Co chtějí děti ve zprávách?

          Článek „Když jsem dělal zprávy: Co chtějí děti ve zprávách?“ autorek Michal Alon-Tiroshové a Dafny Lemishové se zabývá otázkou obsahu televizních zpráv a jejich vhodnosti pro děti vyrůstající v Izraeli.

Dr. Michal Alon-Tirosh M.A. Ph.D. je profesorkou na Max Stern Yezreel Valley College a jejím zájmem jsou použití a účinky médií u dětí a mladistvých.

Dr. Dafna Lemish Ph.D. je děkankou Southern Illinois University a odbornicí na rozhlas, televizi a digitální media

Článek vychází z velkého reprezentativní národní průzkumu izraelských dětí a řady rozhovorů s vybraným vzorkem městských židovských dětí. Výsledky uvedeného národního výzkumu naznačili, že děti v Izraeli by rádi sledovali zprávy šité na míru jejich potřebám a zájmům. Zejména se jedná o pozitivní ladění zpráv,odstranění děsivých a krvavých prvků. Chtěli by veselejší obsah a styl, ale nikoliv povýšený nebo infantilní.

                           Zdroj: Profimedia.cz 

Podle autorek článku je žánr zpráv obecně považován za základní zdroj informací, který pomáhá chránit občany před životními problémy a informuje je o hlavních politických a ekonomických otázkách, je tedy vnímám jako nevhodný pro děti. Tento přístup je založen na vnímání dětí jako naivních a nepolitických bytostí, které by neměli být obtěžovány složitostí světa kolem nich. Předpokládá se, že děti nemají potřebné kognitivní nástroje pro porozumění obsahu zpráv, nejsou dostatečně vyspělé citově, nemají rozvinuté kritické myšlení a chybí jim schopnost  vstřebávat informace. Cílem rozhovorů proto bylo slyšet názory dětí, co si myslí o žánru zpráv z jejich vlastního pohledu.

Dále v článku autorky podrobně rozebírají 3 základní důvody, proč jsou obecně zprávy považovány za nevhodné pro děti. Prvním důvodem je skutečnost, že u moderních zpráv se jedná o velké množství vizuálních a zvukových podnětů, které spolu nesouvisí nebo jsou dokonce v protikladu, o krátké segmenty a rychlé přechody, různé vizuální efekty jako tabulky, grafy, fotografie, mapy a o rychlé slovní výměny, které využívají komplikovanou terminologie vyžadují předchozí znalosti. Dále běžná témata práv mají pro děti obvykle malý význam a děti tak nemají motivaci k jejich sledování. Druhým důvodem je obecný názor, že dětství je obdobím naivity, potěšení a her a děti jako zranitelné a citlivé bytosti potřebují ochranu před realitou života, a to zejména před válkou a násilím. Třetím důvodem je tvrzení, že děti jsou zcela bez zájmu o zpravodajská témata a to kvůli jejich nedostatku sociální, politické a ekonomická zkušenosti.

Dále článek popisuje existující literaturu, týkajícím se dětí a zpravodajství a stručně se zabývá se též historií zpravodajství, určeného pro děti.

Dále autorky podrobně popisují 2 výše uvedené hlavní zdroje, tedy národní výzkum  izraelských dětí a rozhovory s vybraným vzorkem městských židovských dětí, obojí provedené v letech 2007 až 2009. U národního výzkumu autorky popisují jaké bylo věkové, sociální, etnické a jiné složení respondentů, včetně jejich počtu, čeho se týkaly položené otázky a jak výzkum probíhal. Taktéž v případě rozhovorů autorky popisují složení respondentů a na příkladech vysvětlují, čeho se týkala témata rozhovorů. Analýzou obou studií se dospělo k závěru, že účastníci výzkumu (tedy děti) vyjádřili potřebu být informován o aktuálním dění, ale také vyjádřili požadavek na úpravy a modifikace, jak v obsahu, tak i ve formátu a stylu prezentace zpráv.

Z výzkumu vyplynulo, že děti v zásadě pochopili, co je cílem zpravodajství – tedy, že se jedná o informace o důležitých otázkách, případně o rozšíření jejich znalostí. Další skutečností, kterou děti chápali byl faktor varování, například před návštěvou místa, kde došlo k násilí. Specificky izraelskou záležitostí byla otázka odvodů mladých lidí do armády, kterou děti též citlivě vnímali. Dále děti často tvrdili, že „dospělé“ zprávy jsou nudné a měly by být zajímavější. Zejména se jednalo o otázky politické, ale též finanční a ekonomické. Tento pohled se výrazně lišil dle věku dětí. Za zajímavá témata děti naopak považovali hudbu, filmy, počítače, celebrity, sport a zvířata. Dále se objevil požadavek, aby zprávy byly zábavnější, pozitivní, vtipné či přímo komické. Unikátní pak byly názory dětí žijících nábožensko-nacionalistickém prostředí, zejména na tzv. okupovaných územích. Tématem rozhovorů byl také návrh na integraci dětí do zpravodajských pořadů v různých rolích: jako moderátoři, reportéři či hosté. Pokud jde o moderátory zpráv, za nejatraktivnějších pro zpravodajství většina dětí považovala různé celebrity. Co se týče designu zpráv, děti doporučovali barevné studio, proměnlivé pozadí a zajímavou grafiku. Ohledně počtu moderátorů děti preferovali více osob.

Lze shrnout, že informace v článku nejsou v zásadě překvapivé a závěry jsou předvídatelné.

                                          Zdroj: www.gjszlin.cz

Není mi známo, že by v ČR podobný výzkum proběhl, nicméně existuje zde specializovaná dětská televize (ČT Déčko), jejíž součástí jsou i tzv. „Zprávičky“, tedy zpravodajský pořad určený pro děti. ČT Déčko i Zprávičky mají i svojí internetovou podobu. Nakolik se tvůrci Zpráviček inspirovali podobnými zahraničními výzkumy je otázkou, ovšem skutečností je, že požadavky, které na zpravodajství uplatňují děti v Izraeli, české Zprávičky v zásadě splňují a výsledky výzkumu jsou v tomto smyslu zřejmě univerzální. 

Zdroj: Alon-Tirosh, Michal & Dafna Lemish:'If I was making the news": What do children want from news? , www.participations.com, 5/2014