními příběhy.

V závěru autor poukazuje na to, že Hollywood funguje také jako velmi dobrý tvůrce mýtů. V místních poměrech se pak jako nejdůležitější mýtus stal především tzv. reformní mýtus, jenž oslavuje ekonomické reformy, které přivedou Čínu k prosperující budoucnosti, přičemž opomíjí její negativní důsledky. Například ve zkoumaném seriálu je masivní propouštění zobrazeno jako dočasný problém, jenž je považován za nutnou daň, kterou je třeba zaplatit za historický rozvoj.

Weijun Ma si je vědom toho, že toto téma je velmi široké a že i když byly provedeny některé studie o tom, jak různé publikum chápe konkrétní obsahy a podobně, nicméně uzavírá, že se jedná o velmi problematické téma, v němž stále zbývá více nezodovězených otázek než těch zodpovězených. V závěru tak pokládá řečnické otázky typu, proč je tato ideologická tvorba tolik oblíbená, jakou z toho mají lidé radost a jak vlastně tuto tvorbu chápou.

Toto téma je pro naše prostředí velice zajímavé, neboť i v Českoslovnsku docházelo v období vlády KSČ k propojení mediálního světa a filmové a televizní zábavy se stranickou propagandou. Jako příklad mohou posloužit seriály typu Třicet případů majora Zemana, Žena za pultem, Muž na radnici či Hustiská trilogie Otakara Vávry. I v těchto dílech docházelo k propojení zajímavého děje, do kterého byly skryty ideologické konotace a propagandistické postupy.