Friday, April 21, 2017

Self-Tracking jako forma komunikace



Self-tracking, neboli aktivita zaznamenávání dat o vlastním těle a vlastních fyzických výkonech vzbuzuje v posledních letech pozornost vědců a tvůrců veřejného mínění, kteří věří, že tato aktivita má v dlouhodobém horizontu potenciál preventivně pečovat o naše zdraví, prostřednictvím zaznamenaných dat o našem fyzickém a psychickém stavu. K self-trackingu uživateli přitom postačí chytrý telefon, popřípadě speciálně vyvinuté hodinky či náramky a aplikace, která data zpracovává a vyhodnocuje je. 
Nechejme v tuto chvíli stranou přínos self-trackingu pro naše zdraví i technologické aspekty a podívejme se na self-tracking jako na nový komunikační fenomén, který uživateli umožňuje komunikovat ve třech různých dimenzích - s určitým systémem, sebou samým a ostatními uživateli. Autorky studie, provedené v Dánsku tvrdí, že tento způsob komunikace nepřináší uživatelům jen poznatky o sobě samých, ale také se stává zdrojem radosti a potěšení. 

O autorkách

Stine Lomborg je pedagožkou na Kodaňské univerzitě, její hlavní oblastí výzkumu je role médií v kontextu sociálních procesů každodenního života. Zaměřuje se především na rozšíření digitálních médií a jejich užívání ve společnosti, na jejich komunikační charakteristiky a interakci s dalšími médii. Doktorát z mediálních studií získala na Aarhus Univesity v Dánsku.

Kristen Frandsen přednáší na Institutu estetiky a komunikace na Aarhus University v Dánsku. Primární oblastí výzkumu, které se Frandsen věnuje, je propojení sportu a médií, a to jak z historické, tak současné perspektivy. Kromě sportu se také zabývá oblastí zábavných programů, konkrétně změnami v jejich vnímání a produkci. 

Výzkum 

Autorky studie tvrdí, že self-tracking není smysluplný jen v rovině racionální, ale je pro uživatele také zdrojem radosti a potěšení. Svoji teorii dokládají kvalitativní studií, provedenou na vzorku 12 respondentů - 6 mužů a 6 žen z Dánska, ve věku od 25 do 40 let. V první fázi kvalitativního výzkumu byli respondenti požádáni, aby si po dobu jednoho měsíce vedli deníkové záznamy, o tom, co si zapisují  a prohlíží  v self-trackingové aplikaci. V druhé fázi podstoupil každý z respondentů polostrukturované interview, v němž popsal, jakým způsobem aplikaci používá a které její funkce považuje za důležité a nedůležité. Rozhovory zároveň dokumentovaly vývoj vztahu respondentů ke sportu, mezi respondenty byli zastoupeni, jak zkušení reakreační sportovci, tak začátečníci.
Studie vychází z kulturální tradice zkoumání médií, to znamená, že autorky se soustředí především na sociální a kulturní kontext, v němž k self-trackingu dochází. Autorky se svou studií snaží doložit, že self-tracking by měl být vnímán jako sociální a kulturní praktika, která je v zásadě komunikativní, protože zprostředkovává informace o jednotlivých uživatelích určité služby. Význam self-trackingu je dán na jedné straně motivací jednotlivých uživatelů a na straně druhé komunikačními funkcemi použitých technologií. Self-trackingové technologie jsou digitální média, která nabízí uživatelům nespočet možností využití, na každém uživateli je jaké funkce média využije a zcela se tak odvíjí od potřeb jednotlivých uživatelů.

Komunikace na třech úrovních:

Komunikace s digitálním systémem

Přestože obvykle neuvažujeme o digitálním záznamu dat jako o komunikaci, možná bychom měli. Digitální technologie jsou nosiči informací, které utvářejí a působí na realitu mnoha způsoby. V našem případě digitální technologie systematicky zaznamenávají data například o počtu uběhnutých km, spálených kaloriích, čase stráveným s cvičením, geolokaci… Nasbíraná data jsou pak zpracovávaná a přispívají k lazení algoritmů, které mohou vést k rekonfiguraci nebo rozšíření celého trackovacího systému. Takovým rozšířením systému je kupříklad měsíční report aktivit, které pro vás aplikace sama shrne, nebo když vás při poklesu aktivity pobízí k vyššímu nasazení. 
Uživatelé mezi sebou v aplikaci komunikují i prostřednictvím informací, které o sobě uvádějí ve svém profilu. Autorky tvrdí, že uživatelé komunikují už tím, jakou si zvolí profilovou fotografii. Vášniví sportovci obvykle volí fotku, která je vyjádřením jejich vášně pro sport. Naproti tomu uživatelé, kteří se sportu dosud spíše vyhýbali a teprve s ním začínají, častěji volí stejnou profilovou fotku jakou mají například na Facebooku, z čehož můžeme soudit, že self-tracking nepoužívají k tomu, aby demonstrovali své silné sportovní zapálení. 
Jak vyplynulo z výkumu komunikace se systémem, která spočívá v archivaci dat a zpětné vazbě o podaných výkonnech, je pro některé z uživatelů klíčovým faktorem pro udržení jejich motivace.

Komunikace se sebou samým

Stačí na sobě mít náramek či pouzdro s telefonem a po skončení cvičení se okamžitě můžete podívat na grafické vizualizace vašeho výkonu porovnat jej s předešlými výkony. Tyto vizualizace mají čistě komunikační charakter, tím že uživateli poskytují zpětnou vazbu o stabilitě a změnách jeho výkonů, odpovídají na otázky: "Jak dobře jsem si dneska vedl?", “Zlepšil se můj výkon oproti posledním měsícům?", "Co to říká o mé kondici?" Tyto data umožňují uživateli uspořádat jednotlivé díly informací o duševních a tělesných výkonech do souhrného celku, díky čemuž je schopný svému tělu lépe porozumět. Autorky studie tvrdí, že to, co v uživatelích self-trackingových technologií vyvolává radostné pocity je právě vizualizace dat. A to z toho důvodu, že umožňuje zhodnotit tělesné výkony, jak v krátkodobém, tak dlouhodobém časovém horizontu, čímž se prohlubuje psychologická zkušenost s cvičením. Zároveň máme grafy, tabulky a analýzy spojené s vědou a hodnotami jako vážnost a odbornost. Tím, že sdílíme vizuální data si chceme získat respekt našeho okolí. 


Komunikace s ostatními uživateli

Řada aplikací nabízí svým uživatelům funkce, které jsou typické pro sociální sítě - tedy networking, sdílení fotek, hodnocení a komentování. Z výsledků této studie překvapivě vyplynulo, že komunikace s ostatními uživateli je při self-trackingu pro uživatele nejméně zajímavou funkcí. Což je překvapující zjištění vzhledem k tomu, že hlavním benefitem aplikací k self-trackingu je vnést do individuálních sportovních aktivit, jako je běh či jízda na kole, prvek socializace. Funkci komunikace s ostatními uživateli nejvíce využivají ti sportovci, kteří sportují společně a soutěží mezi sebou v tom, kdo bude nejlepší.  Komunikace má obvykle podobu popisů a zhodnocení jednotlivých tréninků, na něž ostatní uživatelé mohou reagovat pomocí tlačítek "To se mi líbí" nebo prostřednictvím komentářů. Naopak ti, kteří sportují individuálně mají tendenci spíše sledovat a porovnávat své vlastní dosažené úspěchy. 

Zhodnocení


Z pohledu teorie komunikace je zajímavý zejména vztah self-trackingu a kontextu, v němž se odehrává. Data, které o sobě uživatelé v rámci self-trackingu v aplikaci sdílí - informace uvedené v profilu, tréninková data, zájem o navozování kontaktů s jinými uživateli, vychází z kontextu tréninkových praktik uživatele. 
Při self-trackingu si uživatel vytváří představy o sobě samém v souvislosti se svými výkony. Informace v profilu, vizualizace dat a zpětná vazba ze systému a ostatních uživatelů potvrzují uživatelovu sportovní identitu a schopnosti, což mu přináší radost.

Aktuální kontext v ČR


Self-tracking je globální trend, který se nevyhýbá ani České republice. Zajímavé by bylo porovnat výsledky dánské studie se studií provedenou v českém prostředí, zejména pak aspekt motivace sdílet dosažené výkony a snahu získat si uznání relevatního publika. 

1 comment:

  1. Are you looking for free YouTube Views?
    Did you know you can get these ON AUTO-PILOT AND TOTALLY FREE by using Like 4 Like?

    ReplyDelete