Letos v červenci to bude už 16 let od uvedení prvního dílu dnes již legendárního seriálu Kancl. Přesněji řečeno jeho originální britské verze, která měla takový ohlas, že ji v dalších letech následovala licenční zpracování v mnoha jiných zemích, například USA, Kanadě, Izraeli, Brazílii, Německu, Francii, Švédsku, Chile a dokonce i u nás. Úspěch britské předlohy se tak více či méně opakoval v různých koutech světa, ale žádné z verzí se nepodařilo dosáhnout takového věhlasu, jako té americké. Pravověrným fanouškům originálu ale leží právě americká verze v žaludku nejvíc. Fandom seriálu se rozdělil na dva nesmiřitelné tábory, kteří mezi sebou "bojují" převážně vyhrocenými diskuzemi na různých sociálních sítích typu YouTube. Kancl přišel s do jisté míry revolučním formátem, kombinujícím reality show a mockumentary, při kterém se zobrazované prostředí kanceláře nepříliš významné fiktivní společnosti představuje prostřednictvím rychle se střídajících záběrů a švenkující kamery, do níž hlavní postavy občas přímo pohlédnou, což výborně doplňuje a umocňuje osobitý druh humoru, vyznačující se důrazem na trapnost situace. Právě tento aspekt bývá nejčastějším jablkem sváru obou stran fanouškovské základny. Jedna strana tvrdí, že tento druh humoru je typicky britský a nikdo ho nedokáže napodobit, druhá zase, že upjatější akcent a méně ztřeštěné zpracování britských tvůrců bylo v tomto formátu překonáno bezprostředními a sympatičtějšími Američany. To všechno je ale pouze otázkou osobního vkusu. Pokud bychom přesto chtěli nějakým způsobem porovnat úspěšnost obou verzí, budeme se muset podívat na čísla. Nejenom celkové tržby, ale hlavně devět natočených řad a dohromady 201 epizod mluví jasně ve prospěch amerického Kanclu.
Za úspěchem americké verze seriálu Kancl rozhodně nestojí pouze vynikající scénář, zapamatovatelní a sympatičtí herci nebo divácky atraktivní prostředí, se kterým se publikum dokáže v mnoha případech ztotožnit. Slávu americkému zpracování přinesl určitě velmi chytrý a obratně pojatý marketing, využívající moderních principů transmediality. Kromě televizních epizod odstartovala vysílací společnost NBC v roce 2005 postupné publikování celkem deseti webisod, tedy krátkých internetových šotů, v nichž vystupují seriáloví herci. Trh, který Kancl opanoval, se tak rozšířil na web, který neměl sloužit ani tak k přilákání nových diváků, ale spíš jako bonus pro fanoušky, kteří touží sledovat své oblíbené postavy i mimo základní seriálovou linku a poznat je v poněkud jiném světle. Zajímavé je, že webisody dodržují seriálové reálie a vše tak působí skutečně autenticky. Když Henry Jenkins mluví o "budování světa," myslí tím vytvoření fiktivního prostředí, ve kterém se neustále udržuje propletenec jednotlivých příběhů a charakteristik všech postav. V tomto smyslu se podařilo tvůrcům Kanclu odvést opravdu skvělou práci. Dokázali vytvořit velice přitažlivé prostředí, které sice není nikterak akční, ani výrazné, ale mnoha divákům připadá povědomé právě díky civilnímu světu kanceláře, ve kterém se prolínají světy manažerů, úředníků, prodejců i pracovníků skladu na jednom místě. Webisodám se výborně podařilo vtáhnout diváky do tohoto světa a udělat z nich jeho součást.
Další typ média, který autoři do celkového konceptu zahrnuli, jsou blogy. Na webu totiž bylo v průběhu vysílání spuštěno několik blogů, na nichž zveřejňovaly různé postavy (Dwight, Meredith, Creed) své příspěvky na různá témata. Tematika i styl příspěvků přitom odpovídají charakteristickému chování postav v seriálu. Oddané fanouškovské jádro mělo tímto způsobem možnost poznat své oblíbence skutečně do detailu tak, jak to autoři zamýšleli. Naproti tomu stojí aktivita na sociálních sítích, kterou vyvíjeli reální herci, a to jak v rámci natáčení, tak i mimo něj. Diváci tak měli a mají možnost zhlédnout různá krátká videa ze zákulisí, ve kterých se herci vzájemně zpovídají, reagují na dotazy fanoušků nebo si ze sebe jen dělají legraci.
Od počátku natáčení byla také spuštěna webová stránka fiktivní společnosti Dunder Mifflin, která se v průběhu vysílání pružně aktualizovala společně s tím, k jakým zvratům v ději zrovna docházelo (akvizice, změna vedení, nový pracovník apod.). Zveřejňovány zde také byly fiktivní oběžníky, ve kterých postavy zveřejňovaly určitá sdělení ostatním pracovníkům kanceláře. Tvůrci seriálu k tomu přidali také různé mobilní aplikace, online přání k významným svátkům a událostem a další detaily, které dotvářejí kompletní obraz vytvořeného světa.
Nechybělo mnoho a Kancl mohl v rámci budování fiktivního světa rozšířit svou aktivitu i o tištěnou publikaci. V epizodě Classy Christmas obdaruje recepční Pam svého přítele, obchoďáka Jima, vlastnoručně vyrobeným komiksem. Tvůrci připravily tři strany tohoto komiksu, které se potom objevily na webu televize NBC.
Celý seriál se navíc odehrává v pensylvánském městě Scranton, známém svou průmyslovou historií a raným zaváděním elektřiny, což se také na mnoha místech do seriálu promítlo. Dnes si ve Scrantonu můžete objednat speciální vyhlídkovou jízdu po městě, při níž navštívíte skutečně existující restaurace, bary a jiná místa, která tak dobře znáte z televize.
Zdroje:
Transmedia: Dunder Mifflin, Shrute Space, & More. 2015. Dostupné z: https://rtf319spring2015.wordpress.com/2015/02/22/transmedia-dunder-mifflin-shrute-space-more/Transmedia Storytelling: The Office and Subtle Sexuality. 2014. Dostupné z: https://fms110spring2014.wordpress.com/2014/03/02/transmedia-storytelling-the-office-and-subtle-sexuality/
Poetics of Television. Transmedia Storytelling. 2009. Dostupné z: https://thepoeticsoftelevision.wordpress.com/2009/12/20/transmedia-storytelling/
No comments:
Post a Comment